Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seznam papežů III. (161. - 195.), roky 1099 - 1304

V. období

Papežství a západní císařství (999 - 1304)

161. Paschal II.  Rainer (Rainerius) z Bieda, Ital
                                       (18 r., 5 m., 7 d.) 14. 8.1099 – 21. 1.1118 +.
      V roce 1102 obnovil zákaz investitury a císaře Jindřicha IV. vyobcoval z církve. V roce 1111 uvěznil na dva měsíce Jindřich V. Sálský papeže a kardinály, aby mu slíbili císařskou korunovaci. V roce 1113 uznal papež Paschal řád rytířů sv. Jana - Johanitů. 

 -----a Theodorik (Teodóriós, Bohdan, Božidar), Řek 1100–1102+

-----b Albertus (Albert), Říman 1102 +

-----a Silvestr IV. Maginulphus, Říman
                                                 18.11.1105 – 1111 abdikoval, +

162. Gelasius II. Jan Kajetán (Ioannes Caietanus), Ital
                                             (1 r., 4 dny) 24. 1.1118 – 28. 1.1119 +.
      Jáhen Jan z Kajety (Gaety) byl v Římě pouze do 10.3.1118, kdy byl vysvěcen na biskupa. Pak musel uprchnout před stoupenci Mořice Burdina (Řehoř VIII.). Odplul lodí do Marseille, zemřel v klášteře v Cluny.

 ----- Řehoř VIII., Mauritius (Mořic, Maurus, Maur) Bourdin, Francouz,
                                                                      8. 3.1118 - 1121

163. Kalist II.  (Calixtus) Kvido (Quido) hrabě burgundský, Francouz
                                      (5 r., 10 m., 4 d.) 9. 2.1119 – 13.12.1124 +.
      Ukončil boj o investituru, kdy se císař tak zvaným Wormským konkordátem 23. 9.1122 zřekl investitury. Ustanovení biskupa a opata se má dít svobodnou volbou, berlou a prstenem přejímá od svého metropolity (arcibiskupa) duchovní moc. Svolal 1. lateránský koncil, který zakončil spory o investituru, odsoudil simonii (svatokupectví, Sk 8, 9-13. 18-24) a schválil, že manželství kněží na západě jsou neplatná.

----- Celestin II., Theobaldus Buccapecus, Říman
                                    16.12.1124 – 20.12.1124. Vzdal se úřadu.
    Theobald je pořečtělé jméno z germánštiny Diotbald = v lidu smělý, odvážný, Tibot, Tibold, Děpold. Měl přezdívku Buccapecus = tlama dobytčí, jemněji Ovčí tvář, vyjadřovala jeho výraz. Je počítán mezi vzdoropapeže, i když se o protipontifikát vůbec nepokoušel. Dobrovolně se vzdal úřadu, aby zabránil schizmatu a uznal papeže Honoria II.

164. Honorius II.  Lambertus, Ital (5 r.) 16.12.1124 – 13. 2.1130 +.
      Nesouhlasil se svojí volbou a nechtěl nastoupit úřadu, protože považoval Celestina II. za legálně zvoleného papeže. Teprve po oznámení demise Celestina II. se úřadu ujal. Korunován 21.12.1124.

165. Inocenc II.  Řehoř (Gregorius) Papareschi, Říman
                                     (13 r., 6 m.,22 d) 23. 2.1130 – 14. 9.1143 +.
      V roce 1133 korunoval Lothara III. na císaře v Lateránu, protože basilika sv. Petra byla v rukou Anakleta. Po císařské korunovaci musel opustit Řím. Vrátil se roku 1137. V roce 1139 svolal 2. lateránský koncil, kde bylo opět zakázáno svatokupectví (simonie, Sk 8, 9-13. 18-24) a ukončeno schizma (papežský rozkol).

-----a Anaclet II., Petr Lev (Pierleon), Říman,
                                                          23. 2.1130 – 25. 1.1138

-----b Viktor IV., Gregorius (Řehoř), Říman,
                                      25. 1.1138 – 29. 5. 1138, vzdal se úřadu.
      Poddal se papeži Inocenci II.

166. Celestin II. Quido (Kvido) di Castello, Ital – Toskánec
                                                         (5 m., 5 d.) 3.10.1143 – 8. 3.1144 +

167. Lucius II. Gerard (Gerhard) Caccianemici Ital z Bologne
                                        (11 m., 3 d.) 12. 3.1144 – 15. 2.1145 +.
      Přítel olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, z doby, kdy byl Gerard legátem v Německu. Pohřben v kostele sv. Cecílie v Římě.

168. bl. Evžen III. Petrus Bernardus (Petr Bernard) z Panagelli,
                                                                        z Monte Magna, Ital z Pisy
                                    (8 r., 4 m., 20 d.) 18. 2.1145 – 8. 7.1153 +.
    Cisterciácký mnich, žák sv. Bernarda z Clairvaux, protože Řím ovládali povstalci, pobýval ve Francii a v Trevíru, než zemřel císař Konrád III., který mu sliboval návrat do Říma. S jeho nástupcem císařem Friedrichem (Bedřichem) Barbarossou uzavřel smlouvu, kterou došlo ke zklidnění šlechty v Římě, krátce po svém návratu zemřel v Tivoli u Říma. V roce 1872 byl blahoslaven.

169. Anastasius IV. Conradus (Konrád, Corrado), della Subbara,  Říman
                                           (1 r., 4 m., 20 d.) 12. 7.1153 – 3.12.1154 +.
      Rozvíjel v Římě charitativní péči.

170. Hadrián IV. Nicolaus (Mikuláš) Braekspeare, Angličan
                                    (4 r., 8 m., 26 d.) 5.12.1154 – 1. 9.1159 +.
    Zatím jediný Angličan na Petrově stolci, korunoval Fridricha Barbarossu (Bedřicha Rudovousa) na římského císaře.

171. Alexandr III. Rolando (Roland) Bandinelli, Ital
                                   (21 r., 11 m., 10 d.) 20. 9.1159 – 30. 8.1181 +.
      Zvolen bez císařovy podpory v opatství Ninfa. Verona a Benátky umožnily jeho příjezd do Říma, odkud musel uprchnout před císařem. V r. 1165 kolínský arcibiskup Rainald z Dasenu (kancléř císaře Fridricha I.) se svolením protipapeže Paschala III. kanonizoval císaře Karla I. Velikého za účasti císaře Fridricha I. Barbarossy I. (Bedřich Rudovous). Papež Alexandr III. tuto kanonizaci neuznal, ale dovolil v roce 1176 Cáchám a Osnabrücku ctít císaře Karla I. jako blahoslaveného.
      Za Karla IV. byl s neveřejným souhlasem 200. papeže Inocence VI. uznán Karel I. Veliký za svatého v celé katolické církvi. V českém církevním kalendáři byl svátek sv. Karla I. Velikého do r. 1969, v kalendářích západní Evropy platný svátek 28. 1.
      V r. 1171 papež vydal dekret, aby kanonizaci prováděl papež po důkladném zvážení a předešlo se tak kanonizaci nehodných osob (228. papež Sixtus V. a 263. papež Pavel VI.). 1. 8.1177 se v Benátkách sešel s císařem, který mu vyslovil podporu a uvedl ho do Říma (vzdoropapež Kalist III. se vzdal úřadu). V  roce 1179 papež Alexandr III. svolal 3. lateránský koncil, na kterém vydal dekret „Licet de vitanda“ (Dovoluji s prožitím), kterým určil, že papeže musí zvolit dvoutřetinová většina (265. bl. Jan Pavel II., 266. Benedikt XVI.). 
      Kanonizoval sv. Eduarda Vyznavače, anglického krále. Spolek lombardských měst vystavěl na jeho počest městskou pevnost nazvanou Alessandria. Pro neklid v Římě odešel v r. 1180 do Civitta Castellana, kde zemřel. Jeho pontifikát 22 let patří mezi nejdelší v dějinách papežství. Papež Alexandr III. nosil na mitře jednu korunu jako 106. papež Mikuláš I.

-----a Viktor IV. (V.) Octavianus z Monticella - Ital
                                                      4.10. 1159 – 20. 4.1164 +.
   Císařem podporovaný papež. Octavianus neuznal pontifikát vzdoropapeže Viktora IV. v r. 1138 a dal si jeho pořadové číslo.

 -----b Paschal III. Quido z Cremony - Ital 26. 4.1164 – 20.9.1168.
    Za jeho antipontifikátu a s jeho schválením, v r. 1165 kolínský arcibiskup Rainald z Dasenu (kancléř císaře Fridricha I.) kanonizoval císaře Karla I. Velikého za účasti císaře Fridricha I. Barbarossy I. (Bedřich Rudovous). 171. papež Alexandr III. tuto kanonizaci neuznal, ale dovolil Cáchám a Osnabrücku v roce 1176 ctít císaře jako blahoslaveného.
      Ve 14. století, na žádost císaře Karla IV., kanonizaci neveřejně uznal 200. papež Inocenc VI. a Karel I. Veliký byl ctěn jako svatý v celé katolické církvi. V českém církevním kalendáři svátek 28. 1. sv. Karla I. Velikého do r. 1969, v kalendářích západní Evropy je to stále platný svátek.

-----c Calixtus III., Ioannes (Jan) ze Strumy - Ital,
                                       ?. 9.1168 – 29. 8.1178, vzdal se úřadu.
      Uznal papeže 171. Alexandra III. a požádal ho o odpuštění.

 -----d Inocenc III., Lando di Sittino-Ital,
                                             29. 9.1179 – 1180 vzdal se úřadu.
      Bratr Viktora IV. (V.). Po několika měsících se zřekl stolce a odešel se do kláštera Cava, kde zemřel v r. 1180.

172. Lucius III. Ubaldo (Ubald) Allucingoli, Ital
                                    (4 r. 2 m., 19 d.) 6. 9.1181 – 25.11.1185 +

173. Urban III. Ubertus (Hubert) Crivellus, Ital,
                                (1 r., 10 m., 19 d.) 1.12.1185 – 20.10.1187 +.
  * 1120. Sídlil v Miláně. Byl prvním papežem, který nikdy nepřišel do Věčného města, bránil mu v tom syn císaře Bedřicha Barbarossy Jindřich. Jako první papež nosil červenou čepici zv. manra, lemovanou bílou kožešinou. Zemřel ve Ferraře.

174. Řehoř VIII. Alberto (Albert) de Morra, Ital
                                                (1 m., 22 d.) 25.10.1187 – 17.12.1187 +.
   Také tento papež nikdy nepřišel do Říma. Vyzýval ke křížové výpravě k osvobození svatých míst a vybízel křižáky, aby odložili přepych a tažení do Svaté země nepovažovali za příležitost k loupení. Zemřel v Pise.

175. Klement III. Paulus (Pavel) Scolari, Říman
                                         (3 r., 3 m.) 20.12.1187 – 20. 3.1191 +.
      Snažil se podporovat rytířské řády. Celý pontifikát vedl ve smířlivosti.

176. Celestin III. Hyacinthus (Hyacint) Bobone, Říman,
                                   (6 r., 8 m., 25 d.) 14. 4.1191 – 8. 1.1198 +.
   * 1106, zvolen v 85 letech, zemřel ve 92 letech

177. Inocenc III. Lotharius de Segni – Ital
                                 (18 r., 4 m., 24 d.) 22. 2.1198 – 16. 7.1216 +.
   * 1160. Strýc 179. papeže Řehoře IX., prastrýc 182. papeže Alexandra IV. Poprvé použil rodový erb (242. papež Inocenc XIII.) a titul Vicarius Christi = Kristův náměstek (vikář). Podle jeho skutečné podoby byl poprvé namalován jeho obraz v klášteře benediktinů v Subiacu a v bazilice sv. Pavla za hradbami (209. papež Mikuláš V.). V Římě dal vybudovat nemocnici Ducha Svatého, která stále existuje (213. papež Sixtus IV.). Vydal dekret, že ke kanonizaci jsou nutné dobré skutky vykonané za života dotyčného.
    Papež Inocenc III. přijal a uznal Čechy jako křesťanské království a pověřil svého legáta kardinála Guida (Quido) z Praenesta, aby Přemysla v Merseburgu 24. 8.1203 korunoval na prvního dědičného českého krále.  15.4.1204 papežskou bulou potvrdil privilegium římského krále Oty IV., že český kníže Otakar je králem a bulou z 19. 4.1204 potvrdil dědičnost české královské koruny: „císař Otta IV. potvrdil a ustanovil, a my uznáváme a potvrzujeme, že český panovník Přemysl a jeho nástupci dostali královský titul na věčné časy a svobodu království českého v římské říši. Nově ustanovený král ať je korunován ve svém království v biskupské katedrále, která už od příště bude chrámem korunovačním. Pro Tvou oddanost Tě nadále chceme považovat za krále a nazývat králem.Papežský legát kardinál Guido (Quido) slavnostně korunoval Přemysla Otakara I. na českého krále v basilice sv. Víta na Pražském hradě korunou darovanou od papeže Inocence III.
      Jeho současníkem byl František z Assisi, který předložil papeži ke schválení řeholi nového řádu. V r. 1210 schválil papež Inocenc řádová pravidla františkánů. V r. 1215 poslal do Pobaltí Řád Panny Marie Jeruzalémské (později zvaný Řád německých rytířů). Na 4. církevním sněmu v Lateráně v roce 1215, definována nauka o Nejsvětější Svátosti Oltářní (přepodstatnění) a svaté přijímání na Velikonoce bylo prohlášeno za závazné. Sněm také uzákonil zpověď alespoň jednou za rok.

178. Honorius III. Cencio (Inocenc) Savelli, Říman
                                (10 r., 7 m., 25 d.) 24. 7.1216 – 18. 3.1227 +,
   * 1150. Děda 191. papeže Honoria IV. Za jeho pontifikátu žil sv. František z Asissi, sv. Klára a sv. Dominik. Papež schválil doplněnou řeholi františkánů a nová řádová pravidla dominikánů a karmelitánů.

179. Řehoř IX. Ugolin (Hugo) hrabě Segni, Ital
                                  (14 r., 5 m., 1 d.) 21. 3.1227 – 22. 8.1241 +.
   * 1148, synovec 177. papeže Inocence III. a strýc 182. papeže Alexandra IV. V době volby mu bylo 79 let.
   Vyhradil kanonizaci jako právo papeže, aby nedocházelo k nezaslouženému svatořečení. Byl přítelem sv. Františka z Asissi, kterého kanonizoval, svatořečil Dominika, Antonína z Padovy a Alžbětu Durynskou. Sv. Anežce České povolil v r. 1237 založení mužského řádu zvaného křižovníci a udělil mu znak: červený kříž s hvězdou. Sv. Anežku jmenoval abatyší sester v klášteře na Františku.
   Papež Řehoř nosil mitru s jednou korunou (od jeho doby každý papež až po 194. papeže Bonifáce VIII. nosil jednu korunu, tak jako 106. pp. sv. Mikuláš I. Veliký a 171. pp. Alexandr III.). Zemřel ve věku 93 let.

180. Celestin IV. Guifredus (Gottfried – Bohumír) Castiglione, Ital
                                              (12 dní) 28.10.1241 – 10.11.1241 +.
   První papež zvolený v konkláve (= cum clavi, pod klíčem). Pojmenování volebnímu shromáždění kardinálů "konkláve" dala volba v roce 1241 na Palatinu. 10 kardinálů uzamkl senátor Matouš Rubeus (Matteo Rosso) Orsini (otec 189. papeže Mikuláše III.) do zchátralé budovy na Palatinu, když se nemohli dohodnout na novém pontifikovi. Zacházel s nimi velmi brutálně, čím déle volba trvala, tím méně dostali jídla, až jeden z kardinálů v konkláve zemřel a 2 kardinály dal senátor uvěznit. 7 kardinálů zůstalo po volbě papeže. Po jeho smrti propustil císař Bedřich (Friedrich) II. z vězení oba kardinály, ale prosazoval svého kandidáta.

sedisvakance (prázdný stolec) 11.11.1241 – 24. 6.1243

181. Inocenc IV. Sinibald Fieschi hrabě Lavegna, Janovan – Ital
                                           (11 r., 5 m., 9 d.) 25. 6.1243 – 7.12.1254 +.
   * 1195. Strýc 187. papeže Hadriána V. Zvolen za rok a sedm měsíců. V r. 1245 jako první papež zavedl purpurový (červený) klobouk pro kardinály. V r. 1245 svolal 1. lyonský koncil, který vydal nové výnosy k dodržování kázně duchovních a vyzval panovníky ke křížové výpravě. Jako jediný papež používal titul Vicarius Dei – zástupce Boží.

182. Alexandr IV. Rinaldo (Reinaldus) Conti hrabě Segni, Ital
                                   (6 r., 5 m., 5 d.) 20.12.1254 – 25. 5.1261 +.
   Prasynovec 177. papeže Inocence III., synovec 179. papeže Řehoře IX., boje císaře na Sicílii nutily papeže pobývat mimo Řím ve Viterbu.

183. Urban IV. Jacques (Jakub) Panthaleon Court – Palais, Francouz
                                             (3 r., 28 d.) 4. 9.1261 – 2.10.1264 +.
   * 1200. Arcijáhen v Lutychu, papežský legát v Polsku, Prusku a Pomořanech, biskup ve Verdunu a patriarcha jeruzalémský.
   Podle vidění bl. Juliany zavedl v r. 1246 jako arcijáhen v Lutychu, svátek Božího Těla. Chtěl jmenovat sv. Tomáše Akvinského arcibiskupem a kardinálem. Tomáš ho požádal, aby místo jeho jmenování ustanovil v r. 1264 svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně) pro celou církev. Svátek Božího Těla se slavil v roce 1264 jako radostná oslava Eucharistického chleba (místo smutku na Zelený čtvrtek). Čtvrtek 19.6.1264 se stal prvním svátkem Božího Těla. Modlitby k tomuto svátku sepsal sv. Tomáš Akvinský.
    K rozšíření tohoto svátku přispěl český kněz Petr z Prahy, syn Volfganga a Siismondy. Pražský kanovník Petr, kancléř Přemysla Otakara II., pronotář, probošt vyšehradský a kroměřížský, kanovník a arcijáhen pražský a olomoucký, kaplan Apoštolského Stolce a sekretář pražského biskupa Jana III. z Dražic. V roce 2014 byl v Bolseně nalezen zápis z roku 1675 o knězi Petrovi z Prahy.
     V roce 1263 byl vyslán biskupem Janem III. s diplomatickým posláním do Říma. Po cestě přišel do italské Bolseny, kde sloužil mši v kostele sv. Jiří a sv. Kristiny. Před přijímáním zlomil hostii a z ní vytryskla červená krev. Snažil se hostii zabalit do korporálu (ubrousek pod kalich), ale krev prosakovala. Petr byl velice překvapen a vydal se do blízkého Orvieta, kde v té době pobýval papež Urban IV.
     Ve čtvrtek po Nejsvětější Trojici 19. 6.1264 ukázal korporál papeži Urbanu IV., který Petra vyslechl a k vyšetření případu poslal do Bolseny biskupa Jakuba. Biskup přenesl relikvii do katedrály v Orvietu, kde je trvale vystavena.
     Mezi prostými lidmi se rozšířila verze, že to byl kněz, který pochyboval o Ježíšových slovech a Jeho přítomnosti v Nejsvětější Svátosti. Papež Urban IV. nesídlil v Římě, ale v Orvietu, ve Viterbu a v Troyes.

184. Klement IV. Quido (Kvido) Faldoci, Francouz
                                 (3 r., 9 m., 14 d.) 15. 2.1265 – 29.11.1268 +.
   Papež Klement IV. nikdy nevstoupil do Říma, sídlil v Perugii a ve Viterbu, kde 26.3.1267 kanonizoval Hedviku Slezskou Meránskou. 20. 1.1268 zamítl žádost českého krále Přemysla Otakara II., o povýšení olomoucké biskupství na arcibiskupství. To chtěl Přemysl udělit jako léno polskému králi.
     Papež zemřel a byl pohřben ve Viterbu.

sedisvakance (prázdný stolec) 29.11.1268 – 1. 9.1271
   Konkláve trvalo skoro tři roky. Kardinálové shromážděni ve Viterbu se nemohli dohodnout na novém papeži. Na příkaz viterbského panovníka Alberta di Montebuona je obyvatelé města uzamkli (con clavis = na klíč, s klíčem) do paláce a klíč hlídal velitel stráže Rainer Gatti.
   Občané Viterba odkryli střechu paláce a kardinálové byli vydáni rozmarům počasí. Vtipálkové tvrdili, že je nutné střechu sundat, protože je příliš silná a Duch Svatý nemůže sestoupit do síně.
   Detaily konkláve vydal roku 1271 nově zvolený papež Řehoř X. dekretem „Ubi periculum“ (Kde je nebezpečí). V dektretu stanovil, že se konkláve musí sejít do deseti dnů. Kardinálové nesmí opustit palác a nesmí být ve styku s vnějším prostředím. Čím déle by volba trvala, tím méně dostanou jídla.

185. bl. Řehoř X. Theobald (Theobald) Visconti, Ital
                                     (4 r., 4 m., 9 d.) 1. 9.1271 – 10. 1.1276 +.
   * 1210 Piacenze, + v Arezzu, jáhen. Zvolený jáhen z Lutychu Teobald byl v době volby na křižácké výpravě ve Svaté zemi, kde se setkal s Markem Polem. 1. 1.1272 se vylodil v Brindisi, kde byl vysvěcen na kněze a biskupa. 27. 3.1272 byla korunovační mše zároveň jeho primicí. Roku 1274 svolal do Lyonu 2. lyonský koncil, na kterém chtěl sjednotit katolickou a pravoslavnou církev (dosáhl sjednocení s částí řeckých křesťanů).
   Důležité usnesení se týkalo konkláve: nejpozději desátý den po papežově pohřbu se mají sejít kardinálové, mají být úplně izolováni od okolí, pokud během tří dnů nevyberou papeže, bude jim snížen příděl jídla (bez snídaně, pouze oběd a večeře), po týdnu dostanou chleba a vodu. (265. papež sv. Jan Pavel II., 266. Benedikt XVI.).

186. bl. Inocenc V. Petrus (Petr) de Tarentaise, Francouz
                                                      (5 měsíců) 22. 1.1276 – 22. 6.1276 +.
   * 1225 Champigna, Francie. Arcibiskup v Lyonu, později kardinál-biskup v Ostii u Říma. První papež z řádu dominikánů OP. (195. bl. Benedikt XI., 226. sv. Pius V., 246. Benedikt XIII.). Zatím je to největší počet papežů z jednoho řádu. Beatifikován 257. papežem Lvem XIII. 13. 3.1898.

187. Hadrián V. Ottobone (dobrý Ota) Fieschi hrabě Lavagni, Ital
                                         (1 m., 7 dní) 11. 7.1276 – 18. 8.1276 +.
   Synovec 181. papeže Inocence IV.

188. Jan XXI. (XIX.) Petrus (Petr) Rebuli – Giuliani, Portugalec
                                            (8 měsíců) 20. 9.1276 – 20. 5.1277 +.
   * 1210. Původním povoláním lékař, zatím jediný Portugalec na svatopetrském stolci.
   Po 245 letech opět papež jménem Jan, správně měl být XIX. Jan XVI. z r. 997 byl vzdoropapež, 141. papež Jan přijal nástupnické číslo XVII. místo správného XVI., tím přijali další papežové jménem Jan chybné číslování, po volbě Jana XXI. přečetl písař číslo jeho předchůdce 145. papeže Jana XIX. jako XX. (papež Jan tohoto čísla nebyl).
    Použil poprvé čepičku z červeného sametu (cappa magna = objímající hlavu, velká čepice). Poslední používal cappu 262. pp. sv. Jan XXIII., nově 266. pp. Benedikt XVI.). Původně kapuce s pláštěm pro kardinály. Zemřel, když se na něj nešťastnou náhodou zřítil strop nově postavené budovy a z trosek domu ho vyprostili umírajícího.

189. Mikuláš III. Ioannes Caietanus Ursinus (Jan Kajetán Orsini), Říman
                                  (2 r., 8 m., 28 d.) 25.11.1277 – 22. 8.1280 +.
   * 1210. Pocházel ze senátorské rodiny. Jeho otec Matouš (Matteo) uvěznil v roce 1241 na konkláve volící kardinály (180. papež Celestin IV.). Úřad nastoupil 26.11.1277.
    Poprvé použil pečetní tzv. rybářský prsten, s postavou sv. Petra – rybáře na loďce. Kolem postavy je jméno žijícího papeže. Bohužel jako první papež podporoval nepotismus !!! (nepot = vnuk, potomek) = jmenování kardinálů a udělování církevních úřadů vlastním příbuzným (nepotismus kvetl od 14. do 18. století. Posledním papežem, který podporoval nepoty, byl 251. papež Pius VI. + 1799)!

190. Martin IV. ( II.) Simon (Šimon) Monpitie de Brion, Francouz
                                             (4 r., 5 d.) 23. 3.1281 – 28. 3.1285 +.
   Má být Martin II. Od tohoto papeže je chybné počítání papežů jménem Martin. Po jeho volbě bylo chybně přečteno jméno a číslo jeho předchůdců (74. papež Martin I.) 109. papež Marin I., byl přečten jako Martin II., 129. papež Marin II. jako Martin III. 

191. Honorius IV. Giacomo (Jakub) Savelli, Říman
                                           (1 r., 10 m., 13 d.) 20. 5.1285 – 3. 4.1287 +.
   * 1210. Z otcovy strany to byl vnuk 178. papeže Honoria III. Po zvolení si dal dědovo jméno. Jako druhý papež použil čepici cappa magna (188. pp. Jan XXI.)

192. Mikuláš IV. Hieromymus (Jeroným) Masci, Ital
                                   (4 r., 1 m., 13 d.) 22. 2.1288 – 4. 5.1292 +.
   Pocházel z měšťanské rodiny. Byl členem řádu františkánů. Po zvolení papežem se nezabydlel v Římě, ale po celou dobu svého úřadu sídlil mimo Řím v různých městech Itálie.

193. sv. Celestin V. Pietro Angelari del Murrone
                     (Petrus Angelorum in Morone, Petr Andělský od zdi), Ital
                                 (5 m., 7 d.) 5. 7.1294 – 12.12.1294. Abdikoval.
   * 1215 Isernia, syn chudého rolníka, stal se poustevníkem na Monte Morrone (hora Morrone = horská stěna) u města Sulmona. V průběhu let se k němu přidávali další mladíci, tak vznikl poustevnický řád celestinů Fratelli di Sancto Spirito = bratříčci Sv. Ducha). Petr byl vyhledáván pro svou moudrost mnoha lidmi.
      Kardinálům v konkláve napsal dopis, že na ně padne Boží hněv, pokud budou protahovat volbu papeže. Děkan kolegia kardinálů Latinus kardinál Malabranca zvola: Ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého zvolme bratra Petra Andělského."
   V době volby mu bylo 80 let. Volbu přijal pod dojmem, že by její nepřijetí bylo těžkým hříchem. V den volby 5. 7.1294 byl vysvěcen na kněze a biskupa. Jako papež doplnil předpisy 185. papeže bl. Řehoře X. o tom, že se papež může vzdát úřadu (rezignovat) a vzdal se stolce.
   Vrátil se do své poustevny. Aby nemohl být znovu zvolen a předešel zmatkům, nechal se hlídat od Benedikta kardinála Kajetána, který se stal jeho nástupcem a po volbě si dal jméno Bonifác VIII. Někteří historikové mu vytýkají, že Celestina V. dal uvěznit a zavraždit. Údajně se za několik staletí našel v jeho lebce zatlučený hřebík dlouhý 20 cm, ale toto nebylo nikdy potvrzeno.
   Papež Celestin V. zemřel  19. 5.1296 v L´Aquile a byl pohřben v basilice Panny Marie z Collemaggia v L´Aquila. Kanonizován 1313 v Avignonu 196. papežem Klementem V.
      První oficiálně svatořečený papež. Znázorňován jako poustevník s papežskými insigniemi. V dějinách církve je to první papež, který dobrovolně abdikoval na svůj úřad (266. Benedikt XVI. 2013).

194. Bonifác VIII. (VII.) Benedictus Caietanus (Benedikt Kajetán),  Ital
                                         (8 r., 9 m., 18 d.) 23.12.1294 – 11.10.1303 +.
   Právník, v r. 1300 vyhlásil poprvé Milostivé léto – Jubilejní rok Kristova narození. Jako první papež používal štít se znakem, získal a přidal na papežskou mitru druhou korunu (jednu korunu dostal a nosil jednotlivě 106. pp. sv. Mikuláš I. Veliký, 171. pp. Alexandr III., od 179. papeže Řehoře IX. ji nosil každý papež až do 194. pp. Bonifáce VIII.).
  Soudobí kronikáři ho v době zvolení označili za starce, ale zkoumání jeho ostatků potvrdilo, že zemřel ve věku 48 let.
   Od tohoto papeže je chybné počítání papežů jménem Bonifác, protože Bonifác VII. byl vzdoropapež 974, 984 - 985 a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat.

 195. bl. Benedikt XI. (X.) Nicolaus (Mikuláš) Boccasinus, Ital
                                           (8 m., 15 d.) 22.10.1303 – 7. 7.1304 +.
   Pocházel z rodiny pastýře ovcí, dominikán OP. Zemřel na přejedení fíky, do roku 1970 bývalo uváděno, že fíky byly otrávené. V r. 1970 byly prozkoumány jeho ostatky a jed nebyl prokázán. Blahořečil ho 247. pp. Klement XII. v r. 1736 (některé seznamy uvádí chybný rok 1773, přehozením 3 a 7, v roce 1737 se poprvé připomínal jako blahoslavený). Od tohoto papeže je chybné číslování papežů jménem Benedikt, protože Benedikt X. byl vzdoropapež 1058 - 1059 a podle jeho pořadového čísla se nemělo počítat.

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA