Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seznam papežů II. (101. - 160.), roky 827 - 1099

IV. období

Začátek Církevního státu (752 - 999)
 

101. Valentin Valentinus, Říman (1 měsíc, 9 dní)
                                                            23. 8. 827 – 1.10. 827 +

102. Řehoř IV. Gregorius (Gregor), Říman (15 r., 9 m., 27 d.)
                                                             29. 3.828 – 25. 1. 844 +.
      Pocházel z aristokratické rodiny. Jeho zvolení si přál císař Lothar I. Vzdělaný, zbožný, spravedlivý a štědrý. Dal opravit římský vodovod, mlýny a zemědělské statky v okolí Říma. V r. 828 dovezli Benátčané z Alexandrie ostatky sv. Marka evangelisty. V roce 835 rozšířil na celou církev svátek Všech svatých mučedníků, slavený v Římě 1.11. Později byl svátek přejmenován na svátek Všech svatých.  

------ Jan (Ioannes), Říman 27. 1. 844 vzdal se úřadu za 2 hodiny
    po vniknutí do Lateránské basiliky a uznal za papeže Sergeje II.

103. Sergius II. Sergej, Říman (3 roky) 27. 1. 844 – 27. 1. 847 +.
      Při jeho volbě vtáhl do Lateránu jáhen Jan se svými přívrženci, bourali oltáře, trhali roucha a prohlásili Jana za papeže. Římané zvolili Sergie a ten byl vysvěcen na biskupa. Janovi stoupenci uprchli a nechali ho samotného. Vzdal se papeži, který zabránil jeho bičování. V srpnu r. 846 vydrancovali muslimští Saracéni velechrám sv. Petra, baziliku sv. Pavla a začali drancovat okolí Říma, které zpustošili. Papeže ranila mrtvice a byl pohřben ve vypleněném svatopetrském chrámu.

104. sv. Lev IV. Leo, Říman (8 r., 3 m., 7 d.)
                                                            10. 4. 847 – 17. 7. 855 +.
      Věnoval se opravám Říma. Povzbuzoval vojáky v bitvě proti Saracénům u Ostie v roce 849. U Říma dal vybudovat Leonovo město - Civitas Leonina, obehnané hradbami, které později splynulo s Římem. Okolo Vatikánu dal postavit hradby. V letech 848 – 850 přestavěl mausoleum císaře Hadriána z roku 139, zvané Andělský hrad. Na vrchol byla postavena socha sv. archanděla Michaela, podle zjevení v r. 591 (9. pp. sv. Hyginus, 64. sv. Řehoř I. Veliký). Znovu obnovil a vyzdobil chrám sv. Petra vydrancovaný Saracény. V r. 853 ustanovil u každé fary školu k výuce dětí. Vydal předpisy o církevní kázni (o zachování středy a pátku jako postních dnů na památku Popeleční středy – začátek postu a Velkého pátku – den Kristovy smrti, o manželské nerozlučitelnosti, proti svatokupectví – simonii /Sk 8, 9-13. 18-24/ a zcizování majetku).

105. Benedikt III. Benedictus, Říman (2 r., 9 m.)
                                                            17. 7. 855 – 17.4. 858 +.
      Velmi vzdělaný, zbožný a moudrý. Byl knězem v kostele sv. Kalixta. Císař Lothar I. prosazoval svého kandidáta Anastazia, Římané zvolili Benedikta. Zatčen hned po volbě Anastasiovými stoupenci v Lateránské bazilice a vězněn dva měsíce. Po velkém vyjednávání byl 29. 9. 855 slavnostně uveden na stolec ve svatopetrském chrámu. Jako papež přijal (na 1120 let) pouze široké palium (viz 266. Benedikt XVI. 2005). Při slavnostní intronizační mši odpustil Anastasiovi a podal mu svaté přijímání. Císař Lothar však po mši Anastasia vyhnal z Říma. Papež Benedikt III. vydal v prvním roce svého pontifikátu mince, na kterých je společně s císařem Lotharem (+ 28. 9. 855). Dochovalo se mnoho listin s podpisem Benedikta III.

 Do jeho pontifikátu byla umístěna legenda o neexistující papežce Janě.

----- Anastasius (Anastasius), Říman, 17. 7. – 24. 9. 855 sesazen.
  Dosazen císařem Lotharem. Se svými stoupenci vylomil dveře svatopetrského velechrámu, ničil obrazy a oltáře. Pak odtáhl do Lateránské baziliky, kde shodil z trůnu zvoleného papeže Benedikta. Posadil se na stolec, ale když viděl, že ani hrozbami nepřinutí Římany odpadnout od Benedikta, začal vyjednávat. Císař Lothar I.  ho po vyjednávání nechal vyhnat svými legáty z Říma.

---X --- Jana (Johana), vymyšlená postava - fabulace.
      Vymyšlená postava „papežky Jany“. Legendu o ní rozšířil ve 13. století dominikán Martin z Opavy (+ 1274), který ji napsal do císařské a papežské kroniky jako odstrašující příklad na nevázaný život některých duchovních ve středověku. „Vládu Johany“ zařadil do let 855 – 858. V těchto letech byl papežem Benedikt III., kterého Martin z Opavy neměl v seznamu papežů. Na stolci měla být Johana údajně 2 roky a 7 měsíců.
     Původ této legendy je z 10. století, kdy byla v Římě u Kolosea objevena socha bohyně Junony s malým Herkulem. Na sousoší byl antický nápis označující sochu a kdo ji zaplatil: „JUNONA (= Johana, nesprávně přečtený nápis), PAP. (Papirius), PATER PATRUM (otec otců) P.P.P. (proprie pecunia possuit = věnoval za vlastní peníze)“. Titul Otec otců patřil pohanskému veleknězi boha Mitry Papiriovi. Zaklady Mitrova chrámu byly nalezeny mezi kostelem sv. Klementa a Koloseem.
      V letech 904 – 935 do volby papežů zasahovala Theodora, manželka konsula a senátora Theofylakta a její dcery Marozie (Marocie) a Theodora. Všechny tři ženy ovládly papežský dvůr. Marozie dosadila a odstranila sedm papežů. Díky těmto zásahům opět ožila legenda o papežce Janě mezi lidmi.

 A) Johana (Jana) měla pocházet z Mohuče nebo z Anglie. Jako Jan (Ioannes Anglicus) v mužském přestrojení měla studovat v Athénách. Tam získala velké znalosti teologie a měla být v r. 855 zvolena za papeže. Při jednom procesí po Římě spadl „papež“ z koně a ukázalo se, že je to žena, protože v té chvíli porodila dítě. Rozzuření Římané ji i s dítětem na místě utloukli.  

B) Další verze je v berlínském opisu legendy a má jiný konec: Po porodu, který přežila, byla sesazena a do své smrti konala pokání. Její syn se stal biskupem v Ostii.

C) V knize Sedm darů Ducha Svatého napsal dominikán Etienne de Bourbon (+ 1261) třetí verzi příběhu: v roce 1100 se jistá žena převlékla za muže, stala se kardinálem a byla zvolena za papeže. Po porodu syna byla přivázána za koňský ocas, vláčena městem a ukamenována.
      Po vzniku této legendy byl koncem 13. století na místě její údajné smrti postaven v Římě pomník papežce Janě s nápisem: Papa Pater Patrum Peperit Papissa papellum (papež, otec otců, porodila papežka papežátko), nebo Pape Pater Patrum Papisse Prodito Partum (Papeži, otče otců, prozraď porod papežky). Pomník dal zbořit římský císař Karel IV. Tato legenda byla až do 15. století pokládána za pravdivou.

 První vyvrátil legendu v roku 1455 Aeneas (Eneáš) Silvio Piccolomini a dějepisec Platina. V roce 1649 prokázal nepravdivost pověsti protestantský reformovaný teolog David Blondel z Nizozemí. Další byl v 19. století německý historik Ignác von Döllinger. Legenda o tak zvané papežce Janě, je podle světských i církevních historiků, smyšlená a bez vědeckého podkladu! Legendu vyvracejí katoličtí i protestantští dějepisci.
Na biskupské katedře svatého Petra neseděla nikdy žádná žena.
   

106. sv. Mikuláš I. Veliký Mikuláš (Nicolaus, Nikolaos), Říman
                                  (9 r., 6 m.,20 d.) 24. 4. 858 – 13.11. 867 +.
      * 800. Jáhen 105. papeže Benedikta III. Při intronizaci přijal široké palium a císař Ludvík mu na biskupskou mitru vložil jednu královskou korunu (základ pozdější papežské tiary). Přijal delegaci moravského knížete Rostislava, s žádostí o slovanské misionáře. Papež mu nemohl vyhovět, protože kněze znalé slovanského jazyka neměl. Rostislav se obrátil na císaře do Konstantinopole – Cařihradu (dnes Istanbul), odkud r. 863 přišli na Moravu svatí bratři Konstantin – Cyril a Metoděj. Papež je pozval do Říma, ale zemřel dříve než přišli.

107. Hadrián II. Adrianus, Říman (4 r., 11 m., 29 d.)
                                                          14.11. 867 – 13.11. 872 +.
      * 792. Před volbou byl ženatým knězem. Jeho dcera a manželka byly zavražděny na příkaz vzdoropapeže Anastasia. V r. 867 slavnostně přivítal před branami Říma svaté bratry ze Soluně. Spolu s nimi uložil do kostela sv. Klimenta – Klementa jeho ostatky tohoto 4. papeže, které přinesli. V chrámu Panny Marie Sněžné (Panny Marie Větší – Sancta Maria Maggiore, viz 44. papež Sixtus III.) potvrdil překlad bohoslužebných knih do slovanského jazyka.
      Konstantin vstoupil 5. 1. 869 do kláštera sv. Praxedy, který byl pro řecké mnichy, přijal jméno Cyril a za 50 dní 14.2. 869 zemřel (řečtí mniši si volili jména začínající stejným písmenem jako jejich křestní. Řecky se jmenoval Konstantinós (Konstantin) – Kyril (Kyrillós = patřící Pánu), latinsky čteno K = C – Cyril. Metoděj chtěl bratrovo tělo převézt do Řecka, ale Římané prosili papeže, aby ho nechal v Římě. Papež chtěl jeho tělo pohřbít v papežské hrobce, ale na Metodějovo naléhání svolil s pohřbem v kostele sv. papeže Klementa.
      Roku 869 vysvětil tři slovanské učedníky na kněze a Metoděje na arcibiskupa moravsko-panonské diecéze se sídlem na Velehradě. V r. 869 svolal 4. cařihradský koncil a odsoudil obrazoborectví (2. Nicejský, r. 787).

108. Jan VIII. Ioannes (Jan), Říman (10 roků, 2 dny)
                                                         14. 12. 872 – 16.12. 882 +.
      Byl významným reformátorem. Vydal bulu Industriae tuae (Horlivosti tvé), kterou potvrdil moravsko-panonské arcibiskupství a vzal do ochrany jeho arcibiskupa sv. Metoděje. Přesto bavorští biskupové sv. Metoděje uvěznili v r. 870 a ve vězení v klášteře Ellwangen ho drželi dva a půl roku. Mezitím si Moravané stěžovali u papeže. Na papežův příkaz museli němečtí biskupové sv. Metoděje propustit, sami ho uvést do úřadu na Moravě a byli suspendováni.
      Papež dal opevnit římskou čtvrť za hradbami s basilikou sv. Pavla a nové město bylo nazváno Joannispolis (Janovo město). Hradby byly dokončeny v roce 883. Město existovalo do roku 1348, kdy bylo zničeno zemětřesením. Příbuzní papeže se nemohli dočkat dědictví a spolčili se s jeho odpůrci, které vedl biskup Formosus (112. papež). Papež Jan ho za to exkomunikoval.
      Papež Jan byl otráven a zavražděn vlastními příbuznými. Jan VIII. byl první papež, který zemřel násilnou smrtí, ale ne pro víru v Ježíše Krista.

109. Marinus I. (Martin II. Marinus, Ital (1 r., 4 m., 29 d.)
                                                         16.12. 882 – 15. 5. 884 +.
      Působil jako biskup misionář v Bulharsku. Po 785 letech, od r. 97 (od smrti papeže sv. Klementa) byl zvolen papežem biskup. Rehabilitoval exkomunikovaného biskupa Formosa a přijal ho zpět.

110. sv. Hadrián III. Adrianus, Říman (1 r., 3 m., 28 d.)
                                                            17. 5. 884 – 15. 9. 885 +.
      Zemřel u Modeny po setkání s císařem Karlem III. Tlustým. Pohřben v klášteře Nonantola. Svatořečil ho papež Lev XIII. v roce 1892. Původní svátek 7. září. později přeložen na 8. července.

111. Štěpán VI. (V.) Stephanus, Říman (5 r., 11 m., 25 d.)
                                                          20. 9. 885 – 14. 9. 891 +.
      V roce 885 na nátlak německých biskupů zakázal slovanskou bohoslužbu. Na Velkou Moravu poslal list: "Biskup Štěpán, sluha sluhů Božích, Svatoplukovi, králi Slovanů", kde zakazuje používaní staroslověnštiny a přikazuje používat při bohoslužbách pouze latinu. Používaní staroslověnštiny ponechal pro modlitby obyčejného lidu. Nitranský biskup Wiching, který už předtím intrikoval v Římě, se díky tomuto listu dostal do popředí a prosadil příklon k latinské liturgii.

112. Formos  Phormosus, Říman (4 r., 5 m., 29 d.)
                                                              6.10. 891 – 4. 4. 896 +.
      * 816 Ostie. Vzdělaný biskup z Porta, misionář v Bulharsku. Po puči proti papeži Janu VIII. byl exkomunikován. Opustil svou diecézi a utekl do Francie, kde se ukrýval v klášteře St. Germainu a přísahal, že se do Říma už nevrátí. Za papeže Marina byl povolán zpět, rehabilitován a vrátil se do portské diecéze. Po smrti Štěpána VI. (V). byl zvolen papežem. Korunoval císařem Guida (Wida) ze Spoleta, jeho manželku Agiltrudu a jejich syna Lamberta II. Po smrti císaře Guida (+ 894) se v Římě se utvořily dvě strany.
      Východofrancká (germánská), která byla pro krále Arnulfa Korutanského a Západofrancká, která sympatizovala s císařovnou Agiltrudou. Formos se cítil ohrožen a pozval v roce 896 do Říma Arnulfa, který dobyl Řím a sesadil císařovnu Agiltrudu. Sesazená císařovna je oba dva za to nenáviděla. Papež korunoval Arnulfa Korutanského na římského císaře. Po korunovaci císaře postihla mrtvice a odjel z Itálie.
      V Římě vypukly nepokoje, při kterých byl papež Formosus uškrcen. Větší část obyvatel Říma se postavila na stranu italského krále Lamberta II. ze Spoleta. Lambert ze Spoleta a papež Štěpán VII. uspořádali v roce 897 posmrtný soud s papežem Formosem.

113. Bonifác VI.  Boniphatius, Říman (15 dní) 4. 4. 896 – 19. 4. 896 +.
      Zvolen římským duchovenstvem a lidem. V některých seznamech nebývá počítán mezi papeže, protože zemřel před vysvěcením na římského biskupa. Jeho smrtí nastalo nejsmutnější období v dějinách církve zvané temné století (saeculum obscurum). Revoluce, boje a rozkrádání různých rodů v Římě ničilo stolec sv. Petra.

114. Štěpán VII. (VI.) Stephanus, Říman (10 m., 18 d.)
                                                        2. 5.896–20.3.897 uvězněn.
      Sesazená císařovna Agiltruda ze Spoleta byla první žena v dějinách církve, která zasáhla do papežské volby a prosadila svého oblíbence Štěpána. Ten na rozkaz císařovny Agiltrudy a jejího syna císaře Lambera II. ze Spoleta nechal v lednu 897 vytáhnout tělo 112. papeže Formose a postavil ho před soud v Lateránské basilice. Formos byl uznán vinným, byly mu useknuty prsty, kterými žehnal a poštvaný dav hodil jeho tělo do Tibery. Tento soud s mrtvým Formosem vstoupil do dějin jako Synoda mrtvých.
      Po ukončení soudu odešel Štěpán, Agiltruda a Lambert z Lateránu. Najednou se při nastalém zemětřesení zřítila basilika s velkým rachotem k zemi (120. papež Sergius III.). Všichni to považovali za Boží trest. Toho využili Formosovi stoupenci a vyvolali povstání. Vtrhli do paláce a zajali papeže Štěpána. Byl sesazen z papežského stolce, uvězněn a odsouzen. 25. 7. 897 ve vězení uškrcen. 

115. Roman Romanus, Říman (4 měsíce) ?. 7. 897- ?.11. 897 +.
      Byl bratrancem 109. papeže Marina I. – Martina II. Stal se mnichem a odstoupil z úřadu. Není známý den, kdy zemřel.

116. Teodor II.  Theodorius (Bohdan, Božidar), římský Řek
                                               (1 měsíc) ?.11. 897 – ?.12. 897 +.
      Oblíbený mezi lidmi, usiloval o usmíření mezi rozvášněnými stranami. Očistil památku papeže Formose a jeho mrtvé tělo dal slavnostně pohřbít do původního hrobu.

117. Jan IX.  Ioannes (Jan), římský Germán (2 roky)
                                                             ?. 1. 898 – 14. 1. 900 +.
      Moravský kníže Mojmír II. požádal papeže o obnovu velehradské dieceze. Papež pověřil v r. 899 arcibiskupa Jana, biskupa Benedikta a Daniela, aby jako legáti vysvětili arcibiskupa a tři biskupy sufragány (podřízené). Dieceze byla na Moravě obnovena se sídlem v Kunovicích u Uherského Hradiště. Působnost biskupství v letech 900 – 1020. V r. 1063 byla založena diecéze olomoucká.

118. Benedikt IV.  Benedictus, Říman (3 r., 5 m., 19d.)
                                                            1. 2. 900 – 20. 7. 903 +. 
      Za jeho pontifikátu jmenoval v Římě provensálský král Ludvík různé hodnostáře, mezi kterými vynikl senátor Teofylakt I. Tusculum (864-920/927), úředník Papežského státu. Ten soustředil ve svých rukou všechnu moc v Římě. S ním ovládla Řím na 60 let jeho ctižádostivá manželka Theodora a dcera Marozie. Tuto dobu temna, kdy události ovlivňovala nemravnost, označil vatikánský historik Caesar kardinál Baronius (1538–1607) za pornokracii.

119. Lev V. Leo, Ital (2 měsíce) 25. 7. 903 – ?. 9. 903 +.
      Venkovský kněz z Ardey. Volitelé předpokládali, že se nechá ovládat, ale tento předpoklad se nesplnil. Měsíc po volbě a biskupském svěcení ho nechal uvěznit kardinál Kryštof, který chtěl být papežem. Papež Lev ve vězení uškrcen.

----- Kryštof (Christophorus, Krištof), Říman, *?,
                                                            ?. 8. 903 - ?. 1. 904 +.
      Narozen v Římě. Jeho otec se jmenoval Lev. Kryštof byl vysvěcen na kněze a stal se kaplanem papeže Lva V. Papež ho jmenoval kardinálem s titulem u basiliky sv. Vavřince za hradbami. Basilika je také zvaná sv. Vavřince a Damase. Svého předchůdce Lva V. donutil násilím k abdikaci, dal ho uvěznit a sebe zvolit za papeže. Do úřadu nastoupil v říjnu 903.
      Potvrdil v Credu (Věřím) výrok císaře Karla I. Velikého, že "Duch Svatý vychází z Otce i Syna" (FILIOQUE). Začátkem roku 904 ho potkal stejný osud jako jeho předchůdce. Nově zvolený papež Sergej III. ho sesadil a dal uvěznit. Ve vězení se potkal s papežem Lvem V. Podle jedné verze byli oba na Sergiův příkaz uškrceni, podle jiné zemřel jako mnich v klášteře. Pohřben u sv. Petra.
      Do roku 1950 byl v seznamech papežů uváděn jako legitimní nástupce sv. Petra. Po prozkoumání historických papežů byl označen za vzdoropapeže a ze seznamu vyřazen. Jako jediný vzdoropapež má svůj obraz v bazilice sv. Pavla za hradbami a v románské basilice sv. Petra v Pise.

120. Sergius III. Sergius, Říman (7 r., 2 m., 15 d.)                                                                                          29. 1. 904 – 14. 4. 911 +.      Vysvěcen na podjáhna papežem Marinem I., na jáhna ho vysvětil papež Štěpán VI. (V.) a papež Formos ho vysvětil na kněze a biskupa.
      Zúčastnil se "Synody mrtvých" s mrtvolou papeže Formose. Za trest byl v roce 898 papežem Janem IX. poslán do vyhnanství.
      Před papežskou volbou byl sveden Theodořinou dcerou Marozií, které bylo 13 let! Její matka obratným vyjednáváním a silnou podporou zajistila jeho zvolení a on podřídil papežství římskému šlechtickému rodu Theofylaktů. Jeho a Maroziiným synem byl 126. papež Jan XI. V prosinci 897, po smrti 116. papeže Teodora II., byl zvolen papežem, ale pro svou účast na Synodě mrtvých musel ustoupit Janu IX.
       V roce 904 dal sesadit (vzdoro)papeže Kryštofa a nastoupil na svatopetrský stolec. Po své volbě dal razit stříbrné mince se svým portrétem a s tiárou na hlavě. 
      Dal znovu postavit Lateránskou baziliku, zřícenou zemětřesením roku 897 (114. Štěpán VII.). Žil velice nemorálním životem. Po své smrti byl pohřben u sv. Petra.

121. Anastasius III.  Anastasius, Říman (2 r., 2 m.)                                                                                          ?. 4. 911 – ?. 6. 913 +.
       Byl ctěn pro své zásluhy. Věnoval se duchovní činnosti, ale světskou vládu ponechal v rukou senátora Theofylakta a jeho ženy Marozie. Pohřben u sv. Petra.

122. Lando Landonus, Sabinec - Ital (7 měsíců) ?. 7. 913 – ?. 2. 914 +.
      O tomto papeži je v kronikách velmi málo. Jediný zápis je o tom, že opět vládl pod vlivem Theodory a Marozie.

123. Jan X.  (14 r., 2 m.) ?. 3. 914 – ?. 5. 928 uvězněn.
      Jeho volba byla silně ovliněna Theodoru, pro kterou byl zpočátku lehce manipulovatelný. Bohužel jako první papež se zúčastnil války proti Saracénům se zbraní v ruce !!!. V srpnu 915 je porazil. Jmenoval svého bratra Petra římským markrabětem a spolčil se s Maroziiným nepřítelem Hugem z Francie. Za to proti němu vyprovokovala Theodora povstání. Papež byl zajat, sesazen a ve vězení v r. 931 uškrcen.

124. Lev VI.  Leo, Říman (7 měsíců) ?. 5. 928 – ?.12. 928 +.
      Syn římského senátora Kryštofa, zvolen na stolec za pomoci Theodořiny strany. Usmiřoval rozhádané římské rody. Pohřben u sv. Petra za velké účasti a velkého zármutku.

125. Štěpán VIII. (VII.)  Stephanus, Říman (2 r., 2 m.)
                                                              ?.12. 928 – ?. 2. 931 +.
      Řím ovládala Marozie (Marocie, Marosie, Morozie) a Theodora, dcery senátora Theofylakta a Theodory. Papež žil v ústraní a staral se o duchovní záležitosti, do kterých Marozie nezasahovala.

126. Jan XI.  Ioannes (Jan), Říman (4 r., 9 m.) ?. 3. 931 – ?.12. 935 +.
      * 907, oficiálně zvolen ve věku 24 let (139. Řehoř V.). Syn 120. papeže Sergie III., syn Marozie (Marosie), která chtěla ve svých rukou soustředit s jeho pomocí veškerou moc. Sám do ničeho nezasahoval, žil velice skromně (kronikáři ho kritizovali, že neměl žádný vladařský lesk). Kvůli poslednímu nedovolenému matčinu sňatku vyvolal jeho nevlastní mladší bratr Alberich II. (915-954, syn Marozie z 1. manželství) v r. 932 povstání a papeže i s matkou zajal. Za tři roky později ve vnuceném boji papeže zabil.
      Jeho matka Marozie byla vdaná s italským markrabětem Alberichem I. ze Spoleta (889-925), po jeho smrti se vdala podruhé. Její manžel Guido Toskánský (+929) byl bratrem hraběte Huga I. krále z Arles (915-954). Svého švagra Huga I. si vzala po smrti Guida Toskánského (Quida Tusculského). Takový sňatek nebyl dovolen. Svatební obřad sloužil její syn Jan XI. Později byla uvězněna a zemřela ve vězení v r. 932/935.

127. Lev VII. Leo, Říman (3 r., 6 m., 10 d.) 3. 1. 936 – 13. 7. 939 +.
      „Zvolen“ pod vlivem knížete Říma a senátora Albericha II., kterému nechal světskou vládu nad Římem. Zakročoval proti věštcům, čarodějům a kouzelníkům. Za jeho pontifikátu byl 7. 9. 910 akvitánským vévodou a opatem Bernonem založen klášter v Cluny (Clugny).

128. Štěpán IX. (VIII.)  Stephanus, Říman (3 r., 3 m., 6 d.)
                                                            14. 7. 939 – 20.10. 942 +.
      „Zvolen“ díky senátoru Alberichovi II. Přesto se rozhodl mu nebýt vděčný a snažil se vládnout sám. Pověřil sv. Oda (Odilona) opata v Cluny (nástupce Bernona), aby urovnal spory mezi senátorem Alberichem II. a králem Hugonem. Alberichovi II. došla trpělivost a dal papeže zabít. 

129. Marinus II. (Martin III.) Marinus, Říman (3 r., 6m., 10 d.)
                                                           30.10. 942 – 10. 5. 946 +.
      Alberich II. dosadil „volbou“ tohoto hodného a starého kněze. Ten byl štědrý k chudým a nechal léčit nemocné. Přísný k sobě, ale i ke kněžím a biskupům, kteří porušovali církevní zákony. Zemřel ve Vatikánu, pohřben u sv. Petra.

130. Agapet II.  Agapetus, Agapitus, Říman (9 r., 6 m.,22 d.)
                                                             10. 5. 946 – 2.12. 955 +.
      Ve vládních záležitostech se nijak neprojevil, stejně jako jeho několik předchůdců. Vládu Říma vedl římský senátor Alberich II. z rodu Tuskulů (Toskánců), se kterým byl Agapet II. příbuzný. Ten zavázal před svou smrtí volitele přísahou, aby po smrti papeže Agapeta II. zvolili Alberichova syna Oktaviána.

131. Jan XII. Octavianus, tuskulský (toskánský) kníže, Říman
                         (7 r., 11 m.,12 d.) 16.12. 955 – 4.12. 963 vyhnán.
      * 936,  + 14. 5. 964. Vnuk Marozie. V roce 954 vystřídal svého otce Albericha II. ve funkci římského knížete. O rok později byl politickou dohodou „zvolen“ papežem v 19 letech. Vlastní jméno měl podle pohanského římského císaře Octaviána Augusta. Druhý papež od doby sv. Petra, který si změnil jméno (56. papež Jan II.).
      Žil velice nemravným životem, a navíc byl nesmírně krutý. Svého duchovního rádce nechal oslepit a jednoho kardinála dal vykastrovat tak brutálně, že na následky zranění zemřel! Bylo veřejným tajemstvím, že se za jeho pontifikátu proměnil Lateránský palác na veřejný dům. Podle kronikářů se mu žádná sukně neubránila, a údajně se dokonce dopustil incestu se svojí matkou!
      Císař Ota I. Veliký (912-973) mu napsal dopis a žádal jeho odstoupení: "Každý, ať duchovní nebo laik, obviňuje Tě z vraždy, incestu, svatokrádeže, křivopřísežnictví a pohanského života. Proto odstup ze svatého úřadu." Papež odpověděl exkomunikací.  Na rozkaz císaře Oty I. Velikého byl 4.12. 963 zbaven úřadu, sesazen a vyhnán z Říma.
      Po odjezdu císaře Oty I. se v lednu 964 vrátil, jeho nástupce utekl z Říma a Jan pobil 60 odpůrců. 14. 5. 964 podlehl mozkové mrtvici a zemřel v posteli, když byl se svojí milenkou. Pravděpodobnější je, že ho zabil manžel nevěrné ženy a ubil ho kladivem. Byl pohřben v Lateráně. Skončilo období pornokracie! Chování několika papežů v dějinách bylo velice neobvyklé.
      Kronikář napsal o jeho smrti: "Po dlouhé době zemřel papež v posteli, bohužel ne ve své vlastní."

132. Lev VIII. Leo, Říman (1 r., 2 m., 23 d.) 6.12. 963 – 1. 3. 965 +.
      Císařský archivář. Laik „zvolen“ na příkaz císaře Oty I. Přijetím úřadu bylo porušeno nařízení 95. papeže Štěpána IV., že laik nesmí být papežem (207. Martin V., 218 Lev X.). Obdržel jáhenské, kněžské a biskupské svěcení v jednom dni. Po odchodu císaře se vrátil Jan XII. a Lev VIII. na začátku roku 964 uprchl. V květnu 964 Jan zemřel. Protože se papežský stolec uprázdnil, byl zvolen nový papež. Ten však nastoupil na svatopetrský stolec až 1. 3. 965 po smrti Lva VIII.

133. Benedikt V. Benedictus,  Říman (1 r., 3 m., 22 d.)
                                                    1. 3. 965 – 23. 6. 965 vyhnán.
      + 4. 7. 965. Zvaný Grammaticus = jazykovědec. Žil mravným a svatým životem. Zvolen 22. 5. 964 bez vědomí císaře. Po smrti papeže Lva VIII. 1. 3. 965 nastoupil do úřadu, ze kterého byl na rozkaz císaře Oty I. 23. 6. 965 sesazen a poslán do vyhnanství v Hamburku. Tam ho uctivě a se všemi poctami přijal arcibiskup Adaldago a ubytoval ho ve svém domě. Za týden papež zemřel 4. 7. 965. Jeho ostatky byly v roce 988 přeneseny císařem Otou III. do Říma, uloženy ve staré basilice sv. Petra. Při přestavbě chrámu se ztratily.

134. Jan XIII.  Ioannes (Jan), Říman (6 r., 11 m., 5 d.)
                                                              1.10. 965 – 6. 9. 972 +.
      Po nástupu do úřadu byl v tajném spiknutí zajat a odveden do Andělského hradu. Později převezen do vězení v Kampánii, odkud se mu podařilo utéci. Za pomoci přátel se dostal zpět do Říma, kde se ujal svatopetrského stolce.
      Sestavil obřad svěcení zvonů a určil, aby každý zvon byl posvěcen na jméno Boží, anděla nebo nějakého světce. Toto nařízení má trvalou platnost. Za jeho pontifikátu přišlo v r. 966 do Říma poselstvo českého knížete Boleslava I., které vedla jeho dcera svatá Mlada (Milada) Přemyslovna. Ta v Římě vstoupila na dva roky do kláštera, přijala jméno Marie.
      Papež Jan vydal bulu o založení pražského biskupství, kterou potvrdil jeho nástupce Benedikt VI. Papež Jan XIII. je pohřben v basilice sv. Pavla za hradbami.

--x-- Donus neexistující osoba - fabulace.
      Vymyšlená postava ve 13. století. V některých pozdějších seznamech bývá uváděn jako vzdoropapež v r. 972. Jeho jméno se v dobových dokladech 10. století nikde nevyskytuje.

135. Benedikt VI.  Benedictus, Říman (1 r., 4 m., 26 d.)
                                                           19. 1. 973 – 15. 6. 974 +.
      Potvrdil v roce 973 založení pražského biskupství (199. papež Klement VI. - pražské arcibiskupství). Při odchodu do Čech papež jmenoval Mladu - Marii abatyší a potvrdil bulu o založení biskupství, kterou Mlada přivezla do Prahy.
      Po smrti císaře Oty I. (+ 7. 5. 973) byl papež zatčen římským senátorem a místodržitelem Crescentiem a ve vězení v Andělském hradě uškrcen. Crescetius dosadil svého kandidáta Franca.

----- Bonifác VII., Franco, Říman, ?. 7. 974 uprchl z Říma

136. Benedikt VII.  Benedictus, kníže tusculský (toskánský), Říman
                                             (8 r., 9 m.) ?.10. 974 – 10. 7. 983 +.
      V červnu 983 potvrdil sv. Vojtěcha za pražského biskupa. Papež je pohřben v kostele Sv. Kříže Jeruzalémského v Římě. Tento kostel byl v roce 1994 přidělen pražskému arcibiskupovi Miloslavu kardinálu Vlkovi jako jeho titulární kostel po jmenování kardinálem.

137. Jan XIV. Petr (Petrus) Canepaneva z Pavie, Říman
                                          (8 m., 20 d.) 1.12. 983 – 20. 8. 984 +.
      Změnil si své jméno z úcty k apoštolu Petrovi (56. Jan II. a 131. Jan XII.). Senátor Crescentius ho uvěznil, kde po čtyřech měsících zemřel hladem. Na stolec sv. Petra byl opět dosazen vzdoropapež Bonifác VII.

----- Bonifác VII., Franko, Říman, opět v Římě
                                                               20. 8. 984 - ?. 7. 985.
      + 986. Zahynul při povstání proti jeho nastoupení na stolec. Dav ho vlekl ulicemi Říma.

138. Jan XV. Ioannes (Jan), Říman (10 r., 7 m., 22 d.)
                                                            25. 8. 985 – 17. 3. 996 +.
      V roce 993 jako první papež vyhlásil slavnostní kanonizaci - svatořečení. Kanonizoval augsburského biskupa Oldřicha (Ulricha, Udolrika). Do té doby mohli svatořečit nové světce biskupové.
      Papež udržoval styky s kyjevským panovníkem sv. Vladimírem I. (958-1015), který se přiklonil k Byzanci a v roce 988 se dal pokřtít ve východním obřadu.
      V r. 988 přišel za papežem do Říma sv. Vojtěch, aby složil biskupský úřad a zde vstoupil do kláštera sv. Alexeje a Bonifáce na Aventinu. Na svátek sv. Václava 28. 9. 995 sloužil mši svatou v chrámu sv. Petra, když došlo k vyvraždění Slavníkovců na Libici. Při této mši se sv. Vojtěch dostal do bilokace (zdvojení), kdy pohřbíval Slavníkovce na Libici a zároveň stál u oltáře ve svatopetrském chrámu v Římě.

139. Řehoř V.  Bruno, Němec – Sas (2 r., 9 m., 15 d.)
                                                                3. 5. 996 - 18. 2. 999 +.
      * 972 Sasko. První papež německého původu. Synovec císaře Oty III., syn císařovy sestry a korutanského vévody Oty, benediktin v klášteře v Korveji. Zvolen dohodou ve věku 24 let (126. Jan XI.).
     Přijal jméno Gregorius (Gregor, Řehoř), protože jeho saské (německé) jméno mu připadalo velice barbarské. Od jeho pontifikátu si každý papež měnil své jméno (mimo 219. pp. Hadriána VI. a 223. pp. Marcela II.). Jméno si měnili i vzdoropapežové, kteří se tak chtěli zapojit do řady legitimních papežů. Ke změně jména přispěla také praxe v klášterech, kde každý řeholník dostal po složení slibů nové jméno. Tento zvyk vznikl podle evangelia, kdy apoštol Šimon dostal jméno Petr. Za jeho pontifikátu byl v Prusku umučen  sv. Vojtěch. Papež zemřel ve věku 27 let.

----- Jan XVI.,  Filagatós, Řek, ?. 2. 997 - ?. 2. 998. 
   Uvězněn císařem Otou III. v klášteře.

 

V. období

Papežství a západní císařství (999 - 1304)

140. Silvestr II. Gerbert (Gerbertus) de Aurillac, Francouz
                                          (4 r., 1 m., 13 d.) 2. 4.999 - 15. 5.1003 +.
      * 940. Francouz z Akvitánie (Auvergna), studoval ve Francii a ve Španělsku. Zavedl v počítání arabské číslice. Měl přezdívku „Kouzelník“, protože se zabýval alchymií a astronomií. Podle těchto jeho činností vznikla legenda o Faustovi. V r. 1000 udělil sv. Štěpánovi I. a uherským panovníkům dědičný titul Apoštolský král Uher (Jeho Apoštolské veličenstvo). 

141. Jan XVII. (XVI.) Sekon (Seccone), Říman (6 m.)
                                                               ?. 6.1003 - ?.12.1003 +.
    Pohřben v Lateránské basilice. Od tohoto papeže je chybné počítání papežů jménem Jan, protože Jan XVI. Filagathus byl vzdoropapež 997 - 998.

142. Jan XVIII (XVII) Jan Fasian
      (Ioannes Phasianus, Phagianus), Říman (5 r., 6 m.)
                                                               ?. 1.1003 - ?. 7.1009 +.
      Měl velmi dobrý vztah k východní části církve. Jako světec je ctěn ve východní řeckokatolické a pravoslavné církvi. Odstopil z úřadu a vstoupil do kláštera u sv. Pavla za hradbami, kde zemřel a byl pohřben. Později byl přenesen do Lateránu. Za jeho pontifikátu žil sv. Bruno Querfurtský, životopisec sv. biskupa Vojtěcha.

143. Sergius IV. Petr (Petrus) Groinus z Albana, Říman
                                  (2 r., 9 m., 11 d.) 31. 7.1009 – 12. 5.1012 +.

---- Řehoř VI. (Gregorius), Říman,
                                        18 5.1012 donucen vzdát se úřadu. 

144. Benedikt VIII. Jan Teofil (Ioannes Theophylactus, Jan Bohumil)
                                                            hrabě tuskulský (toskánský), Říman
                                    (11 r., 10 m., 22 d.) 18. 5.1012 – 9. 4.1024 +.
      Bratr 145. papeže Jana XIX. a strýc 146. papeže Benedikta IX. Zakázal manželství kněží a vyhlásil celibát. Ustanovil v litugii zpívané velké nicejsko – cařihradské Credo (Věřím), i se slovem Filioque (97. papež sv. Lev III. a 153. papež Lev IX.).

145. Jan XIX(XVIII.)  Roman (Romanus), Říman
                                                   (8 r., 8 m.) ?. 5.1024 – ?. 1.1032 +.
      Bratr předchozího papeže Benedikta VIII. Byl nakloněn dohodě o uznání cařihradského patriarchy všeobecným patriarchou východu a uznání papeže patriarchou západu. Tento návrh papeže Jana XIX. a patriarchy Alexia I. odmítla obě jejich poselstva a k dohodě nedošlo. Intrikami jejich pověřenců byl z nepřijetí návrhu jedním poselstvím patriarcha Alexios I. Studités obviněn u papeže a druhým poselstvím papež Jan XIX. u patriarchy. 

146. Benedikt IX. Teofil (Theophylactus, Bohumil)
                                                 hrabě tuskulský (toskánský), Říman
                                                (12 r.) ?. 1.1032 – ?. ?.1044 vyhnán.
      * 1020. Synovec 144. papeže Benedikta VIII. Nejmladší papež v dějinách. „Zvolen“ v 12 letech !!! Po politickém jednání (a dohodnutém) zvolení si dal jméno svého strýce. V té době spolu soupeřily o majetek církve dva rody – crescentiové a tuskulští (z jejich rodu pocházel Benedikt IX.). Správa církve byla svěřena mladému Theofilovi, který byl lehce ovlivnitelný. V jeho 27 letech byl rodem Crescentiů sesazen pro nemravný život a vyhnán z Říma. Později se vzdal stolce. Později se ještě dvakrát stal papežem (148. papež v r. 1045, 151. papež v letech 1047 – 1048). Za jeho pontifikátu český kníže Břetislav v r. 1039 ukradl v Polsku ostatky sv. Vojtěcha. Za pokání (pokutu) vybudoval ve Staré Boleslavi basiliku sv. Václava.

147. Silvestr III.  Jan (Ioannes), Říman (20 dní) 20. 1.1045 – 10. 2.1045.
      Vyhnán Benediktovými přívrženci. Vrátil se do své diecéze v Sabině.

148. Benedikt IX. Teofil (Theophylactus, Bohumil)
                        hrabě tuskulský (toskánský), Říman (146. a 151. papež)
                                       (20 dní) 10. 4.1045 – 1. 5.1045 Opět na stolci.
      Odstoupil před hrozícím povstáním a prodal úřad svému nástupci Janu Graciánovi. Nuceně abdikoval.

149. Řehoř VI. Jan Gracián (Ioannes Gratianus), Říman
                            (1 r., 7 m., 15  d.) 5. 5.1045 – 20.12.1046 abdikoval.
      Jan Gracián odkoupil papežský úřad, aby mohl provést církevní reformu. Svolal synodu biskupů a nechal se sesadit, aby umožnil platnou volbu nového papeže. Tomu se nebránil ani bývalý 147. papež Silvestr III. Papeže Benedikta IX. zavřeli na doživotí do kláštera.

150. Klement II. Suitger hrabě Morsleben von Homburg, Sas - Němec,
                                            (9 m., 14 d.) 25.12.1046 – 9.10.1047 +.
      Zvolen na návrh římského krále Jindřicha III. Ihned po volbě korunoval Jindřicha na římského císaře. Zemřel na dehydrataci po průjmu. Při  zkoumání jeho ostatků bylo nalezeno velké množství jedovatého trihydrátu octanu olověného. Octan se používal na léčení průjmu, a papež byl tímto octanem otráven

151. Benedikt IX. Teofil (Theophylactus, Bohumil)
                           hrabě tuskulský (toskánský), Říman (146. a 148. papež)
                              (8 m., 9 d.) 8.11.1047 –17. 7.1048 sesazen, + 1051.
    Podařilo se mu uprchnout z kláštera a opět usiloval o papežský stolec. S jeho pontifikátem nesouhlasil ani císař Jindřich III., ani stoupenci reforem a v Římě hrozilo opět povstání. Císař jmenoval papežem Poppa, hraběte z Brixenu. Benedikt IX. se obával zatčení a utekl do kláštera v Grottaferratě u Říma, kde zanedlouho zemřel v r. 1051 ve věku 31 let. Celkem byl na papežském stolci 12 let, 8 měsíců, 29 dní. 

152. Damas II. Poppo hrabě z Brixenu, Němec – Bavor
                                                  (22 dní) 17. 7.1048 - 9. 8.1048 +.
    Brixenský biskup. Přišel po volbě z chladného alpského prostředí do teplého Říma. Před horkem odešel do Palestriny, kde za 17 dní zemřel na náhlou klimatickou změnu. 

153. sv. Lev IX. Bruno Hugo
                            hrabě z Egisheimu a Dagsburgu, Alsasan - Němec
                                  (5 r., 2 m., 7 d.) 12. 2.1049 – 19. 4.1054 +.
    * 21. 6.1002 Egisheim. Působil jako kněz na dvoře císaře Konráda II., ve 24 letech se stal biskupem v Toulu ve Francii. V prosinci 1048 byl na říšském sněmu ve Wormsu navržen jako kandidát na papeže. 2. 2.1049 přišel bos k hrobu sv. Petra a oznámil lidem, že přijel na přání císaře, ale odejde, když ho nebudou chtít. Slavnostně intronizován za 10 dní.
      Jako první papež si ponechal arcibiskupské palium se šesti křížky. Stejné palium se používalo až do r. 2005 (265. Jan Pavel II.). Papežský palác byl úplně vydrancován a to nový papež velice vítal, protože chtěl žít v chudobě. Kardinálské tituly dal biskupům z různých zemí a tím jako první papež vytvořil mezinárodní kardinálský sbor.
      Exkomunikoval špatné biskupy a kněze, prosazoval zákony proti svatokupectví (simonii, Sk 8, 9-13. 18-24)) a proti manželství kněží a konal vizitační cesty, aby obnovil pořádek. V roce 1052 přijel do Bratislavy (další byl 265. papež Jan Pavel II. – 1990). Snažil se dosáhnout míru mezi císařem Jindřichem III. a Uhry. 18. 6.1053 ho zajali Normani a věznili ho devět měsíců. 12. 3.1054 byl propuštěn, zemřel u hrobu sv. Petra.

Sedisvakance (prázdný stolec) 19. 4.1054 – 16. 4.1055

Schizma (rozkol)
      16. 7.1054 došlo k roztržce církve a rozdělení na západní (katolickou) a východní (pravoslavnou v Cařihradě). Záminkou bylo slovo FILIOQUE (97. a 144. papež).
      Podstatný důvod byl, že (cařihradský) konstantinopolský patriarcha Michael Caerularius chtěl využít sedisvakance a být zvolen papežem (za 33. papeže sv. Silvestra I. ve 4. století přenesl císař Konstantin své sídlo z Říma do Cařihradu. Tak mělo přejít i římské prvenství papežů na cařihradského patriarchu).
      Cařihradští patriarchové si přisvojovali prvenství mezi biskupy od 7. století, kdy byl 64. papežem sv. Řehoř I. Veliký. Jednání papežských legátů, které vedl v 11. století Humbert kardinál di Silva Candida, úplně ztroskotala. Roztržka skončila vzájemnou exkomunikací, kterou zrušil 263. papež Pavel VI. a cařihradský patriarcha Athenagoras I. (266. pp. Benedikt XVI. – pravoslaví uznalo papeže prvním mezi biskupy). Cařihradský patriarcha Bartoloměj I. přijel na intronizaci papeže Františka I. v roce 2013.

154. Viktor II. Gebhard hrabě z Calwu, Hirschbergu a Dollesteinu,
                                                  Šváb - Němec (2 r., 3 m., 12 d.)
                                                        16. 4.1055 – 28. 7.1057 +.
      * 1018 Calw ve Švábsku (dnes Badensko-Württembersko, Německo). Jeho otec Hartwig měl hrabství v Bavorsku (Hirschberg – Jelení Hora). Bratranec císaře Jindřicha III. Ve 24 letech se stal na císařův příkaz biskupem v Eichstättu v Bavorsku. Po smrti 153. papeže sv. Lva IX. přišla do Mohuče (Mainz) za císařem delegace z Říma v čele s arciděkanem Hildebrandem (158. pp. sv. Řehoř VII.) a požádala ho, aby jmenoval nového papeže. Císař navrhl a prosadil Gebharda na svatopetrský stolec. Tomu se nechtěl podřídit konstantinopolský patriarcha Michael Caerularius a došlo k úplnému rozdělení jednotné církve na církev katolickou (všeobecnou) a pravoslavnou (pravověrnou). Pohřben v Ravenně v kostele Panny Marie v Rotundě. Ještě než pohřební průvod dorazil do Ravenny, rozebrali si obyvatelé části jeho ostatků. Později se jeho ostatky ztratily.  

155. Štěpán X. (IX.) (Bedřich) kníže lotrinský, Němec,
                                          (7 m., 26 d.) 3. 8.1057 – 29. 3.1058 +.
      Zemřel v toskánské metropoli Florencii a je pohřben v katedrále Panny Marie v květech.

----- Benedikt X.,  Jan Petr Mincius, Říman, 5. 4. 1058 – 24. 1. 1059

156. Mikuláš II. Gerard (Gerald, Gerhard) z Burgunska (3 r., 1 m., 3 d.)
                                                           26. 6.1058 27. 7.1061 +.
      Francouzský biskup uveden na stolec sv. Petra 24. 1.1059. V roce 1059 svolal do Lateránu biskupskou synodu, na které bylo rozhodnuto, že další papeže mohou volit pouze a výhradně kardinálové. Papež toto rozhodnutí potvrdil dekretem „In nomine Domini“ – ve jménu Páně. Tím se mělo zamezit zásahům císaře, šlechty i lidu do papežské volby. Kandidátem mohl být kardinál nebo alespoň kněz.

157. Alexandr II. Anselm, Ital z Milána (11 r., 4 m., 21 d.)
                                                             1.10.1061 – 22. 2.1073 +.
      V roce 1063 založil olomouckou diecézi (199. pp. Klement VI. – 1344).

----- Honorius II., Petr Cadalous (Candalus, Candal) z Parmy Ital,
                                                           28.10.1061 – ?. ?. 1071 +.
 Zvolen římskou šlechtou a potvrzen císařovnou Anežkou, která zastupovala nezletilého syna císaře Jindřicha IV. Uznali ho pouze biskupové v Německu.

158. sv. Řehoř VII.  Hildebrant (Hildebrand), Toskánec – Ital
                             (11 r., 10 m., 25 d.) 30. 6.1073 – 24. 3.1084, vyhnán.
      Průvodce 149. papeže Řehoře VI., tajemník a pokladník 153. papeže Lva IX. Snažil se vymítit svatokupectví, prosazoval právo a žil mravně. Roku 1074 vyhlásil tvrdé tresty kněžím a biskupům za porušování celibátu. Byl zvolen v kostele sv. Petra v okovech. Císař Jindřich IV. považoval volbu papeže za porušení svých práv a vtrhl se svým vojskem do Říma, papež se opevnil v Andělském hradu. Císař Jindřich jmenoval ravennského arcibiskupa Guiberta (Wiberta) z Parmy novým papežem. Normané, kteří měli území v jižní Itálii a jejich spojenci Saracéni se střetli s císařským vojskem, dobyli Řím a vyhnali císaře i vzdoropapeže Klementa III. Papeže Řehoře VII. osvobodili.
      Muslimští Saracéni mezitím obsadili chrám sv. Petra a zpívali v něm verše z Koránu. Římané se proto vzbouřili proti papeži Řehořovi a vyhnali ho z Věčného města. Jeho poslední slova byla: „miloval jsem spravedlnost, nenáviděl nepravost a proto umírám ve vyhnanství.“ Zemřel v Salermu 25. 5.1085. 

 

----- Klement III., Guibert z Parmy - Ital,
                                               25. 6. 1080 - 24. 3.1084 vyhnán.
    Do r. 1083 vládl v Ravenně, do Říma dorazil pod ochranou německých vojáků, ale za několik měsíců v bitvě s Normany uprchl s císařem Jindřichem IV. Po smrti papeže Řehoře VII. se v r. 1085 dostal na svatopetrský stolec.

----- Klement III., opět v úřadu, 1085 – 9. 5. 1086 opět vyhnán

159. bl. Viktor III.  Desiderius Daufari kníže z Beneventa, Ital
                                    (1 r., 3 m., 8 d.) 24. 5.1086 – 16. 9.1087 +.
      Benediktinský opat na Monte Casinu. V r. 1059 se stal kardinálem a papežským vikářem pro Dolní Itálii. Na Petrův stolec usedl až 9. 5. 1087, protože usiloval o usmíření s Normany, kteří měli ležení kolem Říma. Měsíc před smrtí onemocněl a dal se dopravit na Monte Casino, kde zemřel. Beatifikován 257. papežem Lvem XIII. v r. 1887.

----- Klement III., opět v úřadu 1087 – 1089, opět vyhnán z Říma

160. bl. Urban II. Odon (Otto, Utto) de Lagery, Francouz
                                    (11 r., 4 m., 17 dní) 12. 3.1088 – 29. 7.1099 +.
      * v r. 1035 Chatillon sur Marne ve Francii. Byl převorem benediktinského kláštera v Cluny. Později se stal biskupem kardinálem v Ostii u Říma. Po volbě se v letech 1089 – 1093 se zdržoval v jižní Itálii, s pomocí knížete Rogera I. se mu podařilo vstoupit na jeden z tiberských ostrovů v Římě. V r. 1093 se mu podařilo usednout na stolec sv. Petra ve Vatikánu. Protože Saracéni obsadili Jeruzalém, svolal v r. 1095 na žádost byzantského císaře Alexiose Komnenose 1. křížovou výpravu. Zmobilizoval proti Saracénům Normany, kterým za jejjich pomoc udělil území na Sicílii. Obsah této buly o udělení sicilského království byl předmětem sporů mezi Sicílií a papežským státem až do poloviny 19. století, kdy ji zrušil 256. papež Pius IX. V roce 1881 byl beatifikován 257. papežem Lvem XIII. 

-----a Klement III.,  vtrhl opět do Říma
                                                1089 – 1093 definitivně vyhnán.
Z Říma odešel do Ravenny, kde až do své smrti 8. 9. 1100 vydával papežské buly a privilegia německým šlechticům a podepisoval se jako legitimní papež.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA