Arcidiecéze olomoucká
   Archidioecesis Olomucensis

Olomouc -  arcidiecéze

Katedrála sv. Václava

posvěcena: 30. 6.1131

patron: sv. Václav

+ 1063 papež Alexandr II.
             kníže Vratislav II. (1. český král Vratislav I. od roku 1085)

++ 5.12.1777 papež Pius VI.
                      česká královna Marie Terezie

Znak olomoucké arcidiecéze:
doložen od roku 1330. V červeném štítu 6 stříbrných špicí v postavení 4+2.

Roku 1588 polepšil znak císař Rudolf II.:
V letech 1588-1924  čtvrcený štít. 1. a 4. pole špice v postavení 4+2, ve 2. a 3 poli černá orlice se zlatou šesticípou hvězdou na hrudi.

1924-1978 čtvrcený štít. 1. a 4. pole špice v postavení 3+3, ve 2. a 3 poli malý státní znak ČSR: stříbrný korunovaný lev se slovenským patriarším křížem na hrudi.

1978-1990 červený štít se 6 stříbrnými špicemi v postavení 3+3.

V letech  1990-1996 čtvrcený štít. 1. a 4. pole špice v postavení 4+2, ve 2. poli moravská orlice, ve 3 poli slezská orlice.

V roce 1996 znak změněn na červený štít se 6 stříbrnými špicemi v postavení 4+2.

  biskupové

1. Jan I. 1063 – 1085 +
    +25.11.1085. Benediktinský mnich (OSB) z pražského Břevnova uveden českým králem Vratislavem I. jako první biskup olomoucký. Jeho katedrálním chrámem byl kostel sv. Petra, který byl na olomouckém hradě. Biskup Jan zůstal i na olomouckém stolci chudým mnichem. V roce 1078 vysvětil klášter Hradisko spolu s břevnovským opatem Menhartem a sázavským opatem Vítem. Slavnostního vysvěcení se zúčastnil i český král Vratislav I.
  Nejmladší bratr krále Vratislava pražský biskup Gebhard (Jaromír, 1040-1090) nechtěl olomoucké biskupství a olomouckého biskupa Jana I. fyzicky i psychicky týral. Donutil Vratislava, aby biskupa Jana dal převézt do Prahy a žádal papeže Řehoře VII., aby biskupství olomoucké zrušil. Papež mu nevyhověl a Jaromír biskupství v Olomouci zrušil sám roku 1085. Biskup Jan I. zemřel v Olomouci na den sv. Kateřiny a byl pohřben v katedrále sv. Petra.

----- 1085 – 1089 diecéze neexistovala
  diecézi zrušil násilím v roce 1085 pražský biskup Jaromír (Gebhard, 1068-1089 biskupem pražským), který za čtyři roky zemřel. Jeho bratr český král Vratislav I. (+1092) prohlásil po smrti biskupa Jaromíra zrušení diecéze za neplatné, diecézi obnovil a jmenoval kněze Vezela na uvolněné místo.

--- Vezel (Wezel, Vecel, Václav) 1089 – 1091 abdikoval
     Dvorní kaplan krále Vratislava I. Roku 1088 jmenován králem za biskupa Olomouce. Jmenování rozhořčilo biskupa pražského Jaromíra (Gebharda) a ten se vydal s protestem do Říma, ale cestou zemřel. Vezel nebyl potvrzen papežem, ani vysvěcen. Vzdal se úřadu před vysvěcením na biskupa. Nepočítán mezi olomoucké biskupy.

2. Ondřej I. z Dubrovic 1091 – 1096
 Dvorní kaplan knížete Vratislava II. Kanovník u sv. Víta v Praze, roku 1075 se stal proboštem kapituly v Litoměřicích. Na funkci probošta rezignoval v roce 1094. Investituru mu udělil v Mohuči císař Jindřich IV.  Po svém biskupském svěcení 12.3.1094 byl intronizován. Po nástupu na olomoucký stolec obnovil olomouckou kapitulu.
 Biskup zemřel 22.5.1096, pohřben v katedrále sv. Petra v Olomouci.

 ---     Jindřich I. 1096-1098
jmenovaný biskup olomoucký. Pravděpodobně zemřel dříve než byl vysvěcen. Nepočítán mezi olomoucké biskupy.

3. Petr I. O.Praem. 1097 – 1104
 +3.7.1104. Kanovník premonstrátů na Strahově, jmenován knížetem Břetislavem II. za biskupa v Olomouci. 

4. Jan II. zv. Břichatý 1104 – 1126
Spolu s knížetem Svatoplukem Olomouckým položil základní kámen k nové katedrále sv. Václava. Biskup Jan II. koupil od knížete Oty II. Černého panství Kroměříž. Biskup zemřel 21.2.1126, pohřben na Klášterním Hradisku v Olomouci.

5. Jindřich II. Zdík O.Praem. ct. 1126 – 1150 + 
 Sdico, *1080/1083 na Moravě, +25.6.1150 Olomouc. Pravděpodobný syn některého z přemyslovských knížat nebo kronikáře Kosmy a jeho manželky Božetěchy. Strýc pražského biskupa Daniela. Byl velice vzdělaný a zbožný a lidé ho srovnávali se sv. Vojtěchem. Po zvolení biskupem 22.3.1126, si dal nové jméno Jindřich, 3.10.1126 přijal ve Wormsu biskupské svěcení a investituru. Po návratu do Čech vysvětil rotundu (kostel) sv. Jiří na Řípu.
   V roce 1137 vstoupil do premonstrátského řádu v Jeruzalémě a stal se kanovníkem kapituly sv. Augustina u Svatého Hrobu. Do Čech přivedl v roce 1142 řád Premonstrátů (Strahov, Litomyšl, Želiv) z  německého Steinfeldu. Biskup Jindřich II. byl spoluzakladatelem premonstrátského kláštera Windberg v Dolním Rakousku. 
    Částečně dostavěl a 30.6.1131 vysvětil katedrálu sv. Václava, kam přenesl své sídlo od kostela sv. Petra. Do nové katedrály věnoval relikvie Sv. Kříže, které dostal o jeruzalémského patriarchy. Zemřel 25.6.1150 a byl pohřben v basilice Panny Marie na Strahově. V řádu Premonstrátů je ctěn jako ctihodný.

6. Jan III. zv. Obedenovit O.Praem. 1150 – 1157
   Syn Obdena, z toho vznikla jeho přezdívka (Obedivit, obedenovit=On poslechl). Kaplan Jindřicha II. Zdíka na Strahově byl 21.7.1150 vybrán za jeho nástupce v Olomouci. Byl spravedlivý a skromný. V diecézi si vedl velice dobře.
    Kníže Ota III. Olomoucký násilně vystěhoval benediktiny z kláštera na Hradisku. Biskup Jan do prázdného kláštera  pozval premonstráty. Zemřel 19.2.1157 a byl pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

7. Jan IV. z Litomyšle zv. Lysý O.Praem. 1157 – 1172
   Žil v klášteře na Strahově a byl zvolen opatem v klášteře v Litomyšli. 24.9.1157 byl zvolen za biskupa olomouckého a 20.10.1157 přijal biskupské svěcení. V diecézi podporoval chudé, kněžím moudře radil a byl velice oblíben. Přezdívku dostal podle lysé (plešaté) hlavy. +1.4.1172, pohřben na Hradisku.

8. Dětleb (Detlef) O.Praem. 1172 – 1181
    Kaplan pražského biskupa Daniela (1115/20-1167, synovec biskupa Jindřicha II. Zdíka), arcijáhen bechyňský. Zvolen kanovníky a jejich volbu podpořil král Vladislav I. (do roku 1157 český kníže Vladislav II., 1110-1174), s kterým byl v roce 1158 v bitvě u italského Milána.
    Biskup Dětleb podporoval církevní reformu, tak jak ji začal biskup Daniel. +4.11.1181, převezen do Prahy a pohřben na Strahově.

9. Pelhřim (Peregrinus) O.Praem.1181 – 1184
    Kanovník na Strahově. Stal se biskupem v Olomouci, vysvěcen na biskupa v následujícím roce 23.5.1182. +2.3.1184, převezen z Olomouce a pohřben na Strahově.

sedisvakance 1184 – 1186
    Mezi knížaty Bedřichem (1141-1189) a markrabětem moravským Konrádem II. Otou (1136-1191), knížetem brněnským, znojemským a olomouckým, pozdějším českým knížetem došlo k válečnému střetu kvůli Konrádově vymanění Moravy z moci českého panovníka. Po vítězství knížete Bedřicha byl olomoucký biskupský stolec opět obsazen. Obě knížata měla společného prapraděda knížete Břetislava I.  

10. Kaim (Caym) O.Praem. 1186 – 1194
    Premonstrátský mnich v Praze na Strahově. Byl velice štědrý a podporoval chudé kněze i laiky. Dotoval i některé chrámy a kostely. V roce 1190 založil kníže Konrád II. Ota klášter v Louce u Znojma a do tohoto kláštera biskup Kaim uvedl mnichy premonstráty. Biskup zemřel 13.1.1194.

11. Engelbert (Andělín) O.Praem. 1194 – 1199
    Premonstrátský mnich ze Strahova, narozený v Brabantsku (Nizozemí). Arcijáhen a kanovník u sv. Václava v Olomouci. Po převzetí olomoucké diecéze dal na střechu katedrály položit olověnou krytinu.

12. Jan V. Bavor O. Praem. 1199 – 1201
    Premonstrátský mnich v Praze na Strahově, rodem Čech. Nebylo mu dopřáno být dlouho v čele diecéze. Byl pozván ke svěcení oltáře v klášteře v Milevsku, kde ho 1.10.1201 ranila mrtvice. Žil ještě 5 dní. Po smrti byl převezen do Prahy a pohřben na Strahově.
    Olomoucké biskupství spravovalo po sobě sedm biskupů, řeholníků ze strahovského kláštera.

13. Robert (Ruprecht) O.Cist. 1201 – 1240 rezignoval
   Původem Angličan, převor cisterciáckého řádu v Nepomuku. Velice vzdělaný a stal se rádcem markraběte moravského Vladislava Jindřicha i krále českého Přemysla Otakara I. Uklidnil a urovnal poměry v olomoucké diecézi, jmenoval kapitulního probošta. Tento úřad spojil král Přemysl Otakar I. s úřadem moravského kancléře.
   V roce 1204 vyhořela katedrála sv. Václava a biskup zahájil její obnovu. Na Velehrad pozval řád cisterciáků a inicioval pro ně výstavbu velehradského kláštera. Další cisterciáky pozval do Oslavan a sestry cisterciačky uvedl do Tišnova. Nepodporoval církevní reformy, které byly vnímány jako souboj mezi biskupem pražským Danielem a králem českým Přemyslem Otakarem I. Kapitula v té době podporovala českého krále a ten udělil kapitule právo volby biskupa, které 8.1.1207 potvrdil papež Inocenc III. Biskup Robert vážně onemocněl a rezignoval na biskupský úřad 17.1.1240. +17.10.1240. Pohřben v basilice Nanebevzetí Panny Marie a svatých Cyrila a Metoděje na Velehradě.

xxx Vilém, protibiskup 1240–1244 zřekl se úřadu (volený biskup)

xxx Konrád z Friedberka, protibiskup 1240–1247 zřekl se úřadu (jmenovaný biskup)

14. Bruno ze Schauenburku 1245 – 1281
     *1205 Schauenburg (Schaumburg v Dolním Sasku), +17.2.1281 Olomouc? Syn hraběte Adolfa III. 1229-1236 probošt kapituly v Lübecku, 1236-1238 v Hamburku, 1238 v Magdeburku. Jeho vojáci měli vlastní korouhev s pánovým rodovým erbem, kopřivovým listem (bílé hroty na červeném poli-barvy českého krále). Rytíř Bruno se stal rádcem krále Václava I. i moravského markraběte (od 25.12.1261 krále) Přemysla Otakara II. Spolu se svatou Anežkou Českou měl Bruno velký podíl na smíření dvou českých králů: starší král Václav I. a mladší král Přemysl Otakar II., který vedl povstání proti otci Václavovi.
    Biskupem olomouckým Bruna jmenoval 181. papež Inocenc IV. 20.9.1245. Jmenovací listina byla adresována do Prahy svaté Anežce Přemyslovně. Král Václav I. ho za biskupa uznal v roce 1247, po uznání králem byl vysvěcen na biskupa. Z biskupova znaku byl odvozen znak biskupství.
     Král Přemysl Otakar II. chtěl povýšit olomoucké biskupství na arcibiskupství a udělit ho jako léno polskému králi, aby byl podřízen králi českému. Tento plán 20.1.1268 zamítl 184. papež Kliment IV. a biskupství nepovýšil. Olomouc musela počkat na arcibiskupství ještě 510 let. 
    Biskup Bruno Založil město Moravskou Ostravu, Kroměříž, Blansko, Mírov a Uherské Hradiště. V roce 1262 založil Kolegiátní kapitulu u sv. Mořice v Kroměříži. V roce 1263 jmenoval prvním proboštem kněze Arnolda.
     Biskup Bruno je pohřben před hlavním oltářem v kostele sv. Mořice v Kroměříži.

15. Dětřich (Theoderich) z Hradce 1281 – 1302
     Pravnuk Vítka z Prčice, zakladatele rodu pánů z Hradce (Jindřichův Hradec), na modrém poli pětilistá zlatám růže. Biskup povýšil Kroměříž na město. 7.3.1296 založil Kolegiátní kapitulu sv. Petra v Brně (od 25.11.1331 královská, od roku 1777 stoliční = katedrální /Královská stoliční kapitula sv. Petra a Pavla v Brně). Zemřel 10.10.1302 v Olomouci. 

16. Jan VI. z Valdštejna zv. Holý 1302 – 1311
     Kanovník kapituly v Olomouci. Svoji přezdívku "Holý" získal proto, že neměl vousy. Podle tradice pocházel z rodu Valdštejnů. Jeho rodovým znakem byl zlatý lev na modrém poli, ale používal i obrácené barvy. Zvolen biskupem olomouckým. Zabýval se duchovními záležitostmi diecéze, hospodářské a finanční záležitosti diecéze neřešil.
    V době jeho úřadu byl na olomouckém děkanství 4.8.1306 zavražděn český král Václav III., poslední mužský Přemyslovec. Králi Václavovi bylo 16 let.
    Biskup Jan VI. zemřel 7.10.1311 a byl pohřben v katedrále sv. Václava.

17. Petr II. (Angelův) zv. Bradavice de Pontecorvo 1311 – 1316 +
     *1253 Pontecorvo (střední Itálie). Kancléř krále Václava II., Od roku 1289 pronotář krále Václava II., od roku 1306 kancléř. Kanovník vyšehradský, svatovítský, vratislavský, olomoucký, staroboleslavský, krakovský a litoměřický. Probošt brněnský a vyšehradský. Probošství vyšehradské si ponechal i po vysvěcení na biskupa. Peníze ze svých mnoha obročí rozdával chudým. Potvrzen za biskupa v Olomouci v roce 1312. Obnovil biskupské statky. V olomoucké diecézi se zdržoval velice málo z důvodu funkce královského kancléře. Zemřel v chudobě v Praze na Vyšehradě, pohřben v katedrále sv. Víta na Hradě.

18. Konrád I. Bavor 1316 – 1326 +
     Podle svého původu z Bavorska dostal i své přízvisko. Díky protekci arcibiskupa mohučského se stal biskupem olomouckým. Přikázal kněžím nosit kleriku, tonzuru a dodržovat celibát, zakázal jim vybírat poplatky za mše a svátosti. Důvěrník královny Elišky Přemyslovny. Svého nástupce Jindřicha si vybral ještě za svého života. Pohřben v katedrále sv. Václava.

19. Jindřich III. zv. Scholaris Berka z Dubé 1326 – 1333 +
     Hynek Berka zv. Žák (Scholaris) z Dubé *1296, +27./29.12.1333 Řím. Pocházel z mocného rodu Ronovců na severu Čech. Děda Hynek I. Berka z Dubé, otec Hynek (Jindřich) II. mladší Berka z Dubé (1276–1309). Měl staršího bratra Půtu (1295-1318) a mladšího bratra Hynka Berku (1297-1348) a Hynáčka z Housky (1299-1320). Hynek-Jindřich byl bratranec Jindřicha z Lipé, manžela královny Alžběty-Elišky Rejčky (nevlastní matka Elišky Přemyslovny). Jméno Hynek bylo pozdějšími kronikáři přepisováno přes latinu jako Jindřich. Biskup Hynek III., psaný Jindřich III. Některými historiky považován za kronikáře Dalimila. Dal postavit český oltář sv. Václava v bazilice sv. Petra v Římě.
     Od roku 1330 používal znak biskupství. Dal si nově zhotovit biskupskou pečeť se dvěma erby: červený s devíti stříbrnými kužely ve třech řadách (4,3,2) a zlatý (rodový), na kterém byly položeny dvě černé zkřížené ostrve se šesti suky.
     Během studií se Jindřich III. stal kanovníkem u sv. Víta v Praze. V letech 1324–1328 byl administrátorem pražské diecéze. Ve své olomoucké diecézi však nepobýval, protože: „měl četné nemoci a bál se pro nezvyklé podnebí zůstat na Moravě.“ (Zbraslavská kronika). Podle některých pramenů zemřel v Římě, kde má být pohřben v bazilice sv. Petra ve Vatikánu, podle jiných zemřel v Praze 6.12.1333 a je pohřben v katedrále sv. Víta.

20. Jan VII. Volek (Přemyslovec) 1334 – 1351 +
     *1290, +27.9.1351. Syn Anežky, dvorní dámy Elišky Rejčky a nemanželský syn krále Václava II. Nevlastní bratr Václava III. a Elišky Přemyslovny, která u něho na Vyšehradě bydlela a zemřela 28.9.1330. Nevlastní strýc Karla IV., pozdějšího českého krále a římského císaře. Jan VII. Volek byl v letech 1318-1335 kancléřem českého království a do roku 1334 byl vyšehradským proboštem.
     V roce 1322 musel v přestrojení utéci do Bavorska, protože byl obviněn z údajného spiknutí proti králi Janovi. Za rok se s králem usmířil a vrátil se do svého úřadu. V roce 1327 obdržel na žádost Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny od papeže Jana XXII. legitimizaci svého původu.  V roce 1333 byl v družině, která přivedla mladého prince Karla do Čech a Jan Volek se stal jeho poradcem.
     V roce 1334 se stal biskupem olomouckým a král Karel ho pověřil správou Moravy v době své nepřítomnosti. V roce 1349 zavedl Jan Volek na Moravě svátek sv. Cyrila a Metoděje, tehdy připadající na 9. března (polovina dní mezi 14. únorem - svátkem sv. Cyrila a 6. dubnem - svátkem sv. Metoděje). 30.9.1340 založil v Pustiměři u Vyškova klášter benediktinek Ad infantiam Salvatoris et beatae Mariae (O dětství Spasitele a blahoslavené Marie). Biskup Jan používal dva znaky: červený se šesti stříbrnými kužely (3, 3) a (osobní znak) polcený stříbrno-červený se zlatým půlměsícem rohy vzhůru.
     Biskup Jan Volek byl pohřben v pustiměřském klášterním kostele sv. Pantaleona. Neoficiálně po meči poslední mužský Přemyslovec. Oficiálně poslední Přemyslovna byla princezna Alžběta (1305-1347), nemanželská dcera Václava III., neteř Elišky Přemyslovny a abatyše kláštera v Pustiměři u Vyškova. 21.9.1588 byl klášter zrušen z nedostatku sester a zcela zanikl. Z kláštera se zachovaly zbytky rotundy sv. Pantaleona (+305).

21. Jan VIII. Očko z Vlašimi 1351 – 1364 přešel do Prahy – 2. arcbp.
     *1292 Vlašim, +14.1.1380 Praha. Syn Jana z Kamenice. Přezdívku dostal pro špatné vidění. V oku měl šedý zákal. Byl kanovníkem v Mělníku, ve Staré Boleslavi a ve Vratislavi (polská Wroclaw). Později probošt kapituly u Všech svatých na Hradě pražském a kanovník kapituly u sv. Víta.
    Císař a král Karel IV. si přál, aby se stal olomouckým biskupem. Intronizován v Olomouci 17.11.1351. V olomoucké katedrále dal v roce 1360 postavit oltář slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. Jako biskup olomoucký používal dva znaky: červený se šesti stříbrnými kužely (3, 3) a rodový stříbrný se dvěmi červenými supími hlavami se zlatou zbrojí a jazykem.
   Po smrti pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic byl na přání Karla IV. 12.6.1364 zvolen kapitulou u sv. Víta v Praze arcibiskupem pražským.

22. Jan IX. ze Středy 1364 – 1380 +
   *1310 Slezská Středa (mylně bývá uvedeno Vysoké Mýto). Zemřel 23./24.12.1380 Modřice u Brna. Otec Mikuláš a matka Markéta byli dobrodinci cisterciáckých klášterů (v Polsku, dnes zaniklých) v Lubuši (Lubiąż 1175-1810) a Jindřichově (Henryków 1227-1810).
     Dětství a mládí prožil v Kladsku. Studoval v Itálii. Kněžské svěcení přijal roku 1344. V letech 1340-1351 notář minsterberského knížete Boleslava II. (z otcovy strany: po prababičce Anně České /sestra sv. Anežky České/ prapravnuk Přemysla Otakara I., po pradědovi Jindřichovi II. Pobožném prapravnuk sv. Hedviky Slezské; z matčiny strany: po prababičce Boženě České prapravnuk Václava I. a praprapravnuk Přemysla Otakara I.). Od roku 1351 notář českého krále Jana Lucemburského. Jeho prvním kněžským působištěm se v roce 1344/1345 stala Slezská Středa (25 km od Vratislavi/Wroclav v Polsku), kde byl do roku 1351. V roce 1352 byl 199. papežem Klimentem VI. jmenován biskupem v Naumburku v Sasku-Anhaltsku, kde mu bylo zabráněno ujmout se úřadu. Náhradou dostal od 200. papeže Inocence VI., který ho 9.10.1353 jmenoval 2. biskupem Litomyšle (Jan II.), kde byl do roku 1364. V Litomyšli založil augustiniánský klášter.
    V letech 1347–1374 byl osobním důvěrníkem, rádcem a kancléřem krále českého a císaře římského Karla IV. Vzhledem k tomu doprovázel císaře i na zahraniční cesty a v diecézi pobýval velice málo času.
     Po smrti arcibiskupa pražského Arnošta z Pardubic byl na jeho místo jmenován olomoucký biskup Jan VIII. Očko a 12.7.1364 se stal biskupem olomouckým Jan IX. ze Středy. V Olomouci dal opravit vyhořelou katedrálu, na synodě v Kroměříži v roce 1380 potvrdil svátek sv. Cyrila a Metoděje a velehradskému opatovi vyžádal na papeži právo pontifikálií (opatskou mitru a berlu). V olomoucké diecézi používal červený znak se šesti stříbrnými špicemi (4, 2). Byl velkým ctitelem sv. Jeronýma a sv. Augustina. Ve Šternberku založil kanonii augustiniánů a v Brně augustiniánský klášter.
     Roku 1374 se dostal do sporu s císařem Karlem (+1378), jeho synovci, moravskými markrabími, bratry Joštem (1354-1411), Janem Soběslavem (1355-1380), Prokopem (1358-1405) a Olomoucí. Biskup i kapitula byli z města vyhnáni a biskup Jan vyhlásil nad Olomoucí interdikt. Obyvatelé Olomouce vypálili biskupský palác a poničili katedrálu. Biskup pobýval na svých panstvích v Kroměříži a v Modřicích. Spory urovnal arcibiskup pražský Jan z Jenštejna . 
     V roce 1376 byl ve Vratislavi místní kapitulou zvolen kanovník Dětřich z Klatov, papežem Řehořem XI. nepotvrzený. Dětřich se přidržel vzdoropapeže Klementa VII. v Avignonu, který ho v roce 1378 vysvětil na biskupa, ale Dětřich zůstal v Avignonu až do své smrti v roce 1387). V roce 1380 vratislavská kapitula zvolila Jana ze Středy svým biskupem. Volbu potvrdil jmenováním 203. papež Urban VI. Biskup Jan do vratislavské diecéze nenastoupil, protože byl nemocný a za několik měsíců v noci na Štědrý den zemřel. Pohřben v Litomyšli v klášterním kostele augustinánů poustevníků Nalezení Svatého Kříže.
     Místo Jana IX. byl jmenován vratislavským biskupem jeho bratr Matyáš, světící biskup litomyšlský. Toho nepustili na biskupství ve Vratislavi příznivci biskupa Dětřicha a Matyáš odstoupil. Administrátorem diecéze se stal biskup Václav II. Lehnický (vnuk Markéty Přemyslovny, tety Karla IV.; pravnuk českého krále Václava II.).

23. Petr III. zv. Jelito (Wurst-vuřt) 1381 – 1387 +
     *1330 v Dolním Třešňovci u Lanškrouna. Jeho otec Berthold pocházel z Brna. Práva a teologii Petr vystudoval v Praze, v Bologni, v Perugii, v Ostřihomi a v Římě. Měl hudební nadání, hrál na varhany a složil několik mariánských písní. Uměl číst a psát v pěti jazycích.
     Působil jako kaplan na dvoře uherského krále Ludvíka I. z Anjou (1326-1382) a kancléř jeho bratra Štěpána (1332-1354), vévody slavonského a chorvatského. Po smrti Ludvíka I. povolal Petra do Prahy Karel IV. a na jeho dvoře působil jako soudce. Krále Karla doprovázel na císařskou korunovaci do Říma.
     V letech 1356-1368 byl biskupem v Churu (episcopus cariensis, Švýcarsko). Do místní katedrály věnoval varhany a sám na ně občas hrál. 9.6.1368 se stal 5. biskupem v Litomyšli, kde byl do roku 1371.
     V roce 1371 dal na vlastní náklady postavit klášter sv. Augustina v Lanškrouně a kostel sv. Mikuláše a Kateřiny, později zasvěcený sv. Marii Magdaleně. V roce 1371 se stal arcibiskupem Magdeburku.
     28.4.1381 ho papež Urban VI. jmenoval biskupem olomouckým. Používal dva štíty: červený se šesti stříbrnými špicemi (4, 2), a stříbrný s vyrůstající černou oslí hlavou. V Olomouci začal mít spory s kapitulou i pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna, který byl příznivcem papeže Urbana VI. a Petr III. se držel vzdoropapeže Klementa VII. Arcibiskup Jan dal Petra Jelita do klatby, ve které zemřel 12.2.1387 v Olomouci. Pohřben v původním augustiniánském klášterním kostele sv. Marie Magdaleny v Lanškrouně. Na kostele sv. Marie Magdaleny byla v roce 1936 odhalena pamětní deska s německým nápisem, kde má uvedeno jméno Peter Wurst (vuřt, buřt). Později byl přenesen do kostela sv. Václava.

--- Jan X. Soběslav Lucemburský 1387 patriarcha akvilejský
     Jan z Moravy, *1352/5. Levoboček Jana Jindřicha a neznámé matky, nevlastní bratr Jošta Moravského (římský král) a Prokopa Lucemburského, synovec Karla IV., bratranec Václava IV. a Zikmunda Lucemburského. 7. bp. Litomyšle. 13.2.1387 byl jmenován olomouckým biskupem a 27.11.1387 patriarchou v Akvileji. Jako nejmladší syn moravského markraběte používal modrý štít s nekorunovanou červeno-stříbrně šachovanou orlicí.
     Nepočítá se mezi olomoucké biskupy, protože nebyl v Olomouci intronizován. Přešel do Aquileje. Tam se dostal do místních sporů, které vyvrcholily 12.10.1394 jeho zavražděním a vraždou jeho rádce biskupa Augustina z Brna. Jan Soběslav byl pohřben bez kněze a tajně do hrobky svého strýce patriarchy Mikuláše Lucemburského (syn Jana Lucemburského a neznámé matky, nevlastní bratr Karla IV.).

--- sedisvakance. Biskupství řídila kapitula.

24. Mikuláš z Rýzmburku 1389 – 1397
     Pocházel z Pruska, byl kanovníkem ve Vratislavi, proboštem v Bonnu. Notář a pronotář Karla IV. a Václava IV. 203. (římský) papež Urban VI. ho jmenoval biskupem v Kostnici (Konstanz) 1383–1388, ale v diecézi nezůstal. Vzdoropapež z Avignonu Klement VII tam v roce 1384 jmenoval nového biskupa. Král Václav IV. požádal papeže Urbana, aby Mikuláše jmenoval za biskupa do Olomouce.
    Biskup Mikuláš byl napadán markrabětem Prokopem i Joštem, kteří mu uvěznili kanovníky i celou kapitulu a plenili kláštery a biskupské majetky. Biskup Mikuláš na oba vyhlásil exkomunikaci. Krátce na to zemřel 6.6.1397.

25. Jan XI. (X.) Mráz z Klatov 1397 – 1403
  Pocházel z české zemanské rodiny ve Skočicích u Klatov. V cizině vystudoval práva. V roce 1390 se stal proboštem křižovniků Božího hrobu na Zderaze v Praze. Člen královské korunní rady krále Václava IV. V letech 1392–1397 biskup v Lubuši (Lebus) v Braniborech.
    V Olomouci převzal statky zpustošené markrabětem Prokopem, který bojoval i proti novému biskupovi. Ten se s markrabětem smířil v roce 1403, krátce potom biskup zemřel. Byl pohřben v katedrále sv. Václava před vchodem do sakristie.

26. Ladislav (Lacek) z Kravař 1403 – 1408
     *1372, +1408. Otec Vok III. z Kravař, matka Anna ze Šternberka. Byl kanovníkem v Olomouci, u sv. Víta v Praze, v Opoli a ve Vratislavi. Zvolen za biskupa 1402. Vzledem k jeho věku (30 let) mu papež Bonifác IX. 20.11.1402 udělil dispens k převzetí diecéze. 20.5.1403 byl vysvěcen na biskupa a intronizován.
   Vykoupil biskupské statky, zadlužené jeho předchůdci. V květnu 1408 byl otráven jedem. Pohřben v kolegiátním kostele sv. Mořice v Kroměříži.

27. Konrád II. z Vechty 1408 – 1413 př. do Prahy – 7. arcbp.
     *1364 Vechta (Vestfálsko, vévodství Saské), +24.12.1431 Helfenburk (Hrádek u Úštěku, u Litoměřic). Vysvěcen na kněze. Oblíbenec (milec), finančník a lékař krále Václava IV., který ho chtěl za biskupa v Řezně, ale získal biskupství ve Verdenu (Sasko), o které přišel. Stal se proboštem v Mělníku, královským mincmistrem a zemským podkomořím.
   V roce 1398 přišel do Prahy a roku 1408 se na žádost krále Václava IV. stal biskupem v Olomouci. Neměl velké teologické znalosti. 9.6.1410 přijal biskupské svěcení.
     6. pražský arcibiskup Albík z Uničova mu v září 1412 podstoupil pražské arcibiskupství, které Konrád převzal arcidiecézi jako její administrátor za velmi podivných okolností. 10.2.1413 ho 206. papež Řehoř XII. jmenoval arcibiskupem pražským a potvrdil 17.7.1413.
   ------------------------
   V Praze Konrád korunoval 28.7.1420 Zikmunda Lucemburského za českého krále. Roku 1421 se přidal k husitům, přijal Čtyři pražské artikuly a potvrdil přijímání podobojí způsobou. V roce 1425 byl zbaven úřadu i místa, ale titul arcibiskupa pražského používal až do své smrti. Zemřel v papežské klatbě na Hrádku.
    Za jeho nástupce se považoval Jan Rokycana, v roce 1435 zvolený husitský arcibiskup pražský.
   ------------------------

28. Václav zv. Králík z Buřenic 1413 – 1416 +
Václav Gerardův zvaný Králík (Regulus). *1340/1345, +12.9.1416 Svitavy. Přezdívku Regulus=Králík=malý král, získal údajně podle nemanželského lucemburského původu, nebo podle velké vděčnosti ke králi Václavu IV.  Otec Gerard z Buřenic (u Pelhřimova) ze zchudlého rodu Vrapických z okolí Ledče nad Sázavou.
     Teologii Václav vystudoval v Římě a v roce 1370 se stal farářem v chrámu sv. Praxedy (Santa Prasseda. Zde byl v roce 1400 pohřben arcibiskup Jan z Jenštejna). Václav Králík nejdříve podporoval arcibiskupa Jana z Jenštejna a byl přítelem Petra kardinála Pilea da Prata
     (Petr Pilus da Prata *1330 Padova, +1400 Řím, biskup v Trevisu 1352, v Padově 1359, arcibiskup v Ravenně 1370. Papež Klement VII. ho jmenoval legátem. Od roku 1397 byl děkanem kardinálského kolegia. Pohřben v katedrále Nanebevzetí Panny Marie v Padově).
     Později se Václav Králík přiklonil ke králi Václavovi proti arcibiskupovi pražskému Janu z Jenštejna. Stal se oblíbencem (milec) Václava IV., kterého v roce 1393 ve sporu proti arcibiskupovi a schválil zatčení sv. Jana Nepomuckého. Za tuto podporu byl jmenován prvním biskupem sufragánem (pomocný, světící biskup) pražského arcibiskupa pro západní Čechy.
    Postupoval ve své kariéře: královský kaplan, 1396-1416 člen královské rady Václava IV., od roku 1380 kanovník vyšehradský, 1390 královský kancléř a vyšehradský probošt. Probošství bylo spojeno s titulem a úřadem kancléře. 1393-1397 děkan Královské kapituly na Vyšehradě.
    Kapitulní chrám na Vyšehradě dal vyzdobit mnoha sochami a obrazy. Obraz vyšehradské Dešťové Madony dal obložit svými erby ze stříbra (dnes v galerii v Anežském klášteře). V roce 1400 dal vymalovat chrámové kaple nástěnnými malbami: Zmrtvýchvstání Krista, sv. Kryštof, sv. Jiří, sv. Vojtěch, výjevy ze života Panny Marie (byl jejím ctitelem), iluzivní malby kanovnických lavic a všechny své erby s písmeny WPA (Wenceslaus patriarcha Antiochenus). Malby byly později zabíleny a odkryty v roce 1886. Po zdokumentování byly opět zabíleny.
     Na jeho místo přišel v roce 1397 odstupující 6. pražský arcibiskup Albík z Uničova, který Václavovi z Buřenic nabídl v roce 1413 olomoucké biskupství po jeho předchůdci Konrádovi. Václav byl "zvolen", ale v Olomouci nepobýval a dal se zastupovat administrátorem. Pobýval u královského dvora na Hradě, 1397-1412 ve svém proboštském domě na Vyšehradě, 1413-1416 ve svých rezidencích, které si dal postavit: Melice u Vyškova a Modřice u Brna. Dále pobýval v Kroměříži a v Itálii.
     11.4.1397 ho 204. papež Bonifác IX. jmenoval na přímluvu krále Václava IV. latinským patriarchou v Antiochii (1397–1413), kde nemohl tento úřad zastávat a nepobíral z něho důchody. Zároveň byl jmenován správcem benediktinského kláštera v Kladrubech, odkud mu plynul trvalý plat. 1399-1401 kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta na Hradě, od roku 1400 arciděkan v Přerově, děkan v Kroměříži a nejvyšší písař Království českého. V roce 1401 se stal kanovníkem u Všech svatých na Hradě (zv. svatojiřský kanovník).
     Souhlasil s učením Jana Wiclefa o sedmi svátostech, ale později ho odmítl. K Janu Husovi měl přátelský postoj a liknavý přístup k svatému přijímání, kdy se nepostavil energicky proti přijímání podobojí. Za to ho chtěl žalovat biskup litomyšlský Jan XII. Železný. Ještě před podáním žaloby Václav Králík zemřel a byl pohřben v olomoucké katedrále sv. Václava.

29. Jan XII. (XI.) ct., zvaný Bucek nebo Železný 1416 (– 1430)
     8. a 9. biskup Litomyšle. Jeden z nejlepších diplomatů Království Českého. Byl statečným vojákem, nosil železnou zbroj a bránil Moravu proti husitům, tím si získal přezdívku Železný. Člen královské kanceláře, od 10.1.1395 člen Panské jednoty proti králi Václavu IV. Na kostnickém koncilu byl hlavním žalobcem proti Janu Husovi.
    21.9.1416 ho část kapituly olomoucké zvolila biskupem, ale král Václav IV. dosadil svého milce Aleše z Březí. Jan odešel do ústraní, přesto si na papeži Martinovi a na králi Václavovi vymohl své potvrzení v Olomouci a pro Aleše biskupství v Litomyšli. 15.12.1416 byl jmenován administrátorem olomoucké diecéze a zůstal biskupem v Litomyšli. Papež Martin V. potvrdil 14.2.1418 výměnu obou biskupů. Jana Železného Bucka určil biskupem olomouckým a Aleše z Březí biskupem litomyšlským.
     V Litomyšli byl Jan Železný dvakrát biskupem a je zapsán jako Jan IV. a Jan V. Bucek z Prahy.

xxx Aleš Albrecht z Březí (protibiskup) 1416 – 1418
     Biskup v Litomyšli. Za biskupa v Olomouci ho prosazoval král Václav IV. Násilně a proti své vůli byl Aleš 29.11.1416 uveden do katedrály v Olomouci. 14.2.1418 se stal biskupem v Litomyšli.

Jan XII. (XI.) kardinál Železný ct.
                                           1418 – 1430, přešel do Vácu v Maďarsku.
Opět na stolci.
     V husitských válkách vedl svá vojska do boje ve zbroji proto dostal přídomek Železný. V únoru 1421 zpustošila husitská vojska klášter na Velehradě, kde upálili šest mnichů cisterciáků v čele s opatem Janem. Dalšímu řádění husitů na Moravě zabránil biskup Jan. V roce 1421 byl zvolen administrátorem pražské arcidiecéze a jmenován patriarchou aquilejským. 24.5.1426 ho 207. papež Martin V. jmenoval kardinálem s titulem kostela sv. Cyriaka. 1.olomoucký kardinál.
    Vítězné bitvy svedl v roce 1422 u Litomyšle, v roce 1423 u Černé Hory u Blanska a Kroměříže, kterou husité oblehli. V roce 1424 se na hradě Mírově ubránil velké přesile husitů a v roce 1427 s 3000 vojáky porazil husity u Brna. Jeho zásluhou zůstala Morava proti Čechám katolická.
     Od roku 1428 začal s obnovou olomoucké diecéze. Husité začali tvrdě pronásledovat katolické kněze a biskup Jan ujel před husity do Uher za králem Zikmundem, který mu nabídl uvolněné biskupství ve Vácu.
    V listopadu 1428 biskup Jan pohřbil v katedrále sv. Martina v Bratislavě českou a římskou královnu Žofii Bavorskou (1376 Mnichov, 4.11.1428 Bratislava), vdovu po králi Václavu IV. Královna chtěla být pohřbena v rodném Bavorsku, ale její poslední vůle nebyla splněna.
    Na cestě do Vácu biskup Jan kardinál Železný zemřel 9.10.1430 v Ostřihomi (Esztergom) v Maďarsku. Pohřben ve františkánském kostele ve Vácu. Je ctěn jako ctihodný.

30. Konrád III. zv. Kuneš ze Zvole 1430 – 1434 administrátor Prahy
     Kunko, Kunek, Kunec, moravský rytíř, *1375/80, +6.8.1434 Ulm. Strýc Bohuslava ze Zvole (+1457), 33. olomouckého biskupa. Roku 1406 vysvěcen na kněze. 1412 scholastik olomoucké kapituly, 1415 kanovník v Týně nad Vltavou, 1419 farář v kroměřížském kostele sv. Mořice. Byl proboštem u sv. Jiljí v Praze, kanovníkem v Olomouci, Vratislavi, na Vyšehradě a 1415-1422 u sv. Víta v Praze, kde dostal doktorát dekretů. V roce 1420 se stal v olomoucké kapitule proboštem. Byl velkým bojovníkem proti husitům a hlavní oporou katolíků v českých zemích. Roku 1420 byl zvolen biskupem v Olomouci a administrátorem pražského arcibiskupství. Biskupské svěcení přijal 10.1.1431 v Římě od papeže Martina V.
     Po návratu na Moravu svolal do Brna diecézní synodu pro kněze, na které řešil obnovu katolické církve na Moravě, nařídil kněžím kleriku a tonsuru a zakázal jim přepychové oblečení. V roce 1433 byl účastníkem basilejského koncilu. Při návratu se v bádenském Ulmu nakazil úplavicí a zemřel. Byl pohřben ve františkánském kostele Zvěstování Panny Marie, později tělo převezli do Olomouce a pohřbili v chrámu sv. Petra.

31. Pavel z Miličína a Talmberka 1434 – 1450 administrátor Prahy
    *14.století, +2.5.1450 Olomouc. Jeho rod pocházel z Talmberka (u Sázavy). Z tohoto rodu pocházel také biskup pražský Daniel II. Milík (+1214) a biskup královéhradecký František Jan Kryštof baron z Talmberka (+1698).
     Dokktor práv. V roce 1420 se stal kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta a kanovníkem v Olomouci. V roce 1434 byl zvolen proboštem svatovítské kapituly. Olomoucká kapitula ho 3.10.1434 zvolila biskupem v Olomouci. Vysvěcen na biskupa 1.1.1435 v Brně, jeho vysvěcení se zúčastnil císař Zikmund.
    Biskup Pavel pečoval o církevní majetek a v roce 1435 sepsal katedrální inventář. Vedl v roce 1436 jednání s husity o Basilejských kompaktátech, která byla vyhlášena 5.7.1436 v Jihlavě. Jako pražský administrátor korunoval na českého krále Albrechta Habsburského (zeť císaře Zikmunda). Za něho se cisterciáci vrátili do kláštera na Velehradě. Vůči husitům prosazoval zasádní katolické postoje a v roce 1438 získal od papeže Evžena IV. i císaře Zikmunda všechna církevní privilegia.
    Biskup měl velice kladný vztah k městu Brnu a po své smrti byl pohřben v kostele sv. Petra a Pavla v Brně.

32. Jan XIII. (XII.) Ház z Brna 1450 – 1454 do roku 1453 administrátor Prahy.
    Narodil se v Brně v měšťanské rodině. Byl velice vzdělaný. Stal se generálním vikářem olomouckého biskupství a 3.10.1444 byl zvolen proboštem kapituly. Za svého nástupce si ho vybral biskup Pavel a po jeho smrti byl zvolen olomouckým biskupem. 8.7.1450 byl ve Vídni vysvěcen na biskupa.
    28.10.1453 korunoval v katedrále sv. Víta v Praze Ladislava Pohrobka na českého krále. Při vizitaci své diecéze zemřel v Mohelnici 19.5.1454. Pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

33. Bohuslav (Bohuš) ze Zvole 1454 – 1457
    +31.7.1457, synovec Konráda (+1434), 30. olomouckého biskupa. 1434-1442 studoval ve Vídni práva, která zakončil doktorátem. Od roku 1446 byl oficiálem v Olomouci a za rok generálním vikářem. V roce 1450 byl zvolen správcem biskupství a 27.3.1451 byl zvolen děkanem kapituly. 16.8.-5.9.1451 pobýval v domě u děkana Bohuslava proslulý kazatel sv. Jan Kapistrán, který povzbuzoval křesťanská vojska proti Turkům.
     Roku 1454 byl zvolen biskupem v Olomouci, stal se rádcem českého krále Ladislava Pohrobka.  V roce 1455 byl Bohuslav zvolen biskupem ve Vratislavi, ale úřadu se neujal (zvolen nový biskup Jošt II. z Rožmberka). 31.7.1457 biskupa Bohuslava ve Vídni otrávili sektáři. Pohřben v olomoucké katedrále.

34. Tas (Protas, Protasius, Protaz Černohorský) z Černé Hory a Boskovic 1457 - 1484,
     administrátor Prahy 1460-62, 1468-1484
   *1430 Boskovice, +25.8.1482 Vyškov. Otec Beneš byl podkomoří Markrabství moravského, do roku 1451 kališník. Tas byl od roku 1450 kanovníkem v Brně. V roce 1457 byl zvolen biskupem v Olomouci. Roku 1459 byl vysvěcen na biskupa. Diplomat, stoupenec krále Jiřího z Poděbrad, kterému slíbil věrnost, pokud se nebude příčit katolické církvi. Biskup Tas přesvědčil města Brno, Jihlavu a Znojmo, aby složila hold Jiřímu jako českému králi a moravskému markraběti.
   Papež Pavel II. uvalil v roce 1466 na krále Jiřího klatbu, biskup poznal, že král Jiří neplní své sliby a závazky, které dal před královskou korunovací, poslechl papeže a přešel k Matyáši Korvínovi (Hunyadi).
   Biskup Tas zvelebil na Moravě školství, založil knihtiskárnu, dal sepsat všechny biskupské statky a majetky. V roce 1468 koupil zpět biskupský hrad Mírov a za rok dal vybudovat kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Vyškově, kde nechal přestavět středověký hrad na zámek v renesančním slohu.
   Biskup Tas připravil Matyášovu tajnou volbu v Olomouci za českého vzdorokrále 3.5.1469. Matyáš (král na Moravě, ve Slezsku a obojí Lužici)  biskupa zplnomocnil k mírovému jednání s posly krále Jiřího v roce 1470 a k jednání s polským králem Kazimírem IV. Jagellonským. Po smrti českého krále Jiřího (+1471) biskup Tas opustil krále Matyáše, podpořil za českého krále Vladislava II. Jagellonského (král Bene=Dobře) a připravil Olomouckou smlouvu, která byla podepsána 7.12.1478.
    Biskup Protasius z Černé Hory a Boskovic zemřel na mor ve Vyškově, byl převezen a pohřben v olomoucké katedrále sv. Václava.

--- Jan Filipec z Prus a Prostějova 1484 – 1487 vzdal se úřadu.
     *1431 Prostějov, +28.6.1509 Uherské Hradiště. Pocházel z řemeslnické kališnické rodiny. Byl písařem u zemského hejtmana Jana Tovačovského z Cimburka, roku 1498 se stal diplomatem Matyáše Korvína. Ke katolické církvi konvertoval v době uherské diplomacie. V roce 1474 probošt kapituly sv. Vojtěcha v Ostřihomi, 1475 probošt kapituly Nejsvětější Trojice ve Felhévízu (dnes část Budapešti). V letech 1476–1484 biskup velkovaradínský (Grosswardein/velké obchodní město–zboží, Oradea Mare, Rumunsko, roku 1092 sem přeložil zničené biskupství z Biharu uherský král sv. Ladislav).
     Spolu s biskupem olomouckým Tasem připravil v roce 1478 Jan Filipec Olomouckou smlouvu.
     V roce 1480 se Jan Filipec přičinil o propuštění utrakvistů vězněných na Křivoklátě po nepokojích v Praze roku 1478. Patřil k umírněným katolíkům a chtěl tolerantní soužití s kališníky. To se nelíbilo papeži Sixtovi IV. Přesto Jana Filipce jmenoval král Matyáš neoprávněně za biskupa olomouckého, nezvolila ho kapitula a 213. papež Sixtus IV. ho za biskupa nepotvrdil. Diecéze se ujal roku 1483 s velkou horlivostí. Účastnil se jako biskup olomoucký zemských sněmů a dohlížel na správu biskupských majetků. Dal opravit biskupské hrady Mírov a Vyškov.
    Roku 1486 se stal členem uherské královské rady, kancléřem Českého království, uherským tajným kancléřem krále Matyáše a správcem Moravského markrabství. Byl schopným diplomatem krále Matyáše a vedl několik poselství k evropským královským a knížecím dvorům. Po smrti krále Matyáše (+6.4.1490) volil v královské radě za uherského krále Vladislava Jagellonského.
     -----------------------------------------
    Je uveden jako administrátor biskupství olomouckého a není počítán mezi olomoucké biskupy. Po korunovaci krále Vladislava II. v roce 1490 rezignoval na všechny své úřady.
    V roce 1488 chtěl vstoupit do řádu františkánů, ale kvůli sporu s papežem ohledně utrakvistů, se 10.6.1492 stal členem františkánského řádu ve Vratislavi.
    Jako zkušeného diplomata si ho vybral král Vladislav a pověřil ho jednáními na českém i moravském sněmu i na císařském dvoře. V roce 1506 domluvil sňatek mezi Jagellonci a Habsburky. Zemřel po úrazu při vystupování z vozu. Pohřben v Uherském Hradišti v gotické kapli františkánského kláštera.

     -----------------------------------------

--- Jan XIV. (XIII.) Vitic (Vitéz) 1487 – 1489
     administrátor Olomouce, Prahy a Vídně jmenovaný papežem, současně biskup sremský (Srijem, Srem-území na rozhraní Chorvatska a Srbska), biskup ve Veszprému (Maďarsko).

--- Ardicin kardinál dela Porta mladší 1490 – 1493 vzdal se hodnosti
     *1434 Novara u Milána, +4.2.1493 Řím. Generální vikář ve Florencii, nuncius papeže Sixta IV. v Německu a Uhrách. Od roku 1475 biskup Alerie na Korsice, jmenován 214. papežem Inocencem VIII. 9.3.1489 ho papež Inocenc VIII. jmenoval kardinálem a přidělil mu římskou basiliku sv. Jana a Pavla.
   3.6.1489 byl jmenován od papeže olomouckým administrátorem, kterým byl oficiálně do 8.2.1493. Olomouckou diecézi nikdy nenavštívil a úřad nikdy nevykonával. V roce 1492 chtěl rezignovat na své úřady a vstoupit do kamaldulského řádu, ale musel se vrátit do Říma na konkláve (volba papeže), kde byl zvolen 215. papežem Rodrigo de Borgia, který si dal jméno Alexandr VI.
   Olomoucký administrátor Ardicino della Porta zemřel v Římě a byl pohřben v podzemní papežské kryptě basiliky sv. Petra ve Vatikánu.

----- diecézi řídila kapitula u sv. Václava

--- Jan XV. kardinál de Borgia Lanzol de Romani 1493 – 1496 vzdal se hodnosti
     *1446 Valencie (Španělsko), +1.8.1503 Řím. Otec Jana XV. byl bratranec 215. papeže Alexandra VI. (Rodrigo de Borgia). Roku 1480 se stal apoštolským pronotářem papeže Sixta IV., za papeže Inocence VIII. byl guvernérem Říma, od roku 1483 arcibiskup Monte Regali na Sicílii. 1492 získal od strýce Alexandra VI. kardinálský titul s kostelem sv. Zuzany.
    V letech 1493-1497 administrátor olomoucké diecéze. Olomouckou diecézi nikdy nenavštívil a úřad nevykonával. Jako papežský legát korunoval v roce 1494 neapolského krále Alfonse II. Současně byl latinským patriarchou konstantinopolským, biskupem ve Ferraře (na severu Itálie) a Melfi (na jihu Itálie).
     Byl donucen se stáhnout z diplomacie, aby nepřekážel papežovu synu Cesarovi Borgiovi. Rezignaci na olomoucký úřad podal papeži Alexandru VI. na nátlak Stanislava Thurza, který byl vyslán olomouckou kapitulou. Roku 1500 ho papež jmenoval vicekancléřem. Zemřel na návštěvě papeže v Římě. Po své smrti byl pohřben v basilice sv. Petra ve Vatikánu.

----- diecéze řízena kapitulou u sv. Václava

35. Stanislav I. Turzo 1496 – 1540 administrátor Prahy.
     Stanislav Thurzó (Turí, Tuří) hrabě Béthlenfalva, *1470 Krakov (Polsko), +17.4.1540 Olomouc. Pocházel z německé kupecké rodiny z (Horních) Uher. Otec Jan III. Thurzó hrabě z Kremnice, rodiče se přestěhovali ze Slovenska do Krakova. Stanislav vystudoval v Padově právo a teologii. Po ukončení studia se stal kanovníkem v Olomouci.
     Stanislav se stal přítelem humanisty Erasma Rotterdamského. 214. papež Inocenc VIII. i 215. papež Alexandr VI. dosadil do Olomouce italské kněze Ardicina a Jana Borgiu a tím oba porušili právo olomoucké kapituly na svobodnou volbu biskupů. Navrácení tohoto práva vydobyl v Římě na papeži Alexandrovi VI. kanovník Stanislav Thurzó, který byl po návratu zvolen v roce 1496 biskupem olomouckým, bylo mu 26 let. Roku 1498 svolal do Vyškova synodu, aby provedl radikální reformu diecéze k napravení mravního úpadku. Nařídil, aby každý budoucí kanovník 3 roky studoval na univerzitě, prokázal se doktorátem nebo licenciátem teologie nebo práva.
     Jako pražský administrátorv katedrále sv. Víta 11.3.1509 korunoval Ludvíka Jagellonského českým králem. Spolu s ním při korunovaci asistoval jeho bratr Jan V. Thurzó (1464-1520), biskup vratislavský. Biskup Stanislav vyplatil město Kroměříž, dal přestavět kroměřížský hrad na zámek, v roce 1515 nechal přistavět chór v olomoucké katedrále. 24.2.1527 v Praze korunoval na českého krále Ferdinanda I. Habsburského.
     Biskup Stanislav Thurzó se velice dobře staral o svěřenou diecézi, která se stala střediskem vědy a umění. Roku 1538 vydal v češtině Manská práva lenního soudu olomouckého. Biskup byl pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

36. Bernard Zoubek ze Zdětína (ze Zděčína) 1540 – 1541 administrátor Prahy.
    +12.3.1741 Kroměříž. Pocházel z moravské rytířské rodiny. Vystudoval v Bologni, Perugii, Padově a obhájil doktorát obojího práva. Byl velice vzdělaný. 3.11.1530 se stal děkanem kapituly v Olomouci. Zvolen olomouckým biskupem 17.5.1740, měsíc po smrti svého předchůdce.
   Byl vynikajícím kazatelem, málo tolerantní a tvrdě vystupoval proti nekatolíkům, zvláště Českým bratřím.
   Zemřel ještě před papežským potvrzením. Protože byl právoplatně zvolen, je počítán za biskupa olomouckého. Pohřben před oltářem sv. Kristýna v olomoucké katedrále.

37. Jan XVI. (XIV.) Skála z Doubravky a Hradiště   
   (Doubravský, Dubravius, Dubraw) 1541 – 1553 administrátor Prahy.    
 *1486 Plzeň, +6.9./9.9.1553 Kroměříž. Historik a spisovatel. V Plzni vystudoval v místní škole. Studia teologie absolvoval na univerzitě ve Vídni, Padově a v Bologni práva.
  Od roku 1508 se stal kancléřem u biskupa Stanislava Thurzy, který ho 7.5.1513 jmenoval arcijáhnem kapituly v Olomouci. Stal se proboštem kapituly u svatého Mořice v Kroměříži. V roce 1517 byl povýšen na rytíře.
  30.4.1541 byl zvolen biskupem olomouckým, vysvěcen 2.1.1542. Od císařských úředníků marně žádal o mírné nakládání s protestanty. Osobně se přimlouval u císaře Ferdinanda I. o propuštění biskupa bratrské církve Jana Augusty z vězení na Křivoklátu. Zde byl Jan Augusta vězněn 16 let.
   Zemřel na mozkovou mrtvici.

38. Marek Khuen z Olomouce 1553 – 1565 admin. Prahy do r. 1561
   +10.2.1565 Olomouc. Vystudoval na univerzitě ve Vídni. V roce 1521 se stal olomouckým kanovníkem, 3.6.1541 byl zvolen děkanem kapituly a 6.10.1553 zvolen biskupem. Vypracoval obrodnou reformu své diecéze podle stanov Tridentského koncilu, kde ho zastupoval generální vikář Mikuláš Kromer. Biskup reformoval katedrální školu a nařídil vyučovací jazyk český.
  Po své smrti byl pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

39. Vilém Prusínovský z Víckova 1565 – 1572  
   *1534, +16.7.1572 Olomouc. Vystudoval v Římě. Po návratu byl v roce 1560 jmenován proboštem kapituly v Brně a 1562 v Litoměřicích. 8.3.1565 byl kapitulou v Olomouci zvolen za jejího biskupa a slíbil, že bude financovat kněžský seminář. Proti nekatolíkům na Moravě vystupoval velice tvrdě.
  V roce 1566 založil jezuitskou kolej (Univerzita Palackého) v Olomouci, kterou také finančně podporoval.
 Biskup Vilém  se stal obětí masového vraha Jana Philopona-biskupotravce . V polovině července 1572 byl biskup Vilém otráven arzenikem, po své smrti byl pohřben v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci.
  ---------------------------------------------------------
  Jan Philopon Dambrowski, *1540 Stryków u Lodže, +1586 Hukvaldy, polský kněz, kanovník a v letech 1577-1585 děkan kapituly v Olomouci. Chtěl rozeštvat kanovníky, podplatit je a získat jejich hlasy, aby byl zvolen za olomouckého biskupa. Usvědčen z vražd až v roce 1585.
---- S ním kanovníky rozeštvával i kanovník Petr Illicin, Ital.

  -----------------------------------------------------
40. Jan XVII. (XV.) Grodecký z Brodů 1572 – 1574
     *1525 Grodziec u Těšína (Hradec, Slezský Hradec), +6/16.1.1572 Olomouc. Rodiče Matěj a Helena roz. Staroveská pocházeli z Brodů u Chotěbuze. Strýc sv. Melichara Grodeckého, TJ, košického mučedníka (*1584, +7.9.1619).
  Jan studoval v Krakově, Římě a v Padově. Po návratu se stal kanovníkem v Olomouci, děkanem kapituly v Hlohovci, kancléřem kapituly ve Vratislavi a v roce 1567 proboštem kapituly v Brně. 16.7.1572 byl zvolen biskupem olomouckým a papežem potvrzen 19.11.1572. Biskupské svěcení přijal 30.1.1573 v katedrále sv. Václava v Olomouci. Pro jezuitskou kolej získal univerzitní práva. V Brně věnoval s bratrem Václavem jezuitům dům.
  I biskup Jan XVII.  se stal obětí masového vraha Jana Philopona-biskupotravce . Pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

41. Tomáš Albín (Bílek) z Helfenburku 1574 – 1575
  *16. st., +10.3.1575 Olomouc. Otec Václav, kancléř Viléma z Rožmberka. U něho byl ve službě i Tomáš, který pak studoval v Bologni a v Pise, kde roku 1567 získal doktorát práv. Z ciziny se vrátil do služeb Rožmberků. V roce 1555 byla rodina povýšena do vladyckého stavu. Vzal si za manželku Sibyllu, se kterou měl 4 syny a dceru Žofii. Ta se stala abatyší u sv. Jiří na Hradě pražském. Před rokem 1566 ovdověl a vstoupil do duchovního stavu.
  27.5.1567 se stal kanovníkem olomouckým, pasovským, svatovítským a děkanem karlštejnským. 5.3.1574 byl zvolen biskupem a kapitula mu dala podmínku, že založí seminář v Olomouci, Kroměříži a ve Vyškově.
  Biskup Tomáš Albín  se stal obětí masového vraha Jana Philopona-biskupotravce . Pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci. Při jeho pohřbu vyslovil kanovník Jan Vyškovský podezření, že biskup byl zavražděn: "tak dlouho usilovali dobrému biskupovi o život, až ho zahubili."

42. Jan XVIII. (XVI.) Mezoun (Mezon) z Telče 1576 – 1578
   *1542 Telč, +6.2.1578 Olomouc. Pocházel z chudé měšťanské rodiny, jeho otec byl krejčí. Jan byl velice nadaný a ke studiu ho přivedl místní kněz, který ho finančně podporoval. Jan studoval v Krakově, v Olomouci a v Padově. 15.5.1575 byl v německém Řezně vysvěcen na kněze a v druhé polovině roku se stal děkanem olomoucké kapituly. Zvolen kapitulou 13.2.1576 za biskupa olomouckého, 4.5.1576 potvrzen 227. papežem Řehořem XIII. (opravil kalendář, po něm nazvaný Gregoriánský). Na slavnost Nanebevzetí Panny Marie 15.8.1576 byl vysvěcen na biskupa.
  V době studií v Krakově nad Janem měla patronát rodina Pavlovských, která ho přijala "strýcovstvím" ke svému erbu. Jejich syn Stanislav se stal Janovým nástupcem v Olomouci.
  Biskup Jan XVIII.  se stal obětí masového vraha Jana Philopona-biskupotravce . S biskupem zemřelo i několik dalších kněží z biskupství, s nimi kandidát na biskupský stolec Václav Bruntálský z Bruntálu a Vrbna.
    Biskup Jan byl pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.
  Po celém Českém království i po Evropě se mluvilo veřejně o biskupských otravách v Olomouci. Ondřej kardinál Rakouský (1558-1600), syn arcivévody Ferdinanda Tyrolského, vnuk císaře Ferdinanda I., který měl být olomouckým biskupem, na tento stolec rezignoval. Stal se biskupem v Kostnici (od roku 1589) a v brixenu (1591). Zemřel na návštěvě v Římě. Arcivévoda Ferdinand poslal na Moravu zvěda Dionýsa von Rosta, který zjistil, že biskupové v Olomouci umírají rukou traviče a napsal: "biskupové dostali škubání a hrozné bolesti do žaludku, až jejich křik byl slyšet přes ulici."

43. Stanislav II. Pavlovský z Pavlovic 1579 – 1598 +
   Obnovitel biskupství olomouckého. *1530/1540?, +2.6.1598 Kroměříž. Pocházel z Pawlowic u Těšína v polském Slezsku. Roku 1569 se stal olomouckým kanovníkem. V letech 1571-1574 studoval práva na Collegiu Germanicu v Římě. Roku 1573 kanovníkem ve Vratislavi, 1575 zvolen proboštem kapituly v Brně a 1577 scholastikem v Olomouci. V roce 1577 vydal knihu Václava Šaška z Bířkova Deník o jízdě a putování pana Lva z Rožmitálu a z Blatné z Čech až na konec světa. Stal se biskupem až když několik kandidátů rezignovalo na kandidaturu z obavy o svůj život. Zvolen za biskupa 11.7.1579, potvrzen papežem Řehořem XIII.
     Na císaři Rudolfovi II. po nástupu na stolec (roku 1579) si biskup vymohl zákaz kacířských knih. Diecézi převzal v dezolátním stavu. Šlechta na Moravě i městská rada v Olomouci byla protestantská, kapitula olomoucká morálně zkažená, kněží se ženili s řeholnicemi, světící biskup Martin Göschel opustil úřad i katolickou církev, oženil se s řeholnící a spolu vstoupili do sekty novokřtěnců v Mikulově.
     Biskup Stanislav využil vztahy s císařem Rudolfem, nejvyšším kancléřem Českého království Vratislavem z Pernštejna a nejvyšším purkrabím Vilémem z Rožmberka. Podporoval jezuity, kteří se ujali katolické výuky na školách i ve své koleji. Velkým úsilím stabilizoval olomoucké biskupství.
     Biskup Stanislav byl velice vzdělaný, energický a nebojácný. Podporoval chudé, kulturu a umění. Zavedl na Moravě gregoriánský kalendář, kdy po 3.10.1582 následoval den 14.10.1582. 
   Po roce 1582 dostal na výchovu malého Maxmiliána z Pernštejna ( 1575-1593) kterého poslal na studia do Říma, kde Maxmiliána potvrdil papež Klement VIII. za olomouckého kanovníka a svého komorníka. Maxmiliánovou sestrou byla Polyxena z Lobkovicz. Maxmilián zemřel v Římě a je pohřben v chrámu Panny Marie Větší, Sněžné v Římě.
     Biskup Stanislav neměl důkazy o vraždách svých předchůdců, ale v roce 1582 vykázal problematické a podezřelé kanovníky (Petr Illicin) z Olomouce. Podezřelého kapitulního děkana Jana Philopona Dambrovského pověřil cestou do Říma, aby ho zastupoval na vizitaci. O otravách biskupů se už mluvilo po celé Evropě, o vraždy se zajímal císař Rudolf II., nuncius i Rožmberkové (41.biskup Tomáš Albín byl syn jejich kancléře). V roce 1585 se přihlásil svědek, který měl nezvratné důkazy na děkana kapituly. Biskup vyzval Philopona k návratu z Říma, ten se odmítl vrátit. Byl suspendován ze všech funkcí a byl mu zabaven majetek. V prosinci 1585 se Jan Philopon vrátil na Moravu. Biskup ho dal zatknout, uvěznit na hradě Hukvaldy a postavit před církevní soud. Philopon se v lednu 1586 přiznal k vraždám 4 biskupů. 3.2.1586 byl odsouzen k trestu smrti stětím a zbaven kněžství. Poprava byla vykonána na podzim 1586.         
    V roce 1588 byl biskup Stanislav povýšen na knížete (titul byl i pro budoucí olomoucké biskupy) a na hraběte královské kaple. Nový biskup začal katolickou reformací, prosazoval obrodu církve schválenou na Tridentském koncilu a tak docházelo ke střetům s protestantskými šlechtici, kteří měli moc na Moravském zemském sněmu a na Zemském soudu. Přátelství s císařem Rudolfem i povýšení do knížecího stavu zlepšilo biskupovo postavení mezi moravskými pány natolik, že svolal do Kroměříže diecézní synodu, na které 13.10.1591 vyhlásil Dekrety tridentského koncilu.  
     Postaral se o svého otce až do jeho smrti. Byl mecenášem umění a velkým ctitelem sv. Cyrila a Metoděje i svého patrona sv. Stanislava z Krakova, kterému postavil kapli v olomoucké katedrále. Podporoval spisovatele a rodopisce Bartoloměje Paprockého z Glogol, který napsal velkolepé dílo Zrcadlo slavného markrabství moravského. Po smrti biskupa Stanislava odešel Paprocký do Prahy.
   Biskup Stanislav byl pohřben v kryptě kaple sv. Stanislava v katedrále v Olomouci.

44. František kardinál kníže z Dietrichštejna 1599 – 1636
     *22.8.1570 Madrid, Španělsko, +19.9.1636 Brno. Otec Adam z Dietrichštejna, diplomat Habsburků, matka Markéta z Cardona, příbuzná se španělskými Habsburky. V roce 1575 se rodina přestěhovala na Moravu, kde dostal jeho otec od císaře panství Mikulov. Otec mu předurčil kněžskou dráhu. V roce 1582 začal studovat u jezuitů v Praze a v letech 1588–1591 v Římě na Collegio Romano. Zde ho učil Hypolit kardinál Aldobrandini (232. pp. Klement VIII. 1592–1605) a sv. Filip Neri. František byl přítelem sv. Josefa Kalasanského (1556–1648).
     V roce 1590 zemřel jeho otec Adam a František následující léta strávil v Římě, kde ho papež Klement VIII. jmenoval svým komořím a posléze povýšil na jednoho z nejbližších spolupracovníků. Pouze občas svůj pobyt přerušil a zajel na Moravu, pokud to vyžadovala správa rodinných statků. Kardinálem ho papež jmenoval 3.3.1599, biskupem od dubna 1599. V letech 1619–1621 vypovězen z Moravy do Slezska. Roku 1620 na něho evangelíci v Opavě spáchali atentát.
     Po návratu se v letech 1621–1627 stal správcem Moravy. Pro své suverénní postavení na Moravě byl nazýván moravským králem nebo králem z Kroměříže. Jako správce světských statků se vyznačoval laskavým zacházením s poddanými a stavěl se proti zvyšování roboty. Roku 1624 ho císař Ferdinand II. povýšil do knížecího stavu.
     Při rekatolizaci zastával podobný názor jako 13. pražský arcibiskup Arnošt Albrecht kardinál Harrach, že je potřeba postupovat mírně proti nekatolíkům a působit prostřednictvím jezuitů. Byl jedním z nejvýznamnějších českých politiků 17. století. Stal se hlavním rádcem 4 českých panovníků: Rudolfa II., Matyáše, Ferdinanda II. a Ferdinanda III. Podílel se i na sepsání Obnoveného zřízení zemského.

45. Jan XIX. (XVII.) Arnošt Platejs z Plattenštejna 1636 +
     *1586 Praha, +21.8.1637 Olomouc. Studoval na jezuitském gymnáziu v Praze. Roku 1601 se stal kanovníkem v Olomouci. V Římě na koleji Germanicum vystudoval práva a teologii. Získal titul JUDr. a ThLic. V roce 1608 vysvěcen na kněze. Po návratu se stal kanovníkem na Vyšehradě a ve Vratislavi. Od roku 1617 byl zvolen proboštem u augustiniánů v Olomouci. 
  Při stavovském povstání v roce 1619 byl zajat a uvězněn s několika dalšími kanovníky. Po 5 měsících byl propuštěn za vysoké výkupné. V roce 1621 se stal vikářem nuncia Carla Caraffy (1584-1644). Roku 1629 byl zvolen proboštem kapituly v Olomouci  a arcijáhnem kapituly brněnské. V roce 1630 měl být prvním biskupem českobudějovickým, ale nedošlo k vytvoření diecéze v Českých Budějovicích.
   12.11.1636 zvolen biskupem olomouckým proti vůli císaře Ferdinanda II., který chtěl dosadit svého syna Leopolda Viléma. Jednání kardinála Harracha a císařských poslů se v Římě u papeže protahovalo až zvolený biskup zemřel před potvrzením a vysvěcením. Pohřben u bosých augustiniánů v kostele sv. Václava na Zderaze v Praze.

46. Leopold I. Vilém 1637 – 1662 rezignoval
     *6.1.1614 Štýrský Hradec, +27.11.1662 Vídeň, arcikníže (arcivévoda) rakouský, syn císaře Ferdinanda II., bratr císaře Ferdinanda III. Na biskupa nebyl nikdy vysvěcen ani intronizován. 1625-1662 biskup pasovský (v 11 letech!), 1626-1662 štrasburský, 1627-1648 biskup halberstadtský, 1629-1635 arcibiskup magdeburský, 1637 biskupem olomouckým. V olomoucké diecézi nebyl, ale staral se o ni. Dochovala se jeho korespondence, kterou měl se svými administrátory a rozhodoval i v detailech řízení diecéze. 
   V letech 1639-1646 vrchní velitel císařských vojsk. 1642-1662 velmistr Řádu německých rytířů OT. 1647-1656 císařský místodržitel španělského Nizozemí (od 1830 Belgie). 1655-1662 biskup vratislavský. 
  Pohřben v císařské kapucínské hrobce ve Vídni. 

----- sedisvakance, diecézi řídila kapitula 1637 – 1662

-- Ondřej Orlík z Laziska 1638

-- Kašpar Karas z Rhomsteinu 1638 - 1640

-- Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu 1640 - 1642
     pomocný biskup pasovský

-- Kašpar Karas z Rhomsteinu 1643 - 1646

-- Roderich Santhiller 1642 - 1650

-- Jakub Merkurián 1650 - 1653

-- František Eliáš Kastelle 1654 - 1664

47. Karel I. Josef Rakouský 1663 – 1664 +
   *1./7.8.1649 Vídeň, +21./27.1.1664 Linec. Arcivévoda rakouský, syn císaře Ferdinanda III. a Marie Leopoldiny Tyrolské, synovec biskupa Leopolda I. Viléma. Od roku 1662 biskup Pasova a Vratislavi. Ve 14 letech, od 15.2.1663 biskupem olomouckým!, velmistr Řádu německých rytířů, opat v Murbachu a Lüderu.
   Na biskupa nebyl nikdy vysvěcen ani intronizován. Byl delší dobu vážně nemocný a na nemoci zemřel. Pohřben vedle rodičů v císařské kapucínské hrobce ve Vídni.

48. Karel II. hrabě z Liechtenštejna-Castelcornu 1664 – 1695
   *8.4.1624 Kladsko, +23.9.1695 Olomouc. Vystudoval gymnázium v Innsbrucku, práva v Ingolstadtě. Vysvěcen na kněze 1636 ve 12letech, 1637 kanovník v Solnohradu (Salzburgu), 1641 kanovník v Olomouci, 1653 v Pasově a 1654 děkanem salcburské kapituly. 12.3.1664 zvolen biskupem v Olomouci, intronizován v katedrále sv. Václava. Dal přestavět biskupský palác v Olomouci, který vyhořel roku 1661.
   Morava byla decimována Třicetiletou válkou, biskup byl v letech 1666-1667 suplujícím zemským hejtmanem na Moravě místo Ferdinanda knížete Ditrichštejna, který pobýval na císařském dvoře ve Vídni. Biskup věnoval své síly rekatolizaci, povolával nové řády k pastoraci a zřizoval nové farnosti. Rozdělil Moravu na menší celky, zavedl matriky.
   Věnoval 82.000 zlatých pro kanovníky a kněze i na zvýšení úrovně církevního zpěvu. Byl velkým ctitelem svatých Cyrila a Metoděje, roku 1675 prohlásil svatého Josefa patronem Moravy.
    V té době probíhaly čarodějnické procesy, které biskup nechal bez povšimnutí. Roku 1680 podepsal rozsudek nad šumperským děkanem Kryštofem Aloisem Lautnerem.
   Roku 1686 v Kroměříži založil zámeckou Květnou zahradu, rozšířil knihovnu, obrazovou galerii a dal vybudovat vodovod. Byl velkým mecenášem umění a kultury.
   Od roku 1682 byl biskup vážně nemocný a v roce 1690 jmenoval biskupa koadjutora Františka Antonína Losensteina, který zemřel 1692. V roce 1694 byl nucen jmenovat koadjutorem Karla Josefa Lotrinského.
   Biskup Karel II. byl pohřben v kryptě olomoucké katedrály.

49. Karel III. vévoda Lotrinský 1695 – 1711 přeš. do Trevíru-BRD, arcbp.
     Karel Josef Jan Antonín Ignác Felix z Lotrinska, *24.11.1680 Vídeň, +4.12.1715 Vídeň. Jeho synovcem byl císař František I. Štěpán Lotrinský (manžel Marie Terezie). Ferdinand III. byl děda biskupa Karla III. a praděda Františka I. Štěpána a Marie Terezie.
     Karel III. byl od svých 11 let kanovníkem několika kapitul, od 13 roků velkopřevor Maltézských rytířů ve Španělsku (Kastilie a León), v 15 letech biskupem olomouckým, v 18 letech biskupem v Osnabrücku.Diecéze v Olomouci i v Osnabrücku za něho řídili administrátoři. V roce 1710, ve svých 30 letech se stal arcibiskupem v Trevíru a tím se stal jedním z kurfiřtů. Zemřel na neštovice ve Vídni.

50. Wolfgang kardinál Hannibal hrabě Schrattenbach 1711 – 1738 (kardinálem 18. 5.1712)
   *12.9.1660 Lemberg pri Novi Cerkvi u Celje (Slovinsko), +22.7.1738 Brno. V některých pramenech je mylně uvedeno místo narození Štýrský Hradec. Byl nejstarší z 22 dětí Jana Baltasara a Anny Alžběty, jejím bratrem byl pražský arcibiskup Ferdinand z Khünburg. Wolfgang studoval ve Štýrském Hradci a Salzburku, v Římě vystudoval právo, teologii a filosofii, kde dostal titul PhDr. a ThDr.
   Po vysvěcení na kněze byl 4.5.1682 jmenován kanovníkem v Olomouci a děkanem kapituly v Solnohradu (Salzburg). Papež mu nabídl biskupství v Seckau, ale to Wolfgang odmítl kvůli nízkému věku 22 let. 15.9.1711 byl zvolen za biskupa v Olomouci. 18.5.1713 ho papež jmenoval kardinálem s titulárním kostelem sv. Marcela na Korze.
   Císař Karel VI. ho roku 1713 jmenoval tajným císařským radou a spoluprotektorem Germánie, 1714 generálním hejtmanem a císařským vyslancem u papežského státu v Římě, 1719 místokrálem v Neapolském království, 1722 protektorem Germánie.
   Dal razit zlaté a stříbrné biskupské mince, založil biskupskou kapelu a uváděl italské opery. Založil sbírku uměleckých předmětů, klenotů a drahokamů. V diecézi založil nové farnosti. Byl velkým ctitelem sv. Jana Nepomuckého, v roce 1715 zahájil beatifikaci umučeného kněze Jana Sarkandra a roku 1720 dal prozkoumat jeho ostatky. Rozvíjel úctu k Panně Marii, v Kroměříži dal roku 1724 znovu postavit Švédy vypálený a zničený kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1247. V kroměřížském kostele sv. Mořice dal vybudovat kapli Sedmibolestné Panny Marie, kde chtěl být pohřben. Do Kroměříže povolal řád piaristů a kapucínů.  Roku 1732 korunoval sochu Panny Marie na Svatém Kopečku a 1736 obraz Panny Marie Svatotomské v kostele sv. Tomáše v Brně. V roce 1738 zadal brněnskému zlatníkovi Ondřeji Vogelhundovi, aby zhotovil zlatou monstranci zdobenou drahými kameny. Monstrance  Zlaté slunce Moravy  je v arcidiecézním muzeu v Olomouci.
  Zemřel na svátek sv. Marie Magdaleny na rakovinu ledvin a byl pohřben v kapli Sedmibolestné Panny Marie (Strattenbachova kaple)v kostele sv. Mořice v Kroměříži.

51. Jakub Arnošt hrabě z Liechtenštejna-Castelcorna
                                            1738 – 1745 přeš. do Salzburku - arcbp.
*14.2.1690 zámek Hertwigswald  (Doboszowice) ve Slezsku, +12.6.1747 Solnohrad (Salzburk). Otec František, matka Kateřina rozená baronka Pavlovská. Vystudoval v Olomouci a v Brně filosofii a právo. Na svátek sv. Petra a Pavla 29.6.1709 se stal kanovníkem olomoucké kapituly. 1709-1712 studoval teologii na římské univerzitě Germanicu, kde získal titul ThDr. a byl vysvěcen na kněze. Po návratu na Moravu byl kancléřem biskupa Wolfganga. V roce 1717 se po svém bratrovi stal kanovníkem v Salcburku. 17.1.1728-13.1.1745 byl biskupem v Seckau a císařským tajným radou.    11.10.1738 byl kapitulou zvolen biskupem-knížetem olomouckým. V roce 1742 zabrala Olomouc pruské vojsko a biskup Jakub Arnošt z Olomouce uprchl.
  V pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha korunoval 12.5.1743 Marii Terezii na českou královnu (poprvé a naposled v historii české korunovace v Praze korunoval panovníka jiný biskup než pražský). Ta odmítla právo korunovace 20. pražského arcibiskupa Mořice Gustava z Manderscheidu, který předtím korunoval Karla Albrechta.
  13.1.1745 biskupa Jakuba Arnošta zvolila salcburská kapitula arcibiskupem-knížetem Salcburku, kde za dva roky zemřel a byl zde pohřben.

52. Ferdinand Julius kardinál hrabě Troyer z Troyersteinu 1745 – 1758
  *20.1.1698 Brixen, +5.2.1758 Brno. Jeho předkové pocházeli z Lucemburska, otec František Antonín, císařský tajný rada, matka Marie Maxmiliána rozená baronka z Teuffenbachu. Ve 13 letech, 25.9.1711 zvolen kanovníkem v Olomouci. Vystudoval v Římě, kde přijal kněžské svěcení na Vánoce 25.12.1720 a dalším studiem dosáhl doktorát teologie.
  Roku 1725 se stal kanovníkem v Olomouci a od roku 1731 arciděkanem v Opavě. 9.12.1745 ho kapitula zvolila biskupem olomouckým, vysvěcen a intronizován 22.5.1746. Roku 1746 ho císař jmenoval tajným radou. Ve stejném roce koupil ve Vídni od rodiny Kinských barokní kočár vyrobený v Paříži firmou Les Gobelins. Kinští dostali kočár od vévody de Richelieu (1696-1788, praprasynovec kardinála Armanda de Richelieu), který byl ve Vídni vyslancem krále Ludvíka XV. Biskup Ferdinand dal kočár opravit a nově vyzdobit. Kočár se používal k ceremoniálním průvodům olomouckých biskupů. Zlatý kočár je ve sbírkách Arcidiecízního muzea v Olomouci.
  Biskup usiloval o blahořečení kněze Jana Sarkandra, které se za jeho života neuskutečnilo. Dal obnovit vyhořelý zámek v Kroměříži. Často vizitoval svou diecézi a založil mnoho nových farností.
  Kardinálem byl jmenován 10.4.1747 papežem Benediktem XIV. a kardinálský klobouk mu předal ve Vídni papežský nuncius. V roce 1748 a 1754 hostil v Olomouci císaře římského Františka I. Štěpána Lotrinského s manželkou Marií Terezií. Za jeho episkopátu byl dokončen olomoucký sloup Nejsvětější Trojice, vysvěcený za účasti císařského páru v roce 1754. V témže roce založil obec Trojanovice pod Radhoštěm, která má název z jeho příjmení. Roku 1751 byl jmenován protektorem Germanie.  
  V roce 1756 skončilo právo olomouckých biskupů razit v Kroměříži vlastní mince.
  Zemřel v Brně, byl převezen do Olomouce a pohřben v katedrále sv. Václava v Olomouci.

53. Leopold II. Bedřich hrabě z Egkhu a Hungersbachu 1758 – 1760
  *14.5.1696 Hamburk v Německu, +15.12.1760 Brno. Vystudoval filosofii a teologii v Olomouci a studia zakončil v Římě doktorátem v roce 1727. Po vysvěcení v roce 1721 působil jako kaplan a farář v Mohelnici, kanovníkem ve Freisingu a v Olomouci. 18.6.1729 se stal proboštem u sv. Mořice v Kroměříži.
  Stal se infulovaným opatem (s právem nosit mitru) v uherském Sezengradě. 28.6.1748 byl jmenován arcijáhnem v olomoucké kapitule, 25.5.1750 se stal generálním vikářem a 22.2.1752 byl kapitulou zvolen děkanem kapituly.
  27.4.1758 Leopolda zvolila olomoucká kapitula biskupem olomouckým. Intronizován 16.9.1759. Biskup byl velice štědrý, finančně podporoval dva vikáře a dva kanovníky. Založil nadaci na péči o vysloužilé kněze a další finanční částky odkázal na založení samostatného semináře. Po své smrti byl pohřben v kapli Panny Marie kostela sv. Mořice v Kroměříži.

54. Maximilián hrabě z Hamiltonu 1761 – 1776
     *17.3.1714 Mnichov v Německu, +31.10.1776 Olomouc. Říšský hrabě. Jeho rod pocházel ze Skotska, odkud odešel jeho děda James. Maximilán vystudoval v benediktinské škole v Ettalu. 8.7.1729 ho biskup Wolfgang jmenoval nesídelním kanovníkem v Olomouci a rektorem olomouckého kostela (kaple) sv. Anny, která stojí vedle katedrály sv. Václava. Další studia absolvoval na Germanicu v Římě. Během svého pobytu v Římě vymohl 20.7.1752 na papeži Benediktu XIV. pro sebe a své nástupce rektory právo pontifikálií v celé diecézi mimo katedrálu sv. Václava.
  27.11.1758 byl zvolen kapitulou generálním vikářem a 4.3.1759 zvolen biskupem olomouckým. Založil několik vesnic, jedna z nich Hamiltony u Vyškova mají jeho příjmení. Vizitoval celou diecézi a staral se o duchovní správu ve všech farnostech. Kladl velký důraz na výuku náboženství.
  Po své smrti byl pohřben v rektorátním kostele svaté Anny v Olomouci.

Poslední biskup olomoucký