Jdi na obsah Jdi na menu
 


Diecéze královéhradecká
   Dioecesis Reginae Gradecensis

 

Poloha královéhradecké diecéze v rámci české církevní provincie

 

   

kopie--2----znak-dieceze-hk.jpg

 

                       

                            

 

 

 

 

 

 

 

 

Hradec Králové - diecéze

Katedrála Svatého Ducha

posvěcena: 30.10.1308

katedrala-hradec-kralove.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

patroni:
Duch Svatý, Panna Maria, sv. Kliment, sv. Vojtěch, sv. Jan Nepomucký

 

+ 10.11.1664 papež Alexandr VII.
                      český král a císař Leopold I.

 

znak-dieceze-hk.jpg

 Znak královéhradecké diecéze:

používán 14.12.1736 - 31.12.2013 (377 roků a 17 dní).

V červeném štítu slétávající (sestupující) stříbrná holubice Ducha Svatého, obklopená 28 zlatými paprsky, z toho 11 silnějších. 
   (Česká heraldika 1978, Zdeněk Maria Zenger: „Dle bully papeže Klimenta XIII. ze dne 14. prosince 1736 je znakem biskupství červený štít, v němž se vznáší stříbrná zářící holubice.

Od 1. 1.2014 znak: Dělený štít s horní červenou polovinou, na ní je se vzlétávající (vzestupující) holubicí Ducha Svatého se zlatou svatozáří kolem hlavy. Dolní polovina je zlatá a v ní je červená litera M, symbol Panny Marie.

      Chrám Svatého Ducha dala v r. 1308 postavit královna Alžběta – Eliška Rejčka (Richenza), švédská princezna z polského rodu Piastovců, která pobývala v Hradci 1306 – 1318.
    V letech 1437 – 1448 zde byl farářem Jan Rokycana (husitský arcibiskup v Praze), který sem utekl před císařem Zikmundem. Ze svých výprav sem husité donesli cínovou křtitelnici z kláštera v Podlažicích u Chrasti, který vyplenili. Husitští kněží působili ve svatodušním chrámu až do roku 1623, kdy z rozhodnutí panovníka převzali chrám katoličtí kněží.
   Katedrála Ducha Svatého byla až do 19. století s tímto zasvěcením jediná na světě. Od 20. století jediná v Evropě a jedna z 20 katedrál na světě tohoto zasvěcení. Počet biskupských katedrál ve světě je 2 500.

      V katedrále Ducha Svatého v Hradci králové jsou dvě krypty, které dal postavit 5. královéhradecký biskup Tobiáš Becker. Do nové biskupské krypty v presbytáři dal pohřbít ostatky svého předchůdce biskupa Bohumíra Kapouna.
      V hrobce EPISCOPI – CAPITULARES (biskupové a kapitulní kanovníci), bylo pohřbeno 6 biskupů (4. biskup Bohumír Kapoun baron ze Svojkova, 5. Tobiáš Becker, 7. Václav František Karel baron Košínský z Košína, 9. Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic, 12. Jan Ondřej rytíř Kaiser z Kaisernů, 17. Karel Boromejský Hanl baron z Kirchtreu). V r. 1935 byla identifikována rozpadlá rakev 9. biskupa Jana Josefa hraběte Vratislava, v ní objevena rukavice na ruce biskupa a mosazný prsten, dále byla otevřena dřevěná rakev biskupa Hanla, pod víkem byla cínová rakev a na ní suché kytice. V r. 1979 byly ztrouchnivělé ostatky 5 biskupů a 23 kanovníků odvezeny na hřbitov u kostela sv. Pavla na Pouchově. V kryptě katedrály zůstala jediná cínová rakev s ostatky biskupa Hanla. 
     3. 6.2011 zde byl uložen 23. biskup královéhradecký, arcibiskup Karel Otčenášek. Z 23 kanovníků byly identifikovány ostatky 5 kapitulních děkanů: Jiří Bartl + 1711, Michael Martini +1713, Tobiáš Neumann + 1734, Jan Chřepický rytíř z Hohensteinu + 1753, Josef Sax + 1771. 
       V druhé hrobce s nápisem CIVES (měšťané), bylo v letech 1740 – 1784 pohřbeno 175 měšťanů (21 bylo identifikováno). Několik desítek rakví bylo dětských. V r. 1979 byly ztrouchnivělé ostatky odvezeny na hřbitov u kostela sv. Pavla na Pouchově. 

       V roce 1616 vznikl návrh biskupství v Hradci Králové, další návrh podali v r. 1621 Vilém Slavata a Jaroslav Bořita. 22. 5.1623 je Hradec Králové zapsán v Římě jako kandidátské město nového biskupství. V r. 1624 navrhoval císaři Ferdinandu II. frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna založení biskupství v Jičíně. Ten měl být sídlem diecése pro severní a východní Čechy.
       V roce 1650 byl opět navržen Hradec Králové (za který byly dodatečně vybrány Klatovy), zároveň Litoměřice (1655), České Budějovice (1785) a Plzeň (1993), jako sídlo nového biskupství. Návrh císaře Ferdinanda III. narazil na odpor těchto měst, která cítila omezení ve svých právech.
       V roce 1652 – 1654 byla na hradecku farní soustava ve velmi žalostném stavu. Císař Ferdinand III. trval na dokončení rekatolizace a vytvoření nového biskupství.

 

navržení kandidáti na biskupa

--- Wolfgang Selender z Proškovic
      1616. Broumovský opat v letech 1602 - 1619. Na místě současného kostela sv. Václava v Broumově stál původně evangelický sbor, který byl postaven na klášterním pozemku bez povolení. Opat Wolfgang vyhrožoval evangelíkům, že ho uzavře.
      11.12.1617 ve městě Hrob (u Teplic v Čechách) v pražské arcidiecézi byl zbourán evangelický sbor na příkaz pražského arcibiskupa Jana Lohelia. Sbor byl postaven bez povolení z kamene oseckého kláštera na klášterním pozemku. Jeho zbourání byl jeden z důvodů ke 2. pražské defenestraci a k rozpoutání třicetileté války (1618 – 1648).
      Opat Wolfgang se obával pomsty evangelíků a svého zabití. Z Broumova odjel na Moravu, kde v roce 1619 zemřel. 

--- Vincenc Zucconus hrabě Benevelli 
    1630. Vyšehradský probošt. 1629 - 1635 majitel pivovaru v Rychnově nad Kněžnou. Titulární biskup, jmenován na návrh císaře Ferdinanda II.  5 let po návrhu císaře zemřel (+1635).

--- Martin Karas z Rosenfeldu 
     1630. Vratislavský kanovník, později olomoucký a pražský kanovník. Hradecký arciděkan a titulární biskup. Na návrh Viléma Slavaty ho jmenoval císař Ferdinand II. a pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch hrabě Harrach královéhradeckým biskupem. První kandidát s biskupským titulem. Velice vzdělaný kněz. Ovládal češtinu, latinu, němčinu a italštinu. Zemřel před vznikem biskupství a svým potvrzením od papeže v roce 1648.
      Ke konci Třicetileté války byl vydrancován od Švédů i děkanský chrám Sv. Ducha v Hradci Králové (od roku 1664 katedrála). Arciděkan Martin Karas z Rosenfeldu zahájil opravy kostela a z vděčnosti za to, že nepadl do švédského zajetí, dal v roce 1641 zhotovit sochu Panny Marie Kladské v životní velikosti a postavit ji na hlavní oltář.
      Socha Panny Marie Kladské byla vyřezána podle gotické sochy v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku (Kłodsko v Polsku). Socha Panny Marie Kladské byla v katedrále na hlavním oltáři až do roku 1788, kdy ji dal biskup Jan Leopold Hay přenést na postanní oltář. V 19. století byla přestěhována do kostela Nanebevzetí Panny Marie. Ve 20. století se vrátila do katedrály Svatého Ducha na boční oltář. V letech 2005 - 2006 sochu Panny Marie zrestaurovali Patricie a Roman Ševčíkovi.

 

biskupové

--- Jan (Juan) Caramuel z Lobkowicz 1654 – 1659
                                                         donucen císařem k rezignaci
    * 23.5.1606 Madrid, + 8.9.1682 Vigevana u Milána. Otec Laurentius (Vavřinec) Caramuel, šlechtic z Lucemburska (Nizozemí). Hvězdář, matematik, vojenský technik a válečník. Matka Kateřina de Fries pocházela po své matce Regině z českého rodu Popelů z Lobkowicz. Studoval filologii a filosofii na akademii v Alcale. Vstoupil do řádu cisterciáků OCist., teologii vystudoval v Salamance, kde byl vysvěcen na kněze. Uměl hovořit, číst a psát v sedmi jazycích, mezi nimi i čínsky.
      V r. 1630 se stal profesorem teologie v Alcale, 1632 profesorem na universitě v holandské Lovani, v r. 1638 získal doktorát a stal se opatem ve falckém Dissenberku, pak ve Skotsku a zároveň generálním vikářem cisterciáků v Irsku, Anglii a Skotsku.
    V r. 1642 byl jmenován sufragánem (podřízeným biskupem) mohučského arcibiskupa a byl vysvěcen na biskupa. Napsal mnoho spisů o všech oborech tehdejší vzdělanosti: matematika, fyzika, metafyzika, astronomie, gramatika, logika, teologie, hudba, politika, právo, historie a vojenství, (Theologia fundamentalis, Steganografia 1635, o logice: Theologia rationalis 1654, Leptotatos 1681). Roku 1645 přišel do Vídně jako španělský velvyslanec krále Filipa IV. V r. 1647 (jako cisterciák) jmenován opatem benediktinů ve Vídni a v Praze (v Emauzích a Na Slovanech, kde působil do r. 1662).
     Účastnil se v r. 1648 obrany Prahy proti Švédům a velel jedné kněžské setnině. Císařem Ferdinandem III. byl ustanoven jako dozorce nad pevnostmi. 13. pražský arcibiskup Arnošt Albrecht (Adalbert-Vojtěch) kardinál hrabě z Harrachu ho v r. 1650 jmenoval generálním vikářem a oficiálem (církevním soudcem) pražského arcibiskupství. V roce 1654 navrhl arcibiskup Arnošt z Harrachu císaři Ferdinandovi III., aby Jana z Lobkovicz jmenoval jako kandidáta na biskupský stolec v Hradci Králové.
       Svými odpůrci byl biskup Jan obviněn, že píše ve svých spisech bludy a musel se zodpovídat v Římě. Obhájil se a 238. papež Alexandr VII. ho jmenoval biskupem campagnským a sutrianským. Po smrti císaře Ferdinanda III. nastoupil Leopold I., který nebyl vázán slibem svého otce a v r. 1659 donutil Jana Caramuela Lobkowicze k rezignaci. Tu císaři navrhl kardinál Harrach. Jan Caramuel zůstal v Itálii a v r. 1673 se stal biskupem ve Vigevaně u Milána, kde zemřel a je pohřben v místní katedrále sv. Ambrože. Štítová stěna katedrály byla postavena podle návrhu biskupa Caramuela.
      V refektáři kláštera Sancta Maria della Gratia (Panny Marie Milostné) v Miláně je Leonardova Poslední večeře Páně.

1. Matouš Ferdinand Sobek  (Zoubek) z Bílenberka OSB 1664 – 1668,
                                                   přešel do Prahy – 15. arcibiskup
   * 19. 9.1618 Rajhrad u Brna, + 29. 4.1675 Praha, syn Salomeny a Václava Sobka, hejtmana (purkrabí) rajhradského kláštera. V Rajhradě začal svá studia. V r. 1628 přešel do klášterního gymnázia v Broumově, teologii studoval v Olomouci a v r. 1638 vstoupil k benediktinům OSB do Broumova. V roce 1639 byl vysvěcen na kněze. Působil jako vynikající kazatel v Broumově a v Polici. Stal se převorem benediktinského kláštera v Broumově. V r. 1643 poslán do Rajhradu na Moravě, odkud se před Švédy vrátil do Čech.
       Spřátelil se s bratry Jiřim a Václavem Bílkovými z Chrudimi, kteří byli Ferdinandem II. 6.11.1630 povýšeni do šlechtického stavu z Bílenberka. Přijali Matouše Sobka, s dovolením císaře Ferdinanda III., v roce 1656 k svému erbu a titulu z Bílenberka. Václava Jiřího Bílka mladšího (syna Václava Bílka) jmenoval 22. 7.1665 biskup Sobek královéhradeckým kanovníkem a 30. 7.1665 generálním vikářem.
       V roce 1648 se stal Matouš Sobek opatem benediktinského kláštera u sv. Mikuláše na Starém Městě pražském (v letech 1779-1782 zde studoval F.V.Hek-F.L.Věk, 1870-1914 pravoslavný chrám, od roku 1920 kostel Církve československé husitské) a v roce 1651 ještě opatem u sv. Jana pod Skalou. V tomto kostele je pohřben český světec poustevník sv. Ivan a opat Matouš napsal jeho životopis. Tím oživil pozapomenutou úctu k sv. Ivanovi. Oba kláštery, u sv. Mikuláše i u sv. Ivana, dovedl k ekonomické samostatnosti. U obou klášterů obnovil kostely.
        Opat Matouš se stal světícím biskupem pražským a dohližitelem nad klášterem v Emauzích v Praze. V roce 1655 ho císař ustanovil jako tajného císařského radu a členem komise pro určení zemských hranic. Pražský arcibiskup Arnošt Vojtěch kardinál Harrach ho jmenoval konsistorním radou. Roku 1657 byl členem komise pro stavbu opevnění pražských měst a členem vizitační komise, která vyměřovala české kraje a zemské hranice.
     V roce 1659 ho jmenoval císař Leopold I. za královéhradeckého biskupa. Jmenovací papežskou listinu vydal 238. papež Alexandr VII. 24.12.1659, představen papeži byl 1. 5.1660 a papežem potvrzen 10.11.1664. Tato mezera, která trvala 4 roky, byla způsobena obavami hradeckých měšťanů a nezabezpečeným zázemím nového biskupství. Za královéhradeckého biskupa byl vysvěcen 15. 3.1665 v katedrále sv. Víta v Praze arcibiskupem Arnoštem Harrachem, v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové byl intronizován 29. 7.1665.
      Nový biskup bydlel na zámku v Chrasti u Chrudimi, protože v Hradci Králové neměl ještě sídlo. Biskup Matouš Ferdinand Sobek byl také spisovatelem a sběratelem uměleckých předmětů. Do diecéze pozval jezuity k obnově katolické víry, ale požadoval po nich obnovu v mírnosti a odmítal násilí. 25. 4.1662 koupil od Viléma Albrechta hraběte Krakovského z Kolovrat panství Skály u Broumova s hradem Katzenstein (Kočičí kámen), později ho přejmenoval na Bishofstein (Biskupský kámen).
       10.6.1668 byl jmenován pražským arcibiskupem a tento úřad vykonával 7 let. Zemřel ve věku 57 let a jeho srdce bylo uloženo ve svatováclavské kapli v katedrále sv. Víta. Vnitřnosti byly pohřbeny v opatském kostele sv. Mikuláše na Starém Městě pražském a biskupovo tělo převezeno do klášterního kostela sv. Vojtěcha v Broumově, kde bylo pohřbeno do krypty pod kaplí Sv. Rodiny. V roce 1940 byly jeho ostatky přeneseny do hrobky v kapitulní síni, protože mniši přebudovali kryptu na horkovzdušné topeniště.
      V roce 1994 byly v kapitulní síni objeveny biskupovy ostatky, které prozkoumal antropolog profesor MUDr. Emanuel Vlček. 27.8.1994 byl arcibiskup pražský Matouš Ferdinand Sobek slavnostně pohřben do nového hrobu (nad původním místem) v kapli Sv. Rodiny v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově. Pohřeb vedli jeho dva nástupci na biskupských stolcích: pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk (+2017) a královéhradecký biskup Karel Otčenášek (+2011).

Biskupská konzistoř založena 30. 7.1665

 --- Václav Jiří Bílek z Bílenberka 1668 – 1673
   * 1631 Rajhrad u Brna. + 20.8.1704. Děkan v Holohlavech a ve Smiřicích. Administrátor biskupství. Řídil diecézi za nepřítomného biskupa Jana Bedřicha. První biskupský oficiál (církevní soudce), generální vikář královéhradecké diecéze od roku 1665. Z pověření biskupa Jana Bedřicha prohlásil kostel ve Dvoře Králové poutním místem. Toto prohlášení obnovil a potvrdil dekretem 8. 5.2003 biskup Dominik Duka OP.
     1665 - 1673 kanovník katedrální kapituly u Sv. Ducha v Hradci Králové, 1673 - 1704 kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze. 1681 kapitulní děkan. Kanovník kapituly u Všech svatých na Hradě a kanovník kapituly u sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. V katedrále sv. Víta byl českým kazatelem. Od roku 1670 generální vikář pražské arcidiecéze.
      V roce 1679 dal postavit 28. kapli na svatováclavské poutní cestě (od Špitálské brány v Praze do Staré Boleslavi). Kaple stojí ve Vinoři, nazývá se Svatovítská nebo Hradopražská a je zasvěcena invokaci z Loretánské litanie "Věži z alabastru (věži ze slonové kosti). V horní části kaple byl obraz Panny Marie svatovítské a Bílkův erb. V kapli byl obraz sv. Václava na hostině u bratra Boleslava. Z původních 44 kaplí se zachovalo 17.

2. Jan Bedřich hrabě z Valdštejna 1668/1673 – 1675
                                                přešel do Prahy – 16. arcibiskup.
   * 1644, kanovník vratislavský a olomoucký. Velmistr řádu křižovníků s červenou hvězdou OCr. Jmenován za biskupa ve věku 24 let v r. 1668, ale pro nízký věk bylo jeho potvrzení za biskupa odloženo o 5 let, potvrzen 27.11.1673. Na sídelního královéhradeckého biskupa byl vysvěcen 4. 3.1674 Matoušem Sobkem v katedrále sv. Víta v Praze, ale své sídelní město Hradec Králové nikdy nenavštívil. Jako velmistr řádu pobýval v Praze a diecézi řídil na dálku přes svého administrátora. V květnu 1675 byl jmenován císařem Leopoldem I. za pražského arcibiskupa.

--- Tomáš Česnovský 1673 – 1675
  kanovník, administrátor biskupství, řídil diecézi za nepřítomného biskupa Jana Bedřicha.

3. František Kryštof Jan Miličín svobodný pán (baron) z Talmberka
                                                                          1676 – 1698 +
     * 1646, + 3. 4.1698 v Chrasti, právník (JUDr.), kanovník metropolitní kapituly u sv. Víta, probošt kapituly královské kaple Všech svatých na Pražském hradě. Podporoval veřejnou úctu k mučedníkovi Janu Nepomuckému a ctil ho jako světce (sv. Jan Nepomucký byl blahořečen 31. 5.1721 a svatořečen 19. 3.1729). Ve východních Čechách byla veřejná úcta svatému Janu Nepomuckému prokazována už v roce 1609 v Broumově. 15.1.1676 jmenován za biskupa císařem Leopoldem I., 18.11.1676 potvrzen 241. papežem bl. Inocencem XI., vysvěcen na biskupa 3.1.1677, v katedrále Ducha Svatého byl 24.10.1677 intronizován. 19. 9.1684 posvětil pramen Labe (viz r. 1999), kam přijel na velbloudu, vypůjčeném od vrchlabského hraběte Morzina. Přestěhoval se do Chrasti u Chrudimi, odkud řídil diecézi. Dal přestavět klášter a kostel sv. Markéty v Podlažicích, který si velice oblíbil a kde byl také pohřben.

4. Bohumír Kapoun svobodný pán (baron) ze Svojkova 1699 – 1701 +
     * 1636, + 18.11.1701 Hradec Králové, PhDr. et ThDr., 1660 – 1671 děkan v Náchodě, 1671 – 1698 arciděkan v Českém Krumlově, od r. 1681 titulární biskup samandrijský, 23. 9.1698 ho jmenoval císař Leopold I. za sídelního biskupa, potvrzen 243. papežem Inocencem XII. 18. 5.1699, vysvěcen 28. 6. a intronizován 31. 8.1699. Zemřel v Chrasti, pohřben v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové.

5. Tobiáš Jan Becker 1701 – 1710 +
       * 15. 7.1649 v Králíkách, + 11. 9.1710 Hradec Králové. Kaplan u sv. Voršily (na Národní třídě) v Praze. Děkan v Hostinném, od 14.1.1681 kanovník a kazatel v katedrále sv. Víta v Praze. Velký ctitel sv. Jana Nepomuckého. V roce 1692 jako kanovník u sv. Víta dal zhotovit mramorové zábradlí u hrobu sv. Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta. Propagoval myšlenku o duchovním spojení sv. Janů (Křtitele a Nepomuckého), podle toho, že sv. Jan Nepomucký byl pokřtěn v kostele sv. Jana Křtitele a podle podobnosti jejich života a mučednické smrti. Oba byli popraveni králem za hájení duchovního práva.
       Tobiáš Becker byl jmenován biskupem 24.11.1701, potvrzen 244. papežem Klementem XI. 3. 4.1702, vysvěcen na biskupa 14. 5.1702 litoměřickým biskupem Jaroslavem ze Šternberka, intronizován 27. 5.1702. Spolupracoval s jezuity. Katedrálu Ducha Svatého vysvětil 13.10.1709. Dal stavět biskupskou rezidenci na Velkém náměstí a v roce 1709 začal stavět seminář. V katedrále dal postavit dvě hrobky, jednu pro biskupy a kapitulní kanovníky (episcopi – capitulares), druhou pro měšťany (cives). Do biskupské hrobky v katedrále dal přenést ostatky svého předchůdce a sám zde byl pohřben.

6. Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic
                          (Wratislav z Mitrowicz) 1710 – 1721
                                     přešel do Litoměřic - 4.bp., 1733 Praha
(z Prahy se vydal do Říma pro potvrzení od papeže. Zemřel na cestě v Mödlingu u Vídně).
     * 20. 5.1677 Chotoviny u Tábora, + 2. 6.1733 Mödling u Vídně. Kanovník u sv. Víta v Praze, kanovník v Olomouci, probošt staroboleslavský, probošt u Všech svatých na Hradě, probošt na Vyšehradě, kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta od 27.10.1702. Za biskupa jmenován od císaře Josefa I. 12.11.1710, potvrzen 244. papežem Klementem XI. 12. 5.1711, vysvěcen 14. 6.1711 na biskupa ostřihomským arcibiskupem Kristiánem Augustem kardinálem Saským, intronizován v katedrále Ducha Svatého 8. 9.1711. Administrátor Litoměřic 1711-15, 1718-21.
       V roce 1714 byl rokem několika staveb, které biskup financoval: na Velkém náměstí v Hradci Králové dal postavit mariánský sloup, na poděkování za odvrácení moru, který nezasáhl město. Zbořen starý kostelík sv. Klimenta a postavena nová kaple sv. Klimenta (Klementa) s papežskou tiárou a klíči, na kterou přispěl i 244. papež Klement XI. Biskup dostavěl biskupskou rezidenci, kanovnické domy a biskupský seminář. Nový seminární kostel zasvětil v r. 1721 (ještě nesvatořečenému) sv. Janu Nepomuckému (původní zasvěcení hradního kostela sv. Jana Křtitele v HK). Biskup Jan Adam pokračoval v šíření myšlenky biskupa Beckera o duchovním spojení obou sv. Janů, protože oba zemřeli mučednickou smrtí za hájení duchovních práv. V r. 1714 vyhlásil sv. Klementa za prvního patrona města a diecéze (2. patron sv. Jan Nepomucký v r. 1772, 3. patron sv. Vojtěch v r. 2000) a jeho svátek 23.11. měl být slaven po všechny budoucí časy“.

7. Václav František Karel svobodný pán (baron) Košínský z Košína
                                                                        1721 – 1731 +

 * 1673 Brno, + 26. 3. 1731 Chrast u Chrudimi. Kanovník olomoucký, 9. 1.1721 jmenován od císaře Karla VI., 1.12.1721 potvrzen 245. papežem Inocencem XIII., vysvěcen v Olomouci 8. 2.1722, intronizován v katedrále Ducha Svatého na den sv. Václava 28. 9.1722, zemřel v Chrasti, jako 3. biskup pohřben v katedrále Ducha Svatého, věnoval do Dvora Králové ostatky mučedníků sv. Faustina a sv. Justiny (ostatky sv. Justiny byly rozděleny ve dvou obálkách), relikvie jsou v zapečetěné papírové obálce, na pečeti je jeho biskupský znak.

8. Mořic Adolf Karel  vévoda Saský (Sachsen - Zeit) 1731 – 1733
                                                       přešel do Litoměřic – 5. bp.
   Mauritius, * 1.12.1702 v protestantské rodině. Jeho strýc Kristián August ho dal na katolické studium. Ve 13 letech v r. 1716 konvertoval ke katolické víře. V 17 letech se v r. 1720 stal kanovníkem v Kolíně n. R. V r. 1725 děkan u sv. Gedeona v Kolíně n. R., člen řádu Maltézských rytířů O.Melit. Vysvěcen v r. 1730 pražským arcibiskupem Ferdinandem z Khuenberku na titulárního arcibiskupa pharsalského (někdy uváděn jako Mauricius Karel z Pharsalu/Farsalu). 8.10.1731 ho jmenoval císař Karel VI. královéhradeckým biskupem. Potvrzen 247. papežem Klementem XII. v dubnu 1732. Vysvětil klášterní kostel sv. Augustina ve Vrchlabí. Na vlastní žádost byl přeložen 4. 6.1733 a jmenován za biskupa do Litoměřic. Rád se zúčastňoval společenského života u vídeňského dvora. + 20. 6.1759 v Hradišti u Znojma, kde byl pohřben.

9. Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic (Wratislav z Mitrowicz) 1733 – 1753 +
   * 1695, + 11. 9.1753 Chrast u Chrudimi. Bratr 6. biskupa Jana Adama, kanovník olomoucký, probošt královské kaple Všech svatých na Hradě, jmenován za biskupa císařem Karlem VI. 6. 7.1733, potvrzen 247. papežem Klementem XII. 18.12.1733, vysvěcen v Litoměřicích 7. 3.1734 biskupem Mořicem Adolfem, intronizován v katedrále Svatého Ducha 6. 6.1734. V r. 1736 požádal biskup na návrh kapitulního děkana Michaela Sardagnana de Hohenstein 247. papeže Klementa XII. o ostatky sv. Klementa, patrona diecése. Tělo sv. Klementa vyzvedli z hrobu a v roce 1737 přivezli z Říma do Hradce Králové. V Římě byla nechána malá část relikvie. Ozdobný relikviář byl zhotoven v roce 1747 a umístěn v katedrále Sv. Ducha. V roce 1788 relikviář přenesen do kaple sv. Klementa. Sv. Klement je jediný papež, uložený na našem území. Jan Josef byl jako 4. biskup pohřben v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové.

10. Antonín Petr Filip Augustin Josef hrabě Příchovický
                               svobodný pán (baron) z Příchovic (z Příchowitz)
                                        1753 – 1763 přešel do Prahy – 21. arcbp.
   * 28. 8.1707, teologii studoval v Praze na UK a v Římě, děkan kapituly u sv. Víta v Praze, v r. 1753 jmenován a vysvěcen na biskupa koadjutora (nástupce) pražského arcibiskupa, 18.10.1753 ho jmenovala královna Marie Terezie do HK, potvrzen 248. papežem Benediktem XIV. 19.11.1753, intonizován v katedrále Ducha Svatého na svátek sv. Josefa 19. 3.1754, admin.Litoměřic 1756 – 1759, jmenován do Prahy 26.10.1763 jako arcibiskup, + 14. 4.1793.

11. Heřman Hannibal hrabě z Blümegen 1764 – 1774 +
   * 1.7.1716 Vídeň, + 17.10.1774 Brno. Otec Heřman Jošt (* 13.12.1672, + 2. 7.1733), matka Isabela Marie Alžběta Jenovéfa z Deuringu (*19. 6.1687, + 23. 1.1731). Měl 7 sourozenců: Antonie Františka (+ 1719), Marie Josefa (* 12.4.1709, + 1760), Marie Anna Antonie (*12.7.1712, + 20.12.1767), abatyše klarisek ve Vídni, Jindřich Kajetán Pavel (*29.6.1715, + 30.7.1788), manželka Marie Antonie Anna Chorinská z Ledské (* 2.2.1737, sestra biskupa Matouše), Marie Anna (* 4.10.1718, + 1774), Marie Jenovéfa (* 8.4.1720, + 1789, dominikánka u sv. Anny v Bregenzu), Jan Kryštof Jindřich Cyril Felix (* 9.7.1722, + 1803).
       Heřman byl proboštem kostela sv. Petra a Pavla v Brně a kanovníkem Metropolitní kapituly u svatého Václava v Olomouci. V letech 1750 – 1766 si dal postavit zámek ve Vizovicích. 5.11.1763 ho za biskupa jmenovala česká královna Marie Terezie a 27. 4.1764 toto jmenování potvrdil 249. papež Klement XIII. Vysvěcen olomouckým biskupem Maxmiliánem Hamiltonem na biskupa 9. 5.1764 a intronizován v Hradci Králové 15. 8.1764.
       V roce 1765 založil 20 nových farností. Při obsazování těchto farností se dostal do sporu s katedrální kapitulou u Svatého Ducha. Biskupovy spory s kapitulou došly vrcholu v r. 1767, kdy ho ranila mrtvice. Těžce onemocněl a dal se přestěhovat do Brna, kde žil až do své smrti. Z Brna biskup Heřman Blümegen i nadále vykonával své biskupské povinnosti. Pro kontrolu nad zakázanými knihami vydal „Index librorum prohibitorum“ (= ukazovatel knih zakázaných). Jeho zástupcem v diecézi se stal v roce 1765 Matouš František Chorinský  z Ledské (bratr jeho švagrové), od roku 1769 pomocný (světící) biskup.
       V královéhradecké diecézi byly některé oblasti s převážně německým obyvatelstvem. Biskup Heřman rozhodl v roce 1771, že kázání bude v mateřském jazyce věřících. Biskupové v Rakouském císařství měli právo určit jeden den v roce k oslavě významného světce. 18.12.1772 vyhlásil za druhého patrona královéhradecké diecéze sv. Jana Nepomuckého (1. patron sv. Klement v r. 1714, 3. patron sv. Vojtěch v r. 2000). V roce 1773 vydal předpisy k ekonomické situaci kněží, za kterou převzal v roce 1774 roční platební povinnosti. Zemřel v Brně a zde byl také pohřben.

Matouš František hrabě Chorinský z Ledské 1767 – 1775
                                                            přešel do Brna - 1. biskup
   (Matěj, Matyáš) * 4.10.1720 Pačlavice u Zdounek (u Kroměříže), + 30.10.1786 Kuřim u Brna. Druhý syn Františka Antonína Karla Josefa a Marie Kateřiny Františky Jany Kotulínské z Kotulína. Rod jeho otce pocházel z Choryně u Valašského Meziříčí a vlastnil vladyckou tvrz v Ledské (dnes Velká Ledská u Rychnova nad Kněžnou). Jeho sestra Marie Antonie Anna si vzala Jindřicha Kajetána Pavla z Blümegenu, staršího bratra biskupa Heřmana Hanibala.
       Matouš studoval v Olomouci, kde ho 51. olomoucký biskup Jakub Arnošt z Liechtenštejna vysvětil 5. 4.1742 na kněze. Ještě v tom roce se stal kanovníkem katedrální kapituly v Olomouci a kanovníkem kolegiátní kapituly v Brně, v roce 1767 byl jmenován děkanem kapituly v Brně a v r. 1752 jejím infulovaným (s právem nosit mitru) děkanem.
       Od r. 1765 trvale zastupoval v Hradci Králové svého vzdáleného švagra vážně nemocného sídelního biskupa Heřmana, který si ho v r. 1767 vybral za pomocného biskupa královéhradeckého. 16.10.1769 byl vysvěcen na titulárního samařského biskupa a byl ustanoven jako 1. pomocný biskup Hradce Králové (2. pomocný biskup 1920 Karel Kašpar, 3. pomocný biskup 1992 Josef Kajnek). V r. 1775 se stal pomocným biskupem olomouckým.
    Po založení nové brněnské diecéze byl královnou Marií Terezií jmenován 18. 5.1777 prvním biskupem dieceze brněnské. Potvrzen papežem Piem VI. 15.12.1777. Intronizován 22. 2.1778. Pohřben na novém městském hřbitově v Brně.
       5. 9.1773 vysvětil opravený děkanský kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové a zapečetil ostatky svatých do pěti oltářních desek (na pečeti jedné ostatkové desky je jeho biskupský znak).

12. Jan Ondřej rytíř Kaiser z Kaisernů 1775 – 1776 +
     * 29.11.1716, farář v Klecanech, 1750 děkan ve Frýdlantu, kanovník u sv. Víta, generální vikář a oficiál, děkan ve Staré Boleslavi, v r. 1760 ho jmenoval 249. papež Klement XIII. titulárním biskupem thermiscirským a pomocným (světícím) biskupem pražským, vysvěcen od královéhradeckého biskupa A. P. hraběte Příchovického (Příchovský), královna Marie Terezie ho jmenovala 2. 5.1775 biskupem královéhradeckým, potvrzen od 251. papeže Pia VI. 17. 7.1775, intronizován 15.10.1775, + 5. 5. 1776 v Hradci Králové, jako 5. biskup byl pohřben v katedrále Sv. Ducha

13. Jan Josef Adam hrabě Arco 1776 – 1778 odešel z HK
    * 27. 1.1733, salzburský kanovník, titulární biskup hipponský a sufragán (podřízený) pasovského arcibiskupa. Jmenován 17. 5.1776 za biskupa do Hradce Králové královnou Marií Terezií, potvrzen 251. papežem Piem VI. 10. 7.1776. Intronizován 25. 7.1776 v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové. 20. 6.1778 odjel do Salcburku, kde byl kanovníkem a do Hradce Králové se už nikdy nevrátil. 6. 4.1780 byl jmenován biskupem v Sekově (Graz - Seckau ve Štýrsku, Rakousko), kde zemřel + 3. 6.1802.

----- sedisvakance, diecézi řídila kapitula u Sv. Ducha 1778 – 1780

14. Jan Leopold rytíř z Haye 1780 – 1794 +
     * 22. 4.1735 Fulnek, + 1. 6.1794 Chrast u Chrudimi. Teologii vystudoval v Olomouci a stal se ceremoniářem olomouckých biskupů. Od r. 1770 kapitulní děkan v Kroměříži, v r. 1775 se stal proboštem kapituly v Mikulově a byl povýšen do rytířského stavu. Česká královna Marie Terezie ho 29. 7.1780 jmenovala za biskupa v HK. 11.12.1780 potvrzen 251. papežem Piem VI., vysvěcen 11. 3.1781 ve Vídni kardinálem Migazzim, intronizován 8. 4.1781. Přijal svých předchůdců (hlavně 5. biskupa Tobiáše) o podobném životě a duchovním spojení svatých Janů (Křtitele a Nepomuckého). Vydání Tolerančního patentu o náboženské svobodě 13.10.1781 komentoval 20.11. pastýřským listem, kde stanovil směrnice pro kněze v přátelském vztahu k nekatolíkům. List získal velký kladný ohlas i v nekatolických zemích. Biskup Hay patřil mezi radikální osvícence – josefinisty a byl mezi českými (rakouskými) biskupy velkou oporou císaře Josefa II.. Císař chtěl přemístit biskupství do Chrudimi, ale stěhování zabránil nedostatek finančních prostředků. Biskup Hay zemřel v Chrasti, kde byl pohřben na hřbitově.

15. Tadeáš Maria hrabě z Trauttmansdorfu – Weinsbergu
                                    1794 – 1811 přešel do Olomouce – 2.arcbp.
    * 28. 5.1761 Štýrský Hradec v Rakousku. Nejznámější osobnost na hradeckém stolci. Studoval v Olomouci a ještě na studiích se stal kanovníkem kapituly u sv. Václava. Teologii dokončil v italské Pavii. Obhájil dílo O toleranci církevní a občanské.“ Knihu věnoval císaři Josefovi II. Působil jako farář v Krnově a jako děkan v Holešově. V r. 1793 byl císařem Františkem I. (II.) jmenován biskupem v Terstu v Itálii. Úřadu se neujal, protože krátce před odjezdem do Itálie byl 30. 8.1794 jmenován biskupem v Hradci Králové. Potvrzen 251. papežem Piem VI. 1. 6.1795, vysvěcen v Kroměříži 8. 9.1795 olomouckým arcibiskupem Antonínem Teodorem hrabětem Colloredo-Waldsee-Melsem. Intronizován 4.10.1795 v katedrále Svatého Ducha.
     Své první biskupské kázání pronesl v bezchybné češtině. Na semináři nařídil ve školním roce 1802 –1803 výuku českého jazyka. Napsal spis o náboženské toleranci. Podporoval umění a vzdělání. Založil kněžský seminář a teologický institut. Na biskupském zámku v Chrasti obohatil knihovnu. Zde měl vlastní kapelu a malíře. V obci rozšířil školu o jednu třídu a platil učitele.
     V celé diecézi zlepšil hospodářskou situaci a obnovil školství. 26.11.1811 byl jmenován arcibiskupem olomouckým. Na začátku roku 1812, před odchodem do Olomouce, věnoval svou vlastní knihovnu královéhradeckému biskupství. Trautmannsdorfská knihovna obsahuje rukopisy, vzácné tisky a umělecké předměty.

16. Alois Josef Jáchym Ignác František z Pauly Michael Alexandr Sauli Josef Kalasanský Sebastián Kajetán Antonín Paduánský hrabě Krakovský z Kolovrat svobodný pán z Újezda
                                         1812 – 1830 přešel do Prahy – 24.arcbp.
     * 21. 1.1759 Praha, ve šlechtické rodině Kolowrat – Krakowský, otec Prokop, matka Marie Anna z rodu Ogilvy. Po gymnáziu u jezuitův Praze studoval v letech 1776 - 1781 v Římě, kde získal titul ThDr. a byl vysvěcen na kněze. 1783 se stal proboštem kroměřížské kapituly, 1755 jmenován nesídelním olomouckým kanovníkem, od roku 1786 sídelním kanovníkem v Olomouci. Titulární biskup sareptský a pomocný (světící) biskup olomoucký od roku 1801, císař František I. (II.) ho jmenoval biskupem v HK 6. 1.1812, potvrzen 252. papežem Piem VII. 15. 3.1815. Na semináři nařídil výuku všech přednášek v českém jazyce od školního roku 1816. Poslední královéhradecký biskup ze šlechtického rodu. 5. 9.1830 byl jmenován jako arcibiskup do Prahy, kde zemřel, + 28. 3.1833. 

17. Karel Boromejský Hanl svob. pán (baron) z Kirchtreu 1831–1874
      * 4. 9.1782 Krbice u Žatce (Němec), + 7.10.1874 Hradec Králové, studoval teologii a filosofii v Litoměřicích, kaplan v Kralupech, farář v Březně a Prunéřově, v r. 1822 se stal kanovníkem u sv. Víta v Praze, v r. 1831 ho jmenoval císař František I. (II.) 25.10.1831 biskupem v HK, potvrzen 255. papežem Řehořem XVI. 24. 2.1832, vysvěcen 6. 5. a 10. 6.1832 intronizován, v r. 1849 zavedl v diecézi svaté misie (v 19. století první na území Čech a Moravy), poprvé se konaly v Kocléřově u Dvora Králové, založil pamětní knihu biskupství, do které dal opsat všechny důležité listiny, sepsal Dějiny biskupství, vydal Český kancionál a Chorální knihu, v r. 1860 dal postavit chlapecký konvikt (internátní ústav) Borromeum, povýšen do baronského stavu císařem Františkem Josefem I. 2. 5.1872, za jeho působení byla v letech 1864 – 1876 provedena Fr. Schmoranzem regotizace katedrály Sv. Ducha, v letech 1892 – 1901 byly dostavěny věže katedrály. Jako 6. biskup byl pohřben v katedrále a jako jediný v dřevěné a cínové rakvi. Jeho ostatky zůstaly jediné v kryptě katedrály, ostatky biskupů a kanovníků byly odvezeny v r. 1979 na hřbitov v Hradci Králové na Pouchově.

18. Josef Jan Evangelista hrabě Hais 1875 – 1892 +
    * 9. 2.1829 Budětice, + 27.10.1892 Chrast u Chrudimi, teologii studoval ve Vídni, kde získal titul ThDr., působil jako profesor na semináři v Českých Budějovicích, 27. 5.1875 ho jmenoval císař František Josef I. za biskupa do HK, 256. papež bl. Pius IX. ho potvrdil 5. 7.1875, intronizován 8. 8.1875, byl dobročinný, opravil seminární kostel sv. Jana Nepomuckého, biskupskou rezidenci v HK a v Chrasti, pro hluchoněmé vybudoval v r. 1881 ústav Rudolfinum, císař František Josef I. ho povýšil do říšského hraběcího stavu a jmenoval ho rytířem velkokříže Františka Josefa I., 257. papež Lev XIII. ho jmenoval domácím prelátem Jeho Svatosti, rytířem Řádu Božího hrobu, císařem byl odměněn řádem za vytváření podmínek odstranění diskriminace českého národa, pro českou menšinu v Trutnově zavedl v r. 1886 české bohoslužby, zemřel v Chrasti a byl pohřben v biskupské hrobce na hřbitově.

19. Eduard Jan Nepomuk hrabě Brynych 1893 – 1902 +
     * 4. 5.1846 Vlásenice u Pelhřimova, + 20.11.1902 v Chrasti, teologii studoval v HK, kaplan ve Žluticích, na semináři profesor pastorální teologie, metodiky a katechetiky, od r. 1888 sídelní kanovník na Vyšehradě. Císař František Josef I. ho jmenoval 21.12.1892 za biskupa v HK, potvrzen 257. papežem Lvem XIII. 9. 1.1893. Intronizován na svátek Zvěstování Páně 25. 3.1893. Jeho heslem bylo motto: Zpět ke Kristu.
    Významný spisovatel a básník, aktivně se podílel na šíření křesťansko-sociálního hnutí. V roce 1893 zaujal negativní postoj k probíhajícím údajným zjevením Panny Marie v Suchém Dole u Police nad Metují. Zjevení probíhala v letech 1892 - 1895. Vizionářkou byla Kristina Ringlová (1878-1957). Biskup zakázal poutě v Suchém Dole, než bude záležitost prošetřena (24. Duka a 25. Vokál).
     V letech 1895 – 1897 vybudoval spolkový dům Adalbertinum, zorganizoval dva diecézní sjezdy katolíků (1897, 1902). V roce 1899 byl s českými poutníky přijat papežem Lvem XIII. V Trutnově, Žirči a Dubenci zavedl české bohoslužby. Němci v Trutnově zabránili Čechům v přístupu do kostela a čeští katolíci měli slouženy bohoslužby v soukromém domě. Trutnovští Němci podněcovali Němce v Kutné Hoře a v Chebu, aby požadovali vlastní německé biskupství.
       V roce 1900 byl v Římě obžalován rakouskou vládou z nadržování českých katolíků. Vláda požadovala, aby dostal od Apoštolského stolce důtku. Biskup odjel v říjnu do Říma, kde všechno vylíčil papeži Lvu XIII. Ten ho přijal a sdělil mu, že vládě Rakouska-Uherska nevěří a že je všechno zapomenuto a návrh na rozdělení diecéze odmítl.
      Na návrh papežského nuncia Lorenzelliho v Paříži byl biskup Eduard povýšen jako římský hrabě a vyznamenán titulem domácí prelát Jeho Svatosti. Papež požádal biskupa, aby stejné vysvětlení o stavu dieceze a potřeb německých a českých katolíků zaslal císaři Františku Josefovi I. Císař viděl, že biskupovi jde o zachování vyváženosti náboženských potřeb českých I německých věřících. V roce 1901 přijal císař biskupa Brynycha na audienci při státní návštěvě v Praze. Vystavěl nové Rudolfinum i Borromeum na Orlickém nábřeží (1902). Za jeho episkopátu byly regotizovány věže katedrály Sv. Ducha. Zemřel v Chrasti a byl pohřben na místním hřbitově.

20. Josef Doubrava 1903 – 1921 +
      * 29. 2.1852 Mníšek pod Brdy, + 20. 2.1921. V r. 1880 se stal asistentem na teologické fakultě UK. V r. 1883 zástupcem ředitele a ředitelem arcibiskupského semináře. V r. 1883 získal titul ThDr. a JUDr. Na UK byl profesorem církevního práva, kanovník u sv. Víta, předseda archeologického sboru Muzea království Českého (Národní Muzeum). Císař František Josef I. ho jmenoval 9. 2.1903 za biskupa v HK, potvrzen 257. papežem Lvem XIII. 22. 6.1903, vysvěcen na svátek sv. apoštolů Petra a Pavla 29. 6.1903 a ten den intronizován. 13.12.1918 – 7.10.1919 byl administrátorem arcidiecéze pražské. Městu Hradci Králové věnoval sbírku obrazů. Zemřel na biskupství v Hradci Králové a byl pohřben na hřbitově v Hradci Králové – Pouchov.

21. Karel Boromejský Kašpar 1921 – 1931 přeš. do Prahy – 32. arcbp.
      * 16. 5.1870 Mirošov u Rokycan, studoval teologii, práva a filosofii, od r. 1899 působil jako spirituál na Strakově akademii v Praze (dnes Úřad vlády), od r. 1907 kanovník u sv. Víta, jmenován titulárním biskupem betsaidským a pomocným (světícím) biskupem královéhradeckým 8. 3.1920. V historii diecéze 2. pomocný biskup (1767 Matouš František Chorinský). Vysvěcen 11. 4.1920, na svátek sv. Antonína z Padovy 13. 6.1921 byl 259. papežem Benediktem XV. jmenován za sídelního biskupa, intronizován na svátek sv. apoštolů Petra a Pavla 29. 6.1921, znalec církevního práva a liturgie, 22.10.1931 byl jmenován pražským arcibiskupem, + 21. 4.1941 Praha

22. Mořic Pícha O.S.L.J. 1931 – 1956 +
      * 18. 4.1869 Šebetov na Moravě, + 12.11.1956 na biskupství v Hradci Králové. Studoval v Římě, kde byl vysvěcen na kněze v roce 1893. Působil na Karlovarsku, od r. 1897 byl ceremoniářem pražských arcibiskupů a v letech 1899 – 1916 osobním tajemníkem arcibiskupa Lva Skrbenského. V roce 1912 kanovník u sv. Víta, generální vikář, komisař na TF UK, znalec církevního práva a publicista. V roce 1921 byl za zásluhy jmenován apoštolským pronotářem.
     260. papež Pius XI. ho jmenoval 22.10.1931 za biskupa v Hradci Králové. Biskupské svěcení přijal 22.11. ve velechrámu sv. Víta v Praze, na svátek sv. Mikuláše 6.12.1931 byl intronizován v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové.
       Za jeho působení se stal čihošťský zázrak, kdy se 11. a 25.12.1949 při kázání faráře Josefa Toufara naklonil křížek na hlavním oltáři. P. Josef Toufar byl za to umučen 25.2.1950.
      Pravomoci biskupa Mořice byly omezovány státní bezpečností (StB) a členy KSČ. Vážně nemocný biskup byl zbaven úřadu a nuceně internován v biskupské rezidenci 1950 – 1956. V roce 1953 pověřil generálního vikáře, aby vyšetřil případ stigmatizované Anny Bohuslavy Tomanové, která žila v Dubenci u Dvora Králové. Po své smrti byl Mořic Pícha převezen a pohřben v biskupské hrobce na hřbitově v Chrasti.

--- Karel Otčenášek O.S.L.J. 1956 – 1989
                                       nesměl být v diecézi, ani na biskupství
     * 13. 4.1920 České Meziříčí u Dobrušky. Otec byl kolářem. V r. 1937 vystudoval na arcibiskupském gymnáziu v Praze – Bubenči, v r. 1939 začal studovat bohosloví v Hradci Králové, ale biskup Pícha ho poslal studovat do Říma na Lateránskou univerzitu, kde dosáhl licenciátu teologie (ThLic.) a byl 17. 3.1945 vysvěcen na kněze. Po návratu se stal kaplanem v Týnci n. L. (u Kolína) a Rovně u Holic, 1949 – 1950 byl vicerektorem semináře, administrátorem v Žamberku a ve Vrchlabí.
   Na základě pokynů 261. papeže Pia XII. byl bez vědomí komunistických úřadů, 30. 3.1950 jmenován titulárním biskupem chersonským (Chersones=Sevastopol). 30. 4.1950 tajně biskupem Mořicem Píchou vysvěcen na biskupa s pověřením řídit královéhradeckou diecézi v případě, že bude „sedes impedita“ nebo „sedes vacans“ (bráněno výkonu biskupské služby, nebo uprázdnění stolce) s mimořádnými pravomocemi (fakultami). Právně (de iure) byl apoštolským administrátorem 24.11.1956 – 21.12.1989.
      Uvězněn za velezradu 1950 – 1962 (Želiv, Pankrác, Mírov, Leopoldov, Valdice 1960 – 1962). 12. 7.1951 – 29.12.1954 internován v želivském klášteře na jedné cele s Františkem Tomáškem. Po 2 letech vazby v Pardubicích byl v Hradci Králové odsouzen k 13 letům vězení a propadnutí majetku.
      V květnu 1962 podmíněně propuštěn, ale komunistické orgány mu odebraly tak zvaný státní souhlas k duchovní službě a pracoval jako dělník v mlékárně v Opočně. Souhlas mu byl vrácen v r. 1965 na zásah 262. papeže sv. Jana XXIII., ale byl vypovězen z diecéze a stal se do r. 1968 farářem v Ústí n. L. – Trmicích. 30. 7.1968 byl rehabilitován a rozsudek z r. 1954 zrušen jako nezákonný. 1. 8.1968 se vrátil do diecéze a měl se ujmout úřadu sídelního biskupa. Z tohoto důvodu odstoupil dosavadní kapitulní vikář Václav Javůrek. Návrat sídelního biskupa do diecéze a na biskupství zmařila politika KSČ a příjezd sovětských vojáků. V letech 1968 – 1973 působil v HK – Plotiště a Lochenice. 15.10.1973 byl opět vypovězen do Ústí n. L. – Trmice, kde působil do r. 1989 opět jako farář.
      Na slavnostní mši svaté k 90. narozeninám (*30.6.1899) pražského arcibiskupa Františka kardinála Tomáška 1.7.1989 v katedrále sv. Víta v Praze veřejně vystoupil s biskupskými insigniemi a přednesl blahopřání, které bylo několikrát přerušeno potleskem. Po slavnosti nebyl zadržen, pouze StB dohlédla, aby odjel do Trmic. V královéhradecké diecézi byl věřícími uznáván za právoplatného biskupa po celou dobu jeho vyhnanství. Člen řádu lazaristů O.S.L.J.

--- Ladislav Hronek, gen. vikář 1950 – 1956
    první a poslední generální vikář jmenovaný na příkaz KSČ 16.10.1950. Byl až tak přehnaně loajální ke KSČ, že se soudruhům znelíbil a byl 15.11.1956 odvolán.

--- Václav Javůrek od 16.11. 1956 – 1969 do 1. 8.
      kapitulní vikář, děkan katedrální kapituly u Svatého Ducha, * 26. 7.1916 Chomutice u Jičína, + 25. 6.2004. Na kněze byl vysvěcen 29. 6.1941. Kanovníkem jmenován 10.11.1954. Člen Mírového hnutí katolického duchovenstva (MHKD 1951-1968), řízené KSČ. Byl dlouholetým členem MHKD. Odstoupil ze své funkce, protože nastala možnost návratu sídelního biskupa Karla Otčenáška a jeho uvedení do diecéze. Přípravy na návrat biskupa ukončila 21. 8.1968 invaze vojsk Varšavské smlouvy (socialistických zemí). KSČ založila 31. 8.1971 Sdružení katolických duchovních Pacem in terris (SKD PiT). V letech 1984-1989 byl předsedou PiT. Děkan Javůrek dožil u sester Vincentek v Charitním domě v Přepychách u Rychnova. Pohřben na vlastní přání v Opočně.

--- Karel Jonáš od 28. 8. 1969 – 1989 do 21.12.
    kapitulní vikář u Svatého Ducha. * 1. 4.1908 Jablonec nad Nisou, + 3. 9.1992. Vysvěcen na kněze 17.12.1932 v Římě. Kanovníkem jmenován 10.11.1954. Dlouholetý člen Mírového hnutí katolického duchovenstva (MHKD), řízené KSČ. Bez možnosti volby kanovníků byl určen za kapitulního vikáře na příkaz státního církevního tajemníka (Státní úřad pro věci církevní-SÚC). Ministerstvo kultury sdělilo kapitule, že pouze Karel Jonáš dostane státní souhlas k výkonu kapitulního vikáře pro hradeckou diecézi. 28. srpna 1969 se sešli kněží a kapitula, ale volba nového kapitulního vikáře ani biskupa se nekonala. 31. 8.1971 KSČ změnila název MHKD na Sdružení katolických duchovních Pacem in terris (SKD PiT činnost ukončena 7.12.1989).
    Po Sametové revoluci složil úřad kapitulního vikáře a nabídl se biskupovi Karlu Otčenáškovi jako výpomocný duchovní. Biskup Karel Otčenášek ho nechal bydlet na biskupství a jmenoval ho farářem v Býšti u Pardubic, kam jezdil autem. 26. 8.1992 se vracel na biskupství z bohoslužby v Býšti. U Všesportovního stadionu v Malšovicích sjel autem ze silnice a narazil do stromu. Po převozu do nemocnice Karel Jonáš za týden v nemocnici zemřel. Pohřební mši svatou celebroval v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové biskup Karel Otčenášek 10.9.1992.

23. Karel Otčenášek O.S.L.J. 1990 – 1998
   * 13. 4.1920 České Meziříčí u Dobrušky. + 23. 5.2011 Hradec Králové.
      Po Listopadové revoluci se Karel Otčenášek vrátil do diecéze a první mši sloužil v katedrále Svatého Ducha 12.12.1989. Papež Jan Pavel II. uznal jeho nástupnictví a jmenoval ho 21.12.1989 za 23. sídelního královéhradeckého diecézního biskupa. Ve dnech 21.12.1989 – 27. 1.1990 byl administrátorem diecéze. Za účasti apoštolského nuncia se zvláštním posláním Francesca Colasuonny, prezidenta Československé republiky Václava Havla, ministra vnitra, mnoha biskupů, arcibiskupů a kardinálů z celé Evropy (např. pařížský arcibiskup Jean Maria kardinál Lustiger), byl slavnostně intronizován (uveden do úřadu) v sobotu 27. 1.1990 jako 23. sídelní biskup.
      Obnovil duchovní život ve zdevastované diecézi, dal rekonstruovat poničený biskupský palác a vybudoval pastorační centrum Nové Adalbertinum (bývalý jezuitský seminář) a založil Kolegiátní kapitulu v Litomyšli. 4. 6.1995 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním řádem Stříbrného vlka. Vyznamenán prezidentem Václavem Havlem 28.10.1995 řádem T.G.Masaryka 1. třídy a Zlaté medaile University Karlovy, Vysoká škola pedagogická v Hradci Králové mu udělila čestný doktorát honoris causa (h.c.), město Hradec Králové mu udělilo jako prvnímu nositeli Cenu dr. Františka Ulricha.
       Při 1000. výročí smrti svatého Vojtěcha přivítal biskup Otčenášek v sobotu 26. 4.1997 v Hradci Králové 265. papeže sv. Jana Pavla II. Ten odsloužil na Velkém náměstí mši svatou, která byla zaměřena hlavně na mládež. Na Velkém náměstí bylo přibližně 50.000 věřících.
       Velkým vzorem biskupa Karla byl na biskupském stolci 19. biskup královéhradecký Eduard Jan Nepomuk hrabě Brynych, pro jeho lásku k vlasti, vzdělání lidu a podpory katolíků ve veřejném životě.
       6. 6.1998 odstoupil z úřadu ve věku 78 let, do intronizace nového biskupa se stal opět administrátorem diecéze 6. 6. – 25. 9.1998. Sv. papež Jan Pavel II. ho 24. 9.1998 jmenoval čestným (ad personam) arcibiskupem a v této hodnosti měl právo bez pozvání se účastnit papežských audiencí v Římě. Byl nositelem mnoha vyznamenání, zlatých medailí a čestných občanství. Jako zasloužilý skaut byl vyznamenán Zlatou lilií v trojlístku, Stříbrným vlkem a Stříbrným syrinxem.
     V roce 2010 mu jeho nástupce Dominik Duka s prezidentem republiky Václavem Klausem uspořádal oslavu 90. narozenin slavnostní mší v katedrále Sv. Ducha a gratulací na Velkém náměstí v Hradci Králové. Zaopatřen svátostmi zemřel ve 21.45 v biskupském paláci v pondělí 23. května 2011. Pohřben v biskupské kryptě katedrály Svatého Ducha 3. 6.2011 jako 7. biskup dieceze, k ostatkům 17. biskupa Karla Boromejského Hanla barona z Kirchtreu.

--- Josef Kajnek od 1992
      * 18. 4.1949 Kutná Hora. Generální vikář do roku 2008. V historii diecéze 3. pomocný biskup (1767 Matouš František Chorinský, 1920 Karel Boromejský Kašpar). V roce 1968 se stal členem Junáka. Vysvěcen na kněze 26. 6.1976. Kaplan v České Třebové, farář administrátor v Písečné a Ústí nad Orlicí. Zde mu byl v roce 1984 odebrán „státní“ souhlas. Podmínečně odsouzen.
     Pracoval u Státních lesů a v pražském Metrostavu. Po návratu do kněžské služby se stal administrátorem v Chomuticích u Hořic, Lázních Bělohrad a v Pardubicích. V roce 1990 se stal generálním vikářem biskupa Otčenáška. Jmenován za titulárního biskupa akvenského (Aquae in Dacia) 4.11.1992. Vysvěcen na biskupa 12.12.1992 na slavnostní mši v katedrále Svatého Ducha. Této mše se zúčastnilo mnoho skautů královéhradeckého kraje.

24. Dominik Duka O.P. 1998 – 2010 přešel do Prahy - 36. arcibiskup
   křestním jménem Jaroslav Václav, * 26. 4.1943 Hradec Králové. Maturoval v r. 1960 na gymnáziu J. K. Tyla v HK, pracoval v továrně ZVÚ (závody Vítězného února) v HK jako strojní zámečník, v letech 1965 – 1970 studoval na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě (CMBF) v Litoměřicích (vypovězená teologická fakulta UK).
     5. 1.1968 vstoupil do tajného noviciátu řádu dominikánů OP. a přijal jméno Dominik. 22. 6.1970 byl vysvěcen na kněze litoměřickým biskupem Štěpánem kardinálem Trochtou. Působil ve farnosti Jáchymov a Chlum svaté Máří. Stal se (tajně) novicmistrem dominikánů. 7. 1.1972 složil řádové sliby. Po prozrazení v r. 1975 mu byl sebrán státní souhlas a pracoval jako rýsovač v továrně ZVIL Škoda Plzeň (závody V. I. Lenina). 1975 – 1986 byl vikářem provinciála řádu. 1976 – 1981 působil opět tajně jako novicmistr. V r. 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě.
      V letech 1981 – 1982 uvězněn ve věznici na Borech v Plzni za organizování studia dominikánských kleriků. V letech 1986 – 1998 byl provinciálem (magistrem řádu) Československé dominikánské provincie. Od r. 1990 působil jako odborný asistent na teologické fakultě University Palackého v Olomouci.
      Za sídelního biskupa v HK ho 6. 6.1998 jmenoval 265. papež Jan Pavel II. V katedrále Svatého Ducha byl vysvěcen a intronizován 26. 9.1998. Svěcení mu udělil jeho předchůdce arcibiskup Karel Otčenášek, pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk a papežský nuncius Giovanni Coppa, za účasti kancléře prezidenta republiky Václava Medka, poslanců Parlamentu ČR, biskupů a opatů v České republice a ze Slovenska.
       18.–19. 9.1999 vyjel k prameni Labe na velbloudu, kterého zapůjčil cirkus Berousek, kde udělil požehnání při připomínce 315. výročí posvěcení pramene Labe (r. 1684). V roce 2000 prohlásil sv. Vojtěcha třetím (čtvrtým) patronem diecéze (1714 sv. Kliment, 1772 sv. Jan Nepomucký).
       28.10.2001 dostal od prezidenta republiky Václava Havla medaili Za zásluhy 1. stupně, 2. 6.2003 mu ministr obrany udělil Záslužný kříž 2. stupně. 10.11.2004 obnovil kapitulu u Sv. Ducha v Hradci Králové. Po psychickém zhroucení sídelního litoměřického biskupa Pavla Posáda se stal 6.11.2004 – 4.10.2008 apoštolským administrátorem litoměřické diecéze.
     16. – 18.11.2006 navštívil Vigevano v severní Itálii, kde uctil památku Jana Caramuela Lobkowicze (první kandidát na královéhradeckou biskupskou katedru) u jeho hrobu. 3.10.2007 s Livií Klausovou a arcibiskupem Otčenáškem odhalil v královské předsíni katedrály busty královen Elišky Rejčky a Elišky Pomořanské (autor Vojtěch Adamec). Chrám dala postavit Alžběta Rejčka v roce 1307 a v Hradci Králové sídlila 1307 – 1318. Předsíň dala vystavět Alžběta Pomořanská, která v Hradci sídlila v letech 1478 – 1493. V r. 2008 probíhaly oslavy 700 let katedrály. 11.11.2008 byly oslavy zakončeny pontifikální mší svatou, kterou se 7 biskupy Čech koncelebroval český primas a pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk.
       13. 2.2010 ho jmenoval 266. papež Benedikt XVI. Dominika Duku 36. pražským arcibiskupem. 8.7.2012 vysvětil s biskupem Janem Vokálem nově postavenou Zelenou kapli na místě údajného zjevení Panny Marie v Suchém Dole u Police nad Metují. Stará kaple vyhořela 8.7.2010. (19. biskup Brynych a 25. Vokál).

--- Josef Kajnek 2010 – 2011
  Pomocný biskup diecéze. V letech 1998 – 2001 se stal na vlastní žádost administrátorem v Jablonném nad Orlicí. 2001 – 2004 administrátorem v Pardubicích. Od roku 1998 byl biskupským vikářem pro duchovní povolání a vikářem vězeňských kaplanů. 10.11.2004 se stal proboštem obnovené kapituly u Sv. Ducha v Hradci Králové. Administrátor diecéze 14. 2.2010 – 14. 5. 2011.        

25. Jan Vokál 2011 –   
      * 25. 9.1958 Hlinsko. Narodil se jako druhý ze tří dětí Jana a Anny Vokálových. Vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Pardubicích. V roce 1983 absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika, v tom roce emigroval do Říma, kde nastoupil do Papežské koleje Nepomucenum a studoval filozofii a teologii na Papežské Lateránské univerzitě. Je držitelem diplomu Kongregace pro bohoslužbu a svátosti (studium manželských kauz, 1991 – 1992) a diplomu Kongregace pro blahořečení a svatořečení (studium postulátů kauz, 2004 – 2005). Hovoří anglicky a italsky, pasivně umí německy, polsky a rusky.
      Dne 5. července 1988 byl v Ellwangenu (Rottenburg-Stuttgart, Německo) vysvěcen biskupem Jaroslavem Škarvadou na jáhna a inkardinován do královéhradecké diecéze, z níž pochází. V Ellwangenu byl vězněn od roku 870 sv. Metoděj.
       Jan Vokál odešel na roční jáhenskou praxi do farnosti svatého Dominika (St. Dominic Parish Northfield) a na Univerzitě svatého Tomáše v USA (St. Thomas University arcidiecéze St. Paul-Minneapolis). Na kněze byl vysvěcen 265. papežem sv. Janem Pavlem II. 28. 5.1989 v basilice sv. Petra v Římě. V letech 1989–90 sloužil jako farní vikář v kostele Zjevení Páně (Epiphany Church, diecéze Peoria, USA).
       1. října 1991 nastoupil do služeb státního sekretariátu ve Vatikánu, kde pracoval v sekci pro všeobecné záležitosti vatikánského státního sekretariátu do svého odchodu do Hradce Králové. V roce 1997 mu papež udělil titul kaplana Jeho Svatosti. Biskupem Dominikem Dukou jmenován 28. 9.2005 jako čestný kanovník svatodušní kapituly v Hradci Králové. V letech 1992–2005 byl osobním sekretářem kardinála Corrada Bafileho. Roku 2005 ho papež Benedikt XVI. jmenoval koadjutorem (nástupce) kanovnické kapituly při papežské bazilice Panny Marie Větší v Římě, kde vykonával kněžskou službu. Doprovázel papeže Jana Pavla II. i Benedikta XVI. na jejich cestách v České republice (1995, 1997, 2009).
      V roce 2005 vystudoval právo na Papežské universitě v Římě, získal licenciát a v roce 2008 doktorát. Od roku 2007 papežský prelát. V roce 2009 získal titul JUDr. v oboru ústavního práva na Karlově Univerzitě. Plná titulatura Mons. JUDr. Ing. Jan Vokál JU.D.
       Dekret o jmenování biskupem královéhradeckým podepsal 266. papež Benedikt XVI. 24. 2.2011 a odeslal na pražskou nunciaturu. Jeho odchodem se zmenšil počet stálých obyvatel Vatikánu na 444. Vyhlášen biskupem ve středu 2. března 2011. Oficiálně ho jmenoval papež 3. 3.2011 ve 12 hodin. Vysvěcen na biskupa 7. 5.2011 u katedry sv. Petra pod vitráží s motivem Svatého Ducha okno-sv.-petr.jpg(motiv si Jan Vokál dal do svého znaku), v basilice sv. Petra v Římě státním sekretářem Svatého Stolce a kardinálem komořím arcibiskupem Tarsiciem kardinálem Bertonem, SDB. Dalšími světiteli byli arcibiskup pražský Dominik Duka a arcibiskup Erwin Josef Ender (nuncius v ČR 2001-2003). Dalšími světiteli byl Giovanni kardinál Coppa (nuncius v ČSFR 1990-1992, nuncius v ČR 1993-2001), Miloslav kardinál Vlk (arcibiskup pražský 1991-2010), Mons. Jiří Paďour, biskup českobudějovický (2002-2014) a Mons. Josef Kajnek, pomocný biskup královéhradecký (od 1992). Zúčastnilo se 500 věřících z České republiky a skupina věřících z jeho první farnosti z USA. Intronizován v katedrále Svatého Ducha v Hradci Králové 14. 5.2011.
      8.7.2012 vysvětil s pražským arcibiskupem Dominikem kardinálem Dukou znovu postavenou rekonstruovanou Zelenou kapli v Ticháčkově lese na místě údajných zjevení Panny Marie v Suchém Dole u Police nad Metují (19. biskup Brynych prohlásil v roce 1893 zjevení za nepravá). Zjevení probíhala v letech 1892 - 1895. Vizionářkou byla Kristina Ringlová (1878-1957). Dřevěná kaple byla postavena v roce 1897 bez církevního schválení a vysvěcení. Posvěcena v roce 1990. V roce 2010 vyhořela. 

kopie---znak-dieceze-hk.jpgPři slavnostní bohoslužbě v katedrále Ducha Svatéhoznak-hk-dieceze.jpg na Nový rok 1. ledna 2014 zasvětil diecézi Panně Marii, zahájil jubileum 350. výročí diecéze a odhalil nový znak královéhradecké diecéze: holubice - symbol Ducha Svatého a písmeno M - symbolem Panny Marie.

 

starý erb                   nový erb

 


      Biskup Jan Vokál získal darem od krakovského arcibiskupa Stanislava kardinála Dziwisze ostatky sv. Jana Pavla II. 2.4.2015 na Zelený čtvrtek byl v katedrále uložen relikviář s ostatky papeže sv. Jana Pavla II. Relikviář je umístěn ve výklenku vedle bysty papeže sv. Klementa I. Pod výklenkem je nápis: ... život v nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v otevřenosti, víra v důvěře, kázeň ve svatosti.  Z listu sv. Klementa Korinťanům (cap. 35).
     Katedrálu Ducha Svatého navštívil papež sv. Jan Pavel II. 26.4.1997 a je pátým chrámem a šestým místem v České republice, kde jsou ostatky sv. Jana Pavla II. (katedrála sv. Václava v Olomouci 27.9.2011), kostel sv. Michaela archanděla a Panny Marie Věrné v Ostrově (nad Ohří, 22.10.2011), hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna v Prachaticích (5.4.2013) kostel Ducha Svatého v Ostravě-Zábřehu (nad Odrou, 18.5.2013) a kostel sv. Mikuláše v Jaroměři (27.10.2013).
     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA