Jdi na obsah Jdi na menu
 


Diecéza nitranská
   Dioecesis Nitriensis

 

Poloha nitranské diecéze v rámci Slovenska

 

Znak nitranské diecéze 

Erb s dvojitým křížem pochází z roku 1571. Je to upravený znak uherských panovníků. Zároveň připomíná cyrilometodějské období (po stranách písmena C M ve stylizované hlaholici).

 

Nitra - diecéze

Katedrála sv. Emeráma (sv. Jimrama) basilika minor

posvěcena: 21.11.

(foto katedrály)

patroni: sv. Andrej  - Svorad a sv. Beňadik

 

+ 880 papež Jan VIII.
         velkomoravský kníže Svatopluk I.

 

+ 1110 obnovil  papež Paschal II.
                       uherský král Koloman

 

biskupové:

1. Wiching 880 – 891
     chtěl být moravským arcibiskupem a spolčil se s německými biskupy proti moravsko-panonskému arcibiskupovi sv. Metoději. V r. 891 opustil Velkou Moravu a v r. 894 se stal pasovským biskupem.

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 891 – 900

2. Anonymus 900 – 906
     Biskup neznámého jména. V této době zanikla Velká Morava a arcibiskupství velehradské. Nitrianské biskupství nezaniklo, ale pokračovalo, i když nebyla diecéze obsazena 94 let.

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 906 – 1000

3. Bystrík sv. 1000 – 1047 +
     ve slovenské literatuře je uveden jako druhý biskup Nitry. Umučen 24. 9.1047. Ve slovenském občanském kalendáři svátek 11. 9., v církevním kalendáři 24. 9.

4. Gerváz (Servác) 1047 – 1106 +
     Po pádu Velké Mopravy v roce 906 byla činnost biskupství de iure (právně) i de facto (skutečně) omezována ze strany uherských panovníků. Za pátého biskupa Mikuláše I. byla diecéze obnovena v původním rozsahu.

5. Mikuláš I. 1106 – 1133

6. Pavol (Pavel, zvaný Šavel) 1133 – 1137

7. Ján I. 1137 – 1156

8. Tomáš I. 1156 – 1165

9. Eduard 1168 – 1198

10. Ján II. 1198 – 1204

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 1204 – 1220

11. Vincent 1220 – 1222

12. Jakub I. 1223 – 1240

13. Adam I. 1241

14. Bartolomej 1242 – 1243

15. Adam II. 1244 – 1252

16. Mikuláš II. 1253 – 1255

17. Vincent II. 1255 – 1272

18. Filip I. 1272

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 1272 – 1279

19. Peter I. 1279 – 1281

20. Pascház (Paskal) 1281 – 1297

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 1297 – 1302

21. Ján III. 1302 – 1328

22. Meško (Měšek) Bytomský Piastovec, Michal I. 1328 – 1334

23. Vitus (Vít) de Castroffereo 1334 – 1347

24. Mikuláš III. 1347 – 1350

25. Štefan I. de Insula (Štěpán z Ostrova) 1350 – 1367

26. Ladislav I. de Demjen 1368 – 1372

27. Dominik de Novoloco (z Nového Města 1373 – 1384

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 1385 – 1387

28. Demeter I. (Dimitrij) 1387 – 1388

29. Gregor I. (Řehoř) 1388 – 1392

30. Michal II. 1393 – 1399

31. Peter II. 1399 – 1403

32. Hinco 1404 – 1427

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 1427 – 1429

33. Juraj I. (Jiří) 1429 – 1437

34. Dionýz (Diviš) 1437 – 1439

jmenován za arcibiskupa ostřihomského

35. Ladislav II. 1440 – 1447

36. Mikuláš IV. 1448 – 1456

--- sedisvakance, diecéze neobsazena 1456 – 1458

37. Albert (Adalbert, Vojtěch Hangáč) Hangács 1458 – 1459

38. Eliáš 1460 – 1463

39. Tomáš II. Debrenthey 1463 – 1480
     jmenován za biskupa záhřebského

40. Gregor II. (Řehoř) 1484 – 1492

41. Anton I. 1492 – 1500

42. Mikuláš V. 1501 – 1503

43. Žigmund Turzo (Zsigmond Thurzó) 4.8.1503 – 15.11.1504 
      byl jmenován za biskupa v Sedmihradsku.

44. Štefan II. (Štěpán) Podmanický 1505 – 1530

45. František I. Turzo 1534 – 1557

46. Pavol Abstemius-Bornemissa 1557 – 1579

47. Zachariáš Mošóci (Mošovský) 1582 – 1586
     * 1542, + 22. 7.1587, historik, právník

48. Štefan III. (Štěpán) Fejerkövy 1587 – 1596
     jmenován za arcibiskupa ostřihomského

49. František II. Forgács (Forgáč) 1596 – 1607
    vyrostl v luteránské rodině a byl vychován v evangelickém náboženství. V 18 letech navštívil Řím, kde konvertoval ke katolické víře.

50. Štefan IV. Szuhay (Štěpán Šuhaj) 1607 – 9.6.1608 +

51. Valentin Lépeš 1608 – 1619

52. Ján IV. Telegdy (Teledi) 1619 – 1644
     jmenován za arcibiskupa kaločského. + 7. 3.1657 v Kalocsi v Maďarsku.

53. Štefan V. (Štěpán Bošňák) Bosňák 1644 +
     * 1607. Starší bratr Žofie Bošňákové. Otec Tomáš ze sedmihradského rodu Bosňáků (z Bosny, Bosnyak, Bosniak, Bošniak).
     Žofie Bosňáková (* 2.6.1609 Šurany u Nových Zámků, + 8.4.1644 Strečno u Žiliny) se starala o své poddané, podporovala chudé a pro ně založila útulek, který slouží do současnosti. V roce 1729 bylo její neporušené tělo přeneseno z hradu Strečno do kaple Panny Marie v Tepličce nad Váhem.
     V roce 1997 zahájil nitranský biskup Ján Chrysostom kardinál Korec (+24.10.2015) proces jejího blahořečení. Na Slovensku je ctěna jako svatá. 1.4.2009 vnikl do kaple psychicky nemocný muž ze Žiliny, vytáhl prosklenou rakev ven, tělo Žofie polil benzínem a zapálil.

54. Ján V. Püsky 1645 – 1648

55. Juraj II. (Jiří zv. Pohroněc, György Szelepcsényi) Selepčéni 1648 – 1660
     Byl velký slovenský patriot – národovec, arcibiskup ostřihomský se sídlem v Trnavě. V té době se na Slovensko přistěhovalo mnoho Němců a Maďarů, kteří se stali většinou a požadovali kázání ve svém jazyku. Proto vyhradil kostel sv. Michaela v Trnavě pouze pro kázání ve slovenštině.

56. Leopold Karel von Kollonitsch (Kolonič) 1666 – 1669

57. Tomáš III. Pálffy 1699 – 1679

58. Ján Gubasóczy (Gubašóci) 1679 – 1685
     jmenován za arcibiskupa kaločského

59. Peter III. Korompaj 1686 – 1690

60. Jakub II. Haško 1690 – 1691

61. Blažej I. Jáklin 1691 – 1695

62. Ladislav III. Maťašovský 1696 – 1705

63. Ladislav IV. Adam Erdödi 1706 – 1736

64. Ján VII. Ernest Harrach 1738 – 1739

65. Imrich I. (Emerich) Esterházi 1740 – 1763

66. Ján VIII. Gustíni-Zubrohlavský 1764 – 1777

67. Anton II. (Antonín) de Révay 1780 – 1783

68. František III. Xavér Fuchs 1787 – 1804 přešel do Jágru jako 1. arcibiskup.
     * 1744, + 27. 6.1807, s ostřihomským arcibiskupem kardinálem Jozefem kardinálem Batthyánim (Baťán) založil v r. 1792 Slovenské Učené tovaryšstvo

69. Jozef I. Kluch 1808 – 1826

70. Jozef II. Vurum 1827 – 1838

71. Imrich II. Palugyay (Emerich Palúcky) 1838 – 1858
     košický biskup 1831 – 1838,

72. Augustín Roškováni 1859 – 1892

73. Imrich III. (Emerich) Bende 1893 – 1911
     v letech 1886 – 1893 byl biskupem bánskobystrickým.

74. Viliam (Vilmos) Batthyány de Németujvár 1911 – 1920
      uvolněný z funkce.

75. Karol Kmeťko 1920 – 1948 +
     * 12.12.1875 Dolné Držkovce, + 22.12.1948 Nitra. Maturoval 1895 v Nitře. Teologii studoval v Budapešti, kde se ještě více utvrdil ve slovenském vlastenectví. 2. 7.1899 byl vysvěcen na kněze. Po vzniku Československa se stal poslancem. 13.11.1920 byl jmenován za biskupa a 13. 2.1921 vysvěcen. 7.10.1941 společně s ostatními slovenskými biskupy podepsal memorandum proti „židovskému kodexu“ a postavil se proti vyvezení Židů ze Slovenska. V r. 1944 ho jmenoval papež Pius XII. titulárním osobním arcibiskupem „ad personam“.

76. Eduard Nécsey 1949 – 1968 +
     * 9. 2.1892 Oslany, + 19. 6.1968 Nitra. Maturoval v Prievidzi a v Nitře. Teologii vystudoval v Innsbrucku, kde byl 30. 6.1915 vysvěcen na kněze. Za dva roky zde dosáhl doktorát teologie. V r. 1921 se stal spirituálem v semináři a za dva roky profesorem dogmatiky v Nitře. 16. 5.1943 byl vysvěcen na biskupa. V dobách komunismu byl tvrdě pronásledován. 5. 5.1968 ho za zásluhy jmenoval papež Pavel VI.. titulárním osobním arcibiskupem „ad personam“.

77. Ján IX. Pásztor 1973 – 1988 +
     + 8.11.1988. Kapitulní vikář 1968 – 1973. Člen kněžské politické organizace Pacem in terris (PiT, mír na Zemi), řízené KSČ. Před vysvěcením na biskupa slíbil, že vystoupí z PiT, ale slib nesplnil.

--- Štefan Janega, kapitulní vikář 1988 – 1990
     děkan CMBF (Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty) v Bratislavě. Administrátor biskupství. Člen kněžské politické organizace Pacem in terris (mír na Zemi), řízené KSČ. Po změně politického systému v r. 1989 byl odvolán.

78. Ján Chrysostom kardinál Korec 1990 – 2005 odstoupil z úřadu
     * 22. 1.1924 Bošany, + 24.10.2015 Nitra. 12. 9.1969 vstoupil do řádu jezuitů v Ružomberku, kde studoval filosofii a teologii. Na Trnavské Univerzitě pokračoval ve studiu filosofie, kterou dokončil na Universitě v Brně. 14. 4.1950 byl internován v klášteře v Jasově, Podolínci a Pezinku. Od 20. 9.1950 byl zaměstnán v Nitře.
     O jeho kněžském svěcení bylo jednáno ve velké tajnosti a byl hledán biskup, který by ho vysvětil. V Nitře nebylo možné, biskup Necsey byl zajištěn vládním zmocněncem, stejně jako na spišský biskup Vojtaššák. Na Spiši byl ještě pomocný biskup Martin Kheberich (1869-1951), kterého v jeho 81 letech nechtěli přivést do problémů. Po dohodě s primářem chirurgie v rožňavské nemocnici. Primář poslal 29.9.1950 telegram, že příprava na operaci je 1.10.
     Jána Korce a další dva bohoslovce na kněze tajně vysvětil v nemocniční kapli rožňavský biskup Róbert Pobožný 1.10.1950. Na biskupa ho tajně v Bratislavě vysvětil slovenský biskup z USA Pavol Hnilica 24. 8.1951 na základě fakult pro komunistické země udělených papežem Piem XII. Od biskupské konsekrace používal celé jméno svého patrona Ján Chrysostom (z řečtiny Jan Zlatoústý).
     Nedostal tzv. státní souhlas a v té době pracoval Ján Korec jako dělník v továrně Tatrachema v Bratislavě. V r. 1954 ze zdravotních důvodů odešel pracovat do Výzkumného ústavu hygieny práce a chorob, v r. 1958 propuštěn a pracoval jako noční hlídač. Prozradilo se jeho tajné svěcení a 11. 3.1960 byl zatčen a odsouzen na 12 let. Uvězněn v Praze na Pankráci a na Ruzyni a ve Valdicích. Propuštěn v r. 1968 při obrodném procesu.
     8. 7.1969 ho přijal na audienci 263. papež Pavel VI., který mu předal svoje vlastní biskupské insignie (kříž, soli Deo a prsten). V období normalizace pracoval Ján Korec až do důchodu jako opravář výtahů v Bratislavě Petržalce. Na Slovensku byl nazýván „biskup v montérkách“.
     Po celé období byl literárně velice činný, napsal spisy o teologii, filosofii, historii, o etice a sociologii, které vycházely v cizině. Po Sametové revoluci se 7. 1.1990 stal rektorem Kněžského semináře, 6. 2.1990 byl jmenován za sídelního biskupa v Nitře. V katedrále sv. Jimrama intronizován 25.3.1990 slovenským arcibiskupem Jozefem kardinálem Tomkem z Říma. 28. 7.1991 byl jmenován 265. papežem Janem Pavlem II. za kardinála (1. slovenský kardinál). Papeže Jana Pavla II. přivítal v Nitře 30. 6.1995.
     V roce 1999 podal demisi, kterou papež Jan Pavel II. nepřijal. V roce 2005 podal další demisi, přijatou 9. 6.2005 papežem Benediktem XVI., který jmenoval jeho nástupce.
     Biskup Korec byl literárně činný a napsal mnoho publikací z duchovních, vědeckých a přírodních oborů. Za svůj život a literární činnost byl nositelem mnoha státních i univerzitních vyznamenání.
     Zemřel na nitranském biskupství. Pohřební mši a obřady vykonal 31.10.2015 arcibiskup krakovský Stanislav kardinál Dziwisz za účasti mnoha biskupů a vlády Slovenské republiky. Biskup Ján Chrysostom kardinál Korec byl pohřben v biskupské hrobce v katedrále sv. Jimrama v Nitře.
     Pro katolickou církev na Slovensku byl Ján Chrysostom kardinál Korec velkým vzorem a oporou.

79. Viliam Judák 2005 –
     * 9.11.1957 Harvelka na Kysucích (u Čadce). Rodná obec biskupa Viliama byla zbořena v roce 1985 kvůli výstavbě vodní nádrže Nová Bystrica. Studia teologie na CMBF v Bratislavě. Kněžské svěcení 16. 6.1985 v Nitře. 1. 8.1991 byl jmenován prefektem kněžského semináře sv. Gorazda v Nitře. V roce 1991 získal doktorát teologie.
     V letech 1991 - 2005 byl učitelem na Pedagogické fakultě Nitrianské univerzity, od roku 1996 Univerzita Konstantina Filosofa (sv. Cyrila) v Nitře, kde přednášel církevní dějiny. V r. 1993 se stal docentem na CMBF v Bratislavě. V roce 1997 ho jmenoval 265. papež sv. Jan Pavel II. monsignorem - kaplanem Jeho Svatosti.
     V letech 1997 - 2006 ho jmenoval prezident Slovenské republiky profesorem katolické teologie. V letech 2001 - 2004 byl děkanem teologické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě. Biskupem ho jmenoval 266. papež Benedikt XVI. 9. 6.2005. Biskupské svěcení (konsekrován) přijal 16. 7.2005. Umí německy a italsky.

 

 


 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA