X. období
Papežství, ateismus a vyhranění jiných náboženství
(od roku 1995)
264. sv. Jan Pavel II. Karol Józef (Karel Josef) Wojtyła, Polák
(26 r., 5 m., 16 d.) 16.10.1978 – 2.4.2005 +.
*18.5.1920 Wadowice u Krakowa v Polsku, +2.42005 v papežském Apoštolském paláci ve Vatikánu. Zatím jediný Polák. Pocházel z rodiny armádního kapitána Karla (*1880, +18.5.1942). Matka Emílie roz. Kaczorowská (*1884, +13.5.1929), měla litevské předky. Jeho starší bratr Edmund, lékař (*28.8.1906, +5.12.1935), zemřel na spálu ve věku 29 let. Wojtylovi měli ještě dceru Olgu (*+1914), která žila několik týdnů.
V dětství a mládí byl Karel brankářem vadovického fotbalového mužstva, mezi jeho záliby patřilo lyžování, veslování na kajaku, byl výborným plavcem. Psal básně. Od svého otce se naučil plynně německy.
V 10 letech ho vzal otec na pouť k Panně Marii na Kalvarii Zebrzydowskou a tam získal silný vztah k Panně Marii. Jeho oblíbenou knihou byla „Pravá pobožnost k Panně Marii“ od sv. Ludvíka Maria Grignona, ze které převzal své heslo „Totus Tuus“ (celý tvůj).
27.5.1937 maturoval, v srpnu 1938 se přestěhoval s otcem do Krakova a studoval polonistiku na Jagellonské universitě, za 2. světové války studoval tajně a zapojil se do ilegálního odboje, od září 1940 pracoval ve vápencovém kamenolomu v Zakrzówku, který byl spojen s chemickou továrnou Solvay. 18.5.1942 po příchodu ze směny našel doma mrtvého otce.
V létě roku 1942 se Karel vracel z noční směny a po cestě ho srazilo auto. Utrpěl těžký otřes mozku a byl odvezen do nemocnice.
Na podzim v roce 1942 byl přijat do tajného semináře, kněžské svěcení přijal 1.11.1946, byl poslán na studia do Říma (1946-1948). 26.12.1948 dostal na Jagellonské universitě titul ThDr., od 1.12.1956 se stal vedoucím katedry Etiky na Lublinské katolické universitě, 260. papež ct. Pius XII. ho jmenoval 4.7.1958 pomocným biskupem v Krakově, vysvěcen na biskupa na svátek sv. Václava 28. 9.1958. V letech 1962–1965 se zúčastnil II. vatikánského koncilu, 262. papež sv. Pavel VI. ho 30.12.1963 jmenoval krakovským arcibiskupem, v úřadu byl od 18.1.1964–16.10.1978, kardinálem byl jmenován 28.6.1967. Z Krakova přijel 16.4.1974 na pohřeb litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochty.
16.10.1978 zvolen v 58 letech jako 4. nejmladší pontifik (208. pp. Mikuláš V.– 49 let, 243. pp. Klement XI.– 51 let, 255. pp. bl. Pius IX.– 54 let) na stolec sv. Petra nastoupil 22.10.1978 jako první papež Neital po 455 letech (předtím byl Holanďan 218. pp. Hadrián VI.). Jméno přijal podle svého předchůdce Jana Pavla I. a chtěl pokračovat v jeho programu. Místo tiáry opět přijal (arcibiskupské) palium. Jako berlu začal používat nahnutý kříž.
Muslim Mohamed Ali Agcca (kterého poslala sovětská tajná služba KGB), 13.5.1981 spáchal na papeže atentát na svatopetrském náměstí.
V roce 1983 Jan Pavel II. založil Papežskou radu kultury a zavedl nový kodex kanonického práva (259. papež Benedikt XV.). 25.3.1984 opět zasvětil svět Panně Marii (260. pp. Pius XII., 262. pp. Pavel VI.) a jako první papež navštívil 13.4.1986 židovskou synagogu v Římě. 27.10.1986 svolal do Assisi představitele všech náboženství k modlitbám za světový mír (sešlo se 150 zástupců 33 křesťanských církví, židé, muslimové, hinduisté, šintoisté, sikhové a představitelé afrických kmenových náboženství). Přispěl ke zhroucení komunismu v Evropě.
12.11.1989 kanonizoval blahoslavenou Anežku Českou (Pražskou, Přemyslovnu) 21.–22.4.1990 jako první papež navštívil poprvé Československo (Praha, Velehrad, Bratislava /153. pp. sv. Lev IX. v r. 1052), podruhé (poprvé Českou republiku) 20.5.1995 Praha (21.5.1995 Olomouc, kde kanonizoval bl.Zdislavu a bl. Jana Sarkandra), potřetí 25.4.1997 Praha a 26.4.1997 Hradec Králové.
Sv. Jan Pavel II. v roce 1993 založil biskupství v Plzni, 1996 řeckokatolickou eparchii (biskupství) v Praze s působností v celých Čechách a na Moravě, 1996 biskupství v Ostravě – Opavě. 31.10.1992 rehabilitoval (po 359 letech) vědce Galilea Galileiho (který byl donucen se zříci své teorie, že se Země točí kolem Slunce). V r. 1979 a 1995 promluvil v OSN v New Yorku jako druhý papež (262. sv. Pavel VI., 265. Benedikt XVI.). 23.2.1996 dokumentem Universi ominici Gregis upravil změny o volbě papeže, že pokud budou tři série skrutinií (33 - 34 hlasování) bez výsledku, pak stačí ke zvolení většina hlasů (170. papež Alexandr III., 265. Benedikt XVI.). 17.12.1999 rehabilitoval mistra Jana Husa, vyjádřil lítost nad jeho smrtí a prohlásil ho mučedníkem svědomí a reformátorem církve.
Jako první papež navštívil v r. 2001 muslimskou mešitu v Sebastě v Jordánsku s hrobem sv. Jana Křtitele. 3.10.2004 blahořečil posledního českého a uherského krále a rakouského císaře Karla I. (VII.) Habsburského (účast 30.000 věřících, papež ho označil za příklad pro evropské politiky). Zároveň ten den svatořečil bl. Kateřinu Annu Emmerichovou.
Napsal 5 knih básnických sbírek a dramat, 82 encyklik a dokumentů, kanonizoval 482 osob (před ním všichni papežové 300 lidí), blahořečil 1338 (papežové dohromady 1310). Upevnil autoritu Apoštolského stolce ve světě. Ovládal 11 jazyků. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí při 104 cestách.
Zemřel po dlouhé nemoci 2.4.2005 ve 21.37 hodin SELČ (středoevropský letní čas, SEČ 20.37), ve věku 85 let v Apoštolském paláci ve Vatikánu. Jeho pontifikát je zatím třetí nejdelší v církevních dějinách – 26 let, 5 měsíců, 16 dní (nejdelší byl pontifikát sv. Petra, 2. byl 255. pp. Pius IX.). Hlavním celebrantem pohřební mše 8.4.2005 na náměstí sv. Petra ve Vatikánu byl Josef kardinál Ratzinger (pohřeb trval 4,5 hodiny, z toho 2,5 hodiny byla pohřební mše - rekviem). Zúčastnilo se 200 hlav států a předsedů vlád (za ČR prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Cyril Svoboda, 5 králů a 5 královen, 70 prezidentů, zástupci židovského a islámského náboženství).
Pohřben v původním hrobě 261. papeže sv. Jana XXIII. u sv. Petra ve Vatikánu. 9.5.2005 zahájil jeho beatifikační proces 265. papež Benedikt XVI. Na svátek sv. Štěpána 26.12.2009 byl prohlášen za ctihodného 265. papežem Benediktem XVI., který 14.1.2011 podepsal dekret o beatifikaci ct. Jana Pavla II.
1.5.2011 ho papež Benedikt XVI. prohlásil za blahoslaveného: „My, když jsme přijali žádost našeho bratra Agostina kardinála Valliniho, našeho generálního vikáře pro římskou diecézi, mnoha spolubratří v biskupské službě, velkého množství věřících a také po tom, co jsme obdrželi vyjádření Kongregace pro svatořečení, Naší apoštolskou autoritou dovolujeme a udělujeme, aby ctihodný Boží služebník Jan Pavel II., papež, byl od této chvíle nazýván blahoslaveným. A podle předpisů stanovených církevním právem, aby se slavila jeho každoroční místní památka 22. října. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen."
Místní památka papeže je v celé církvi. Na beatifikační mši svaté 1.5.2011 se zúčastnilo 2,5 milionu věřících. Rakev s jeho tělem byla 29.4.2011 vybrána z hrobu ve vatikánském podzemí a přenesena do velechrámu sv. Petra k veřejnému uctění. 2.5.2011 byla uložena pod oltářem v kapli sv. Sebastiána (mezi kaplí s Pietou a kaplí Nejsvětější Svátosti v pravé lodi velechrámu). Náhrobní desku z původního hrobu dostal darem krakovský arcibiskup Stanislav kardinál Dziwisz. Na nové desce byl jednoduchý nápis: BEATVS IOANNES PAVLVS PP. II. (Blahoslavený Jan Pavel II. papež).
4.1.2011 uznala lékařská a teologická komise nevysvětlitelné uzdravení francouzské řeholní sestry Marie Simon Pierre z Parkinsonovy nemoci. 19.4.2013 komise sedmi vatikánských lékařů, na žádost Kongregace pro svatořečení a blahořečení uznala uzdravení spojené s Janem Pavlem II. Jde o uzdravení jedné ženy v Kostarice, které je z lékařského hlediska nevysvětlitelné. Prokázaný zázrak je podle kanonického práva rozhodující ke svatořečení. Teologická komise uznala tento druhý zázrak zázrak 18. 6.2013.
Na svátek sv. Cyrila a Metoděje 5.7.2013 oznámil papež František, že bl. Jan Pavel II. bude kanonizován (svatořečen) 20.10.2013 (tento den byl před 35 lety Jan Pavel II. zvolen papežem) společně s bl. Janem XXIII. Na svátek sv. Jeronýma 30.9.2013 oznámil Svatý Stolec nové datum svatořečení. 266. papež František ho v neděli Božího milosrdenství 27.4.2014 prohlásil za svatého spolu s blahoslaveným Janem XXIII. při slavnostní mši svaté na svatopetrském náměstí. Na hrob byla zhotovena nová deska: SANCTVS IOANNES PAVLVS PP. II. (Svatý Jan Pavel II. papež).
265. Benedikt XVI. (XV.) zřekl se úřadu (rezignoval)
Joseph (Josef) Alois Ratzinger, Němec–Bavor
(7 let, 10 m., 9 dní) 19. 4. 2005 – 28. 2.2013.
*16.4.1927 (Bílá sobota, 4.30 h., pokřtěn v 8.30) Marktl am Inn v Německu (Pasovská diecéze, Bavorsko). +31.12.2022 v klášteře Mater Ecclesiae ve Vatikánu. Třetí, nejmladší dítě Josepha Ratzingera a Marie Ratzingerové (roz. Peintnerové). Rodina jeho matky pocházela z Bolzana v Itálii. Jeho otec byl četníkem a sám malého Josefa doma vyučoval.
Měl dva starší sourozence: Marie (1921-1991), Georg (*15. 1.1924, +1.7.2020 Řezno) se stal knězem a v letech 1964-1994 byl regenschorim (ředitelem kůru) v řezenské katedrále. Sestra Marie se nevdala a až do své smrti pečovala o domácnost bratru Josefovi.
V roce 1932 byl Josef ve skupině dětí, která navštívila mnichovského arcibiskupa, kardinála. Josefovi se nejvíce líbil kardinálův oblek a prohlásil, že také bude kardinálem.
Josef studoval na gymnáziu v Hufschlagu u Traunsteinu, v r. 1939 začal studovat v semináři v Traunsteinu. V roce 1941 musel povinně vstoupit do organizace Hitlerjugend. Byl neaktivním členem a odpůrcem nacismu. Od r. 1943 studoval na filosofické fakultě v Mnichově. Nastoupil na vojenskou službu k pozemním jednotkám, onemocněl a výcvik mu byl zmírněn. Stal se pozorovatelem protiletecké obrany. V roce 1945 ho v jeho domě zajali američtí vojáci, kteří si u nich doma zařídili své velitelské stanoviště. Byl uvězněn v zajateckém táboře. Propuštěn v roce 1946 a po propuštění vstoupil s bratrem Georgem do semináře.
29.6.1951 vysvěcen na kněze mnichovským arcibiskupem Michaelem kardinálem von Faulhaberem. Jako profesor fundamentální a dogmatické teologie přednášel na univerzitách: Freising 1957–1959, Bonn 1959–1969, Münster 1963–1966, Tübingen 1966–1969, od r. 1969 vyučoval dogmatiku na universitě v Řezně. Byl poradcem kolínského arcibiskupa Josefa kardinála Fringse. Stal se členem Maltézského řádu O.Melit. 263. papež sv. Pavel VI. ho 24.3.1977 jmenoval za mnichovského arcibiskupa (arcidiecéze Mnichov-Freising). 28.5.1977 vysvěcen na biskupa. 27.6.1977 byl jmenován kardinálem a dostal titulární kostel Sancta Mariae Consolatrice (Panna Maria Těšitelka) v Římě. 25.11.1981 přišel do římské kurie, kde ho 264. papež sv. Jan Pavel II. jmenoval prefektem (ministrem) Kongregace (ministerstva) pro doktrínu (čistotu) víry. Vysloužil si přezdívku Boží kladivo nebo Boží rotvailer, pancéřový kardinál (panzerkardinal) a Doctor quadratus (čtvercový, čtverhranný učitel). 1986–1992 předseda Komise pro přípravu nového Katechismu katolické církve. 5.4.1993 dostal titulární kostel ve Velletri–Segni. 9.11.1998 se stal viceděkanem kardinálského sboru. Od 30.11.2002 děkan kardinálského kolegia s titulárním kostelem v Ostii.
Druhý den volby 19. dubna, na svátek sv. Lva IX. (Němec Bruno Hugo–152. papež, +19.4.1054) byl zvolen papežem. Ze 115 kardinálů mu dalo svůj hlas 77. Dal si jméno podle patrona Evropy sv. Benedikta z Nursie a podle 259. papeže Benedikta XV. Po 947 letech další Němec na stolci sv. Petra (154. pp. Štěpán IX. +29.3.1058). Na svatopetrský stolec byl uveden na svátek sv. Jiří (24.4.2005) za přítomnosti 180 křesťanských státníků z celého světa (ČR zastupoval prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Cyril Svoboda).
Přijal rybářský prsten a po 1147 letech se vrátil k původnímu prvokřesťanskému papežskému paliu (2,6 m dlouhý a 16 cm široký bílý pás z ovčí vlny), s pěti červenými křížky a sepnuté třemi sponami (symbol pěti Kristových ran a tří hřebů), odlišné od palia arcibiskupů se šesti černými křížky. Jako první papež přijal palium s pěti červenými křížky (105. sv. Mikuláš I. Veliký). Jako první papež rozhodl, že tiára nebude součástí papežského znaku (kde byla od r. 1362, 200. bl. Urban V.) a nechal ji (20.4.2005 při tvorbě nového znaku) 3.5.2005 odstranit z vatikánského erbu. Nad znakem je biskupská mitra a pod znakem palium s třemi červenými křížky. Nechal si své biskupské heslo: COOPERATORES VERITATIS = spolupracovníci Pravdy. Jako berlu použil zlatý latinský kříž 255. papeže Pia IX. (byl lehčí než berla Jana Pavla II.).
V rámci zlepšení vztahů s pravoslavnou církví zrušil po svém zvolení titul Patriarcha západu. Na 1.zahraniční cestu přijel 18.8.2005 do Německa na Světové dny mládeže (4 dny). 19.8.2005 navštívil v Kolíně nad Rýnem (Köln a.R.) židovskou synagogu, kde se jako první papež zúčastnil židovské bohoslužby (synagoga v Kolíně n. R. je nejstarší ve střední Evropě), 25.–28.5.2006 navštívil Polsko (Krakov, Vadovice, Čenstochovou, Osvětim).
28.11.–1.12.2006 navštívil Turecko, kde se setkal v Istanbulu (Cařihrad) s pravoslavným konstantinopolským patriarchou Bartolomějem I. (232. patriarcha Konstantinopole). V Efesu sloužil mši svatou v domku, kde podle tradice zemřela Panna Maria.
29.6.2007 zrušil konstituci sv. Jana Pavla II. o papežské volbě a obnovil konkláve podle dřívějších pravidel: po třetí sérii se v dalších hlasováních hlasuje o 2 nejúspěšnějších kardinálech. Jeden z nich musí získat 2/3 hlasů (170. papež Alexandr III., 264. sv. Jan Pavel II.).
15.11.2007 představitelé pravoslavné církve (cařihradský patriarcha Bartoloměj I. a další biskupové, mimo ruského patriarchátu) podepsali v Ravenně dokument o uznání prvenství římského biskupa před ostatními biskupy a patriarchy. Podle kanonického řádu uznává prvenství hlavy katolické církve nad biskupy a patriarchy z Konstantinopole (Cařihradu, Istanbulu), Alexandrie, Antiochie a Jeruzaléma. Komise zapsala, že: "Papež je protos mezi biskupy". Dokument byl zveřejněn ve Vatikánu, v Athénách, na Kypru a v Istanbulu (Cařihradu). Pravoslavná církev v Rusku si vyhradila prozkoumání tohoto dokumentu Svatým synodem Ruské pravoslavné církve (152. pp. sv. Lev IX. exkomunikace Východu, 262. pp. sv. Pavel VI. zrušení exkomunikace).
16.–21.4.2008 apoštolská cesta do USA. Na letišti ve Washingtonu ho mimořádně přivítal prezident USA George Bush (americký prezident podle protokolu vítá hosty pouze v Bílém domě). 18.4.2008 jako třetí papež promluvil v OSN (262. sv. Pavel VI., 264. sv. Jan Pavel II.). Po celou dobu návštěvy byl vítán milionovými davy lidí, kteří se zúčastnili jeho mší svatých.
Ve dnech 13.–19.7.2008 navštívil Světové dny mládeže v Sydney v Austrálii. 12.5.2009 jako první papež navštívil na Chrámové hoře v Jeruzalémě Omarovu mešitu (Skalní chrám), třetí nejposvátnější místo islámu.
26.–28. září 2009 přijel do České republiky a navštívil Prahu, Brno, Starou Boleslav. V Praze navštívil 26.9. nejdříve kostel Panny Marie Vítězné, kde uctil Pražské Jezulátko a věnoval mu zlatou korunku. Potom se setkal s prezidentem Václavem Klausem a vládou. V katedrále uctil lebku sv. Václava a pomodlil se nešpory s řeholníky a s duchovními. 27.9. v Brně sloužil mši svatou, na které se zúčastnilo 120.000 lidí. Na svátek sv. Václava 28.9. uctil jeho lebku na místě jeho mučednické smrti ve Staré Boleslavi a na Proboštské louce sloužil mši svatou s promluvou pro mládež. Mše se zúčastnilo 60.000 lidí. Na území našeho státu to byla 4. papežská návstěva v moderní době. Z toho tři návštěvy vykonal sv. Jan Pavel II. (1990, 1995, 1997).
V minulých staletích dvě návštěvy na území Rakouské monarchie (jejíž součástí naše země byly) vykonal ve Vídni 250. papež Pius VI. (1782, 1786 Vídeň), který si v roce 1782 prohlédl svatováclavskou korunu. Tři návštěvy vykonali na našem území budoucí papežové: 1. Aeneas Silvius kardinál Piccolomini (Pius II.) 1451, 2. Hypolit kardinál Aldobrandini (Klement VIII.) 1588, 3. Angelo Giuseppe kardinál Roncalli (sv. Jan XXIII.) 1929, který si v katedrále sv. Víta prohlédl svatováclavskou korunu a korunovační klenoty.
Papež Benedikt XVI. si dal zhotovit 28.11.2009 novou papežskou berlu (kříž), která byla lehčí než berla sv. Jana Pavla II. Uprostřed kříže Beránek a na konci symboly evangelistů. Na odvrácené straně uprostřed XP (Christos, Pax = Kristus, pokoj) a na koncích 4 církevní otcové starověku: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Atanáš a sv. Jan Zlatoústý. Pod nimi erb papeže Benedikta XVI.
16.–19.9.2010 navštívil na 17. apoštolské cestě Velkou Británii. Do Skotska přijel na svátek biskupa věrozvěsta Anglie sv. Niniána, kterého ctí katolíci i protestanté. Od svého zvolení poprvé osobně blahořečil 19.9.2010 Johna Henryho kardinála Newmana. Na svatopetrském náměstí ve Vatikánu 1.5.2011 blahořečil svého předchůdce Jana Pavla II. 23.-25.3.2012 navštívil Mexiko, 26.-28.3.2012 Kubu. 14.-16.9.2012 navštívil Libanon. Celkem vykonal 25 apoštolských cest na všech kontinentech. 20.12.2012 vydal dekret o zahájení beatifikace 263. papeže sv. Pavla VI.
Na svátek Panny Marie Lurdské 11.2.2013 (pondělí) ve 12 hodin na konzistoři oznámil svoji rezignaci (lat. renuntiet=odstoupení hlavy státu, francouzsky: résigner=rušit platnost, vzdát se práva). Vysvětlil kardinálům, že zdravotně nemá dost sil na dobré vykonávání ministeria=svatopetrského úřadu (nevzdal se munus petrinum=Petrův dar, být papežem).
V dějinách církve je to po 1000 letech druhý papež, který odstoupil z úřadu, kdy 143. papež Benedikt VIII. rezignoval na úřad roku 1013, ale zůstal papežem, +1024, a po 719 letech, kdy 192. papež sv. Celestin V. ve věku 84 let (+1296) v roce 1294 dobrovolně rezignoval z ministeria (vzdal se úřadu) i abdikoval na Sedes Apostolica (vzdal se Apoštolského Stolce).
Po oznámení rezignace papeže Benedikta XVI. se večer nad Římem přehnala zimní bouřka a do kříže na kopuli velechrámu sv. Petra udeřil blesk. S věřícími se papež rozloučil při generální audienci 27.2.2013 na svatopetrském náměstí. Na náměstí sv. Petra a v přilehlých ulicích se shromáždilo 250.000 lidí.
Rozloučení papeže Benedikta XVI. s kardinály.
foto 1) papež Benedikt XVI. a kardinál Vlk
foto 2) Benedikt XVI. a kardinál Duka
Druhý den se rozloučil s kardinály a odletěl vrtulníkem na papežské letní sídlo Castel Gandolfo. Tam ho přivítalo 12.000 věřících. 28.2.2013 ve 20 hodin ukončil svůj úřad. Dva švýcarští gardisté zavřeli bránu a předali klíče i ochranu emeritního papeže Benedikta XVI. vatikánské policii. Jeho papežský pečetní prsten byl rozlomen, aby nebyl použit pro úřední výkon.
2.5.2013 se vrátil do Vatikánu, kde byl pro něho připraven byt v klášteře Mater Ecclesiae (Matka Církve) ve vatikánských zahradách. Klášter založil v roce 1993 sv. Jan Pavel II. a pozval do něho řeholní sestry, aby se modlily za papeže a církev.
Titul po abdikaci: Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní papež , nebo Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní pontifik římský . Jako oděv si ponechal papežské bílé roucho.
Po dobu svého odpočinku se setkával se svým nástupcem papežem Františkem a slíbil mu poslušnost, úctu a věrnost. Zúčastnil se i některých oficiálních slavností: např. jmenování kardinálů.
Od papeže bl. Benedikta XI. (pp. 1303-1304) je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058-1059.
Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní papež, zemřel ve věku 95 let. Pohřební mši a obřady na Svatopetrském náměstí sloužil 5.1.2023 jeho nástupce papež František.
Sedisvakance (sede vacante=stolec prázdný) 1.3.2013–13.3.2013.
Konkláve kardinálů se sešlo v úterý 12.3.2013. Nový papež byl zvolen v 5. kole volby ve středu 13.3.2013 v 19 hodin. V 19.07 se nad Sixtinskou kaplí objevil bílý kouř a kardinál-protojáhen Jean-Louis Tauran (1943-2018) oznámil světu zvolení a jméno nového papeže.
266. František
Jorge Maria Francisco (Jiří Maria František) Bergoglio, Argentinec.
(12 let, 1 měsíc, 8 dní) 13.3.2013 – 21.4.2025
Zatím první Američan, první Jihoameričan. *17.12.1936 v Buenos Aires v Argentině v rodině italských přistěhovalců z Turína. Otec José Maria Bergoglio a matka Regina Marie (roz. Sivoriová) měli pět dětí. Papež mluvil latinsky, španělsky, italsky a německy. Po 1282 letech první papež narozený mimo Evropu (90. papež sv. Řehoř III. ze Sýrie v roce 731). V dějinách první papež jezuita.
V mládí prodělal infekci plic a jedna mu byla odebrána. Vystudoval střední chemicko-průmyslovou školu. Pracoval jako vyhazovač v nočním baru. V roce 1957 vstoupil v Santiagu de Chile do řádu jezuitů (SJ, TJ). V San Miguel vystudoval filosofii a teologii. 13.12.1969 byl 4 dny před svými 33 narozeninami vysvěcen na kněze córdobským arcibiskupem Ramonem Josefem Casellanem.
Kněžské působení začal v rodné čtvrti Flores v Buenos Aires v basilice sv. Josefa. Věčné sliby složil 22.4.1973 a byl jmenován profesorem teologie. 1973-1979 provinciál jezuitů v Argentině. V době tzv. špinavé války v květnu 1976 tajně zachránil před armádou životy jezuitských kněží Orlanda Yoria, Francisca Jalicse a dalších, které tajně ukryl před eskadrami smrti nebo jim pomohl uprchnout.
1980-1986 byl rektorem jezuitské fakulty v San Miguel. V roce 1985 studoval na Vysoké škole Filosoficko - teologii pro jezuity ve Frankfurtu nad Mohanem. 1986-1992 sloužil ve farnosti v Córdobě. Biskupské svěcení přijal 27.6.1992 od buenosaireského arcibiskupa Antonína kardinála Quarracina a byl jmenován auxiliárním (pomocným) biskupem v Buenos Aires s titulem z Aucy. 3.6.1997 jmenován za arcibiskupa-koadjutora (s právem nástupnictví). 28.2.1998 se stal arcibiskupem Buenos Aires. 6.11.1998 byl jmenován za biskupa apoštolského exarchu a ordináře pro věřící východního obřadu (řeckokatolíky) v Argentině. 264. papež sv. Jan Pavel II. ho 21.2.2001 jmenoval za kardinála a přidělil mu titulární basiliku sv. Roberta Bellarmina v Římě.
Všechny funkce a tituly mu ukončila papežská volba. Po volbě za papeže si vybral jméno František, podle sv. Františka z Assisi, který je symbolem chudoby a reforem. Papež vysvětlil, proč si zvolil toto jméno. Jak mu přibyly hlasy na dvoutřetinovou většinu, obrátil se na něho františkán, brazilský arcibiskup Aury Alfons Claudio kardinál Hummes OFM (*8.8.1934, +4.72022), prefekt Kongregace pro klérus a řekl mu: „Nezapomeň na chudé!“
Jeho zvolení papežem oznámil francouzský kardinál-protodiakon (první jáhen) Jean-Louis kardinál Tauran: „Habemus papam". Po vstupu na balkon svatopetrské basiliky pozdravil papež František věřící, pomodlil se za emeritního papeže Benedikta XVI. a požádal přítomné, aby se pomodlili i za něho. Potom udělil první požehnání Orbi et Urbi (Městu a světu). Na náměstí sv. Petra vlálo i několik českých vlajek.
První noc po zvolení strávil papež v Domě sv. Marty, kde bydlel jako kardinál. Druhý den byl odpečetěn papežův byt v Apoštolském paláci, papež František si ho prohlédl, odmítl v něm bydlet a zůstal v Domě sv. Marty. Papežský byt v Apoštolském paláci používal pro návštěvy, zasedání a k projevům na veřejných audiencích.
16.3.2013 na setkání s novináři papež řekl: „Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých a církví pro chudé“. Papež ekumenicky zaměřený, měl dobré vztahy s židy i protestanty.
V úterý na slavnost patrona Církve sv. Josefa 19.3.2013 byl intronizován (uveden na trůn) na svatopetrský stolec. Od kardinála Sodana přijal rybářský prsten a papežské palium (bílý pás z ovčí vlny), s 5 červenými křížky a sepnuté třemi sponami (symbol pěti Kristových ran a tří hřebů). Intronizace papeže Františka se zúčastnilo 250.000 věřících, 132 státních delegací z 80 zemí. Českou republiku zastupoval ministr zahraničí Jeho Excelence Karel kníže Schwarzenberg. Duchovní delegace zastupovali Židé, muslimové, anglikáni, protestanté a pravoslavní. Ruskou pravoslavnou církev zastupoval metropolita Hilarion, delegovaný moskevským patriarchou Kirillem. Velkou poctou papeži byla účast Jeho Svatosti cařihradského patriarchy Bartoloměje I. (Dimitrios Archondonis). Pravoslavný ekumenický patriarcha Batroloměj I. navštívil Řím po 959 letech (poprvé od rozkolu v roce 1054).
Na svátek sv. Josefa Dělníka 1.5.2013 byl vydán dekret (připravený papežem Benediktem XVI.), kterým papež František (po Proměnění a Tajemství víry) vložil trvale do II., III. a IV. anafory (eucharistická modlitba) jméno sv. Josefa, snoubence Panny Marie:
II. ...se svatou Pannou a Bohorodičkou Marií, s jejím snoubencem svatým Josefem...,
III. ...s nejsvětější Pannou a Bohorodičkou Marií, s jejím snoubencem svatým Josefem...,
IV. ...s blahoslavenou Pannou a Bohorodičkou Marií, s jejím snoubencem svatým Josefem...,
Do I. kánonu jméno sv. Josefa vložil sv. Jan XXIII. v roce 1963 (v době II. Vatikánského koncilu):
...uctíváme slavnou Pannu Marii, Rodičku našeho Boha a Pána, Ježíše Krista, jejího snoubence svatého Josefa...
------------------------
Papež František a emeritní papež Benedikt XVI. se 23.3.2013 (den před Květnou nedělí) setkali v Castel Gandolfu (231. Klement VIII.). Bylo to v dějinách katolické církve první setkání dvou žijících papežů. Papež nástupce se nikdy nemohl setkat s papežem svým předchůdcem, který zemřel. 192. papež sv. Celestin V., který dobrovolně odstoupil v roce 1294, se nechtěl se svým nástupcem setkat a schoval se i před delegací, která mu to přišla oznámit.
Ve dnech 22.-28.7.2013 přijel papež František na Světové dny mládeže, které se konaly v Riu de Janiero v Brazílii. Při návštěvě českých a moravských biskupů Ad limina apostolorum 12.2.2014 požehnal nové korunky pro Paladium země České ve Staré Boleslavi.
V neděli Božího milosrdenství 27.4.2014 prohlásil své dva předchůdce za svaté: 261. papeže blahoslaveného Jana XXIII. a 264. papeže blahoslaveného Jana Pavla II. při slavnostní mši svaté na svatopetrském náměstí. Kanonizaci byl přítomen i emeritní papež Benedikt XVI. Zajímavostí tohoto svatořečení je, že poprvé v dějinách katolické církve společně byli svatořečeni dva papežové za účasti dvou papežů.
24.-26. 5.2014 odjel na pastorační návštěvu Svaté země (Jordánsko, Izrael a Palestinské území). V Jordánsku ho přivítal král Abdalláh II. s královnou Ranijou. Na náměstí Jesliček v Betlémě sloužil mši ze svátku Narození Páně. V Jeruzalémě v basilice Božího hrobu se setkal s Jeho Svatostí cařihradským ekumenickým patriarchou Bartolomějem I. Společně se pomodlili za sjednocení křesťanů. Ve Večeřadle sloužil mši svatou. Zde při Poslední večeři Ježíš Kristus ustanovil Eucharistii (mši). Papež se setkal s izraelským prezidentem Šimonem Peresem a prezidentem státu Palestina Mahmúdem Abbásem, které pozval do Vatikánu k modlitbě za mír. Pomodlil se s židovskými rabíny v Památníku hrdinů Jad Vašem a na pozvání muslimů navštívil mešitu Skalní dóm.
Ve dnech 14.-18.8.2014 blahořečil v Jižní Koreji 124 mučedníků, kteří zemřeli v 18. a 19. století.
21.9.2014 jako první papež navštívil Albánii. 25.11.2014 přijel do Štrasburku ve Francii a vystoupil s projevem v Evropském parlamentu. Jeho vystoupení bylo oceněno dlouhotrvajícím potleskem. Za 3 dny (28.-30.11.2014) navštívil Turecko, kde se setkal s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, patriarchou Bartolomějem I. a hlavním rabínem v Turecku Isaakem Halevou. 19.10.2014 blahořečil 262. papeže Pavla VI. (pp.1963-1978).
Cesty papeže Františka pokračovaly i v roce 2015. Ve dnech 12.-19.1.2015 přijel na Srí Lanku (Cejlon) a na Filipíny. Na Srí Lance svatořečil 14.1.2015 misionáře Josefa Vaze z Indie (1651-1711).
Na svátek sv. Jiřího (vlastní svátek papeže Františka) 24.4.2015 přijal ve Vatikánu prezidenta České republiky Miloše Zemana s manželkou. Prezident Zeman předal papeži kopii sošky Pražského Jezulátka a 5 aktovek v liturgických barvách (černou, zelenou, fialovou, červenou a bílou).
13.6.2015 k 600. výročí upálení M. Jana Husa papež František řekl:" V našem svědomí musí být prosba o odpuštění za dějiny naší rodiny. Za každou událost, kdy jsme zabili ve jménu Boha. "Papež pozval do Vatikánu zástupce českých křesťanských církví: Římskokatolické, Československé husitské, Českobratrské evangelické a pravoslavné na společnou ekumenickou bohoslužbu 15.6.2015, kde odsoudil krutou smrt kněze Jana Husa. Bohoslužby se zúčastnili: Miloslav kardinál Vlk, biskup plzeňský František Radkovský, patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta, tajemnice pro ekumenu CČSH farářka Hana Tonzarová, emeritní synodní senior Církve Českobratrské evangelické Joel Ruml a synodní senior Daniel Ženatý. Dále se zúčastnili: místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská a historik doc. Mgr. Jaroslav Šebek, Ph.D.
Další cesta papeže vedla 6.6.2015 do Bosny a Hercegoviny. Setkal se s pravoslavnými, židovskými i muslimskými představiteli. 5.-13.7.2015 navštívil Jižní Ameriku: Bolívii, Ekvádor a Paraguay. Za měsíc (19.-28.9.2015) přijel na Kubu, kde ho přivítal prezident Raúl Castro. Papež se setkal i s Raúlovým bratrem, dřívějším prezidentem a komunistickým vůdcem Fidelem Castrem (1926-2016). 22.9. odletěl do USA, kde se setkal s prezidentem Barackem Obamou a promluvil jako první papež v Kongresu USA.
18.10.2015 svatořečil ve Vatikánu manžele Ludvíka (Luis) a Cecílii (Celie) Martinovi, rodiče sv. Terezie z Lisieux.
25.-30.11.2015 navštívil Afriku: Keňa-Nairobi, Uganda-Namugongo a Středoafrická republika-Bangui. 12.-18.2.2016 návštěva Mexika. Na pozvání prezidenta Kuby Raúla Castra se 12.2.2016 setkali na letišti v Havaně papež František a ruský pravoslavný patriarcha Kirill (Vladimír Michailovič Gunďajev *20.11.1946). Vydali společnou deklaraci, ve které vyzvali k jednotě církví a k ochraně křesťanů různých vyznání. Patriarchát Moskvy a celého Ruska je největší z pravoslavných patriarchátů.
16.4.2016 navštívil Řecko, 24.-26.6.2016 Arménie, 27.-31.7. Krakov a Osvětim, 30.9.-2.10.2016 Gruzie a Ázejbájdžán, 31.10.-1.11.2016 Švédsko.
2017: 28.-29.4. Egypt, 12.-13.5. Portugalsko, 6.-11.9. Kolumbie, 26.11.-2.12. Myanmar (Barma) a Bangladéš.
2018: 15.-21.1. Chile a Peru, 21.6. Švýcarsko 25.-26.8. Irsko, 22.-25.9. Litva, Lotyšsko, Estonsko.
14.10.2018 svatořečil 262. papeže blahoslaveného Pavla VI. (pp.1963-1978).
Papež František navštívil 22.-27.1.2019 v Panamě 34. Světové dny mládeže. 3.-5.2. navštívil Spojené arabské emiráty, 30.-31.3. Maroko. 5.-7.5. Bulharsko a Severní Makedonie, 31.5.-2.6. Rumunsko, 4.-10.9. Mosambik, Madagaskar, Mauricius. V roce 2020 navštívil 20.-26.11. Japonsko a Thajsko. 5.-8.3.2021 navštívil Irák a irácký Kurdistán. 12.9.2021 odsloužil mši v maďarské Budapešti na závěr Mezinárodního eucharistického kongresu, kde vystoupil i cařihradský (pravoslavný) patriarcha Bartoloměj I.
Papež František ve dnech 12.-15.9.2021 navštívil Slovensko: Bratislava, Prešov, Košice, Šaštín. Poslední papežská návštěva na Slovensku se uskutečnila 11.-14.9.2003, kdy Slovensko (Bratislava, Trnava, Bánská Bystrica, Rožňava) navštívil papež sv. Jan Pavel II.
Papež František byl během svého pontifikátu několikrát hospitalizován. V březnu 2023 hospitalizován se zánětem průdušek a v červnu téhož roku podstoupil operaci břišní kýly.
9.5.2024 na slavnost Nanebevstoupení Páně vyhlásil papež František období 24.12.2024-6.1.2026 vyhlásil Svatý rok, Jubilejní rok, který je 25. řádným Jubilejním rokem v historii církve. Poprvé se slavil Svatý rok v roce 1300, od roku 1450 se vyhlašuje každých 25 let.
14.2.2025 byl papež František hospitalizován se zánětem dýchacích cest a průdušek. Před nemocnicí Gemelli, na svatopetrském náměstí a po celém světě se konaly modlitby za nemocného papeže. 23.3.2025 byl papež František propuštěn z nemocnice.
Na Velkou neděli Vzkříšení Krista 20.4.2025 udělil papež František požehnání Urbi et Orbi (Městu a světu). V pondělí velikonoční 21.4.2025 v 7.35 hodin ráno papež František zemřel. Úmrtí papeže oznámil v 9.45 camerlengo Kevin Joseph kardinál Farrell. Pohřební latinská mše a obřady se konaly na náměstí sv. Petra ve Vatikánu. Závěrečný obřad vykonali východní (řeckokatoličtí) biskupové. Z Vatikánu se vydal pohřební průvod do basiliky Panny Marie Větší (Sněžné), kde papež František byl pohřben.
................................................................................................................................................................
V basilice Panny Marie Větší je pohřben i český šlechtic Maxmilián z Perštejna (1575-1593), olomoucký kanovník a komorník papeže Klementa VII. Maxmilián měl 20 sourozenců, zemřel ve věku 17 let.
Otec Vratislav z Pernštejna, nejvyšší kancléř Českého království, matka Marie Manrique de Lara (přivezla do Prahy sošku Pražského Jezulátka), dvorní dáma císařovny Marie Španělské.
.................................................................................................................................................................
Sedisvakance (sede vacante=stolec prázdný) 21.4.2025–xx.x.2025.
Konkláve kardinálů se sešlo ve středu 7.5.2025. Nový papež byl zvolen ve 4. kole na svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí 8.5.2025.
267. Lev XIV. Robert Francis (Robert František) Prevost, USA.
(x let, x měsíc, x dní) 8.5.2025 – x.x.20..
Zatím druhý Američan, první Severoameričan a první Peruánec. *14.9.1955 Dolton (součást Chicaga), stát Illinois v USA. Otec Louis Marius (s předky z Francie a Itálie, +1997) a matka Mildred (roz. Martínezová, Španělka, +1990), měli ještě 2 syny: Louis a John. V roce 1977 vstoupil do řádu augustiniánů (OSA) v St. Louis a 29.8.1981 v Chicagu složil věčné sliby. Roku 1982 začal studovat kanonické právo na Angelicu (Papežská univerzita sv. Tomáše Akvinského). Ovládá tyto jazyky: latinsky, anglicky, francouzsky, italsky, španělsky, portugalsky, kečuánsky (jazyk Inků), německy.
Kněžské svěcení přijal 19.6.1982. Po dokončení studia v roce 1984 byl poslán na misie do Peru, kde se později stal představeným komunity, soudním vikářem, a v semináři sv. Karla a sv. Marcela profesorem práva, patristiky a morálky. V Peru mu bylo uděleno státní občanství.
V letech 2001-2013 byl generálním převorem augustiniánů. V těchto letech byl několikrát v Praze v klášteře augustiniánů u sv. Tomáše na Malé Straně. 3.11.2013 ho 266. papež František jmenoval apoštolským administrátorem v diecézi Chiclayo v Peru. 12.12.2013 byl vysvěcen na biskupa a 10 let byl biskupem diecézním. Roku 2018 byl jmenován členem Dikasteria pro klérus, roku 2020 členem Dikasteria pro biskupy.
30.1.2023 ho papež jmenoval prefektem Dikasteria pro biskupy, přeložil ho do Říma a udělil mu titul arcibiskupa. 9.7.2023 zveřejnil papež František, že 30.9.2023 vyjmenuje 21 kardinálů, mezi nimi i arcibiskupa Prevosta. Po jmenování mu udělil titul kardinál-jáhen, 6.2.2023 ho papež povýšil na kardinála-biskupa pro diecézi Albano.
Funkci a činnost prefekta Dikasteria pro biskupy mu ukončila papežská volba. Po volbě si vybral jméno Lev, toho jména XIV. Na náměstí sv. Petra se shromáždil velký dav lidí s vlajkami svých zemí, mezi kterými vlálo i několik českých vlajek. Zvolení kardinála Prevosta papežem oznámil v 19.13 hodin z balkónu svatopetrské basiliky francouzský kardinál-protodiakon (první jáhen) Dominique kardinál Mamberti: „Habemus papam".
Po tomto oznámení na balkón vyšel nově zvolený papež Lev a pozdravil shromážděné věřící: "Pokoj ať je s vámi. Nejdražší bratři a sestry, toto je první pozdrav Vzkříšeného Krista. Ať se tento pozdrav dostane do vašich rodin, ke všem lidem, všem národům a celé Zemi. Pokoj ať je s vámi." Připomněl na papeže Františka a udělil první požehnání Orbi et Urbi (Městu a světu).
Papež Lev XIV. je sedmým augustiniánem na stolci sv. Petra.
Znak tvoří štít, rozdělený šikmo (pošikem), v pravém modrém poli je stříbrná lilie = Panna Maria Imaculata, na levém slonovinovém/světle zlatém poli je pečeť sv. Augustina (na hnědé knize je postavené červené srdce s plamenem, šikmo probodené šípem). Probodené srdce je symbol obrácení sv. Augustina, který řekl: "Vulnerasti cor meum verbo tuo" (Probodl jsi mé srdce svým slovem). Pod štítem je na stříbrné stuze heslo: IN ILLO UNO UNUM (v tom jednom /Kristu jsme/jedno), z kázání sv. Augustina na žalm 127: "I když je nás křesťanů mnoho, v jednom Kristu jsme jedno." Za štítem jsou papežské klíče sv. Petra provázané červeným cingulem. Nad štítem je papežská stříbrná mitra s třemi zlatými břevny.
Papež Lev 10.5. navštívil v Genazzanu augustiniánský poutní chrám Panny Marie, Matky Dobré rady a na zpáteční cestě do Říma se zastavil v basilice Panny Marie Větší, kde se pomodlil u hrobu papeže Františka a před obrazem Panny Marie Spásy římského lidu.
V sobotu 17.5.2025 Robert František kardinál Prevost měl udělovat svátost biřmování v kostele sv. Tomáše na Malé Straně v Praze. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje v sobotu 5. července 2025 a v neděli 6. července měl celebrovat poutní mše na Mariánské hoře v Levoči na Slovensku.
V neděli 18.5.2025 byla latinsky sloužena slavnostní intronizační mše, při které dostal papež Lev XIV. palium a rybářský prsten. Při mši zaznělo stejné evangelium latinsky a řecky, jako jednota západní a východní církve. 6.7.-17.8. strávil papež Lev dovolenou v papežském letním sídle Castel Gandolfo, které jeho předchůdce papež František nikdy nevyužil.
7.9. papež Lev celebroval kanonizační mši sv., při které svatořečil Karla Acutise (*3.5.1991,+12.10.2006) a Petra Jiřího (Georga) Girolama Frassatiho (*6.4.1901,+4.7.1925). Karel Acutis šířil víru po internetu a pro své nadšení internetu dostal přezdívku "Boží influencer". Vytvářel katolické weby. Zemřel na leukémii v 15 letech. Pohřben v Assisi. V roce 2024 byly uznány dva zázraky uzdravení: v Brazílii se uzdravil chlapec s vrozenou vadou slinivky a student ve Florencii po vážném úrazu mozku. Svatořečení se zúčastnila rodina Acutisů: matka, otec, Karlův bratr a sestra. Petr Frassati měl sociální cítění, ošetřoval nemocné a pracoval v charitě. Byl velký sportovec, horolezec a plavec. Zemřel ve 24 letech na nákazu obrnou. Pohřben v katedrále v Turíně. Po uznání zázraku uzdravení Itala Dominika Selana, který trpěl tuberkulózou, byl Petr Frassati blahořečen sv. Janem Pavlem II. 20.5.1990. V roce 2024 byl uznán druhý zázrak.
V neděli 14.9.2025 papež Lev oslavil 70. narozeniny, věřící mu přáli při audienci na náměstí sv. Petra.
Na svátek sv. Terezie z Avily 15.10.2025 polský chovatel koní Andrzej Michalski daroval papeži Lvovi čistokrevného arabského koně Protona. Kůň je bílý, aby měl stejnou barvu s papežskou sutanou. Chovatele inspirovala fotografie kněze Roberta Prevosta na koni v Peru, kde na koni jezdil mezi vesnicemi. Andrzej Michalski má chovnou stanici v Kołobrzegu-Budzistowie (u Štětína na břehu Baltského moře). Papeže dar velice potěšil, sám se chopil opratí a koně Protona provedl po nádvoří Vatikánu. Kůň bude ustájen v Castel Gandolfu.
22.10.2025 přijel do Vatikánu britský král Karel III. s královnou Camillou. Ve čtvrtek 23.10. se setkal papež Lev XIV. a král Karel III. Toto setkání se uskutečnilo poprvé od roku 1534, kdy se od římskokatolické církve oddělila část církve a král se prohlásil za hlavu církve anglikánské (pro neshody mezi králem Jindřichem VIII. a papežem Klementem VII.). Papež a král se v Sixtinské kapli zúčastnili ekumenické bohoslužby. Po ní papež udělil královně Camille titul Dáma Velkého kříže řádu papeže Pia IX., (druhá třída) třetí vyznamenání Svatého Stolce (za zásluhy o papežství, udělovám katolíkům i nekatolíkům, od roku 1993 udělován ženám, vyhrazen premiérům a velvyslancům). 23.10. odpoledne byl Jeho Veličenstvu králi Karlovi v basilice sv. Pavla za hradbami udělen titul: confrater (spolubratr) = Královský člen bratrstva svatého Pavla (titul je symbolem duchovního přátelství). Angličtí panovníci byli ve středověku "ochránci basiliky", odkaz byl obnoven novým královským trůnem s erbem monarchie a mottem Ut unum sint - aby jedno byli. Trůn je nainstalován pro krále Karla a jeho nástupce při dalších návštěvách basiliky sv. Pavla za hradbami. Král Karel jmenoval Jeho Svatost papeže Lva XIV. rytířem Velkokříže řádu Bath (řád lázně, první třída) a udělil mu titul: papežský confrater (spolubratr) kaple sv. Jiří na hradě Windsor.
Papež Lev XIV. odletěl na první apoštolskou cestu do Turecka, kde pobýval ve dnech 27.11.-30.11.2025. Papeže pozval cařihradský patriarcha Bartoloměj I. při příležitosti 1700. výročí konání I. Nicejského koncilu do tureckého Izniku (Nicea, Nikája). Papeže Lva přijal v Ankaře turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. V Istanbulu (Konstantinopol, Cařihrad) papeže přijme cařihradský ekumenický pravoslavný patriarcha Bartoloměj I. a Asgin Tunca, imán Modré mešity. V mešitě sultána Ahmeda bude papež předsedat mezináboženskému setkání.
Ve dnech 30.11.-2.12.2025 pobýval papež v Lisabonu. Jeho první zastávkou bylo hlavní město Bejrút.
19.1.2026 navštívil papeže Lva český prezident Petr Pavel s manželkou Evou. Hovořili spolu o pomoci bojující Ukrajině, o česko-vatikánské smlouvě a o připravovaném blahořečení kněze Jana Buly (*24.6.1920, +20.5.1952) a Václava Drboly (*16.10.1912, +3.8.1951), kteří byli umučeni komunisty.
.
