Jdi na obsah Jdi na menu
 


IX. období

Papežství a společenské revoluce (1775 - 1994)

 251. Pius VI. Gianangelo (Jan Anděl) hrabě Braschi, Ital
                                  (24 r., 5 m., 29 d.) 22. 2.1775 – 29. 8.1799 +.
      * 25.12.1717 Ceseno. Ovládal ekonimii a stal se papežským pokladníkem. Po své papežské volbě podporoval nepotismus (byl posledním papežem s nepoty !, 189. pp. Mikuláš III.) i přes jeho zrušení (243. papež Inocenc XII.).
      Použil čepičku cappa magna (188. pp. Jan XXI.), kterou v době renesance a baroka používali všichni papežové od 215. pp. Alexandra VI. (opět ji použil 262. pp. sv. Jan XXIII., 1958 – 1963).
      V roce 1777 povýšil na arcibiskupství olomoucké biskupství, a podřídil mu nově založené biskupství v Brně.
      V r. 1782 pobýval ve Vídni, kde si prohlédl říšské a české korunovační klenoty. V r. 1785 založil biskupství v Českých Budějovicích. V roce 1786 odjel opět do Vídně za císařem Josefem II., aby ho odvrátil od reforem v říši (rušení klášterů, zestátnění škol). Císař ho přijal s poctami, ale svůj názor nezměnil.
      V roce 1789 vypukla Francouzská revoluce, ničení kostelů, vraždění duchovních osob, poprava krále Ludvíka XVI. (+ 21. 1.1793) a královny Marie Antoinetty (+ 16.10.1793, sesta Josefa II.).
      V roce 1796 vstoupil Napoleon Bonaparte vítězně do Říma, podřídil Církevní stát Francouzskému direktoriu a nechal 81 letého papeže odvézt přes Alpy do Valencie, kde Pius VI. zemřel 29. 8.1799. Byl pohřben 30. 8. s vojenskými poctami, ale bez církevního obřadu s knězem nebo biskupem !!!. Po obnovení Papežského státu roku 1801 byl mrtvý papež převezen do Říma a s papežskými poctami důstojně pohřben v basilice sv. Petra.

252. Pius VII. Barnaba Gregorio (Barnabáš Řehoř) Chiaramonti, Ital
                                (23 r., 5 m., 7 d.) 13. 3.1800 – 20. 8.1823 +.
      Pocházel ze šlechtické rodiny Mastai – Ferreti, * 14.8.1742 Ceseno, prastrýc 256. pp. Pia IX. V roce 1758 vstoupil do řádu benediktinů a přijal jméno Řehoř. Vysvěcen na kněze 21. 9.1765. Biskupem v Tivoli ho jmenoval 16.12.1782 papež Pius VI. S jmenováním za biskupa v Imole byl zároveň jmenován kardinálem 14. 2.1785.
      Nastoupil na svatopetrský stolec 21. 3.1800. 15. 7. 1801 podepsal s Napoleonem konkordát. Roku 1804 přijel do Paříže na korunovaci Napoleona, který si sám vsadil korunu na hlavu a papeži zakázal vstup do Říma. Ten se vrátil, ale francouzská vojska obsadila Věčné město a papež byl násilně odvezen do Savony a do Paříže, kde byl vězněn od 6. 7.1809 do března 1814. Po porážce Napoleona v Rusku byl papež osvobozen (konkordát platil až do r. 1905).
      Po návratu do Říma 24. 5. 1814 korunoval obraz Panny Marie a zavedl svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů, který byl v den jeho návratu. Z vděčnosti za své vysvobození ustanovil svátek Panny Marie Matky Božského Pastýře (Krista) a svátek Panny Marie Bolestné rozšířil na celou církev.
      7. 8.1814 obnovil jezuitský řád (SJ, TJ, 221. papež Pavel III., 250. papež Klement XIV. zrušil).

253. Lev XII. Annibale (Hanibal) hrabě della Genga, Ital
                                         (5 r., 4 m., 5 d.) 5.10.1823 – 10. 2.1829 +.
      Pocházel ze šlechtické rodiny, * 22. 8.1760 Gengo, byl papežským komořím, nunciem v Německu a Švýcarsku, kanovníkem u sv. Petra. Jeho životopisec napsal: „nikdy se s nikým neradil.
      Po požáru v roce 1823 dal opravit basiliku sv. Pavla za hradbami a přesvědčil státníky celého světa, aby přispěli na její obnovu. Egyptský místokrál věnoval mramorové sloupy, pravoslavný ruský car drahokamy na svatostánek, velké sumy peněz darovali na opravu protestantští panovníci.
      Výrazně změnil politiku Církevního státu a od r. 1824 tvrdě potíral sebemenší projevy zednářství, neposlušnosti a revolučních nálad. Plná vězení a rozsudky smrti pobouřily obyvatele Věčného města i celé Itálie. Roku 1827 dosáhl pro katolíky konkordát s protestantským Holandskem.

254. Pius VIII. Francesco Saverio (František Xaver) Castiglioni, Ital
                               (1 r., 8 m., 1 den) 30. 3.1829 – 30.11.1830 +.
      * 20.11.1761 Gingoli, byl biskupem v Monaku, na stolec sv. Petra uveden 5. 4.1829, pokračoval v linii svého předchůdce a odsuzoval tajné spolky italských revolucionářů.

255. Řehoř XVI. Bartolomeo Alberto Mauro (Bartoloměj Albert Mořic) Cappellari – Colomba, Ital
                                     (15 r., 3 m., 25 d.) 6. 2.1831 – 1. 6.1846 +.
       Jeho otec byl právník, * 18. 9.1765 Beluno, benediktinský mnich, před zvolením nebyl kardinál. Jako papež založil etruské a egyptské muzeum. Církevní situace ve světě nebyla příznivá, v Rusku v r. 1832 car Mikuláš I. zrušil několik řeckokatolických biskupství a věřící byli krutě pronásledováni, ve Španělsku a v Mexiku vypukla r. 1834 revoluce proti řeholím, katolíci byli vězněni a popravováni. Za pronásledované katolíky intervenoval papež u příslušných panovníků.
      V Rakouské monarchii (také v Čechách) vládl císař František II./I. a císař Ferdinand V. Dobrotivý, ale politickou situaci ovládal ministr zahraničí a císařský kancléř Klement kníže Metternich (1773-1859), který začlenil biskupy do státní správy, poskytl jim úřady a tím omezil jejich duchovní činnost.

256. bl. Pius IX. Giovanni Maria (Jan Maria) hrabě Mastai – Ferreti, Ital
                                  (31 r., 7 m., 17 d.) 16. 6.1846 – 7. 2.1878 +.
      Pocházel ze šlechtické rodiny Mastai – Ferreti, prasynovec 252. pp. Pia VII., * 13. 5.1792 Senigallio, byl spoletským a imolským biskupem, od r. 1840 kardinálem, zvolen v 54 letech (3.nejmladší papež, zvolený za normálních podmínek v konkláve, 209. pp. Mikuláš V.– 49 r., 244. pp. Klement XI.– 51 r.). Protože evropská i světová politická situace nebyla dobrá, vkládali lidé do nového papeže velké naděje. Při jeho volbě zaznělo poprvé (omylem), kdy z radosti nad novým papežem zvolal kardinál – jáhen (protodiakon): „Habemus Papam = máme Otce. Původní ohlášení zvolení nového papeže znělo: „Habemus Pontificem = máme pontifika (panovníka). Ohlášení Habemus Papam zůstalo při papežské volbě dodnes. 21. 6.1846 uveden na svatopetrský stolec. Poslední papež potvrzený císařem (61. Jan III.).
      Po volbě vyhlásil amnestii pro všechny politické vězně (10.000) v Církevním státě. Nadšení Římané vypřáhli koně z papežova kočáru a sami odvezli papeže do paláce na Quirinálu. Dal zhotovit tiáru, kterou byli korunováni papežové až do r. 1958 (262. pp. bl. Jan XXIII.), v r. 1852 dal tisknout první poštovní známky na území Itálie. V r. 1854 posvětil po požáru nově přestavěnou basiliku sv. Pavla za hradbami. 8.12.1854 vyhlásil dogma o Neposkvrněném Početí Panny Marie, druhý důležitý dokument byl Sylabus (= řec. slabikář). 11. 2.1858 se sv. Bernardetě Soubirousové v Lurdech (Francie) ukázala Panna Marie.
      Zrušil bulu o udělení Sicilského království Církevním státem (160. papež bl. Urban II.). Trvale se usídlil ve Vatikánu, od té doby zde sídlí i jeho nástupci, předtím pobývali papežové v Lateráně, na Kvirinálu, nebo i v jiných městech.
      Svolal 20. všeobecný I. vatikánský koncil, kde bylo 18. 7.1870 vyhlášeno dogma o papežské neomylnosti (když papež vyhlašuje učení ex catedra – z učitelského úřadu ve věcech víry a mravů). Někteří biskupové s tím nesouhlasili a odjeli z Říma – vznik starokatolické církve. Koncil nebyl nikdy ukončen. V roce 1870 italský král Viktor Emanuel se svými vojáky přemohl papežskou armádu. 20.9.1870 prolomila italská armáda hradby Říma a papež kapituloval. Král zabral Církevní stát a papež se prohlásil "vatikánským vězněm". Po těchto událostech r. 1870 zasvětil Církev sv. Josefovi Ochránci Církve a stanovil svátek na středu po 2. velikonoční neděli (svátek zrušen v r. 1969).
      3.12.1874 beatifikoval přemyslovskou princeznu Anežku Českou. Naději, kterou do něho vkládali věřící celého světa, nezklamal a stal se symbolem jednoty víry a zastáncem práva. Za jeho života se rozmáhaly poutě věřících do Říma, k papeži, který byl ctěn a milován.
    Do své smrti odmítal uznat Italský stát a za to byl nenáviděn italskými nacionalisty garibaldovci. 13.7.1881 bylo jeho tělo převáženo do basiliky sv. Vavřince za hradbami a garibaldovci chtěli jeho rakev vhodi do Tibery.
    Pontifikát Pia IX. je zatím druhý nejdelší v církevních dějinách – 31 let, 7 měsíců, 17 dní (nejdelší byl pontifikát sv. Petra).
    Beatifikován 3. 9.2000 papežem sv. Janem Pavlem II., svátek 7. 2.

257. Lev XIII. Vincenzo Gioacchino Raffaele Liugi (Vincenc Ioachimus, Jáchym Rafael Ludvík) hrabě Pecci, Ital
                                 (25 roků, 5 měsíců) 20. 2.1878 – 20. 7.1903 +.
      * 2. 3.1810 Carpineto (Carpiento), básník, pocházel ze šlechtické rodiny, nunciem v Belgii, jeho volbu ohlašoval kardinál – jáhen Prospero Caterini prastrýc 261. pp. Pia XII. Na stolec sv. Petra uveden 3. 3.1878. Po volbě se rozhodl zůstat vatikánským vězněm na protest proti demonstracím. Autor první sociální encykliky Rerum novarum (nová věc). V r. 1881 jmenoval anglikánského konvertitu Johna Newmana kardinálem. Zpřístupnil studentům vatikánský archív, s podmínkou kontroly jejich publikace. V roce 1886 zavedl ve Vatikánu elektřinu. Jeho heslem bylo: „Omnia hebent tempus = všechno má svůj čas“. V roce 1899 schválil a zavedl litanie k Nejsvětějšímu Srdci Páně. Oblíbenou činností papeže byly procházky a lov do dřevěných pastí, z kterých chycenou zvěř opět pouštěl.
      Jeden domýšlivý, ale neumělecký malíř, velice dlouho obtěžoval papeže Lva XIII. svou nabídkou, aby se od něho nechal portrétovat. Papež jednoho dne svolil a malíř namaloval obraz, kde papež nebyl k poznání. Pyšný malíř žádal, aby pod obraz napsal papež několik slov a podepsal se. Papež Lev napsal: „Mt 14, 27. Leo XIII.“ Malíř spěchal s obrazem domů, vyhledal příslušné místo v Bibli a přečetl si: „Ego sum nolite timere (Já jsem to, nebojte se). Lev XIII.

258. sv. Pius X. Giuseppe Melchior (Josef Melichar) Sarto,  Ital
                                   (11 r., 18 d.) 2. 8.1903 – 20. 8.1914 +.
      Jeho otec byl listonoš a matka krejčová, * 2. 6.1835 Riese u Trevisa, jeho zálibou byla matemetika, astronomie a hra na trubku, biskupem od r. 1884, benátským patriarchou od r. 1893, (někde bývá uvedeno zvolení 4. 8.) na stolec sv. Petra uveden 9. 8.1903, vydal 25.12.1904 bulu, kterou zrušil vliv panovníků na papežskou volbu (od císaře sv. Konstantina I. Velikého měli právo veta a schvalovali volbu papeže). Zrušil zvyk, že papež musí jíst sám, který v r. 1623 zavedl 236. papež Urban VIII. Zdůvodnil to tím, že ani v evangeliích, ani ve Skutcích apoštolů nenašel místo, že by sv. Petr jedl sám.
      V roce 1909 schválil litanie k sv. Josefovi, který byl jeho křestním patronem. Jeho státní sekretář Rafaele kardinál Merry del Val začal jako první ve Vatikánu používat auto místo kočáru. Papež reorganizoval církevní právo a kalendář v r. 1913.
      Obnovil nařízení 228. papeže Sixta V. o návštěvě biskupů „ad limina“. Dal zrevidovat překlad Bible – Vulgátu, napsal nový katechismus, vyzval k prohloubení teologie „naším největším nepřítelem je naše nevzdělanost“. 18. 4.1909 blahořečil Johanku z Arku.
      8. 8.1910 vydal dekret „Quam singulari amore“ (jak zvláštní touha /láska/) o prvním svatém přijímání dětí dříve než ve 14 letech: „dítě může přijmout Nejsvětější Svátost, když rozezná obyčejný chléb od chleba svátostného“ a dekret o denním sv. přijímání. 2. 8.1914 vyzval k modlitbám proti válce. 3. 6.1951 byl beatifikován, 29. 5.1954 kanonizován pp. Piem XII. a vystaven na levé straně velechrámu sv. Petra.

259. Benedikt XV. (XIV.) Giacomo (Jakub) markýz della Chiesa, Ital
                                    (7 r., 4 m., 18 d.) 4. 9.1914 – 22. 1.1922 +. 
      * 21.11.1854 Janov, jeho matka markýza Migliorati pocházela z rodu, ze kterého byl i 205. papež Inocenc VII. (1404 – 1406), jeho největší zálibou byla heraldika, za Lva XIII. a Pia X. byl zástupcem státního tajemníka Vatikánu, byl boloňským arcibiskupem, v červnu 1914 byl jmenován kardinálem, přes vypuknutí 1. světové války se sjelo do Vatikánu 60 z 65 kardinálů, na svatopetrský stolec nastoupil 6. 9.1914 (den volby bývá někde uveden 3. 9.), 1. světovou válku označil za neužitečnou, zpochybnil její nezbytnost a řekl, že je masakrem bližních, v té době byla válka mezi politiky považována za jedinou světovou hygienu a nezbytnou k řešení problémů, roku 1917 vyhlásil Codex iuris canonici (kodex kanonického práva CIC, 265. papež sv. Jan Pavel II.).
      Byl nazýván Papež míru, protože usiloval o světový mír a nabádal politiky k usmíření, 13. 5.1917 se událo zjevení Panny Marie ve Fatimě (Portugalsko), v roce 1918 podpořil vytvoření nové Československé republiky. 16. 5.1920 kanonizoval bl. Johanku z Arcu – Pannu Orleánskou (207. papež Martin V.).
      Připravil cestu třem papežským nástupcům: prefektu Apoštolské knihovny Vatikánu Achillovi Rattimu (Pius XI.), bavorskému nunciovi biskupu Evženu Pacellimu (ct. Pius XII.), řediteli Propaganda fide – čistota víry Angelu Giuseppe Roncallimu (sv. Jan XXIII.). Zemřel na následky prochladnutí z 27.11.1921, když čekal v 5 hodin ráno na otevření kostela sv. Petra a kostelník přišel později.

260. Pius XI. Ambrogio Damiano Achille (Ambrož Damián Achilleus) Ratti, Ital
                                 (16 r., 11 m., 29 d.) 6. 2.1922 – 10. 2.1939 +.
      * 31. 5.1857 Desio u Milána, pocházel z rodiny továrníka, byl nadšený horolezec (alpinista), další jeho zálibou byla jízda autem. 20.12.1879 byl vysvěcen na kněze. Stal se prefektem (ředitelem) Ambrosiánské knihovny v Miláně (1907 - 1911) a Vatikánské (Apoštolské) knihovny (viceprefekt 1911, prefekt 1915 - 1919). Poslán 259. papežem Benediktem XV. jako papežský nuncius do Polska a na Litvu (1919 - 1921). 20.10.1919 přijal v Polsku biskupské svěcení od třech polských biskupů. 
      V roce 1920 navštívil česko – německé poutní místo Filipsdorf (dnes Filipov). 13. 6.1921 byl jmenován kardinálem. Milánský arcibiskup v letech 1921 - 1922.
      Zvolen papežem 6. 2.1922, na stolec sv. Petra intronizován 12. 2.1922. 22. 4.1922 vyhlásil Pannu Marii Sedmibolestnou za hlavní patronku Slovenska. 11.12.1925 vyhlásil svátek Ježíše Krista Krále, kterým podpořil katolickou církev proti zesvětštění (sekularizaci) a poslední neděli v říjnu jako Misijní neděli.
      Nebyl dochvilný k jídlu, přicházel často i s dvouhodinovým zpožděním. Pro (zřídka) občasnou výbušnou povahu měl přezdívku Rex tremendae maiestatis = král strašného majestátu.
      Obnovil Vatikánský stát. Podpisem konkordátu s Benitem Mussolinim (Lateránské dohody) 11. 2.1929 vyřešil tzv. římskou otázku a byla mu vrácena světská moc nad státem Vatikán (Status Civitatis Vaticanus, Statto Cittá del Vaticano – 0,44 km²). Zahájil velké stavební práce ve Vatikánu, podle historiků to vypadalo podobně v době 217. pp. Julia II. a 228. pp. Sixta V. Podpořil vědecký výzkum a založil papežskou akademii věd, k posílení diplomacie založil Papežskou církevní akademii. Podporoval misie v rozvojových zemích, založil Vatikánský rozhlas a svěřil ho otcům jezuitům SJ (265. pp. sv. Jan Pavel II. televize 2000). První vysílání zahájil sám papež 12. února 1931.
      S Německem uzavřel 20. 7.1933 Říšský konkordát, aby zabránil pronásledování katolické církve v Německu. Historikové potvrzují, že konkordát představoval určitou ochranu katolíků, protože mimo Německo byla církev tvrdě pronásledována. Encyklikou Mit brennender Sorge (S úzkostlivou starostí) z 19. 3.1937 odsoudil nacismus a odmítl novopohanské praktiky nacismu: zbožtění árijské rasy, národa a násilí. Encyklikou Divini redemptoris odsoudil i komunismus. Kritizoval italského vůdce Mussoliniho (1883-1945) a v roce 1938 odmítl přijmout Adolfa Hitlera (1889-1945). Odjel do Castel Gandolfa a dal zavřít vatikánská muzea i velechrám sv. Petra.
      9.9.1938 řekl při svém kázání toto: "Všimněte si při katolické mši, že Abrahám je náš patriarcha a praotec. Antisemitismus je neslučitelný se vznešenou myšlenkou, kterou toto vyjadřuje. Je to hnutí, v němž katolík nemá co dělat. Ne, ne, říkám vám, pro křesťana je vyloučeno přijmout antisemitismus. Vyloučeno. Skrze Krista a v Kristu jsme duchovní následovníci Abraháma. Duchovně jsme všichni semité."
      Odmítal nacismus, rasismus a antisemitismus, které odsoudil v encyklice Humani generis unitas. Encykliku nestihl vydat. Podle některých historiků si jeho smrt přál Mussolini a údajně byl otráven injekcí, kterou mu dal jeho osobní lékař František Xaver Petacci (1883-1970), otec Mussoliniho milenky Kláry Petacciové (1912-1945).

261. ct. Pius XII. Eugenio Maria Giuseppe Giovanni (Evžen) Pacelli, Říman
                                   (19 r., 7 m., 7 d.) 2. 3.1939 – 9.10.1958 +.
      * 2. 3.1876 Řím. Otec Filip Pacelli, matka Virginie roz. Graziosiová. Od rodného domu papeže Pia XII. v ulici Via degli Orsini je přes Tiberu vidět basilika sv. Petra.
    Dva dny po narození byl 4.3.1876 pokřtěn svým strýcem Giuseppem Pacellim, farářem kostela sv. Celsa a Julia. Na křestní hostině byl i starý kněz Jacobacci, který vzal novokřtěnce do náruče, obrátil se před domem k velechrámu sv. Petra a prohlásil: Po 63 letech budou všichni křesťané oslavovat tohoto chlapce ve svatém Petru.“
    Vystudoval střední školu Viscontiho institut a v roce 1894 nastoupil do semináře. Teologii studoval na Gregoriánské univerzitě a na Lateránské umiverzitě.
    Mezi Evženovi záliby patřilo potápění, rychlá jízda autem a hra na housle.
    Jeho otec pracoval jako advokát v kanceláři papežské kurie. Na kněze byl vysvěcen na velikonoční neděli Zmrtvýchvstání Páně 2.4.1899 a stal se kaplanem v Novém kostele, kde dříve ministroval. Zároveň nastoupil do právní kanceláře k svému otci. Jeho prastrýc byl kardinál – jáhen Prospero Caterini, který ohlašoval volbu 257. pp. Lva XIII.
    23. 4.1917 byl jmenován od papeže Benedikta XV. nunciem v Bavorském království (Německo). 13. 5.1917 (v den zjevení Panny Marie ve Fatimě) byl Evžen Pacelli 259. papežem Benediktem XV. vysvěcen v Sixtinské kapli na biskupa.
    Od r. 1918 do r. 1929 působil jako nuncius v sjednoceném Německu, v r. 1929 byl jmenován kardinálem, v r. 1930 státním tajemníkem a důvěrným spolupracovníkem 260. papeže Pia XI.
    2. 3.1939 v den svých 63. narozenin byl zvolen papežem. Římané jásali, protože po 263 letech byl opět papežem římský rodák (240. pp. Klement X. 1670 – 1676). Při odchodu k převléknutí u vchodu do Sixtinské kaple papež v rozrušení špatně šlápl na schod a upadl na zem. Jeden z kardinálů mu řekl: Kristův náměstek na zemi“. Papež, který měl rád humor mu odpověděl:. Kdo se ponižuje, bude povýšen“. Na stolec sv. Petra uveden 12. 3.1939.
    Do Vatikánu si přinesl i svůj zvyk, kdy na závěr každého jídla si dal tři sušené švestky.
    Jako papež začal používat telefony pro přímou komunikaci se svými podřízenými. Usiloval, aby získal země a národy pro mír. 24. srpna 1939 apeloval na evropské vlády, aby zabránily hrozící válce: Mírem nelze nic ztratit, válkou všechno“. Snažil se, aby se Řím nestal dějištěm válečných akcí. Osobně projevil účast obětem bombardování ve čtvrti Sv. Vavřince (San Laurentio, San Lorenzo). Po útěku italského krále Viktora Emanuela III. se stal Řím městem papeže a obyvatelé dali papeži jméno Defensor civitatis“ (obránce města).
      Nikdo nebyl v Římě populárnější než Svatý Otec Pius XII. Vyslancům cizích zemí vyhradil místo ve Vatikánu. Ještě jako státní sekretář Vatikánu odsuzoval Hitlerovy postoje a nazýval hnědou ideologii „kacířstvím nejhoršího druhu.“ Několik měsíců po jeho volbě vypukla 2. světová válka. Zaujal k nacismu velmi rezervované stanovisko, za které je některými historiky velice tvrdě kritizován. Podle svědectví jeho spolupracovníků se chystal vystoupit veřejně proti nacismu, jako jeho předchůdce Pius XI., ale na naléhání biskupů i některých židovských rabínů od toho ustoupil.
      Důvodem byla reakce nacistů v r. 1942, kdy biskupové v Holandsku odsoudili deportaci Židů (následně byli v odvetě zavražděni i pokřtění Židé, mezi nimi i Editha Steinová – sv. Terezie Benedikta od Kříže).
     O to více se snažil pomáhat skrytě. Aby zabránil střetu, nevystoupil otevřeně proti Hitlerovi, ale přímo ve Vatikánu nechal vytvořit síť pro záchranu Židů a dalších ohrožených osob. Židovský historik Pinchas Lapide i někteří rabíni potvrdili v r. 2008, že zásahy papeže Pia XII. zachránily 850 000 Židů. To je několika násobně více, než zachránily mezinárodní organizace, včetně Červeného kříže.
      Někteří historikové papeže Pia XII. neoprávněně kritizují za tento tichý a skrytý postoj. V roce 2009 byla potvrzena informace z archivů, že 13.9.1943 přikázal Hitler generálu SS Karlu Wolfovi (1900-1984), aby unesl papeže za přátelský vztah k Židům. Wolf odjel do Říma, rozkaz nevykonal a papeže osobně varoval.
   Pro Čechy a Moravu (Protektorat Böhmen und Mähren) odmítl nátlak nacistických úřadů a jmenovat 3 nové biskupy (Praha, České Budějovice, Brno). Nesouhlasil ani s návrhem rozdělení území v Sudetech a vytvoření nové diecéze. 31.10.1942 zasvětil svět Nejčistšímu Srdci Panny Marie.
      V roce 1944, po smrti státního sekretáře Luigiho Maglioneho se sám ujal řízení státního sekretariátu a měl pouze dva zástupce: Dominika Tardiniho (1888-1961) a Giovanniho Batistu Montiniho (1897-1978), který se stal jeho sekretářem (263. pp. bl. Pavel VI. 1963 - 1978). V r. 1948 byla v Ženevě založena Světová Ekumenická rada církví, osobně se zasloužil o navázání styků.
      V r. 1950 vyhlásil dogma o Nanebevzetí Panny Marie, které se v církvi slavilo od 5. století. Napsal několik encyklik o Panně Marii, o Písmu Svatém, o kněžství, o liturgii a křesťanské vědě. Byl hluboce zbožný, mimořádně pracovitý a vzdělaný, uměl několik jazyků, měl vynikající paměť, skvělý intelekt a vyjadřovací schopnosti. Očistil italštinu i latinu od různých jazykových nánosů a v důsledku jazykového purismu se vrátil v dokumentech k: „Datum Roma“ = dáno z Říma, místo „ Datum Romae = dáno v Římě. Zemřel v letním sídle papežů v Castel Gandolfu 9.10.1958.
      265. papež sv. Jan Pavel II. prohlásil 2.9.2000 Pia XII. za ctihodného.

262. sv. Jan XXIII. (XXI.) Angelo Giuseppe (Anděl Josef) Roncalli, Ital
                                    (4 r., 7 m., 21 d.) 12.10.1958 – 3. 6.1963 +.
      * 25.11.1881 Sotto il Monte u Bergama v selské rodině, 1904 vysvěcen na kněze. Měl velký smysl pro humor. Působil jako polní duchovní v 1. světové válce, od r. 1922 nuncius v Řecku, Turecku, Bulharsku a ve Francii. Tam se na jedné státní recepci potkal s židovským rabínem. Při přechodu do jiného salónu mu rabín dal přednost, ale nuncius Roncelli mu na to odpověděl: „Prosím, jděte Vy, Starý Zákon byl dříve“.
      Jako bulharský nuncius v roce 1929 navštívil Prahu a zúčastnil se slavnostního otevření dostavěné katedrály sv. Víta, ve Vladislavském sále si prohlédl svatováclavskou výstavu (organizátor biskup A. Podlaha). Od předsedkyně výstavního výboru malířky Zdenky Braunerové dostal na památku Životopis sv. Václava (3. návštěva budoucího papeže /1) Eneáš Silvius kardinál Piccolomini – 211. papež Pius II. 1451, 2) Hypolit kardinál Aldobrandini – 232. Klement VIII. 1588. Papežské návštěvy vykonali: 1, 2, 3) 265. bl. Jan Pavel II. – 1990, 1995, 1997, 4) 266. Benedikt XVI. – 2009. Počítají se i dvě návštěvy 251. Pia VI. ve Vídni – 1782, 1786).
      Od r. 1953 byl benátským patriarchou, 259. papež Benedikt XV. ho jmenoval ředitelem Propaganda Fide (doktrína – čistota víry), po volbě papežem si dal jméno vzdoropapeže sesazeného kostnickým koncilem v r. 1415, aby napravil to, co bylo tehdy špatné, 4. 11.1958 uveden na stolec sv. Petra (někde bývá uveden den volby 28.10.), začal používat čepičku cappa magna z červeného sametu (188. pp. Jan XXI. v r. 1276), kterou v době renesance a baroka používali všichni papežové od 215. pp. Alexandra VI. po 251. pp. Pia VI.(1775 – 1799), v 19. století ji dávali ceremoniáři zemřelým papežům pouze do rakve.
      Řídil se heslem sv. Bernarda z Clairvaux: „Omnia videre, multa dissimulare, pauca corrigere = všechno vidět, mnohé přejít, málo napomínat“ a říkal: „Chyby, které jsou v ústech laiků maličkostí, jsou v ústech kněží velkým rouháním“. Po poradě se svými spolupracovníky se rozhodl svolat sněm katolické církve. 11.10.1962 zahájil 2. vatikánský koncil na obnovu duchovního života ve světě a obnovy církve (ukončen 263. papežem ct. Pavlem VI. 8.12.1965), usiloval o zachování světového míru mezi národy.
      Pro jeho cesty mimo Vatikán ho začali Římané nazývat Jan za hradbami (Ioannes in Mure), nebo Johnnie Walker = Jeník Chodec. Zemřel ve věku 82 let. 3. 9.2000 beatifikován (blahořečen) 265. papežem sv. Janem Pavlem II., který dal 3. 6.2001 jeho nerozložené tělo přenést do velechrámu sv. Petra (uložen na pravé straně chrámu, u sochy sv. Petra). Sv. Jan Pavel II. byl po své smrti pohřben do jeho hrobky (do 29. 4.2011).
      Anglikáni a protestantské církve uznali Jana XXIII. za reformátora křesťanství a v protestantském (luteránském) kalendáři je 3. června připomínána památka: Jan XXIII., biskup Říma. Svátek v katolické církvi je 11.10. Na svátek sv. Cyrila a Metoděje 5. 7.2013 oznámil papež František, že bl. Jan XXIII. bude kanonizován (svatořečen) asi 20.10.2013 společně s bl. Janem Pavlem II. Na svátek sv. Jeronýma 30. 9.2013 oznámil Svatý Stolec nové datum svatořečení. 267. papež František ho v neděli Božího milosrdenství 27. 4.2014 prohlásil za svatého spolu s blahoslaveným Janem Pavlem II. při slavnostní mši svaté na svatopetrském náměstí.

 

263. bl. Pavel VI. Giovanni Battista Enrico Antonio Maria (Ioannes Baptista, Jan Křtitel Jindřich Antonín Maria) Montini, Ital
                                   (15 r., 1 m., 16 d.) 21. 6.1963 – 6. 8.1978 +. 
      * 26. 9.1897 Consesio v Brescii (Itálie). Otec byl advokát a politik. Jeho zálibou byla četba. Na kněze byl vysvěcen 29. 5.1920 a po vysvěcení byl poslán na studia na Papežskou Gregoriánskou universitu. Byl sekretářem Pia XII. a od r. 1937 zástupcem státního tajemníka Vatikánu. 1.11.1954 milánský arcibiskup. Do úřadu nastoupil 4. 1.1955. Na slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie 8.12.1958 byl jmenován kardinálem a to jako první z těch, které jmenoval sv. Jan XXIII.
      21. 6.1963 byl zvolen papežem. Intronizován (uveden na trůn) na svatopetrský stolec 30. 6.1963. Hned po nastoupení do úřadu upravil papežský titul „Episcopus Ecclesiae Catholicae urbis Romae = biskup církve katolické města Říma“ na „Episcopus Ecclesiae Catholicae“. Tento titul byl používán od starověku i pro biskupy ve znění: „Biskup církve katolické se stolcem od apoštolů“. Poslední papež korunovaný tiárou 30. 6.1963, kterou mu dala zhotovit milánská diecéze. 11.11.1964 odložil tiáru. V roce 1975 ji prodal americkému muzeu v New Yorku a peníze věnoval chudým v Indii. Dnes je tiara Pavla VI. uložena v chrámu Neposkvrněné Panny Marie ve Washingtonu. Korunu nosili papežové od 106. pp. sv. Mikuláše I. Velikého r. 858, jako tiáru od r. 1305 – 1975 (670 let), od doby 201. pp. bl. Urbana V. se tiára používala trvale nad papežským erbem v letech 1362 – 2005 (643 let).

    První papež nové doby, který cestoval po světě. V r. 1964 se setkal v Jeruzalémě s pravoslavným patriarchou Athenagorasem I., v r. 1965 navštívil OSN, kde přednesl projev o míru, v r. 1969 osamostatnil úřad pro kanonizaci při Kongregaci obřadů (171. papež Alexandr III. a 228. papež Sixtus V.) pod názvem Congregatio de Causis Sanctorum (kongregace pro kauzy světců – věci světců). V r. 1965 jako první papež navštívil OSN v New Yorku v USA (265. bl. Jan Pavel II., 266. Benedikt XVI.). Na svátek sv. Ambrože 7.12.1965 zrušil (po 911 letech a 10 měsících) exkomunikaci s východní (pravoslavnou) církví (153. papež sv. Lev IX.) a předal ji v Sixtinské kapli v Římě pověřenému legátovi (vyslanci) cařihradského patriarchy Athenagorase I. arcibiskupu Melitonovi. Po předání listiny Pavel VI. náhle poklekl a políbil nohy metropolitovi Melitonovi. Ve stejnou dobu předal v Cařihradě patriarcha Athenagoras I. papežské delegaci zrušení exkomunikace mezi Cařihradem a Římem (266. pp. Benedikt XVI. – pravoslavím uznáno papežské prvenství).

     8.12.1965 dokončil 2. vatikánský koncil (zahájen 262. papežem sv. Janem XXIII. 11.10.1962), v r. 1967 zasvětil znovu svět Panně Marii (261. pp. Pius XII.), jako první papež jmenoval svaté ženy za církevní učitelky: sv. Kateřinu Sienskou a sv. Terezii z Avily. V roce 1968 odsoudil vstup vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna do Československa.

   V roce 1969 pověřil významného architekta Piera Luigiho (Petr Ludvík) Nerviho stavbou nové audienční haly ve Vatikánu, která pojme 10.000 osob. V roce 1971 ji papež vysvětil. Pietro Nervi projektoval také budovu UNESCO v Paříži a Olympijský stadion v Římě (1960). V čele haly je umístěn velký bronzový reliéf Zmrtvýchvstání Krista od Pericla Fazziniho. Audienční halu v roce 1979 přejmenoval sv. Jan Pavel II. na halu Pavla VI.

       Na Pavla VI. byl při jeho návštěvě 27.11.1970 na Filipínách spáchán v Manile atentát, kdy ho neznámý muž, převlečený za kněze, několikrát bodl nožem. Papež Pavel VI., se zasloužil o větší otevření církve světu dialogem se světskou společností a jinými církvemi. Byl znám odporem proti komunistickému bloku ve střední a východní Evropě, kde vlády pronásledovaly církevní představitele a věřící. České biskupy Štěpána Trochtu a arcibiskupa Františka Tomáška tajně jmenoval kardinály, Josefa kardinála Berana, známého odpůrce nacistů i komunistů dal pohřbít do svého hrobu v kryptě vatikánské baziliky mezi hroby papežů.
      Zemřel na svátek Proměnění Páně 6. 8. v papežském letním sídle v Castel Gandolfu ve věku 81 let. Při jeho pohřbu byla prostá dřevěná rakev položena na dlažbě náměstí sv. Petra. Podle vlastního přání byl pohřben v podzemí basiliky sv. Petra ve Vatikánu. Papež Benedikt XVI. 20.12.2012 (čtvrtek) zahájil proces beatifikace Pavla VI. vydáním dekretu, ve kterém uznal jeho "hrdinské ctnosti". Kongregace pro blahořečení a svatořečení uznala v květnu 2014 zázrak uzdravení nenarozeného dítěte na přímluvu ct. Pavla VI. Beatifikován 267. papežem Františkem na Svatopetrském náměstí ve Vatikánu 19.10.2014. Při mši byly vystaveny relikvie Pavla VI.: dvě košile od krve, které měl na sobě na Filipínách v roce 1970. Svátek 26. 9.

 
264. Jan Pavel I. Albino (Albín) Luciani, Ital
                                     (1 měsíc, 3 dny) 26. 8.1978 – 28. 9.1978 +.
      Byl nazýván „papež úsměvu“. * 17.10.1912 Formo di Canalle (sev. Itálie). Pocházel z chudé dělnické rodiny, otec byl zedník a socialista. Jeho zálibou byla jízda na kole. V r. 1935 byl vysvěcen na kněze, v r. 1958 na biskupa a roku 1969 se stal benátským patriarchou. Při návštěvě Benátek v r. 1972 na náměstí sv. Marka mu dal 263. papež ct. Pavel VI. na ramena papežskou štolu. Lidé to považovali za předzvěst jeho zvolení za papeže.
      Zvolen ve třetím kole konkláve. Hned po zvolení mluvil o sobě v jednotném čísle  a přestal používat vladařské (společné) „My“. Velice silně dal najevo, že ho volba vyděsila a kardinálové mu dodávali odvahu. Řekl jim: „Ať vám Bůh odpustí, co jste udělali.“ Jméno si dal podle svých dvou předchůdců sv. Jana XXIII. a  sv. Pavla VI. Tím dal najevo, že bude pokračovat v jejich programu.
      Na stolec sv. Petra nastoupil 3. 9.1978. Po 1120 letech první papež, který si po zvolení, místo tiáry, nechal (arcibiskupské) palium (106. sv. Mikuláš I. Veliký, 153. sv. Lev IX.) – bílý vlněný pásek se šesti černými křížky.
      5. září přijal k soukromé audienci ruského pravoslavného metropolitu Nikodema (1929-1978), který se během rozhovoru zhroutil a zemřel papeži v náručí. Byla vydána oficiální zpráva o srdečním infarktu. Vyskytly se spekulace o tom, že metropolita Nikodem byl otráven na návštěvě u papeže, šálek s čajem byl určen papeži. V posledních dnech si papež stěžoval svému sekretáři Diegovi na namáhavý program. 27. září večer papež povečeřel se svým sekretářem Diegem Lorenzim a tajemníkem Johnem Mageem.
      Ráno našla mrtvého papeže sestra Vincenza, která mu nesla snídani. Příčinou smrti bylo srdeční selhání (infarkt). Jan Pavel I. měl velké zdravotní potíže již několik let. Pohřben u sv. Petra ve Vatikánu, proti hrobu bl. Pavla VI.

    Většina lidí byla přesvědčena, že jeho jméno předznamenalo jeho život „nomen omen = jméno (vyjadřuje) všechno“albus lucis = bílé světlo (malý východ, světlo z měsíce). Jeho pontifikát trval jeden měsíc. V roce 2003 byl zahájen beatifikační proces.

 

X. období

Papežství, ateismus a vyhranění jiných náboženství

(od roku 1995)

 

265. sv. Jan Pavel II. Karol Józef (Karel Josef) Wojtyła, Polák
                                  (26 r., 5 m., 16 d.) 16.10.1978 – 2. 4.2005 +.
      Zatím jediný Polák, * 18. 5.1920 Wadowice u Krakowa v Polsku. Pocházel z rodiny polského armádního kapitána Karla (*1880, + 18. 5.1942). Matka Emílie roz. Kaczorowská (* 1884, + 13. 5.1929), měla litevské předky. Jeho starší bratr Edmund, lékař (* 28. 8.1906, + 5.12.1935), zemřel na spálu ve věku 29 let. Mezi Edmundem a Karlem měli Wojtylovi ještě dceru Olgu (*,+1914), která žila pouze pár týdnů. Jako chlapec byl brankářem vadovického fotbalového mužstva, mezi jeho záliby patřilo lyžování, veslování na kajaku, byl výborným plavcem. Psal básně. Od svého otce uměl plynně německy.

    V 10 letech ho vzal otec na pouť k Panně Marii na Kalvarii Žebřidovskou a tam získal silný vztah k Panně Marii. Jeho oblíbenou knihou byla „Pravá pobožnost k Panně Marii“ od sv. Ludvíka Maria Grignona, ze které převzal své heslo „Totus Tuus“ (celý tvůj).

    27. 5.1937 maturoval, v srpnu 1938 se přestěhoval s otcem do Krakova a studoval polonistiku na Jagellonské universitě, za 2. světové války studoval tajně a zapojil se do ilegálního odboje, od září 1940 pracoval ve vápencovém kamenolomu v Zakrzówku, který byl spojen s chemickou továrnou Solvay. 18. 5.1942 po příchodu ze směny našel doma mrtvého otce.

       V létě roku 1942 ho při návratu z jedné noční směny srazilo auto a utrpěl těžký otřes mozku. Byl odvezen do nemocnice.

      Na podzim v r. 1942 byl přijat do tajného semináře, kněžské svěcení přijal 1.11.1946, byl poslán na studia do Říma (1946-1948). 26.12.1948 dostal na Jagellonské universitě titul ThDr., od 1.12.1956 se stal vedoucím katedry Etiky na Lublinské katolické universitě, 261. papež ct. Pius XII. ho jmenoval 4. 7.1958 pomocným biskupem v Krakově, vysvěcen na biskupa na svátek sv. Václava 28. 9.1958. V letech 1962 – 1965 se zúčastnil II. vatikánského koncilu, 263. papež ct. Pavel VI. ho 30.12.1963 jmenoval krakovským arcibiskupem, v úřadu byl od 18. 1.1964 – 16.10.1978, kardinálem byl jmenován 28. 6.1967. Z Krakova přijel 16. 4.1974 na pohřeb litoměřického biskupa Štěpána kardinála Trochty.

     16.10.1978 zvolen v 58 letech jako 4. nejmladší pontifik (209. pp. Mikuláš V.– 49 r., 244. pp. Klement XI.– 51 r., 256. pp. bl. Pius IX.– 54 r.) na stolec sv. Petra nastoupil 22.10.1978 jako první papež Neital po 455 letech (předtím byl Holanďan 219. pp. Hadrián VI.). Jméno přijal podle svého předchůdce Jana Pavla I. a chtěl pokračovat v jeho programu. Podle něho místo tiáry opět přijal (arcibiskupské) palium. Jako berlu začal používat dopředu nahnutý kříž. Muslim Mohamed Ali Agcca (kterého poslala sovětská tajná služba KGB), na něho na svatopetrském náměstí 13. 5.1981 spáchal atentát. V r. 1983 založil Papežskou radu kultury a zavedl nový kodex kanonického práva (259. papež Benedikt XV.). 25. 3.1984 opět zasvětil svět Panně Marii (261. pp. Pius XII., 263. pp. Pavel VI.) a jako první papež navštívil 13. 4.1986 židovskou synagogu v Římě. 27.10.1986 svolal do Asissi představitele všech náboženství k modlitbám za světový mír (sešlo se 150 zástupců 33 křesťanských církví, židé, muslimové, hinduisté, šintoisté, sikhové a představitelé afrických kmenových náboženství).

    12.11.1989 kanonizoval blahoslavenou Anežku Českou (Pražskou, Přemyslovnu) a přispěl ke zhroucení komunismu v Evropě. 21.–22. 4.1990 jako první papež navštívil poprvé Československo (Praha, Velehrad, Bratislava – 153. pp. sv. Lev IX. v r. 1052), podruhé (poprvé Českou republiku) 20. 5.1995 Praha (21. 5.1995 Olomouc, kde kanonizoval bl.Zdislavu a bl. Jana Sarkandra), potřetí 25. 4.1997 Praha a 26. 4.1997 Hradec Králové. 4. Benedikt XVI. 2009 Stará Boleslav. Návštěvy budoucích papežů na našem území: 1. Aeneas Silvius kardinál Piccolomini (Pius II.) 1451, 2. Hypolit kardinál Aldobrandini (Klement VIII.) 1588, 3. Angelo Giuseppe kardinál Roncalli (bl. Jan XXIII.) 1929. Počítají se i dvě (4,5) návštěvy Pia VI. 1782, 1786 ve Vídni. Bl. Jan Pavel II. v roce 1993 založil biskupství v Plzni, 1996 řeckokatolickou eparchii (biskupství) v Praze s působností v celých Čechách a na Moravě, 1996 biskupství v Ostravě – Opavě. 31.10.1992 rehabilitoval (po 359 letech) vědce Galilea Galileiho (který byl donucen se zříci své teorie, že se Země točí kolem Slunce). V r. 1979 a 1995 promluvil v OSN v New Yorku jako druhý papež (263. ct. Pavel VI., 266. Benedikt XVI.). 23.2.1996 dokumentem Universi ominici Gregis upravil změny o volbě papeže, že pokud budou tři série skrutinií (33 - 34 hlasování) bez výsledku, pak stačí ke zvolení většina hlasů (171. papež Alexandr III., 266. Benedikt XVI.). 17.12.1999 rehabilitoval mistra Jana Husa, vyjádřil lítost nad jeho smrtí a prohlásil ho mučedníkem svědomí a reformátorem církve.
      Jako první papež navštívil v r. 2001 muslimskou mešitu v Sebastě v Jordánsku s hrobem sv. Jana Křtitele. 3.10.2004 blahořečil posledního českého a uherského krále a rakouského císaře Karla I. (VII.) Habsburského (účast 30.000 věřících, papež ho označil za příklad pro evropské politiky). Zároveň ten den svatořečil bl. Kateřinu Annu Emmerichovou.
      Napsal 5 knih básnických sbírek a dramat, 82 encyklik a dokumentů, kanonizoval 482 osob (před ním všichni papežové 300 lidí), blahořečil 1338 (papežové dohromady 1310). Upevnil autoritu Apoštolského stolce ve světě. Ovládal 11 jazyků. Během svého pontifikátu navštívil 129 zemí při 104 cestách.

      Zemřel po dlouhé nemoci 2. 4.2005 ve 21.37 hodin SELČ (středoevropský letní čas, SEČ 20.37), ve věku 85 let. Jeho pontifikát je zatím třetí nejdelší v církevních dějinách – 26 let, 5 měsíců, 16 dní (nejdelší byl pontifikát sv. Petra, 2. byl 256. pp. Pius IX.). Hlavním celebrantem pohřební mše 8. 4.2005 na náměstí sv. Petra ve Vatikánu byl Josef kardinál Ratzinger (pohřeb trval 4,5 hodiny, z toho 2,5 hodiny byla pohřební mše - rekviem). Zúčastnilo se 200 hlav států a předsedů vlád (za ČR prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Cyril Svoboda, 5 králů a 5 královen, 70 prezidentů, zástupci židovského a islámského náboženství).
      Pohřben v původním hrobě 262. papeže sv. Jana XXIII. u sv. Petra ve Vatikánu. 9. 5.2005 zahájil jeho beatifikační proces 266. papež Benedikt XVI. Na svátek sv. Štěpána 26.12.2009 byl prohlášen za ctihodného 266. papežem Benediktem XVI., který 14. 1.2011 podepsal dekret o beatifikaci ct. Jana Pavla II.

     1. května 2011 ho papež Benedikt XVI. prohlásil za blahoslaveného: My, když jsme přijali žádost našeho bratra Agostina kardinála Valliniho, našeho generálního vikáře pro římskou diecézi, mnoha spolubratří v biskupské službě, velkého množství věřících a také po tom, co jsme obdrželi vyjádření Kongregace pro svatořečení, Naší apoštolskou autoritou dovolujeme a udělujeme, aby ctihodný Boží služebník Jan Pavel II., papež, byl od této chvíle nazýván blahoslaveným. A podle předpisů stanovených církevním právem, aby se slavila jeho každoroční místní památka 22. října. Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Amen."

       Místní památka papeže je v celé církvi. Na beatifikační mši svaté 1. 5.2011 se zúčastnilo 2,5 milionu věřících. Rakev s jeho tělem byla 29. 4.2011 vybrána z hrobu ve vatikánském podzemí a přenesena do velechrámu sv. Petra k veřejnému uctění. 2. 5.2011 byla uložena pod oltářem v kapli sv. Sebastiána (mezi kaplí s Pietou a kaplí Nejsvětější Svátosti v pravé lodi velechrámu). Náhrobní desku z původního hrobu dostal darem krakovský arcibiskup Stanislav kardinál Dziwisz. Na nové desce byl jednoduchý nápis: BEATVS IOANNES PAVLVS PP. II. (Blahoslavený Jan Pavel II. papež).

      4. 1.2011 uznala lékařská a teologická komise nevysvětlitelné uzdravení francouzské řeholní sestry Marie Simon Pierre z Parkinsonovy nemoci. 19. 4.2013 komise sedmi vatikánských lékařů, na žádost Kongregace pro svatořečení a blahořečení uznala uzdravení spojené s Janem Pavlem II. Jde o uzdravení jedné ženy v Kostarice, které je z lékařského hlediska nevysvětlitelné. Prokázaný zázrak je podle kanonického práva rozhodující ke svatořečení. Teologická komise uznala tento druhý zázrak zázrak 18. 6.2013.

      Na svátek sv. Cyrila a Metoděje 5. 7.2013 oznámil papež František, že bl. Jan Pavel II. bude kanonizován (svatořečen) asi 20.10.2013 (tento den byl před 35 lety Jan Pavel II. zvolen papežem) společně s bl. Janem XXIII. Na svátek sv. Jeronýma 30. 9.2013 oznámil Svatý Stolec nové datum svatořečení. 267. papež František ho v neděli Božího milosrdenství 27. 4.2014 prohlásil za svatého spolu s blahoslaveným Janem XXIII. při slavnostní mši svaté na svatopetrském náměstí. Na hrobě byla zhotovena nová deska: SANCTVS IOANNES PAVLVS PP. II. (Svatý Jan Pavel II. papež). .

266. Benedikt XVI. (XV.) Joseph (Josef) Alois Ratzinger, Němec – Bavor
                   (7 let, 10 m., 9 dní) 19. 4. 2005 – 28. 2.2013 abdikoval.
      Po 947 letech další Němec na stolci sv. Petra (155. pp. Štěpán X. + 29. 3.1058). * 16. 4.1927 (4.30 h., pokřtěn v 8.30, Bílá sobota) Marktl am Inn v Německu (Pasovská diecéze, Bavorsko). Třetí, nejmladší dítě Josepha Ratzingera a Marie Ratzingerové (roz. Peintnerové). Rodina jeho matky pocházela z Bolzana v Itálii. Jeho otec byl četníkem a sám ho doma vyučoval.
      Měl dva starší sourozence: Marie (1921-1991), Georg (*15. 1.1924) se stal knězem a v letech 1964 - 1994 byl také regenschorim (ředitelem kůru) v řezenské katedrále. Sestra Maria se nevdala a až do své smrti pečovala o domácnost bratru Josefovi.
      V roce 1932 byl Josef ve skupině dětí, která měla navštívit mnichovského arcibiskupa, kardinála. Josefovi se nejvíce líbil kardinálův oblek a prohlásil, že také bude kardinálem.
      Josef studoval na gymnáziu v Hufschlagu u Traunsteinu, v r. 1939 začal studovat v semináři v Traunsteinu. V roce 1941 musel povinně vstoupit do organizace Hitlerjugend. Byl neaktivním členem a odpůrcem nacismu. Od r. 1943 studoval na filosofické fakultě v Mnichově. Nastoupil na vojenskou službu k pozemním jednotkám, onemocněl a výcvik mu byl zmírněn. Stal se pozorovatelem protiletecké obrany. V roce 1945 ho v jeho domě zajali američtí vojáci, kteří si u nich doma zařídili své velitelské stanoviště. Byl uvězněn v zajateckém táboře. Propuštěn v roce 1946 a po propuštění vstoupil s bratrem Georgem do semináře.
      29. 6.1951 vysvěcen na kněze mnichovským arcibiskupem Michaelem kardinálem von Faulhaberem. Jako profesor fundamentální a dogmatické teologie přednášel na univerzitách: Freising 1957 – 1959, Bonn 1959 – 1969, Münster 1963 – 1966, Tübingen 1966 – 1969, od r. 1969 vyučoval dogmatiku na universitě v Řezně. Byl poradcem kolínského arcibiskupa Josefa kardinála Fringse. Stal se členem Maltézského řádu O.Melit. 263. papež ct. Pavel VI. ho 24. 3.1977 jmenoval za mnichovského arcibiskupa (arcidiecéze Mnichov-Freising). 28. 5.1977 vysvěcen na biskupa. 27. 6.1977 byl jmenován kardinálem a dostal titulární kostel Sancta Mariae Consolatrice (Panna Maria Těšitelka) v Římě. 25.11.1981 přišel do římské kurie, kde ho 265. papež sv. Jan Pavel II. jmenoval prefektem (ministrem) Kongregace (ministerstva) pro doktrínu (čistotu) víry. Vysloužil si přezdívku Boží kladivo nebo Boží rotvailer, pancéřový kardinál (panzerkardinal) a Doctor quadratus (čtvercový, čtverhranný učitel). 1986 – 1992 předseda Komise pro přípravu nového Katechismu katolické církve. 5. 4.1993 dostal titulární kostel ve Velletri – Segni. 9.11.1998 se stal viceděkanem kardinálského sboru. Od 30.11.2002 děkan kardinálského kolegia s titulárním kostelem v Ostii.
      Druhý den volby 19. dubna, na svátek sv. Lva IX. (Němec Bruno Hugo – 153. papež, + 19. 4.1054) byl zvolen papežem. Ze 115 kardinálů mu dalo svůj hlas 77. Dal si jméno podle patrona Evropy sv. Benedikta z Nursie a podle 259. papeže Benedikta XV. Na svatopetrský stolec byl uveden na svátek sv. Jiří (24. 4.2005) za přítomnosti 180 křesťanských státníků z celého světa (ČR zastupoval prezident Václav Klaus a ministr zahraničí Cyril Svoboda).
      Přijal rybářský prsten a po 1147 letech se vrátil k původnímu prvokřesťanskému papežskému paliu (2,6 m dlouhý a 16 cm široký bílý pás z ovčí vlny), s pěti červenými křížky a sepnuté třemi sponami (symbol pěti Kristových ran a tří hřebů), odlišné od palia arcibiskupů se šesti černými křížky. Jako první papež přijal palium s pěti červenými křížky (106. sv. Mikuláš I. Veliký). Jako první papež rozhodl, že tiára nebude součástí papežského znaku (kde byla od r. 1362, 201. bl. Urban V.) a nechal ji (20. 4.2005 při tvorbě nového znaku) 3. 5. 2005 odstranit z vatikánského erbu. Nad znakem je biskupská mitra a pod znakem palium s třemi červenými křížky. Nechal si své biskupské heslo: COOPERATORES VERITATIS = spolupracovníci Pravdy. Jako berlu použil zlatý latinský kříž 256. papeže Pia IX.
      V rámci zlepšení vztahů s pravoslavnou církví zrušil po svém zvolení titul Patriarcha západu. Na 1. zahraniční cestu přijel 18. 8.2005 do Německa na Světové dny mládeže (4 dny). 19. 8.2005 navštívil v Kolíně nad Rýnem (Köln a.R.) židovskou synagogu, kde se jako první papež zúčastnil židovské bohoslužby (synagoga v Kolíně n. R. je nejstarší ve střední Evropě), 25. – 28. 5.2006 navštívil Polsko (Krakov, Vadovice, Čenstochovou, Osvětim). 
      28.11.–1.12.2006 navštívil Turecko, kde se setkal v Istanbulu (Cařihrad) s pravoslavným konstantinopolským patriarchou Bartolomějem I. (232. patriarcha Konstantinopole). V Efesu sloužil mši svatou v domku, kde zemřela Panna Maria. 29. 6.2007 zrušil konstituci sv. Jana Pavla II. a obnovil konkláve podle dřívějších pravidel: po třetí sérii se v dalších hlasováních hlasuje o 2 nejúspěšnějších kardinálech. Jeden z nich musí získat 2/3 hlasů (171. papež Alexandr III., 265. sv. Jan Pavel II.).
      V listopadu 2007 představitelé pravoslavné církve (cařihradský patriarcha Bartoloměj I. a další biskupové, mimo ruského patriarchátu) podepsali dokument o uznání prvenství římského biskupa před ostatními biskupy a patriarchy. Pravoslavná církev v Rusku si vyhradila prozkoumání tohoto dokumentu Svatým synodem Ruské pravoslavné církve (153. pp. sv. Lev IX. exkomunikace Východu, 263. pp. ct. Pavel VI. zrušení exkomunikace). 16. – 21. 4.2008 na apoštolské cestě v USA. Na letišti ve Washingtonu ho přivítal prezident USA George Bush (americký prezident podle protokolu vítá hosty pouze v Bílém domě). 18. 4.2008 jako třetí papež promluvil v OSN (263. bl. Pavel VI., 265. sv. Jan Pavel II.). Po celou dobu návštěvy byl vítán mnohamilionovými davy lidí, kteří se zúčastnili jeho mší svatých.
      Ve dnech 13. –19. 7.2008 navštívil Světové dny mládeže v Sydney v Austrálii. 12. 5.2009 jako první papež navštívil na Chrámové hoře v Jeruzalémě Omarovu mešitu (Skalní chrám), třetí nejposvátnější místo islámu.
      26. – 28. září 2009 přijel do České republiky a navštívil Prahu, Brno, Starou Boleslav. V Praze navštívil 26. 9. nejdříve kostel Panny Marie Vítězné, kde uctil Pražské Jezulátko a věnoval mu zlatou korunku. Potom se setkal s prezidentem Václavem Klausem a vládou. V katedrále uctil lebku sv. Václava a pomodlil se nešpory s řeholníky a s duchovními. 27. 9. v Brně sloužil mši svatou, na které se zúčastnilo 120.000 lidí. Na svátek sv. Václava 28. 9. uctil jeho lebku na místě jeho mučednické smrti ve Staré Boleslavi a na Proboštské louce sloužil mši svatou s promluvou pro mládež. Mše se zúčastnilo 60.000 lidí. Na našem území to byla čtvrtá papežská návstěva, z toho tři vykonal sv. Jan Pavel II. (1990, 1995, 1997). Další dvě návštěvy na území Rakouské monarchie vykonal ve Vídni 251. papež  Pius VI. (1782, 1786 Vídeň). Tři návštěvy vykonali na našem území budoucí papežové: 1. Aeneas Silvius kardinál Piccolomini (Pius II.) 1451, 2. Hypolit kardinál Aldobrandini (Klement VIII.) 1588, 3. Angelo Giuseppe kardinál Roncalli (sv. Jan XXIII.) 1929. 
      Papež Benedikt XVI. používal od 28.11.2009 novou papežskou berlu (kříž), která byla lehčí než berla sv. Jana Pavla II. Uprostřed kříže Beránek a na konci symboly evangelistů. Na odvrácené straně uprostřed XP (Christos, Pax = Kristus, pokoj) a na koncích 4 církevní otcové starověku: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Atanáš a sv. Jan Zlatoústý. Na držadle erb papeže.
      16.– 19. 9.2010 navštívil na 17. apoštolské cestě Velkou Británii. Do Skotska přijel na svátek biskupa věrozvěsta sv. Niniána, kterého ctí katolíci i protestanté. Od svého zvolení poprvé osobně blahořečil 19. 9.2010 Johna Henryho kardinála Newmana. Na svatopetrském náměstí ve Vatikánu 1. 5.2011 blahořečil svého předchůdce Jana Pavla II. 23. - 25. 3.2012 navštívil Mexiko, 26. - 28. 3.2012 Kubu. 14. - 16. 9.2012 navštívil Libanon. Celkem vykonal 25 apoštolských cest na všech kontinentech. 20.12.2012 vydal dekret o zahájení beatifikace 263. papeže ct. Pavla VI.
      Na svátek Panny Marie Lurdské 11. 2.2013 (pondělí) ve 12 hodin na konzistoři oznámil svoji abdikaci (lat. abdicatio = odřeknutí. Odstoupení hlavy státu, francouzsky: résigner = rušit platnost, vzdát se práva. Král nebo císař se vzdal nároku na trůn). Vysvětlil kardinálům, že zdravotně nemá dost sil na dobré vykonávání svatopetrského úřadu. V dějinách církve je to po 719 letech druhý papež, který dobrovolně odstoupil z úřadu (193. sv. Celestin V. 1294 ve věku 79 let). Po oznámení papežovy abdikace se večer nad Římem přehnala zimní bouřka a do kříže na kopuli velechrámu sv. Petra udeřil blesk. S věřícími se papež rozloučil při generální audienci 27. 2.2013 na svatopetrském náměstí. Na náměstí a v přilehlých ulicích se shromáždilo 250.000 lidí.

28.2.2013--louceni-papeze-benedikta-s-kardinaly.-miloslav-vlk.jpg28.2.2013 papež Benedikt XVI. a kardinál DukaRozloučení papeže Benedikta XVI. s kardinály.

foto 1. papež Benedikt XVI. a kardinál Vlk

foto 2. Benedikt XVI. a kardinál Duka

 

        Druhý den se rozloučil s kardinály a odletěl vrtulníkem na papežské letní sídlo Castel Gandolfo. Tam ho přivítalo 12 000 věřících. 28. 2.2013 ve 20 hodin ukončil svůj úřad, dva švýcarští gardisté zavřeli bránu a předali klíče i ochranu Benedikta XVI. vatikánské policii .
      Jeho papežský prsten byl rozlomen. 2. 5.2013 se vrátil do Vatikánu, kde v klášteře Mater Ecclesiae (Matka Církve) ve vatikánských zahradách byl pro něho připraven byt. Klášter založil v roce 1993 sv. Jan Pavel II. a pozval do něho řeholní sestry, aby se modlily za papeže a církev.
      Titul po abdikaci: Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní papež, nebo Jeho Svatost Benedikt XVI., emeritní pontifik římský. Jako oděv si ponechal jednoduché bílé roucho.
    Setkával se se svým nástupcem a zúčastnil se i některých oficiálních slavností: např. jmenování kardinálů.

         ------------------ + ------------------------- + ------------------------ + -------------------

12.12.2013 se Benedikt XVI. setkal s českým primasem Dominikem Dukou.

Vatikán 11.2.2014:
      Emeritní papež Benedikt XVI. nelituje svého odchodu z čela katolické církve, uvedl to jeho sekretář, arcibiskup Georg Gänswein. Emeritní papež je ve vatikánském klášteře Mater Ecclesiae skryt před zraky světa" a svůj čas tráví psaním, četbou, modlitbami, procházkami a jako milovník Beethovena a Mozarta také hrou na piano. Spolu s ním v tomto klášteře žije i jeho bratr kněz Georg Ratzinger (* 15.1.1924). Emeritní papež dodržuje rytmus, který měl jako papež: 5.30 budíček, 7.00 mše svatá, snídaně, korespondence a četba novin, oběd, odpočinek. Odpoledne audience profesorů univerzit, večerní zprávy.
    Jeho vztah s liberálnějším papežem Františkem je dobrý, i když nesouhlasí se všemi jeho kroky. Oba papežové jsou ve stálém kontaktu. Telefonují si, pozývají se 
a setkávají se," potvrdil 
Ganswein. Papež František mnoho kroků se svým předchůdcem konzultuje.
      Arcibiskup Georg Gänswein slouží jako majordomus Jeho Svatosti papeže Františka a je v kontaktu s oběma papeži katolické církve.

------------------ + --------------------------- + ------------------------------------ + -------------

sedisvakance (prázdný stolec) 1. 3.2013 – 13. 3.2013. Konkláve kardinálů vyhlášeno na úterý 12. 3.2013.
     Nový papež byl zvolen v 5. kole volby ve středu (prázdný stolec) 1. 3.2013 – 13. 3.2013. Ve středu 13.3. byl papež zvolen v 5. kole volby v 19 hodin. V 19.07 se nad Sixtinskou kaplí objevil bílý kouř.

267. František (I.)  Jorge Mario (Jiří Maria) Bergoglio, Argentinec.
                                              13. 3. 2013 – /
      Zatím jediný Argentinec, * 17.12.1936 v Buenos Aires v Argentině v rodině italských přistěhovalců z Turína. Otec José Maria Bergoglio a matka Regina Marie Sivoriová měli pět dětí. Papež mluví latinsky, španělsky, italsky a německy. Po 1282 letech první papež narozený mimo Evropu (90. papež sv. Řehoř III. ze Sýrie v roce 731). V dějinách první papež jezuita.
      V mládí prodělal infekci plic a jedna mu byla odebrána. Vystudoval střední chemicko-průmyslovou školu. Pracoval jako vyhazovač v nočním baru. V roce 1957 vstoupil v Santiagu de Chile do řádu jezuitů (SJ, TJ). V San Miguel vystudoval filosofii a teologii. 13.12.1969 byl 4 dny před svými 33 narozeninami vysvěcen na kněze córdobským arcibiskupem Ramonem Josefem Casellanem.
      Kněžské působení začal v rodné čtvrti Flores v Buenos Aires v basilice sv. Josefa. Věčné sliby složil 22. 4.1973 a byl jmenován profesorem teologie. 1973 - 1979 provinciál jezuitů v Argentině. V době tzv. špinavé války v květnu 1976 tajně zachránil před armádou životy jezuitských kněží Orlanda Yoria, Francisca Jalicse a dalších, které tajně ukryl před eskadrami smrti nebo jim pomohl uprchnout.
      1980 - 1986 byl rektorem jezuitské fakulty v San Miguel. V roce 1985 studoval na Vysoké škole Filosoficko - teologii pro jezuity ve Frankfurtu nad Mohanem. 1986 - 1992 sloužil ve farnosti v Córdobě. Biskupské svěcení přijal 27. 6.1992 od buenosaireského arcibiskupa Antonína kardinála Quarracina a byl jmenován auxiliárním (pomocným) biskupem v Buenos Aires s titulem z Aucy. 3. 6.1997 jmenován za arcibiskupa - koadjutora (s právem nástupnictví). 28. 2.1998 se stal arcibiskupem Buenos Aires. 6.11.1998 byl jmenován za biskupa apoštolského exarchu a ordináře pro věřící východního obřadu (řeckokatolíky) v Argentině. 265. papež sv. Jan Pavel II. ho jmenoval 21. 2.2001 za kardinála a přidělil mu basiliku sv. Roberta Bellarmina v Římě.
      Všechny předešlé funkce a tituly mu ukončila papežská volba 13. 3.2013 v 19.07 hodin. Po volbě za papeže si vybral jméno František, podle sv. Františka z Assisi, který je symbolem chudoby a reforem. Papež vysvětlil, proč si zvolil toto jméno. Hned, co mu přibývaly hlasy na dvoutřetinovou většinu, obrátil se na něho jeho přítel františkán, brazilský arcibiskup Aury Alfons Claudio kardinál Hummes a řekl mu: „Nezapomeň na chudé!“
      Jeho zvolení papežem oznámil francouzský kardinál-protodiakon (první jáhen) Jean-Louis kardinál Tauran: "Habemus papam". Po vstupu na balkon svatopetrské basiliky pozdravil papež František věřící, pomodlil se za emeritního papeže Benedikta XVI. a požádal přítomné, aby se pomodlili i za něho. Potom udělil první požehnání Orbi et Urbi (Městu a světu). Na náměstí sv. Petra bylo i několik českých vlajek.
      První noc po zvolení strávil papež v Domě sv. Marty, kde bydlel jako kardinál. Druhý den byl odpečetěn papežův byt a papež František si ho prohlédl. Papežský byt používal pouze pro návštěvy, různá zasedání a k projevům na veřejných audiencích. Papež František zůstal bydlet v Domě sv. Marty. 16. března 2013 na setkání s novináři papež řekl: „Přál bych si, aby i celá církev byla církví chudých a církví pro chudé“. Papež je ekumenicky zaměřen a má dobré vztahy s židy i protestanty.
      Na svatopetrský stolec byl intronizován (uveden) v úterý na slavnost patrona Církve sv. Josefa 19. 3.2013. Od kardinála Sodana přijal rybářský prsten a papežské palium (bílý pás z ovčí vlny), s 5 červenými křížky a sepnuté třemi sponami (symbol pěti Kristových ran a tří hřebů). Intronizace papeže Františka se zúčastnilo 250.000 věřících, 132 státních delegací z 80 zemí. Českou republiku zastupoval ministr zahraničí Jeho Excelence Karel kníže Schwarzenberg. Duchovní delegace zastupovali Židé, muslimové, anglikáni, protestanté a pravoslavní. Ruskou pravoslavnou církev zastupoval metropolita Hilarion, delegovaný moskevským patriarchou Kirillem. Velkou poctou papeži byla účast Jeho Svatosti cařihradského patriarchy Bartoloměje I. (Dimitrios Archondonis). Pravoslavný ekumenický patriarcha Batroloměj I. navštívil Řím po 959 letech (poprvé od rozkolu v roce 1054).
       Papež František a emeritní papež Benedikt XVI. se 23. 3.2013 (den před Květnou nedělí) setkali v Castel Gandolfu (232. Klement VIII.). Bylo to první setkání dvou papežů v dějinách katolické církve. Papež nástupce se nikdy nemohl setkat se svým předchůdcem, protože ten neodstoupil, ale zemřel. 193. papež sv. Celestin V., který dobrovolně odstoupil v roce 1294, se nechtěl setkat se svým nástupcem a schoval se i před delegací, která mu to přišla oznámit.
      Ve dnech 22. - 28. 7.2013 přijel papež František na Světové dny mládeže, které se konaly v Riu de Janiero v Brazílii. Při návštěvě českých a moravských biskupů Ad limina apostolorum 12. 2.2014 požehnal nové korunky pro Paladium země České ve Staré Boleslavi.
      V neděli Božího milosrdenství 27.4.2014 prohlásil své dva předchůdce za svaté: blahoslaveného Jana XXIII. a blahoslaveného Jana Pavla II. při slavnostní mši svaté na svatopetrském náměstí. Kanonizaci byl přítomen i emeritní papež Benedikt XVI. Zajímavostí tohoto svatořečení je i to, že poprvé v dějinách katolické církve byli svatořečeni společně dva papežové za účasti dvou papežů.
      24.-26. 5.2014 odjel na pastorační návštěvu Svaté země (Jordánsko, Izrael a Palestinské území). V Jordánsku ho přivítal král Abdalláh II. s královnou Ranijou. Na náměstí Jesliček v Betlémě sloužil mši ze svátku Narození Páně. V Jeruzalémě v basilice Božího hrobu se setkal s Jeho Svatostí ekumenickým patriarchou Bartolomějem I. Společně se pomodlili za sjednocení křesťanů. Ve Večeřadle, kde při Poslední večeři Ježíš Kristus ustanovil sloužení Eucharistie (mši), sloužil papež mši svatou. Setkal se izraelským prezidentem Šimonem Peresem a prezidentem státu Palestina Mahmúdem Abbásem, které pozval do Vatikánu k modlitbě za mír. Pomodlil se s židovskými rabíny v Památníku hrdinů Jad Vašem a na pozvání muslimů navštívil mešitu Skalní dóm.
      Ve dnech 14. - 18. 8.2014 blahořečil v Jižní Koreji 124 mučedníků, kteří zemřeli v 18. a 19. století.
      21. 9.2014 jako první papež navštívil Albánii. 25.11.2014 přijel do Štrasburku ve Francii a vystoupil s projevem v Evropském parlamentu. Jeho vystoupení bylo oceněno dlouhotrvajícím potleskem. Za 3 dny (28.-30.11.2014) navštívil Turecko, kde se setkal s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem, patriarchou Bartolomějem I. a hlavním rabínem v Turecku Isaakem Halevou.
      Cesty papeže Františka pokračovaly i v roce 2015. Ve dnech 12.-19.1.2015 přijel na Srí Lanku (Cejlon) a na Filipíny. Na Srí Lance svatořečil 14.1.2015 misionáře Josefa Vaze z Indie (1651-1711).
      Na svátek sv. Jiřího (vlastní svátek papeže Františka) 24. 4.2015 přijal ve Vatikánu prezidenta České republiky Miloše Zemana s manželkou. Prezident Zeman předal papeži kopii sošky Pražského Jezulátka a 5 aktovek v liturgických barvách (černou, zelenou, fialovou, červenou a bílou).      
      13. 6.2015 k 600. výročí upálení M. Jana Husa papež František řekl: "V našem svědomí musí být prosba o odpuštění za dějiny naší rodiny. Za každou událost, kdy jsme zabili ve jménu Boha." Papež pozval do Vatikánu zástupce českých církví: Československé husitské, Českobratrské evangelické a pravoslavné na společnou bohoslužbu 15. 6.2015, kde odsoudil krutou smrt kněze Jana Husa. Bohoslužby se zúčastnil: Miloslav kardinál Vlk, plzeňský biskup František Radkovský, patriarcha Církve československé husitské Tomáš Butta, tajemnice pro ekumenu CČSH a farářka Hana Tonzarová, emeritní synodní senior Církve Českobratrské evangelické Joel Ruml a synodní senior Daniel Ženatý. Dále se zúčastnili: místopředsedkyně Senátu PČR Miluše Horská a historik Jaroslav Šebek.       
     Jeho další cesta vedla do Evropy, kdy 6.6.2015 navštívil Bosnu a Hercegovinu. Setkal se s pravoslavnými, židovskými i muslimskými představiteli. 5.-13.7.2015 navštívil Jižní Ameriku: Bolívii, Ekvádor a Paraguay. Za měsíc (19.-28.9.2015) přijel na Kubu, kde ho přivítal prezident Raúl Castro. Papeže se setkal i s Raúlovým bratrem, dřívějším prezidentem a komunistickým vůdcem Fidelem Castrem (*1926). 22.9. odletěl do USA, kde se setkal s prezidentem Barackem Obamou a promluvil jako první papež v Kongresu USA.   
      18.10.2015 svatořečil ve Vatikánu manžele Luise (Ludvík) a Celii (Cecílie) Martinovi,  rodiče sv. Terezie z Lisieux.   
      25.-30.11.2015 navštívil Afriku: Keňa - Nairobi, Uganda - Namugongo a Středoafrická republika - Bangui. Ve dnech 12.-18.2.2016 návštěva Mexika. Na pozvání prezidenta Kuby Raúla Castra se 12.2.2016 setkali na letišti v Havaně papež František a ruský pravoslavný patriarcha Kirill (Vladimír Michailovič Gunďajev *1946). Vydali společnou deklaraci, ve které vyzvali k jednotě církví a k ochraně křesťanů různých vyznání. Patriarchát Moskvy a celého Ruska je největší a nejvýznamnější ze všech pravoslavných patriarchátů.

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA