Jdi na obsah Jdi na menu
 


               

 

VATIKÁN    Vatikánský Městský stát

  Vaticanus mons = věstecká hora, hadačský vrch, pahorek. Původně jeden ze sedmi pahorků Říma. Na tomto pahorku byl ukřižován a pohřben sv. apoštol Petr. Nad jeho hrobem stojí velechrám sv. Petra.

 mapa-vatikanu.jpg Vatikán je teokratický  (s boží vládou) stát. Panovníkem je římský biskup - papež, který je zástupcem Ježíše Krista a nástupcem apoštola sv. Petra. Státní činitelé jsou kardinálové různých národností.
      Vatikán má rozlohu 0,44 km a asi 500 stálých obyvatel. Území Vatikánu je uvnitř Říma a tvoří ho Svatopetrské náměstí, basilika sv. Petra, Sixtinská kaple, Apoštolský palác s dalšími budovami, vatikánská muzea a vatikánské zahrady. palac-vlady-vatikan.jpgV zahradách jsou další budovy.
      Jedna z nich je Palác vlády. Budova byla postavena v letech 1927 - 1931 podle návrhu Giuseppa Moma a měla sloužit jako kněžský seminář. Po vzniku Vatikánského státu byla určena za sídlo vlády. Před palácem je záhon květin, které tvoří znak vládnoucího pontifika (na fotografii z roku 2005 znak 266. papeže Benedikta XVI.).
      Další území je exteritoriální (mimo území Vatikánu) a zahrnuje čtyři papežské basiliky (sv. Jan v Lateránu, Panna Maria Větší, sv. Pavel za hradbami a sv. Vavřinec za hradbami) v Římě a papežské letní sídlo v Castel Gandolfu (asi 30 km od Říma).
      Papežský stát existoval na Apeninském poloostrově od roku 755 do roku 1870, kdy italská armáda dobyla Řím a vyhlásila ho hlavním městem sjednocené Itálie. Církevní stát byl obnoven 11. 2.1929 podpisem Lateránské smlouvy mezi 260. papežem Piem XI. a Italským královstvím. Smlouvu podepsal státní sekretář Svatého Stolce Pietro kardinál Gasparri a premiér Itálie Benito Mussolini.
      Název státu označuje výsostné území Svatého Stolce. Vatikán je název církevního státu a vydává státní dokumenty, Svatý Stolec je označení úřadu římského biskupa (papeže) a církevních úřadů (kurie). Svatý Stolec je subjektem mezinárodního práva. Oba názvy většinou splývají a používají se pro označení Církevního nebo Papežského státu Vatikán.

Status civitatis Vaticanus – SCV (latinsky)
Statto della Cittá del Vaticano (italsky)
Městský stát Vatikán (stát Vatikánského města)

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sancta Sedes (latinsky)
Santa Sede (italsky)
Svatý Stolec (dřívější titul Svatá Stolice se nepoužívá od poloviny 20. století) 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Stolec svatého Petra 22. 2., původně připomínka smrti sv. Petra, protože nebyl znám datum jeho smrti. Pohanští Římané měli zvyk, který převzali i křesťané, že v den výročí smrti nechali u stolu jedno volné sedadlo (sedes) po zemřelém. Toto Petrovo "sedes" - katedru nechávali i u oltáře v katakombách. Později bylo sedadlo přeneseno do svatopetrského velechrámu, kde je pod katedrou sv. Petra uložena jeho část.
      Papežský úřad má podle tohoto Petrova sedadla, oficiální název Sancta Sedes = Svatý Stolec. Někdy bývá v běžné terminologii mylně zaměňovaný za pojem Městský stát Vatikán.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Základní zákon (Ústava) Vatikánského městského státu:
    vydal 1. 2.2001 papež sv. Jan Pavel II. Vydáním Základního zákona zrušil ústavu z roku 1929.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Státní svátky:

11. 2. (1929) den nezávislosti na Itálii, obnovení státu

13. 3. den zvolení Jeho Svatosti papeže (Františka I. v roce 2013), (pohyblivý státní svátek)

29. 6. den slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla (patroni Vatikánu a Říma)

mezi dny volna pro většinu zaměstnanců Vatikánu patří všechny velké církevní svátky. Ty se netýkají papeže, některých duchovních (biskupů a kardinálů) a švýcarských gardistů ve službě.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Státní symboly Vatikánu

Státní symboly měststského státu Vatikán mají některé zvláštnosti. Státním znakem je vždy znak panujícího papeže. Současným znakem Vatikánu je znak papeže Františka. Při změně papeže na svatopetrském stolci dochází také ke změně všech znaků vatikánské státní reprezentace: na Apoštolských nunciaturách a státních vlajek Vatikánu.

 

 

     Státní vlajka Vatikánu: dva vertikální (svislé) pruhy, pravý žlutý, levý bílý se státním znakem (dva zkřížené klíče s  tiárou /do roku 2005/ nebo biskupskou mitrou a paliem).
      Původní vlajka Papežského státu byla červená (symbol Kristovy krve). Ta se později stala vlajkou města Říma. V baroku se začaly vyvěšovat vlajky červenožluté (krev a svatozář Krista), později červenožlutobílé (krev, svatozář, nevinnost Krista), které se používaly do roku 1808. Po francouzské revoluci a obsazení Říma císařem Napoleonem I. odstranil papež Pius VII. červený pruh. V některých pramenech je uvendeno, že: „na protest proti Napoleonově okupaci papež nahradil červenou barvu papežské kokardy barvou stříbrnou“, tj. vrátil se k základní barevné symbolice klíčů sv. Petra. Tyto barvy na papežské vlajce zůstaly dodnes. 
      V letech 1808 – 1848 byla vlajka žlutobílá. Před obnovou státu 11. 2.1929 rozhodl o barvách vlajky 260. papež Pius XI. a ponechal barvy z 19. století.
      K tomuto rozhodnutí přispěl jeden z kardinálů, který podal vysvětlení podle Danteho Božské komedie, kde boží anděl měl dva klíče od nebeského království: „jeden stříbrný a druhý zlatý“. Klíče jsou symbolem duchovní moci, podle slov, která řekl Ježíš Petrovi: „Tobě dám klíče od Božího království. Co svážeš (zakážeš - mlčet je zlato) na zemi, bude svázáno i na nebi a co rozvážeš (dovolíš - mluvit je stříbro), bude rozvázáno i v nebi.“ (Mt 16,19). 

pecet.jpgStátní pečeť zobrazuje zkřížené klíče sv. Petra svázané cingulem a nad nimi tiáru s fimbriemi. Opis: „STATO DELLA CITTÁ DEL VATICANO“ (Stát města Vatikánu). Obvod pečeti je zdoben perlami. 

                                                                      
                                                                                                                  

 

 

    Znak Vatikánu                       starší koňský štít vatikánského znaku (do roku 1978)

Státní znak Vatikánu: na červeném štítu dva zkřížené klíče sv. Petra, spojené červeným cingulem (provazem), kosmý levý je stříbrný – rozvazovací (mluvit je stříbro), šikmý pravý klíč je zlatý – svazovací (mlčet je zlato). Klíče ve státním znaku jsou v opačných barvách než ve znaku papeže. Nad nimi je papežská tiára, která je symbolem panovnické moci papeže. Stejný znak je i vatikánské vlajce.

   znak-frantiska.jpg.png    Po zvolení nového papeže se stává státním znakem Vatikánu jeho erb podložený svatopetrskými klíči. Nad znakem je papežská (biskupská) mitra. Znak bez erbu papeže používají všechny státní úřady Vatikánu a nad klíči zůstává papežská tiara, jako symbol panovnické moci papeže. Tiára je na praporu Švýcarské gardy.

 

 Státní znak Vatikánu a Jeho Svatosti papeže Františka

 

 

  1) Znak Svatého Stolce: nemá štít a je stejný jako znak Vatikánu. Státní znak bez erbu papeže používají všechny státní úřady Svatého Stolce a Vatikánu. Bez erbu papeže zůstává nad papežským znakem tiára, jako symbol panovnické moci papeže. Tiára nad erbem papeže je pouze ve znaku Švýcarské gardy.

 

znak.jpg

 klice.jpeg

 

 

 

 

 

 

 

 

1) znak Svatého Stolce                                2) papežský znak

2) papežský znak: dva zkřížené klíče sv. Petra, spojené červeným cingulem (provazem) s opačnými barvami než na státním znaku. Kosmý levý je zlatý – svazovací (mlčet je zlato), šikmý pravý klíč je stříbrný – rozvazovací (mluvit je stříbro). Na klíče se pokládá štít s erbem papeže (po dobu jeho pontifikátu) a celý znak se stává státním znakem Vatikánu. Nad klíči byla do roku 2005 tiára (trojkoruna), kterou nahradila biskupská mitra.

 -------------------------------------------------------------

nejstarším papežským erbem je rodový štít 177. pp. Inocence III. (1198-1216)

nejstarším papežským znakem je celý znak 198. pp. Benedikta XII. (1334-1342)

nejstarší papežský znak je na obraze 199. pp. Klementa VI. (1342-1352)

Papež nenosil štít v ruce, protože nebyl válečník. Znak si dávali papežové na italský štít (zv. koňský), který byl připevňován koni na čelo. Poslední papež, který použil koňský štít byl 264. papež Jan Pavel I. (1978).

---------------------------------------------------------------------------------

Papežská hymna

Autor původního českého textu "Tam, kde strmí Církve týmě", v nové úpravě "Tam, kde stojí Církve skála", je královéhradecký kanovník Josef Antonín Šrůtek (1822 - 1902). Hudbu české verze složil Jan Nepomuk Škroup (* 15. 9.1811 Osice u Pardubic, + 5. 5.1892 Praha), kapelník Stavovského divadla, 1846 - 1888 dómský kapelník u sv. Víta (bratr Františka Škroupa, skladatele české státní hymny).
      Autor latinského originálu je westminsterský arcibiskup Nicholas kardinál Wiseman (+ 1865). Kancionál - společný zpěvník českých a moravských diecézí (od roku 1973) má uvedeno: M. Wiseman (M. - Mikuláš = Nicholas).


1) Tam, kde strmí Církve týmě, v staroslavném Věčném Římě, z národů všech jazykové souhlasejí (svorně pějí) v písni nové: (jméno papeže) Bože chraň a zachovej.

2) Sedmi chlumů báně zlaté, vatikánské síně svaté, hroby svatých v širém kraji ozvěnou se otřásají: ...

3) Velebně náš zpěv se vznáší nad oblohou země naší. Po rovinách, moři, lese, k Římu prosby hlas se nese: ...

4) Pohlížíme k vám též vzhůru, pějte s námi v lásky (jednom) kůru, rozneťte nás (pomozte nám) nebešťané, ať náš zpěv zde neustane: ... (v závorce úprava v roce 1910).


Do refrénu papežské hymny se vkládá jméno panujícího papeže.

Za pontifikátu Pia X. refrén: Otce Pia Desátého, Bože chraň a zachovej.

Pavel VI.: Svatého nám Otce Pavla, Bože chraň a zachovej.

Jan Pavel II.: papeže nám Jana Pavla, Bože chraň a zachovej.

Benedikt XVI.: Benedikta Šestnáctého, Bože chraň a zachovej. 

Refrén v českém kancionálu: „Svatého nám Otce, Bože, v lásce chraň a zachovej“, je pouze náhradním textem, aby se po smrti papeže nemuseli tisknout nové kancionály.

 

Současná česká papežská hymna:

Tam, kde stojí Církve skála, jak od časů Petra stála,
v přepamátném věčném Římě, všechen svět se spojil v hymně, 
/: Papeže Františka, Bože, v lásce chraň a zachovej:/

Všechny sbory nebešťanů proste s námi za ochranu, 
pro Kněze jenž k spáse lidí, Petrův koráb moudře řídí,
/: Papeže Františka, Bože, v lásce chraň a zachovej:/

 

Státní hymna Vatikánu:

Hymnus et modus militaris Pontificalis 

(Hymna a píseň vojáků papežských)

Marche Pontificale (hymna papežské švýcarské gardy)

Hudba 1869: Carolus Gounod, který složil Marche Pontificale (Marcia Pontificale = Velekněžský pochod) pro Pia IX. Poprvé zahrána 11. 5.1869. Pius XII. prohlásil skladbu 16.10.1949 za státní hymnu a nahradil hymnu Marche Triumphalis (Marcia Trionfale = Vítězný pochod z r. 1857, autor Viktorin Hallmayer), která byla hymnickou znělkou 1929 – 1949.
      Text 1991: složil Rafael L´Avagna pro papeže sv. Jana Pavla II. (1978-2005)


1) O felix Roma – o Roma nobilis. Sedes es Petri, qui Romae effudit sanguinem, Petri, cui claves datae sunt regni caelorum.

O šťastný Říme – o Říme šlechetný. Sedadlo jsi Petra, v Římě tekla jeho krev, Petra, který klíče dostal, jsou království nebeského.

 

2) Pontifex, Tu successor es Petri, Pontifex, Tu magister es tuos confirmas fratres, Pontifex, Tu qui Servus servorum Dei, hominumque piscator, pastor es gregis, ligans caelum et terram.

Veleknězi, Ty nástupce jsi Petra, Veleknězi, Ty učitel jsi, posiluješ bratry, Veleknězi, Ty jsi sluhou sluhů Božích, všech lidí rybář, pastýř jsi stáda, svazuješ nebe a zemi.

 

3) Pontifex, Tu Christi es vicarius super terram, rupes inter fluctus, Tu es pharus in terebris, Tu pacis es vindex, Tu es unitatis custos, vigil libertas defensor, in Te potestas.

Veleknězi, Ty Krista jsi zástupce na zemi,skála uprostřed vln, Ty jsi maják v mlze (prorážející vzduch), Ty pokoje jsi obhájce, Ty jsi jediný strážce, hlídající svobodu obránce, v Tvé moci.

 

4) Tu Pontifex, firma es petra, et super petram hanc aedificata est Ecclesia Dei. O felix Roma - o Roma nobilis. 

Ty Veleknězi, podpěra jsi skály a na skále té postavena je Církev Boží. O šťastný Říme - o Říme vznešený.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Textus antiquus (Evaristus Anversus)

Dřívější text:

Roma, alma parens Sanctorum Martyrumque, Nobile carmen te decete sonorumque, Gloria in excelsis, paternae maiestati. Pax et in terra fraternae caritati.

Říme, živý rodiči svatých mučedníků, šlechetnou píseň tobě sluší se zpívat, sláva na výsostech, otcovská vznešenosti. Pokoj a na zemi bratrská láska.


Ad te clamamus, Angelicum pastorem: Quam vere refers, Tu mitem Redemptorem! Magister Sanctum, custodis dogma Christi. Quod unum vitae, solamen datur isti.

K tobě voláme, andělský pastýři: Jak pravdivě vykládáš, Ty vlídný Vykupiteli! učiteli svatosti, ochránce učení Kristova. Nutný je jeden život, útěcha daru toho.


Non praevalebunt horrendae portae infernae. Sed vis amoris veritatisque aeternae. Salve Roma! In te aeterna stat historia. Inclita, fulgent gloria, Monumenta tot et arae.

Nepřemohou strašné brány pekla, ale síla lásky pravdivé věčně. Buď zdráv Říme! V tobě věčně stojí dějiny, proslavený, zářící slávou památný tolik a prostorný.


Roma Petri et Pauli, Cunctis mater tu redemptis, Lumen cunctae in facie gentis, Mundique sola spes!

Říme Petra a Pavla, celá matka ty výkupná, světlo všechno v tvoření národů světa jediná naděje !


Salve Roma! Cuius lux occasum nescit, Splendet, incandescit,et iniquo oppilat os.

Buď zdráv Říme! Jehož světlo západ nezná, nádherný, vystupující, a nerovností naplňuješ tvář.


Pater Beatissime, Annos Petri attinge, excede Unum, quaesumus concede: Tu nobis benedic.

Otče blažený, roků Petra dosahuješ, vystupuješ jeden, prosíme dej: Ty nám požehnej.

--------------------------------------------------------------------------------------

Papežské basiliky (do roku 2008 patriarchální basiliky)

- Papežským kostelem je každá katedrála katolického biskupa.

Chrám Nejsvětějšího (Božského) Spasitele, sv. Jana Křtitele a sv. Jana Evangelisty v Lateráně (Lateránská basilika) je hlavní katedrální chrám římského biskupa - papeže.

Basilika sv. Pavla za hradbami, v letech 1215 - 1964 katedrála latinského alexandrijského patriarchy.

Basilika Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore, Panny Marie u Jesliček, Panny Marie Sněžné), do roku 2008 katedrála latinského antiošského patriarchy.

Basilika sv. Vavřince za hradbami, do roku 2008 katedrála latinského jeruzalémského patriarchy.

Velechrám (basilika) sv. Petra ve Vatikánu, do roku 1054 katedrála konstantinopolského (cařihradského) patriarchy.


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

   Vláda papežského státu

8. - 13. století: primicerius (předseda vlády, státní sekretář), secundicerius (podsekretář), arcarius (ministr financí), sacellarius (důchodní, dával dary a vyplácel mzdy), protosciriniarius (ředitel kanceláře a archivu), primus defensor (ministr zemědělství), nomenclator (ministr milostí, obhájce práv utlačovaných). První dva byli někdy klerici, kteří měli přednost i před biskupy.
     Úřady: vicedomus (správce paláce, cubicularius (komorník), vestiarius (správce papežské klenotnice a šatny).

 

Sancta Sedes – Svatý Stolec
   státní instituce Svatého stolce: 

1/ Státní sekretariát (předsednictvo vlády) se dělí na: 
      sekce pro všeobecné záležitosti církve (ministerstvo vnitra) 
      sekce pro vztahy mezi státy a církví (ministerstvo zahraničí)
  – rozhoduje o povýšení kněze do hodnosti arcibiskupa a kardinála.

 

Státní sekretariát řídí: 

2/ Kongregace (ministerstva, v čele je prefekt – ministr)
      pro nauku víry – 1542 (dříve pro doktrínu /čistotu/ víry – inkvizice)
      pro východní církve – 1862
      pro bohoslužbu a svátosti – 1908
      pro beatifikaci a kanonizaci – 1588
      pro biskupy – 1588
      pro evangelizaci národů (ministerstvo informatiky) – 1622
      pro instituty zasvěceného života 
            a pro společnosti a apoštolského života (řeholní řády) – 1586
      pro klérus (kněžstvo) – 1564
      pro katolickou výchovu (ministerstvo školství) – 1588 
                         (dříve pro semináře a studijní zařízení)

      pro udržování uměleckých pokladů a archiválií (ministerstvo kultury)

 

3/ Soudní tribunály (soudní dvůr) – od 13. století

Apoštolská signatura (Nejvyšší soud Apoštolské pečetě) =Nejvyšší soudní tribunál Svatého stolce

Římská rota (soud římského uzavření, kruhu)

Apoštolská penitenciatura (hloubání, odpuštění, prominutí)

 

4/ Papežské rady:

pro novou evangelizaci – 28. 6.2010 (Pontifikální rada proti sekularizaci)

Dikasterium pro laiky, rodinu a život – 1.9.2016 (vzniklo spojením Papežské rady pro laiky – 1976 a Papežské rady pro rodinu – 1981)

pro jednotu křesťanů – 1960 (spolupráce s protestantskými církvemi)

pro spravedlnost a mír (Ivstitia et Pax) – 1967

Cor unum (Jedno srdce) – 1971

pro pastoraci mezi vystěhovalci a turisty  (dříve Rada duchovní péče pro lidi na cestách) – 1970

pro pastoraci mezi zdravotníky (Rada duchovní péče pro nemocné) – 1985

pro výklad textů zákona (Codex ivris canonici = sbírka práva církevního) – 1917

pro interreligiozní dialog (mezináboženský dialog - rozhovor s Židy, muslimy, buddhisty a dalšími vyznáními - 1964 

pro dialog s nevěřícími – 1965

pro kulturu – 1982  

pro hromadné sdělovací prostředky – 1948

(Rada pro veřejné záležitosti církve byla převedena na ministerstvo vnitra) 

 

5/ Hospodářské záležitosti Svatého Stolce

správa statků Svatého Stolce

Apoštolská komora (camera, pokladna /uzavřená místnost/)

 

6/ Instituce Svatého Stolce

Vatikánský archív

Papežská akademie věd

Apoštolská knihovna 

Vydavatelství Osservatore Romano (Římský pozorovatel), státní oficiální noviny

Rádio Vatican a Televizní centrum

Tiskárna a vydavatelství Acta Apostolicae sedis (Spisy Apoštolského stolce)

Svatopetrská dómská huť (stavby a opravy staveb)

Apoštolská dobročinná pokladna

 

7/ Prefektura papežského domu  (praephectus = místodržitel, správce, maior domus)

úřad papežských ceremonií římské kurie (curia = dvůr). Římská kurie je diecézní kurií, ale římského biskupa - papeže, zastupuje generální vikář, který řídí (diecézi) Generální vikariát Jeho Svatosti pro město Řím.

 -------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Teolog papežského domu (dříve Učitel posvátného paláce), tradičně tuto funkci zastává kněz řádu dominikánů. 

Kazatel papežského domu (dříve Apoštolský kazatel), funkce zavedena 224. papežem Pavlem IV. v roce 1555. v roce 1740 ji 248. papež Benedikt XIV. svěřil kapucínům. Pověření řeholníci se stávají členy papežské rodiny, mají kdykoliv volný přístup k papeži.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

  Gardista švýcarský Čech Martin Holeček (2012)

 

Švýcarská garda založena 22. 1.1506.

Vatikánská armáda, nejstarší a nejmenší armáda na světě. V roce 1505 bojoval za udržení hranic Církevního státu 217. papež Julius II. v čele armády proti Benátkám a Francii. Papež Julius II. povolal do Vatikánu švýcarské dobrovolníky a 22. ledna 1506 vstoupilo 150 Švýcarů pod vedením velitele Kašpara von Silnena do Vatikánu (tuto událost zapsal papežský ceremoniář a kronikář Joannes Burchard). 6. 5.1527 ubránili vojáci Řím proti Karlu V. Při tomto „plenění Říma“ 199 vojáků gardy bránilo město proti několika tisícům vojáků španělské armády. Při obraně města padlo 147 gardistů, ostatním se podařilo dostat s 220. papežem Klementem VII. do Andělského hradu. Tento výroční den 6. května se stal dnem přísahy nováčků.
      Služba trvá 3 roky, členem gardy se může stát pouze svobodný Švýcar (švýcarské občanství), katolického vyznání, se středoškolským vzděláním, ve věku 19 – 30 let. Pokud se chce gardista oženit musí dosáhnout minimálně věku 25 let a sloužit další tři roky. Musí mít minimální výšku 174 cm a ukončenou vojenskou službu. Většina vojáků pochází z německy mluvících kantonů, frankofonních gardistů je menšina. Gardisté jsou cvičeni se středověkou halapartnou, která je velmi účinnou osobní zbraní, ale i s moderními zbraněmi (pistole, samopaly). Zatím naposledy byla garda nucena sáhnout po zbrani v roce 1870, kdy bránila Vatikán před vojsky Italského království.
      Gardisté chrání vstup do Vatikánu, odpovídají za bezpečnost Svatého Otce a obyvatel Vatikánu. Vykonávají pořádkovou službu při bohoslužbách, audiencích a zahraničních návštěvách. Několik gardistů doprovází papeže na jeho cestách. Osobní strážci papeže chodí v civilu (garda má přibližně 115 mužů). První uniformy měly dvě barvy: modrou a žlutou (rodové barvy Julia II.), 218. papež Lev X. z rodu Medici přidal medicejskou červenou. Podle legendy a tradice uniformu gardistů navrhl Michelangelo Buonarotti. Ve skutečnosti návrh na uniformy dal v roce 1915 tehdejší velitel vatikánské švýcarské gardy Jules Répond, který použil barvy praporu vatikánské gardy a inspiroval se Rafaelovými freskami. Modro-červeno-žlutá uniforma se nosí při slavnostních a reprezentačních příležitostech, pracovní miforma je modrá s černým baretem. Uniformy se šijí v Třešti u Jihlavy v ČR.
        6. května 2012 se stal gardistou švýcarský Čech Martin Holeček (narozený 1989 v Luzernu ve Švýcarsku). Jeho rodiče odešli z komunistického Československa.
      Kaplan švýcarské gardy přečte slavnostní přísahu: „Slibuji, že budu loajálně, věrně a poctivě sloužit papeži N.N. (jméno papeže) a všem jeho legitimním nástupcům a že mu věnuji všechnu svou sílu. Pokud bude potřeba, tak obětuji i svůj život pro jeho obranu. Stejný závazek slibuji i sboru kardinálů v případě, že Svatý stolec bude prázdný. Dále slibuji úctu, věrnost a poslušnost mému veliteli. Tak přísahám! Ať mi k tomu Bůh a všichni svatí patroni pomáhají!“ Potom rekruti jeden po druhém přistupují ke standardě gardy, položí na ni levou ruku a zvednou pravou s třemi vztyčenými prsty, které symbolizují Boží Trojici. Pak osobně každý za sebe přísahá. „Přísahu církev vyhradila jen pro výjimečné případy. Aby bylo možné od křesťana vyžadovat přísahu před Bohem, musí existovat zvláštní důvod. To ukazuje na hodnotu úkolu gardistů, kteří přísahají, že při obraně Svatého Otce, bude-li to nutné, položí i svůj život,“ potvrdil výjimečnost tohoto aktu Mons. Alain de Raemy, kaplan Švýcarské gardy (2012).

Přísaha gardisty: (jméno), přísahám, že budu loajálně, věrně a poctivě dodržovat vše, co mi bylo právě přečteno. Ať mi v tom Bůh a všichni svatí pomáhají!“ .

Na praporu je v 1. poli znak vládnoucího papeže a uprostřed je erb velitele. I když papež Benedikt XVI. změnil tiáru za mitru, na praporu gardy je tiára jako symbol papežovy panovnické moci.
      repond.jpgV letech 1913 – 2008 byl na praporu uprostřed erb velitele Julese Réponda (velitelem 1910-1921). * 11.6.1853 Fribourg (západní Švýcarsko), + 11.6.1933 Řím. Právník, spisovatel, novinář. V roce 1880 se stal právníkem a nastoupil na Friebourskou univerzitu jako profesor římského práva.
      258. papež sv. Pius X. si ho vybral jako 24. velitele Švýcarské gardy, pro kterou Répond navrhl uniformy, které se šijí v Třešti u Jihlavy. Velitelem byl Julius Répond až do roku 1921. 
      Přes modrozlaté dělené pole je položená stříbrná kosa s hnědou rukojetí, vpravo nahoře zlatá hvězda. Na štítu je položená stříbrná gardová přilba s bílým chocholem. Celý znak je obtočen vavřínovým věncem. Půlené pozadí kruhu, vpravo zelené, vlevo šedé.
      19. 8.2008 jmenoval 266. papež Benedikt XVI. nového 34. velitele Daniela Rudolfa Anriga. *10.7.1972 Walenstadt ve Švýcarsku. Od roku 1992 sloužil ve švýcarské gardě. Vystudoval obojí právo na univerzitě ve Friebourgu v roce 1999. V letech 1999 - 2001 byl asistentem na Fribourské univerzitě. V letech 2002 - 2006 velitelem kriminální policie v kantonu Glarus a v letech 2006 - 2008 jejím velícím generálem. Ženatý, otec 4 dětí. Ve švýcarské armádě měl hodnost plukovníka. Snažil se, aby byla švýcarská garda otevřena i ženám. prapor-gardy-2013--papez-frantisek.jpg
anring.jpgPapež Benedikt XVI. určil, aby uprostřed praporu byl vždy erb sloužícího velitele gardy. Erb velitele Anriga tvoří zlatý štít s černým šípem a písmenem Z. Na štítu je položená modrá gardová přilba s červeným vnitřkem a bílým chocholem. Po stranách štítu jsou zlatočerné fanfrnochy. Celý znak je obtočen vavřínovým věncem. Půlené pozadí kruhu, vpravo zelené, vlevo bílé. Velitem byl Daniel Anrig do 31.1.2015.
      7.2.2015 jmenoval papež František 35. velitelem plukovníka Kryštofa (Christoph) Grafa. * 5.9.1961 Pfaffnau u Luzernu ve Švýcarsku. V gardě od roku 1987. Christoph Graf je ženatý a má s manželkou 2 děti.

 

Prapor Švýcarské gardy.

Podle tradice je prapor z 18. století, v současné podobě od roku 1913. Rozměry 2,2 metru. Prapor se mění po volbě nového papeže nebo po jmenování nového velitele.

prapor-sg-2016.jpg Prapor je rozdělen na 4. pole bílým řeckým křížem. Uprostřed praporu na bílém kříži je (od roku 2008) erb jmenovaného velitele (na fotografii erb Daniela Rudolfa Anriga 2008-2015). V 1. poli je erb panujícího papeže (tiára ve znaku do roku 2015 jako symbol panovnické moci papeže), 2. a 3. pole obsahuje gardové barvy (5 pruhů: červená, žlutá, modrá, žlutá, červená). Do roku 2015 byly pruhy 2. pole: modrá, žlutá, červená, žlutá, modrá.  4. pole erb papeže Julia II., který založil Švýcarskou gardu.
      V roce 2015 papež František určil, aby 2. pole bylo stejné jako pole 3. Na 1. poli změnil tiáru na biskupskou mitru.

Patroni gardistů: sv. Martin z Tours, sv. Sebastián, sv. Mikuláš z Flüe

Heslem gardy je:

Odvaha a věrnost (Virtute et fide)
Odvážně a věrně (Acriter et fideliter), italsky: Con coraggio e fedeltá

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vatikánská policie založena 14. 6.1816.
      Corpo della Gendarmeria dello Stato della Città del Vaticano
      (Policejní sbor Městského státu Vatikán)

     Vatikánské četnictvo (fr. gens d´Armes = ozbrojení muži). Corpo della Gendarmeria je policejní jednotka ve Vatikánu. Založil ji papež Pius VII. V roce 1970 papež Pavel VI. četnictvo zrušil, nahradil je Bezpečnostním úřadem (Ufficio centrale di vigilanza) a přeřadil je pod civilní správu. Papež Jan Pavel II. v roce 1991 dal úřadu nový název: Bezpečnostní sbor Vatikánského městského státu (Corpo di Vigilanza dello Stato della Città del Vaticano) a v roce 2002 dostal Bezpečnostní sbor zpět svůj původní název: Corpo della Gendarmeria (Policejní sbor). Zájemci o službu u policie ve Vatikánu musí mít Italské občanství, dva roky u Italské policie a být ve věku 20 - 25 let.     
      Patronem vatikánské policie je sv. archanděl Michael.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------- 

Řády a vyznamenání Svatého Stolce

Kristův Nejvyššší řád (Ordine Supremo de Cristo) – založil 197. papež Jan XXII. v jedné třídě 14. 3.1319. Je považován za pokračování zrušeného řádu Templářů nebo portugalského Kristova řádu. Červený, zlatě lemovaný latinský kříž, uprostřed je vložen úzký bílý latinský kříž. 258. papež sv. Pius X. rozhodl, že Kristův řád bude nejvyšším papežským řádem. 263. papež Pavel VI. určil, že řád může být udělen pouze při zvláštní příležitosti za přítomnosti papeže. Je udělován pouze katolickým hlavám států. 

Řád Zlaté ostruhy (Ordine dello Speron d´Oro) založen ve 14. století, 255. papež Řehoř XVI. ho v r. 1841 změnil na Řád sv. Silvestra a zlaté ostruhy, obnoven a rozdělen na dva řády 258. papežem sv. Piem X. r. 1905, osmihrotý žlutý kříž, pod spodním ramenem zavěšena zlatá ostruha, ve středu je monogram Panny Marie.

Řád sv. Silvestra (Ordine di S. Silvestro Papa) – založen 255. papežem Řehořem XVI. v roce 1841. Obnoven 258. papežem sv. Piem X. r. 1905, oddělením z řádu Zlaté ostruhy. Papež svatý Pius X. rozhodl, že vyznamenáni mohou obdržet i ženy. Řád může být udělen i nekatolíkům (pravoslavní, protestanté, židé, muslimové). Osmihrotý bílý kříž, ve středu je zlatá postava sv. Silvestra s nápisem SANCTVS SILVESTER PONT. MAX. (sv. Silvestr Pontifex Maximus = nejvyšší velekněz), letopočet MDCCCXLI – MCMV (1841 – 1905), ve 4 třídách, velkokříž (stuha, řetěz a hvězda), komandér s hvězdou (hvězda u krku), komandér (stuha u krku), rytíř (na prsou).

Řád Pia IX. (Ordine Pio) založil 256. papež bl. Pius IX. 17. 6.1874 na paměť urozené družiny, kterou založil 225. papež Pius IV. v r. 1560, modrá, zlatě lemovaná osmicípá hvězda s bílým nápisem PIUS IX. s heslem VIRTUTI ET MERITO (ctnosti a zásluze, vzadu letopočet MDCCCXLVII (1847), ve 3 stupních, velkokříž (stuha a hvězda), komandér s hvězdou (hvězda u krku), rytíř (na prsou).

Řád sv. Řehoře Velikého (Ordine di S. Gregorio Magno) – založil 255. papež Řehoř XVI. dne 1. 9.1831, na památku 64. papeže sv. Řehoře I. Velikého, v letech 590 – 604, ve 4 stupních, velkokříž (stuha a hvězda), komandér s hvězdou (hvězda u krku), komandér (stuha u krku), rytíř (na prsou), červený osmihrotý kříž, ve středu poprsí sv. Řehoře Velikého a nápisem S. Gregorius Magnus, Pro Deo et Principe (pro Boha a vladaře).

Řád sv. Cyrila a Metoděje (Ordine di SS. Cirillo et Metodio) – založen v r. 1906 papežským nunciem v Bulharsku arcibiskupem Meninim, ve 3 třídách, 1. velkostuha a hvězda, 2. stuha u krku, 3. odznak na prsou, zeleno-červeně lemovaný bílý rupertský tlapatý kříž, v kruhovém štítku zlaté postavy sv. Cyrila a Metoděje.

Zlatá růže – papežské vyznamenání založeno 153. papežem sv. Lvem IX. r. 1049. Zlatá růže je udělována významným osobám a budovám, jako osobní poděkování papeže. 7. 7.1985 udělena basilice Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje na Velehradě.

Ecclesia et Pontifice – vyznamenání založeno 257. papežem Lvem XIII. v r. 1887 na památku jeho 50. výročí kněžského svěcení. Vyznamenání může být uděleno i laikům.

Bene Merenti - Medaile za zásluhy založena 255. papežem Řehořem XVI. v roce 1832. V kosočtvercovém kříži stojí Ježíš Kristus. Po jeho stranách je Vatikánský a papežský znak. Medaile je zavěšena na stuze ve vatikánských barvách.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

bula (bulla = bublina, vypuklina), olověná pečeť od 6. století, slavnostní listina s pečetí, (nejstarší 57. papeže sv. Agapeta I.)

breve = stručně, krátké rozhodnutí papeže

encyklika = oběžník pro biskupy a věřící. První encykliku vydal 248. papež Benedikt XIV.

mottu proprio (motu proprio) = z vlastního popudu (pohnutí, hnutí, pohyb).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA