Jdi na obsah Jdi na menu
 


Seznam papežů I. (1. - 100.), roky 29 - 827

Seznam papežů podle Annuario Pontificio z roku 1985

(oficiální vatikánský seznam papežů doplněný v roce 2005 a 2013)

I. období

Počátky křesťanství v Římě (od 1. století do roku 313)

 1. sv. Petr mučedník. Vlastním jménem Šimon. Žid,
                                           papežem 37 let, rok 29 - 29. 6. 67 +.
      Narodil se v galilejské Betsaidě u Genezaretské moře (Tiberiatské jezero). Vykopávky této vesnice jsou u obce Ad Dardarah (dnes Golanské výšiny). Syn rybáře Jonáše (Jana). Povoláním rybář. Apoštol Ježíše Krista. Od Ježíše dostal aramejské jméno Kéfas (Képhas = opora, skála, řecky Petros). První papež. V roce 50 předsedal apoštolskému sněmu, který řešil osvobození od židovského zákona pro křesťany z pohanství. Na tomto sněmu měl řeč, která rozhodla o závěrečném usnesení. To přednesl apoštol Jakub. Apoštol Petr odešel přišel z Jeruzaléma a šel do Antiochie, odtud odešel do Říma.
      Při pronásledování křesťanů za císaře Nera ho křesťané poslali z Říma, aby se zachránil. U Kampanijské brány na Via Appia Antica se mu podle legendy zjevil Kristus, který kráčel směrem do Říma. Petr se ho zeptal: "Quo vadis Domine? (Kam jdeš Pane?). Ježíš mu odpověděl: "Venio Romam iterum crucifigi" (jdu do Říma znovu se dát ukřižovat).
      Petr se vrátil do Města, byl zajat a přibit na kříž. Na vlastní žádost byl otočen hlavou dolů, protože se necítil být hoden, aby zemřel jako jeho Učitel Ježíš Kristus. Pohřben na Vatikánském pahorku.
      Na jeho hrobě je řecký nápis: „Petros emi“ (Petr je zde). Nad hrobem byl později postaven velechrám sv. Petra.

Údaje o prvních 12 Petrových nástupcích nejsou úplně věrohodné.

2. sv. Linus m. Linus, Toskánec – Ital (9 roků) 67 – 76 +.
      Žák sv. Petra, jeho nástupce, píše o něm sv. Pavel v 2. listu Timoteovi: „ Pozdravují tě Eubulos, Pudens, LINUS, Klaudia a všichni bratři.“ 2. Tim 4, 21., (viz sv. Pius I.). V listu je zmíněna i jeho matka Klaudia. Byl pokřtěn a posvěcen sv. apoštolem Petrem a Pavlem na biskupa spolu s Kletem a Klementem. Vymítal zlé duchy a křísil mrtvé. Jako římský občan byl popraven mečem. První papež pohřbený vedle sv. Petra. Den jeho smrti 23. 9. je svátkem v církevním kalendáři.

3. sv. Kletus m. Anacletus, Cletus, Říman (12 r.) 76 – 88 +.
      Byl římský občan a pocházel z Atén. Vysvěcen na biskupa sv. Petrem jako výpomocný biskup na předměstí Říma. Navštěvoval šlechtické rodiny, které úspěšně evangelizoval. Napsal knihu "Proti všem bludům", kde popsal, že jeho dva předchůdci byli: sv. Petr a sv. Linus (první seznam papežů). Rozdělil Řím na 25 církevních obvodů (farností) a přidělil jim presbytery (kněze). V roce 80 dal postavit malý kostelík nad hrobem sv. Petra. Tam byl sv. Kletus po své mučednické smrti sám pohřben. Byl umučen za císaře Domitiána. V církevním kalendáři byl do roku 1969 jeho svátek 13. 7. a s 29. papežem sv. Marcelínem 26. 4.

4. sv. Klement I. m. Titus Flavius Clementus, Říman (9 r.) 88 – 97.
      * 45 Řím, + 101 Krym. Bratranec císaře Domitiána, po křtu prodal všechen svůj majetek a věnoval se duchovní činnosti. Vysvěcen na pomocného biskupa sv. Petrem (s Linem a Kletem), přivedl mnoho římských rodin ke křesťanství. Na rozkaz císaře Trajana byl vyhnán v r. 97 do Chersonesu na Krymu, kde pracoval v mramorových dolech a sloužil odsouzeným křesťanům. Podle legendy zachránil odsouzence od nedostatku vody. Měl vidění beránka hrabajícího kopýtkem na skále. Na tom místě objevili pramen vody. Zázrak se rychle rozšířil mezi pohany a mnoho z nich přijalo křest. Císař Traján nechal Klementa (Klimenta) vhodit do moře s kotvou přivázanou na krk. Krymští křesťané vylovili tělo a pohřbili u (Kozáckého) zálivu na Krymu.
      Jeho ostatky našel sv. Cyril a Metoděj v 9. století a donesli je do Říma, kde byly slavnostně pohřbeny v kostele, který mu byl zasvěcen (sv. Klementa, Klimenta, San Clemente). V r. 869 zde byl pohřben sv. Cyril. Basilika sv. Klementa je na cestě mezi Lateránem a Koloseem.
      Na návrh královéhradeckého kapitulního děkana Michaela Sardagnana z Hohenštejnu požádal 9. královéhradecký biskup Jan Josef hrabě Vratislav z Mitrovic 247. papeže Klementa XII. o část ostatků patrona diecéze sv. Klementa. Tělo sv. Klementa vyzvedli z hrobu a v roce 1737 přivezli z Říma do Hradce Králové. V Římě byla nechána malá část relikvie. Sv. Klement je jediný papež, uložený na našem území

5. sv. Evarist m. Evaristós, Řek (8 r.) 97 – 105 +.  
      * v 1. století v Betlémě, v r. 97 byl zvolen papežem. Rozdělil Řím na 7 farností, které přidělil jednotlivým kněžím. Na kazatelskou výpomoc jim určil 7 jáhnů a jáhenek. Zemřel mučednickou smrtí, + 26.10. 105 Řím.

6. sv. Alexandr I. m. Alexandrus, Říman (10 r.) 105 – 115 +.
      Popraven mečem 28. 8., společně se sv. Hermem, římským prefektem.

7. sv. Sixtus I. m. Xystus, Říman (10 r.) 115 – 125 +.
      Za jeho pontifikátu vznikly křesťanské obce ve Španělsku, Galii, Germánii, v Egyptě a Asii.

8. sv. Telesforus m. Telesfórós, Řek (11 r.) 125 – 136 +.
      Určil půst před Velikonocemi, zpěv GLORIA a tři mše svaté na Hod Boží vánoční

9. sv. Hyginus muč. Hyginós, Řek (4 r.) 136 – 140 +.
      Ustanovil kmotra při křtu a biřmování. V r. 139 dostavěno mausoleum císaře Hadriána, od roku 850 zvané Andělský hrad (64. pp. sv. Řehoř I. Veliký. Na vrchol postavena socha archanděla Michaela, 104. papež sv. Lev IV.).

10. sv. Pius I. muč. Pius, Akvilejec – Ital (15 r.) 140 – 155 +.
      Určil slavit památku Vzkříšení Páně na první neděli po 14. nisanu, to je po jarním úplňku. V jeho době církev nebyla tolik pronásledována. Upevnil jednotnou kázeň mezi duchovními osobami. Dům senátora Pudenta (píše o něm sv. Pavel v 2. listu Timoteovi: „Pozdravují tě Eubulos, PUDENS, Linus, Klaudia a všichni bratři.“ 2. Tim 4, 21.), kde byl hostem sv. Petr a Pavel, přeměnil na chrám s titulem Pastor = Pastýř.
      Seznam papežů ze 2. století obsahuje zmínku o biskupu Piovi, bratru Hermase, autora knihy Pastýř (Pastor). Papež Pius I. má titul mučedníka (pravděpodobně byl umučen), protože ke konci jeho pontifikátu začalo v Římě opět pronásledování křesťanů. Svátek sv. Pia I. byl 11. 7. do roku 1969.

11. sv. Anicetus m. Anicet, Syřan (11 r.) 155 – 166 +.
      * 100 v Sýrii, ke konci svého pontifikátu pronásledován vyznavači gnosticismu, pro různé útrapy a pronásledování za císaře Marka Aurelia (161 – 180). Je ctěn jako mučedník. Zemřel v Římě.

12. sv. Soter m. Soterius, Ital – Kampánec (9 r.) 166 – 175 +.
      * Fondi v Kampánii, nazývaný Concordius = Dobročinný. Dochoval se dopis 25. papeže sv. Dionýse, kde oceňuje jeho pomoc uvězněným křesťanům. Vydal dekret, aby křesťané přijímali Kristovo Tělo hlavně na Zelený čtvrtek. V dalším dekretu ustanovil, aby křesťanské manželství požehnal kněz a tím mu dal platnost svátosti. Svátek sv. Sotera byl 22. 4. do roku 1969. Více zpráv o jeho životě se nedochovalo.

13. sv. Eleuterius Eleuthérios, epirský Řek (14 r.) 175 – 189 +.
    Za jeho pontifikátu prožívala církev klidné období, ale pro svou námahu o rozšíření víry je nazýván mučedníkem.

14. sv. Viktor I. m. Victorius, Tunisan, římský Afričan
                                                                   (10 r.) 189 – 199 +.
      Od jeho pontifikátu mají všichni papežové (mimo 19. papeže Antera) latinská jména. Latina vytlačila úřední řečtinu. Rozhodl spor a potvrdil slavení Velikonoc po prvním jarním úplňku, zemřel mučednickou smrtí za císaře Septima Severa v Římě.

15. sv. Zefyrin Zefyrinus, Zefirín, Říman (18 roků) 199 – 217 +.
      Zabezpečil církev proti montanistům, v r. 201 vydal císař Septimus Severus dekret zakazující křesťanství, byl jako první papež pohřbený v Kalistových katakombách (31. pp. sv. Eusebius), jeho svátek 26. srpna byl v církevním kalendáři v roce 1969 přeložen na 20.12.

16. sv. Kalist I. m. Calixtus, Říman (5 r.) 217 – 222 +.
      Žil původně jako otrok u římského patricia Karpofora. Vedl směnárnu svého pána. Jednou mu byly peníze ukradeny a on měl z trestu takový strach, že se pokusil o útěk. Byl chycen a v okovech pracoval ve mlýně. Později byl přeložen na těžší práci do dolů v Sardinii.
      V té době 14. papež Viktor sestavil seznam křesťanů, kteří pracovali v dolech jako otroci. Seznam předal křesťance Marcii, manželce císaře Septimia Severa, který propustil otroky z dolů a přijal je za svobodné římské občany. Kalist se stal jáhnem 15. papeže Zefyrina a dostal od něho za úkol uspořádat křesťanský hřbitov (katakomby, pojmenované Calixtovy).
      Kalist I. se stal po sv. Viktorovi I. papežem a přijal do církve i velké hříšníky. To se nelíbilo římskému knězi Hypolitovi, který ho obvinil z velké tolerance k hříšníkům a dal se zvolit několika svými přívrženci protipapežem. Kalist nechal v Zátibeří postavit chrám Panny Marie. Při dalším pronásledování křesťanů byl mučen a vhozen do studny, + 14.10. 222, pohřben v kostele v Zátibeří, svátek 14.10.

----- sv. Hypolit m., Hyppolitus, Řek, 217 - 235.
      První vzdoropapež ! Po volbě papeže Kalista, kterého obvinil z velké tolerance k hříšníkům. Byl zvolen několika přívrženci protipapežem. Při pronásledování křesťanů odsouzen do vyhnanství na Sardinii, společně s 18. papežem Ponciánem, s kterým se později smířil. Vzdal se biskupské hodnosti a uznal papeže Ponciána. Oba zemřeli mučednickou smrtí. Jako světec byl Hypolit uctíván hned po své smrti.

17. sv. Urban I. m. Urbanus, Říman (8 r.) 222 – 230 +.
      Pocházel z patricijského rodu a žil příkladným křesťanským životem. Stal se papežem za vlády císaře Alexandra Severa. V té době nehrozilo pronásledování, ale přesto císařův rádce Domitius Ulpianus vydal sbírku rozkazů, jak mají být křesťané stíháni, souzeni a trestáni. Tyto pokyny však nebyly provedeny za života císaře Alexandra. Papež zemřel pravděpodobně mučednickou smrtí. Původně pohřben v Kalistově pohřebišti.

18. sv. Poncián m. Pontianus, Říman
                            (5 roků, 2 měsíce, 7 dní) 21. 7. 230 – 28. 9. 235.
      Učitel v Imole. Za císaře Maximina Thraxe (235-238) odsouzen do vyhnanství na Sardinii společně se vzdoropapežem Hyppolitem. Tam se smířili. Vzdal se úřadu a jako první papež v dějinách odstoupil z úřadu. Zemřel mučednickou smrtí v prosinci r. 235. Jeho tělo bylo převezeno do Říma a pohřbeno v Kalixtových katakombách.

19. sv. Anterós m. Anterós, Řek
                                  (1 měsíc, 13 dní) 21.11. 235 – 3. 1. 236 +.
zvolen po odstoupení papeže sv. Ponciána, jeho pontifikát byl krátký, stal se obětí pronásledování za císaře Maximina Traxe.

20. sv. Fabián m. Phabianus, Říman
                              (14 let, 10 dní) 10. 1. 236 – 20. 1. 250 +.
      Popraven za císaře Decia, který po jeho smrti řekl: „raději bych obdržel zprávu o vzdorocísaři, než o novém biskupu Říma.

21. sv. Kornelius m. Cornelius, Říman
                                         (3 r.,3 m., 5d.) 15. 3. 250 – 20. 6. 253.
      Přítel biskupa sv. Cypriána, s kterým řešil otázku odpadlíků ve víře během pronásledování, oba se přikláněli k odpuštění a mírnosti. Souhlasil s návratem odpadlíků do Církve po vykonaném pokání. Kněz Novát (Novatián) učil, že v církvi musí být jen čistí (katharoi, z toho vzniklo slovo = kacíř).
      Za císaře Treboniana Galla, byl při pronásledování vypovězen do přístavu Centumdellae (Civitavecchia u Říma), kde zemřel + 14. 9. 253 Civitavecchia. Pohřben na poli domu Capracora (Domus culta Capracorum), později v Kalixtových katakombách. Jeho ostatky byly přeneseny a pohřbeny v kostele Panny Marie v Zátibeří (Santa Maria di Trastevere). Má titul mučedníka i když nebyl popraven.
      Ve světovém kalendáři společný svátek 16. 9. Od 15. století patří se sv. Antonínem, sv. Hubertem a sv. Kvirinem k takzvaným Čtyřem maršálkům.

----- Novatián, Říman, 251 vzdal se úřadu

22. sv. Lucius I. Lucius, Říman (8 m., 8 dní) 25. 6. 253 – 5. 3. 254 +.
      jeho životopis napsal sv. Cyprián, který chválí jeho laskavost a smířlivost. Lucius byl římskými úřady vypovězen, vrátil se po několika měsících a zemřel

23. sv. Štěpán I. m. Stephanius, Říman
                                  (3 r., 2 m., 20 d.) 12. 5. 254 – 2. 8. 257 +.
      Obrátil na víru mnoho urozených Římanů, odmítl rozhodnutí biskupské synody v Kartágu z r. 256, že: „lidi pokřtěné kacířem je třeba při návratu do církve pokřtít znovu“. Zemřel mučednickou smrtí, zavražděn u oltáře při sloužení mše svaté v katakombách. Do r. 1969 byl jeho svátek 2. 8.

24. sv. Sixtus II. m. Xystós, Řek
                                        (11 m., 25 dní) 30. 8. 257 – 7. 8. 258 +.
       Za jeho pontifikátu vydal císař Valerián rozkaz, aby duchovní všech stupňů byli popraveni na místě zatčení. Popraven v Kalixtových katakombách, 3 dny po smrti papeže zahynul 10. 8. mučednickou smrtí i jeho jáhen sv. Vavřinec.
      Papež byl namalován malířem Rafaelem (1483 – 1520) na obraze s Pannou Marií – Sixtinská Madona. Zajímavostí obrazu, je pravá ruka papeže Sixta II., na které má šest prstů (lat. sext = šest – Sixtus). Obraz byl původně určen pro Sixtinskou kapli ve Vatikánu. Během staletí seobraz dostal do galerie v Drážďanech (Dresden, SRN). Svátek je 7. 8.

25. sv. Dionýsius Dionýsós, Řek
                                 (9 r., 5 m., 4 d.) 22. 7. 259 – 26.12. 268 + .
      *200 v Řecku, definoval – vysvětlil učení o Nejsvětější Trojici – Bůh je pouze jeden a je ve třech osobách: Otec, Syn – Ježíš Kristus = Věčné Slovo a Svatý Duch. Bůh má jednu podstatu, ale tři Osoby, které žijí vzájemnou láskou. Zachoval se dopis papeže Dionýse, kde oceňuje pomoc 12. papeže sv. Sotera uvězněným křesťanům.

26. sv. Felix I. Phelixus, Říman
                                    (5 r.,11 m., 25 d.) 5. 1. 269 – 30.12. 274 +.
      Svolal synodu a vysvětlil nauku o vtělení Božího Syna, proti bludům antiochijského biskupa Pavla Samosatského, který učil, že Kristus vyšel z Panny Marie s tělem ihned po andělově zvěstování. Za jeho pontifikátu se rozmáhalo sloužení mší na hrobech zemřelých a docházelo k jejich pověrčivému zbožťování. Papež ustanovil, že se mše sv. může sloužit jen na hrobech mučedníků.

27. sv. Eutychianus m. Eutachyán, Toskánec – Ital
                                      (8 r., 11 m., 3 d.) 4. 1. 275 – 7.12. 283 +.
  Pohřbil 342 mučedníků na různých místech Říma.

28. sv. Kájus m. Cajus, Gaius z Dalmácie (Chorvatsko)
                                                         17.12. 283 – 22. 4. 296 +.
      Bratranec císaře Diocletiana (Diokleciána), (12 let, 4 m., 5 dní)

29. sv. Marcelín m. Marcellinus, Říman
                                    (8 r., 4 m., 22 dní) 3. 6. 296 – 25.10. 304 +.
      Za jeho pontifikátu se rozvinuly církevní obce na Východě, v Africe, ve Španělsku a Galii (Francii), po přistěhování císaře Dioclatiana z Nikodemie do Říma, byl zatčen a popraven. Jako první papež má na hrobě nápis PAPA – papež = Otec. Celý nápis vytesal jáhen Severus: IUSSU PAPAE SUI MARCELLINI (Ježíši papež tvůj Marcelín). Za jeho pontifikátu se věřící statečně hlásili ke křesťanství a umírali na popravištích. Světci z této doby jsou ctěni v celé církvi: sv. Jiří, Mořic, Florián, Anežka Římská, Lucie a další.

30. sv. Marcel I. m. Marcellus, Říman
                                        (7 m., 20 dní) 27. 5. 308 – 16. 1. 309 +.
      Byl vypovězen do vyhnanství. Císař Maxentius se bál vzbouření lidu, protože už bylo mnoho poprav. Ve vyhnanství papež musel krmit a obsluhovat poštovní koně. Bylo s ním zacházeno jako s otrokem. Zemřel po velkých útrapách, proto má titul mučedníka.

31. sv. Eusebius m. Eusebiós, Řek
                                  (1 r., 3 m., 29 dní) 18. 4. 309 – 17. 8. 310 +.
   Poslední papež pohřbený v Kalixtových katakombách na Via Appia (15. pp. sv. Zefyrin).

32. sv. Miltiades m. Melchiades, římský Afričan
                                       (2 r., 6 m., 9 d.) 2. 7. 311 – 11. 1. 314 +.
    Poslední papež za pronásledování křesťanů, dožil se svobody Církve. Císař Konstantin Veliký zvítězil nad císařem Maxentiem 28.10. 312 v bitvě u Milvijského mostu v Římě. Před bitvou se sv. Konstantinovi zjevil na nebi kříž s nápisem: IN HOC SIGNO VINCES (in hok signo vinces = v tomto znamení zvítězíš).
   V únoru 313 vydal císař zákon, kterým udělil křesťanům náboženskou svobodu, potvrdil to vydáním 28.10. 313 Ediktem milánským. Sv. Miltiades je počítán mezi mučedníky, protože trpěl za císaře Maximiana, zemřel stářím.

 

II. období

Pod ochranou římského císařství

(od roku 314 do zániku západního císařství v roce 480)

 

33. sv. Silvestr I. Silvestrius, Říman
                                        (21 r., 11 m.) 31. 1. 314 – 31.12. 335 +.
   Zvolen po vydání Ediktu milánského. Pokřtil císaře Konstantina I. Velikého. Ten přenesl své sídlo z Říma do malé osady Byzantium, kde vystavěl nové Konstantinovo město = Konstantinopolis. Později zvané Cařihrad (císařský hrad), dnes turecký Istanbul (Konstantinopol = Istanbul).
      V letech 320 – 329 dal císař Konstantin přestavět kostelík sv. Petra ve Vatikánu z r. 80 na basiliku. Daroval papeži císařský Lateránský palác (basileos = královská síň – basil = král), vedle kterého byl r. 324 postaven první veřejný křesťanský chrám zasvěcený Sv. Spasiteli. Zde je deska ze stolu od Poslední večeře. V 10. století byl zasvěcen sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi – basilika sv. Janů v Lateráně, (viz 228. papež Sixtus V. a 247. papež Klement XII.), basilika je Omnium ecclesiarum urbis et orbis mater et caput – všech kostelů světa a Města matka a hlava. Zde sídlili papežové do 15. století, pak se přestěhovali do Vatikánu.
    Podle legendy udělil císař Konstantin papeži Silvestru a jeho nástupcům panství nad Itálií a postavení primase (prvenství ze všech biskupů).
      Papež vydal několik liturgických předpisů, jeden z nich byl o stavbě oltářů (oltářních desek) z kamene, ne ze dřeva. Pod jeho vlivem a na popud alexandrijského patriarchy Alexandra císař svolal 1. všeobecný = katolický sněm – koncil v Niceji (Nikaj, Iznik, Izmid, Izmit v Turecku) r. 325, který potvrdil CREDO (vyznání víry), že Kristus je jednorozený Boží Syn, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený, nestvořený, stejné podstaty (homousios) s Otcem. Argumentem na koncilu byl žalm 110, 3 - 4. „jak rosu z lůna před denicí, zplodil jsem tě. Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova“.
      Kněz Arius z Alexandrie (280-360) a jeho stoupenci učili, že Kristus je Bohu podoben (homo i usios) a je proto jeho adoptivním synem. Ariánství se udrželo do 7. století mezi Germány. Toto učení obnovili a upravili v 19. století Svědkové Jehovovi.
   Papež bývá zobrazován jak křtí císaře Konstantina, nebo křísí mrtvého vola, který patřil sedlákovi. Jeho jméno se stalo synonymem a symbolem pro poslední den v roce. Křesťané konají děkovné bohoslužby za uplynulý rok s chvalozpěvem Te Deum laudamus (Tebe Bože chválíme). Na jeho svátek se lidé po cellý cečer veselí a čekají na odbíjení půlnoci, aby přivítali Nový rok.

34. sv. Marek Marcus, Říman (1 r., 8 m., 19 d.)
                                                            18. 1. 335 – 7.10. 336 +.
    Zatím jediný papež toho jména. Pohřben katakombách sv. Balbíny, později přenesen do basiliky sv. Marka, kteoru dal postavit. Jeho svátek byl v kalendáři do r. 1969.

35. sv. Julius I. Iulius, Říman (15 r., 2 m., 6 d.)
                                                              6. 2. 337 – 12. 4. 352 +.
    Dal postavit v Římě kostel Dvanácti sv. Apoštolů, obhajoval víru proti ariánům a poskytl útočiště alexandrijskému patriarchovi sv. Athanasiovi. Hned po své smrti byl uctíván jako svatý a v roce 354 je zařazen do římského kalendáře. Pohřben Kalepodiových katakombách, v 9. století přenesen do basiliky sv. Praxedy.

36. sv. Liberius Liberius, Říman (14 r., 4 m., 9 d.)
                                                           17. 5. 352 – 26. 9. 366 +.
    Navštěvoval rodiny věřících, mezi jinými i rodinu císařského velitele Ambrože, jeho syn sv. Ambrož se stal milánským biskupem (+ 7.12.397). Papež Liberius nechal r. 352 na římském pahorku Esquilinu (největší ze sedmi římských pahorků) postavit kostel (neznámého zasvěcení, Liberiova basilika).
    Od r. 432 nazývaný basilika Santa Maria Maggiore (madžore = Panny Marie Větší), Panny Marie Sněžné (dedicatio sanctae Mariae ad Nives), Panny Marie Fatné (lat. fatum = Boží výrok, oznámení), nebo Panny Marie u Jesliček (44. pp. Sixtus III. 432 – 440, 99. pp. sv. Paschal I., 107. pp. Hadrián II., 226. pp. Pius V.). Kostel postavený z peněz římského patricije Jana a jeho manželky. Bezdětní manželé prosili o znamení jak uctít Pannu Marii, ve vidění jim bylo oznámeno, aby na označeném místě postavili kostel. V noci ze 4. na 5. srpna napadl na esquilinském pahorku sníh.
      Papež Liberius zakázal sňatky v postní době. V roce 355 byl poslán do vyhnanství v Thrákii císařem Konstantiem II., který podporoval ariánské učení a dal zvolit vzdoropapežem kněze Felixe II. V roce 358 ho císař omilostnil a Liberius se mohl vrátit do Říma. Liberius sestavil první seznam papežů (Liber pontificalis) a seznam mučedníků (Martyrologium).
      Po své smrti byl pohřben v katakombách sv. Priscily. V Martyrologiu sv. Jeronýma je zařazen mezi svaté. Svátel 23.9., východní církev ctí jeho památku 27.8.
     44. pp. sv. Sixtus III. (zvolen 31. 7. 432) zasvětil Liberiův kostel 5.8. 432 Panně Marii s titulem Panny Marie Sněžné (svátek 5. 8.).
      Je to největší mariánský chrám. Uchovávají se zde Kristovy jesle z Betléma. 107. papež Hadrián II. v tomto chrámu potvrdil při mši svaté v r. 867 sv. Cyrilu a Metoději překlad bohoslužebných knih do slovanského jazyka. 226. papež Pius V. rozšířil r. 1571 svátek Panny Marie Sněžné na celou církev (v té době vyzval k modlitbě růžence za mír a v rozhodující námořní bitvě u Lepanta, na svátek Panny Marie Růžencové 7.10.1571 byli muslimové poraženi) a na vlastní přání byl v této basilice pohřben.

----- Felix (II.) Říman 355 – 358 donucen se vzdát.
      Bývá uváděn bez čísla. Starověcí kronikáři ztotožnili tohoto vzdoropapeže s knězem sv. Felixem (+300), který nebyl papež a vložili jeho jméno do papežského seznamu. Vzniklo tak chybné počítání papežů jména Felix 48. a 54. Poslední vzdoropapež Felix V. (1439 – 1449) uznal nelegálnost své volby a vzdal se hodnosti. Vzdoropapež Felix zemřel 22.11.365.

37. sv. Damas I. Damasus, Portugalec/Španěl (18 r., 2., 10 d.)
                                                           1.10. 366 – 11.12. 384 +.
    * 297/304 Idanha-a-Nova (Guimaraes), Portugalsko. Jeho otec Antonín byl knězem, matka se jmenovala Laurentia (Vavřinka). Jeho sestrou byla sv. Irena (6.4.). Rodiče se přestěhovali do Říma, kde se otec stal knězem v kostele sv. Vavřince (basilika sv. Vavřince za hradbami). Damas se v kostele sv. Vavřince stal otcovým nástupcem. Papež Librius ho jmenoval arciděkanem římské diecéze a v době vyhnanství papeže Liberia řídil církev až do Liberiova návratu.
      Po smrti papeže Liberia byl jedním senátory a šlechtou zvolen Damas, kněží a laici zvolili děkana Ursina. Po dramatickém vyřešení situace byl Ursinus poslán do vyhnanství v Galii.
      Císař Theodosius svolal proti ariánským bludům r. 381 do Cařihradu koncil, který potvrdil nicejské Credo (nicejsko-cařihradské vyznání víry) z r. 325. Na synodě r. 382 byly prohlášeny kanonické knihy Písma Svatého a papež Damas pověřil svého sekretáře sv. Jeronýma přeložit Písmo Svaté do latiny. Za jeho pontifikátu působil v Miláně sv. Ambrož, v Galii sv. Hilár z Poitiers, na východě sv. Řehoř Naziánský (Nysský) a v Alexandrii sv. Athanasius. V Římě studoval sv. Augustin.
     Východořímský císař Gratianus (367 – 383) přenesl v r. 379 na papeže titul císaře jako pohanského velekněze Pontifex Maximus (Nejvyšší velekněz) daroval mu tiáru (čepici kuželovitého tvaru).
     Papež Damas dal přestavět chrám sv. Vavřince za hradbami. Basilika byla nazvána San Lorenzo in Damaso (sv. Vavřinec v Damasovi, v Damasově domě). Jeho jménem je nazváno hlavní nádvoří v Apoštolském paláci ve Vatikánu. Svátek 11.12., uctíván jako patron proti horečce.

----- Ursinus Říman 366 – 367 vzdal se úřadu

38. sv. Siricius Siricius, Říman (14 r., 11 m., 11 d.)
                                                          15.12. 384 – 26.11. 399 +.
    Poprvé použil výraz APOSTOLICA SEDES = apoštolský stolec a titul PAPA = papež, kterým jsou od jeho doby titulováni římští biskupové. Zdůrazňoval kněžský celibát. Pohřben v katakombách sv. Priscily.

39. sv. Anastasius I. Anastáz Inocenc z Albana, Říman
                                        (2 r., 22 dní) 27.11. 399 – 19.12. 401 +.
    Z úcty k Božímu Slovu ustanovil stání při evangeliu.
   Řím měl v jeho době 300.000 obyvatel.

40. sv. Inocenc I. Innocentius, Říman (15 r., 2 m., 18 d.)
                                                          22.12. 401 – 12. 3. 417 +.
    Byl synem 39. papeže Anastasia I. Inocencia. Narodil se, než byl jeho otec vysvěcen na kněze. V Liber Pontificalis (kniha Pontifiků) je zapsáno, že byl synem (Anastasia) Inocence z Albana. Podle historiků měl jeho otec dvě jména.
      Jednomyslně zvolen třetí den po smrti svého otce. Zastával se sv. Jana Zlatoústého, požadoval jeho návrat z vyhnanství, odsoudil Pelagiovy bludy (ten hlásal, že není dědičný hřích a člověk může dosáhnout spásy vlastními silami, bez Boží milosti), v jeho době žil sv. Augustin a Jeroným. Pohřben na hřbitově k Pilátovu medvědu (coemetrium ad Ursum Pilateum). Později přenesen do Pontiánových katakomb. V 9. století přenesen do kostela sv. Martina na hoře. Do r. 1969 byl jeho svátek 28. 7.

41. sv. Zosim Zosimós, Řek (1 r., 9 m., 8 d.)
                                                        18. 3. 417 – 26.12. 418 +.
   Ustanovil používání paškálu v kostelích a jáhnům dovolil nosit štolu přes jedno rameno.

42. sv. Bonifác I. Boniphatius, Říman (3 r., 8 m., 4 d.)
                                                              29.12. 418 – 4. 9. 422 +.

----- Eulálius, Říman, 29.12.418 – 419 sesazen

43. sv. Celestin I. Celestinus, Ital z Kampánie
                                (9 r., 10 m., 17 dní) 10. 9. 422 – 27. 7. 432 +.
    V r. 431 byl svolán koncil do Efezu, který prohlásil jednotu božské a lidské přirozenosti Krista – Bohočlověka a prohlásil, že Matka Kristova je Bohorodička, proti učení cařihradského patriarchy Nestoria, že Kristus má pouze jednu přirozenost (monofysitismus). V jedné z listin vytýká biskupům v Provenci, že se odlišují oděvem od ostatních lidí: „biskup se má odlišovat zbožností a ctnostmi, ne oděvem. Za jeho pontifikátu začala chistianizace Irska, + 27. 7. 432 Řím.

44. sv. Sixtus III. Sixtus, Říman (8 let, 19 dní)
                                                           31. 7. 432 – 19. 8. 440 +.
    Na místě staršího kostela (postaven 36. papežem Liberiem) vysvětil chrám postavený z peněz patricije Jana a jeho manželky. Zbožní bezdětní manželé prosili o znamení jak uctít Pannu Marii a bylo jim ve vidění oznámeno, aby na označeném místě postavili kostel. V noci na 5.srpna napadl na esquilinském pahorku sníh.
      5. 8. 432 papež zasvětil dostavěný kostel Panně Marii s titulem Panny Marie Sněžné (dedicatio sanctae Mariae ad Nives), nebo také Panny Marie Větší (Santa Maria Maggiore), Panny Marie Fatné (lat. fatum = Boží výrok, oznámení), nebo Panny Marie u Jesliček (36. pp. sv. Liberius, 99. pp. sv. Paschal I., 107. pp. Hadrián II., 226. pp. Pius V.).
    V této basilice se uchovávají Kristovy jesličky z Betléma. Slavnost posvěcení chrámu je 5. 8. (viz 36. papež sv. Liberius, 99. pp. sv. Paschal I., 107. pp. Hadrián II., 226. pp. Pius V.), dal postavit basiliku sv. Vavřince a sv. Petra v okovech, na památku zázračného vysvobození sv. apoštola Petra z vězení za Heroda Agrippy (Sk 12, 1-19), v této basilice jsou uloženy Petrovy okovy a ostatky Makabejských bratrů a jejich matky umučených r.164 př.Kr. (2.Mak 7, 1– 41)

45. sv. Lev I. Veliký Leo, Toskánec – Ital (21 let, 11 dní)
                                                           29.10. 440 – 10.11. 461 +.
    Svolal r. 451 koncil do Chalcedonu (Kalchedon, Kadiköy v Turecku) do chrámu sv. Eufémie (kde je pohřbena) a potvrdil učení efezského sněmu proti opatovi cařihradského kláštera Eutychovi, který hlásal, že v Kristu splynula božská a lidská přirozenost. Biskupové potvrdili primát papeže zvoláním: „Petrus per Leonem locutus est = ústy Lva promluvil Petr“.
      V r. 452 svou výmluvností přesvědčil bojechtivého a vzteklého hunského vůdce barbara Attilu (bič boží) a zabránil mu vyplenit Řím.
      Podruhé zachránil Věčné město 2. 6. 455, kdy císař Petronius Maximus uprchl i s vojáky. Na Řím se valily hordy Vandalů, v čele s králem Gaiserichem a začaly rabovat město. Vzal monstranci s Nejsvětější Svátostí a šel s ní do jejich tábora, přesvědčil krále Gaisericha, aby město nerabovali, nevypálili a nevraždili jeho obyvatele.
      Za tyto záchrany je nazýván Veliký, zachránce Říma. Jemu začali obyvatelé Říma říkat PAPA (otec) a po něm každému papeži. Jeho současníkem byl v Cařihradu východořímský císař stejného jména i přízviska Lev I. Veliký zvaný Macelles (řezník, 401 – 474). Jejich současníci je rozlišovali papa Leo a Leo caesar (otec Lev a Lev císař). Jako první papež vydal mešní texty v latině. Druhý papež pohřbený ve svatopetrské basilice.

46. sv. Hilarius Hilar, Ital ze Sardinie (6 r., 3 m.,10 d.)
      19.11. 461 – 29. 2. 468 +.
      Římský archidakon (arcijáhen), když byl Řím v r. 455 pleněn Vandaly pod vedením velitele Geisericha, daroval chudým lidem a klášterům velkou část svých statků. Matematiku Viktoru z Akvitánie uložil vypočítat datum pro slavení Velikonoc, vystupoval energicky proti bludařům.  

47. sv. Simplicius Simplicius, Ital z Tivoli (15 r., 7 d.)
                                                             3. 3. 468 – 10. 3. 483 +.
      Pokračoval v řízení církve podle 45. papeže sv. Lva I. Velikého, v r. 472 vtrhli do Říma barbaři, ale nezpůsobili velké škody, v té době konstantinopolský patriarcha Akatios zpochybnil usnesení chalcedonského koncilu (dvě přirozenosti Krista, božská a lidská, Kristus je Bohočlověk), papež se proti tomu rozhodně postavil a hájil rozhodnutí koncilu.

III. období

Pod vlivem byzantského císařství (483 - 752)

 

48. sv. Felix II. (III.) m. Phelixus, Říman (9 r., 12 d.)
                                                              13. 3. 483 – 1. 3. 492 +.
      Pocházel ze senátorské rodiny Aniciů, byl synem kněze, prastrýc 57. papeže Agapeta I., praděda 64. papeže Řehoře I. Velikého. Ustanovil, aby svěcení kostelů vykonávali biskupové. Podle středověkého Martyrologia byl jako mučedník svržen z trůnu a tajně zabit za ariánského císaře Konstancia.
      Jako první z papežů pohřbený v basilice sv. Pavla za hradbami se členy své rodiny: s otcem knězem Felixem, svou manželkou Petronií, synem Gordiánem a jeho dcerami Pavlou a Emiliánou, která se zasvětila Bohu. Do r. 1969 byl jeho svátek 29.7.
      V kronikách má tento papež číslo III., protože protipapeže Felixe II. (355 – 365) ztotožnili kronikáři s knězem sv. Felixem (+300), který nebyl papež a vložili jeho jméno do některých seznamů papežů (chybné počítání papežů jména Felix 48. a 54). Vzdoropapež Felix (355 – 365) je uváděn bez čísla. Poslední vzdoropapež Felix V. (1439 – 1449) uznal nelegálnost své volby a vzdal se hodnosti a úřadu.

49. sv. Gelasius I. římský Afričan (4 r., 8 m., 20 d.)
                                                             1. 3. 492 – 21.11. 496 +.
      Jeden z nejvýznačnějších teologů v raném středověku, v r. 483 se stal papežským kancléřem svého předchůdce 48. papeže Felixe II., který se s ním radil o všech rozhodnutích. V r. 492 byl zvolen na stolec sv. Petra. V jednom ze svých listů doporučil podávat svaté přijímání dětem. Na 21.11. určil svátek Obětování Panny Marie v Jeruzalémě - dnes Zasvěcení Panny Marie a na 2.2.  svátek Očišťování Panny Marie (od 11. století lidově zvaný Hromnice) - dnes Uvedení Páně do chrámu (84. pp. Sergius I.). V tento den se konaly pohanské slavnosti Lupercalie (luperkálie), které měly zahánět neštěstí. Mladí muži v kozích kůžích šlehali ženy „očistným“ řemenem. Tento měsíc, kdy se slavnosti konaly dostal název februarius = očišťující.
      Na den 8.5. zavedl papež svátek Zjevení sv. Michaela archanděla, které měl v jeskyni na hoře Gargano v jižní Itálii 8.5. 495, svátek zrušen v roce 1969 (Zj 4, 7 – 8).
      Od začátku svého pontifikátu byl ve shodě s císařem Anastasiem (491-518) o světské a duchovní moci. Pečoval o chudé. Vyzval kněze, aby čtvrtinu příjmů dávali chudým. Některé části jeho uspořádání liturgie se používají v současném misálu. Byl pohřben v basilice sv. Petra, dnes neznámé místo.

50. sv. Anastasius II. Anastáz, Říman (1 r., 11 m., 21 d.)
                                                          24.11. 496 – 14.11. 498 +.

51. sv. Symmachus Symnachus, Ital ze Sardinie
      (15 r., 7 m., 27 d.) 22.11. 498 – 19. 7. 517 +.
 První papež, který poslal palium arcibiskupovi arelatskému Caesariovi.

----- Vavřinec (Laurentius), Říman,
                                             22.11. 498 – 505 vzdal se úřadu

52. sv. Hormisdas Hormisdas, Ital (9 r., 17 dní)
                                                           20. 7. 514 – 6. 8. 523 +.
Otec 58. papeže Silveria, z Frosinone, jeho heslo: Ivstitia et Pax = Spravedlnost a pokoj, určovalo celý jeho život. Přijímal do církve odpadlíky. Žil v přátelství s cařihradským patriarchou Janem i jeho nástupcem Epifaniem. Vysvětlil otázku theopaschitskou = Boží mučení, jedna ze tří božských osob trpěla tělem a zemřela.

53. sv. Jan I. m. Ioannes, Toskánec – Ital (2 r., 9 m., 5 d.)
                                                           13. 8. 523 – 18. 5. 526 +.
      Italský král Teodorich, který byl arián, donutil papeže odcestovat do Cařihradu k císaři, aby ho požádal o uznání ariánského vyznání. Papež byl přijat se všemi poctami, přednesl císaři královy požadavky a ten je odmítl splnit. Papež souhlasil s císařem a korunoval ho na Velkou neděli 19. 4. 525 za římského císaře. Po návratu byl obviněn ze zrady, uvězněn králem Teodorichem v Ravenně a ve vězení umučen. Římané ho převezli do Říma a pohřbili u sv. Petra.

54. sv. Felix III. (IV.) Phelixus, Ital z Beneventa (4 r., 2 m.,10 d.)
                                                           12. 7. 526 – 22. 9. 530 +.

Jeho pontifikát byl dobou rozkvětu Říma, dodržoval právo a byl štědrý v období hladu. Několik měsíců před svou smrtí těžce onemocněl a obával se rozkolu při budoucí volbě. Vydal list ve kterém označil za svého nástupce jáhna Bonifáce a vlastní rukou mu předal své pallium.

----- Dioscuros, Alexandriec, 22. 9. 530 – 14.10. 530 +,
      za tři týdny zemřel. Kněz, kterého zvolilo 60 obyvatel Říma, podporovaných císařem Justiniánem I. (482-565). Papež Bonifác II. ho dal posmrtně do klatby. Dal ji podepsat jeho stoupencům a ti se přidali k papeži Bonifácovi.

55. Bonifác II. Boniphacius, římský Germán (2 roky, 25 dní)
                                                           22. 9. 530 – 17.10. 532 +.
      Pocházel z germánské rodiny, narozen v Římě. Papež Felix ho ustanovil za svého nástupce a předal mu palium. Císařovi stoupenci to odmítli a zvolili vzdoropapeže Dioscura. Oba byli uvedeni na stolec v jeden den. Bonifác v Lateránském paláci, Dioscur v Lateránském chrámu.

56. Jan II. Mercurius, Říman (2 r., 4 m., 8 d.)
                                                             31.12. 532 – 8. 5. 535 +.
      Uveden na stolec 2. 1. 533, od doby sv. Petra první papež, který si změnil jméno, které měl podle pohanského bůžka Merkuria. Za jeho pontifikátu vznikl zákon tak zv. Justiniánův kodex (r. 534) a na jeho základě musel být nově zvolený papež potvrzen císařem. Papež bojoval proti svatokupectví a upevnil kázeň kněží.

57. sv. Agapetus I. Agapet, Říman (11 měsíců, 9 dní)
                                                           13. 5. 535 – 22. 4. 536 +.
      Prasynovec 48. papeže Felixe III., jeho otec ovdověl a stal se knězem. Agapet byl uveden na svatopetrský stolec 3. 6. 535.
      V den uvedení a vysvěcení odsoudil pokusy žijícího papeže označovat svého nástupce. Koncem roku 535 odjel do Cařihradu, kde svolal k císaři biskupskou synodu, k tomu nedošlo. Papež zemřel a byl jako první z papežů uložen do olověné rakve, převezen do Říma a pohřben u sv. Petra.

58. sv. Silverius mučedník Silver, Kampánec – Ital
                        (1 r., 5 m., 10 d.) 1. 6. 536 – 11.11. 537 odstoupil.
      Syn 52. papeže Hormisdase, působil jako římský podjáhen, zvolen 58. papežem v r. 536. První papež z řádu sv. Benedikta OSB. Na stolec sv. Petra nastoupil 8. 6. 536. Ostrogótský král Theodahad ho uznal za římského biskupa, ale manželka byzantského císaře Justiniána I. císařovna Teodora chtěla na stolec sv. Petra dosadit svého oblíbence jáhna Vigilia. Papeže obvinila, že na Řím povolal Góty. Císař poslal do Říma vojáky pod vedením velitele Belisara, který 7.12. 536 vstoupil do Říma. Po dohodě s papežem o neválčení převzal Řím bez boje. Na jaře císař změnil názor, svolal soud, prohlásil papeže za zrádce císařství a zatčeného dal odvézt 11. 3. 537 do vyhnanství do Patary v Lykii.
      29. 3. 537 byl v Římě Vigilius prohlášen papežem a vysvěcen na biskupa. Patarský biskup dosáhl u císaře, aby se papež Silverius mohl vrátit do Věčného Města. Tam byl hned po příjezdu zatčen a vypovězen Vigiliem na ostrov Palmaria (Ponza Isola u Neapole). Zde se 11.11. 537, zklamán a vyčerpán, vzdal úřadu. Zemřel umučen hladem, + 2.12. 537 Ponza v Itálii. Vigilius nastoupil na stolec sv. Petra až po abdikaci papeže Silveria (svátek 20. 6.).

59. Vigilius Vigil, Říman (18 r., 3 m., 8 d.) 29. 3. 537 – 7. 7. 555 +.
      Na stolec sv. Petra uveden až 11.11.537, po abdikaci papeže Silveria, císař Justinián I. usiloval o získání sektářů, vydal edikt o správnosti bludů, papež odmítl podepsat souhlas s ediktem, 22.11. 545 byl na císařův rozkaz zatčen, odvezen do Konstantinopole a obviněn z bludu a uchvacování moci, později očištěn, r. 553 byl svolán Druhý cařihradský koncil, který odsoudil monoteletismus (jedna vůle u Krista), nemocný papež odjel z Cařihradu, do Říma nedojel a zemřel v Syrakusách.

60. Pelagius I. Pelagius, Říman (4 r., 10 m., 15 d.)
                                                             16. 4. 556 – 4. 3. 561 +.

61. Jan III. Ioannes, Říman (13 let, 4 m., 2 d.)
                                                           10. 3. 561 – 13. 7. 574 +,
     Papežská volba oficiálně potvrzena byzantským císařem Justiniánem až 17. 7. 561, od této doby až do 19. století volbu papeže potvrdil vládnoucí císař (256. papež bl. Pius IX.). Řím byl napadán nepřátelskými barbary (Franky a Alemany), drancován, obyvatelé se skrývali v lesích i katakombách. Papež byl jediný komu obyvatelé důvěřovali. Po 3 letech obléhání r. 574 dobyli Řím Langobardi, v té době papež zemřel a byl pohřben u sv. Petra

62. sv. Benedikt I. Benedictus, Říman (4 r., 1 m., 28 d.)
                                                           2. 6. 575 – 30. 7. 579 +.
      Zvaný Bononus (požehnaný, dobrotivý).

63. Pelagius II. Pelagius, Říman (10 r., 2 m., 12 d.)
                                                             26.11. 579 – 7. 2. 590 +.

64. sv. Řehoř I. Veliký Gregorius, Říman (13 r., 6 m., 9 d.)
                                                             3. 9. 590 – 12. 3. 604 +.
      Syn senátora Gordiana a sv. Silvie, pravnuk 48. papeže Felixe III., * 540 Řím, + 12. 3. 604 Řím. Právník. 572 – 575 římský voják – praetor. Po smrti rodičů přeměnil rodný palác na benediktinský OSB klášter sv. Ondřeje s kaplí sv. Barbory a Silvie (zde je kamenný stůl, kde papež sytil denně 12 chudých mužů).
      63. papežem Pelagiem II. byl v r. 579 vysvěcen na jáhna, v letech 579–590 nuncius v Konstantinopoli (Cařihrad). Zvolen papežem, vysvěcen na biskupa 3. 9. 590. Na papežském dvoře upevnil církevní kázeň a sám ji praktikoval.
      1. 1. 595 jako první papež použil titul SERVUS SERVORUM DEI – služebník služebníků Božích. Od 17. století se titul objevoval málo, obnovil ho 263. papež bl. Pavel VI.). Sepsal knihu „Liber regelae pastoralis – O pravidlech dobrého pastýře“ pro biskupy a kněze, knihu „O správě pastýřské“, napsal 40 spisů a 4 knihy o svatých, majetek církve prohlásil vlastnictvím chudých a používal ho ke zmírnění bídy.
      Jeho charitativní činnost a ochrana proti vykořišťování se stala vzorem pro jeho nástupce až do 19. století. Sjednotil liturgii, modlitby a vytvořil základ římského misálu. Dal nový řád pěvecké škole „schola cantorum“ a jako autor zavedl chrámový zpěv zv. Gregoriánský chorál, zasloužil se o rozšíření zvonů do liturgie.
      Za jeho pontifikátu vstoupily do církve tři velké národy: Anglie, vizigótské Španělsko a ariánští Langobardi. Poslal 40 benediktinů na misie do Anglie. Protestoval, když si cařihradský patriarcha Jan začal přisvojovat titul ekumenického (všeobecného = katolického) patriarchy (viz rok 1054, za 153. papeže sv. Lva IX.).
      V r. 591 vypukl v Římě mor a on uspořádal 25. 4. s obrazem Panny Marie prosebné procesí k jeho odvrácení, když procesí procházelo po mostě nad Tiberou, bylo slyšet zpěv andělů: „Vesel se nebes Královno...“ a nad Hadriánovým mauzoleem se zjevil archanděl Michael s vytaseným mečem, na znamení vyslyšení proseb a ukončení moru zasunul tasený meč do pochvy. Hadriánovo mauzoleum se začalo nazývat Andělským hradem (9. pp. sv. Hyginus,104. sv. Lev IV.). V době velikonoční se zpívá chvalozpěv Regina caeli laetare (Vesel se nebes Královno).
      Papež zemřel po těžké žaludeční nemoci. Na jeho náhrobku u sv. Petra je nápis „Gregorius consul Dei“ (= Řehoř poradce Boží). Patří mezi nejvýznamnější papeže a stal se vzorem pro všechny své nástupce.
      Od 8. století patří mezi čtyři západní církevní otce (sv. Augustin, Ambrož, Jeroným), v r. 1295 ho prohlásil 194. papež Bonifác VIII. církevním učitelem. Jeho svátek se slavil v předvečer výročí jeho smrti, v církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 11. 3. na den jeho papežské volby a biskupského svěcení (3. 9.).
      Zvyk sloužení 30 gregoriánských mší vznikl z toho, že jako opat kláštera sv. Ondřeje sloužil měsíc 30 mší za zemřelého mnicha Justa. Svátek vstoupil do pranostik jako předěl zimy a předjaří. Nejznámější je české přísloví: na svatého Řehoře led plave do moře, čáp letí od moře, žába hubu otevře, líný sedlák co neoře.

65. Sabinianus Sabinián, Toskánec – Ital (1 r., 5 m., 9 d.)
                                                            13. 9. 604 – 22. 2. 606 +.
      Nastoupil v době, kdy v Římě začala velká drahota a hlad, otevřel církevní sýpky, bohatým z nich prodával a chudým rozdával

66. Bonifác III. Boniphacius, Bonifacius, řecký Říman
                                        (8 m., 23 d.) 19. 2. 607 – 12.11. 607 +.
     Sedevakance trvala skoro rok, protože se v Římě vytvořily dvě strany (byzantská a římská) a nemohly se dohodnout na kandidátovi, do toho se vložil i císař Fokas a celou situaci ještě více zkomplikoval. Po dlouhých vyjednáváních byl zvolen řecký jáhen Bonifác, hned po svém nastoupení vydal dekret o biskupské a papežské volbě, že pod trestem klatby nesmí nikdo zasahovat do volby nebo určovat nástupce dosud žijícího biskupa. Je pohřben u sv. Petra.

67. sv. Bonifác IV. Boniphatius, Říman (6 r., 8 m., 13 d.)
                                                          25. 8. 608 – 8. 5. 615 +.
     Na svatopetrský stolec nastoupil 15. 9. 608, císař Focasus mu daroval zříceninu pohanského chrámu Pantheonu = všech bohů, papež ji nechal přestavět a v roce 609 ji zasvětil Panně Marii (v Rotundě) a všem svatým mučedníkům (Sancta Maria ad Martyres). V r. 1520 byl v chrámu pohřben malíř Rafael Santi a jsou zde hroby italských králů. Za jeho pontifikátu Peršané dobyli r. 614 Jeruzalém a odvezli ostatky Sv. Kříže. Pohřben u sv. Petra.

68. sv. Adeodatus I. Adeodat, Deusdedit, Říman (3 r., 20 dní)
                                                            19.10. 615 – 8.11. 618 +.
  Deodatus = od Boha daný, Bohu dlužný – určený, Bohdan, Deusdedit = Bohu zasvěcený. Byl moudrý, pomáhal mladým lidem, chudým a nemocným, pečoval o vzdělání kněží a nenáviděl simonii (svatokupectví, Sk 8, 9-13. 18-24).

69. Bonifác V. Boniphatius, Neapolitánec – Ital (6 r., 11 m., 15 d.)
                                                         10.11. 618 – 25.10. 625 +.
     Na stolec sv. Petra nastoupil 23.12. 619, musel čekat rok na císařské potvrzení volby, protože císař válčil s Avary a Peršany. Zavedl právo chrámového asylu (útočiště), kdo se schoval do kostela, nesměl být násilně odvlečen. Byl velký pacifista = mírotvůrce. Snažil se, aby císař neválčil s Avary a Peršany. V roce 622 (datum Mohamedova útěku) začal islámský letopočet (Mohamed + 632).

70. Honorius I. Honorius, Kampánec – Ital (12 r., 11 m., 15 d.)
                                                           27.10. 625 – 12.10. 638 +.
     Císař Heraclius porazil Peršany a v r. 629 donesl ostatky Sv. Kříže do Jeruzaléma, papež ustanovil 14. 9. svátek Povýšení Sv. Kříže. Dal obnovit kostel sv. Anežky Římské – panny a mučednice. O jejím svátku 21. 1. se zde světí dva beránci, z jejich vlny se tkají arcibiskupská pallia.

71. Severinus Severin, Říman (2 m., 5 dní) 28. 5. 640 – 2. 8. 640 + 

72. Jan IV. Ioannes, (1 r., 9 m., 19 d.) Dalmatinec (Chorvat)
                                                         24.12. 640 – 12.10. 642 +

73. Teodor I. Theodóriós (Bohdan, Božidar), Řek
                                (6 r., 5 m., 21 d.) 24.11. 642 – 13. 5. 649 +

74. sv. Martin I. m. Martinus, Umbrijec – Ital
                  (6 let, 2 měsíce, 11 dní) 5. 7. 649 – 16. 6. 653 zatčen.
     * 600 Todi v Umbrii, + 16. 9. 655 Cherson na Krymu (Sevastopol), syn kněze Fabricia. Za odsouzení monotheletických bludů císaře Konstanse II. na synodě v Lateránu (monotheletisté učili, že Kristus má jen jednu božskou vůli a tím zpochybňovali Kristovo lidství).
     Byl na rozkaz císaře 17. 6. 653 zatčen, odvezen do Konstantinopole a odsouzen k trestu smrti pro velezradu. Dostal milost a byl odvezen do vyhnanství na Chersonu (Callipoli), kde ve vězení zemřel hladem. Už za jeho života byl zvolen jeho nástupce, který nastoupil do úřadu až po jeho smrti. Později převezen do Říma a pohřben v kostele sv. Martina na pahorcích (na hoře, sv. Martin in Monti). V církevním kalendáři svátek v r. 1969 přeložen z 12.11. na 13. 4.

75. sv. Evžen I. Eugenius, Říman (2 r., 9 m., 23 d.)
                                                              10. 8. 654 – 2. 6. 657 +.
     Císař Konstans II. poručil zvolit nového papeže ještě za života Martina I., který byl ve vězení, papež Evžen zvolen 17. 6. 653, nastoupil na stolec po souhlasu papeže Martina I.

76. sv. Vitalianus Vitalián, Ital (14 r., 5 m., 28 d.)
                                                            30. 7. 657 – 27. 1. 672 +.
     * v Segni, + v Římě, po svém zvolení pozval císaře Konstantina do Říma a přijal ho s poctami. Císař mu daroval biblický kodex, nádherně zdobený drahokamy a zlatem, ale přikázal strhnout ze střechy chrámu Všech svatých (Pantheonu) všechnu měď a poslat do Konstantinopole.

77. Adeodatus II. Deodat, Deusdedit Říman (4 r., 2 m., 6 d.)
                                                             11. 4. 672 – 17. 6. 676 +

78. Donus Donus, Říman (1 r., 8 m., 9 d.)
                                                              2. 8. 676 – 11. 4. 678 +.
    Domnus. Nastoupil na stolec sv. Petra 2.11. 676. Jeho jmenovec Donus v roce 972 je vymyšlená postava.

79. sv. Agaton Agathonus, Sicilián – Ital (2 r., 6 m., 14 d.)
                                                           27. 6. 678 – 10. 1. 681 +.
     * 574, zvolen papežem ve 104 letech. Pomáhal v době moru, byl velmi štědrý. Císař Konstantin Pogonatus svolal 3. cařihradský koncil, který znovu odsoudil monoteletismus (jedna vůle), odsouzený na 2. cařihradském koncilu r. 553. Papež zemřel ve 107 letech, pohřben u sv. Petra.

80. sv. Lev II. Leo, Sicilián – Ital (11 m., 13 d.)
                                                              20. 7. 682 – 3. 7. 683 +.
     Pocházel ze Sicílie, původním povoláním lékař, znalec Písma Svatého a jazyků, vysoce vzdělaný v teologii, řečtině, zpěvu a rétorice, 17. 8. 682 intronizován na svatopetrský stolec, 3. 7. 683 zavedl kropení svěcenou vodou při obřadech ve mši svaté, v ten den večer zemřel.

81. sv. Benedikt II. Benedictus, Říman (10 m., 12 d.)
                                                              26. 6. 684 – 8. 5. 685 +.
     Za jeho pontifikátu se císař Konstantin IV. vzdal práva potvrzovat volbu papeže. Snažil se, aby kněží a biskupové měli vysokou duchovní vzdělanost.

82. Jan V. Jochánán, Syřan (1 r., 10 d.)
                                                              23. 7. 685 – 2. 8. 686 +.
     Zahájil řadu papežů Syřanů a Řeků (s vyjimkou 90. papeže Řehoře II.), kteří na svatopetrském stolci byli v letech 685 – 752. Ustanovil, aby zůstala v řečtině modlitba Kyrie eleison – Pane smiluj se. V letech 561 – 1846 byl jako jediný papež uveden do úřadu bez potvrzení císaře (61. Jan III. – 256. Pius IX.).

----- Theodor, Říman, 3.8. 686 - 1.10. 686 odstoupil,
    zvolen šlechtou, ne duchovenstvem, odstoupil ve prospěch arcikněze od sv. Zuzany Konona.

83. Konon Kononus zv. Andělský Thrák/Bulhar/(11 měsíců)
                                                             21.10. 686 – 21. 9. 687 +.
     Byl vzdělaný, spravedlivý a dobrosrdečný, pomáhal chudým a nemocným, tím si vysloužil přezdívku Andělský.

-----a Theodor, opět v úřadu, 21.9. 687 - 10.12. 687 odstoupil,
   opět zvolen šlechtou, opět odstoupil ve prospěch nového papeže Sergia.

-----b Paschalis, Říman, 21.9. 687 - 16.12. 687 sesazen

84. sv. Sergius I. Sergej, Syřan (13 r., 8 m., 17 d.)
                                                             15.12. 687 – 8. 9. 701 +.
     Ustanovil, aby se modlitba Agnus Dei - Beránku Boží říkala i zpívala ve třech větách. Potvrdil řecky zpívané Kyrie eleison - Pane smiluj se, které zavedl 82. papež Jan V. Stanovil některé mariánské svátky a na den 14.9. svátek Povýšení Svatého Kříže. Potvrdil zavedený svátek Očišťování Panny Marie (později nazvaný Hromnice), při kterém se konalo procesí s rozsvícenými svícemi (49. pp. sv. Gelasius I.). Od 11. století se v tento den světí svíce zvané hromničky. 
     V r. 691 svolal císař Justinián II. koncil do Konstantinopole, aby upravil poměry v církvi. Papež vznesl námitky, že císař vnucuje západu východní zvyky. Ten poslal vyslance Zachariáše, aby papeže zatkl a přivezl na císařský soud. Vyslanec se setkal s odporem Římanů a musel se ukrýt v papežově ložnici. Císař byl po těchto událostech sesazen.

85. Jan VI. Jochekoi, Řek (3 r., 3 m., 12 d.)
                                                          30. 9. 701 – 11. 1. 705 +.
   Na stolec sv. Petra uveden 30.10.701, zachránil Řím před Langobardy.

86. Jan VII. Jochekoi, Řek (2 r., 7 m., 17 d.) 1. 3. 705 – 18.10. 707 +.
     Při vpádu Langobardů císař opustil římské území, papež vyjednal mír a vykoupil zajatce.

87. Sisinnius Sisin, Syřan (20 dní) 14. 1. 708 – 4. 2. 708 +.
    O jeho životě je velice málo zpráv.

88. Konstantin Konstantinós, Konstantinus syrský Řek
                                            (7 r., 15 d.) 25. 3. 708 – 9. 4. 715 +.
     Zatím jediný papež toho jména

89. sv. Řehoř II. Veliký Gregorius, Říman (15 r., 8 m., 23 d.)
                                                             19. 5. 715 – 11. 2. 731 +.
     * 669 Řím, za jeho pontifikátu zahájil byzantský císař Lev III. obrazoborectví (boj proti obrazům-ikonoklasmus), který oslabil císařovu moc a autoritu. Papež dbal, aby nedošlo ke vzpouře proti císaři, ale vystupoval velice rozhodně proti obrazoboreckým nařízením panovníka. 15. 3. 716 vyslal na žádost bavorského vévody Teoda do Německa biskupa a kněze, aby uspořádali církevní organizaci. Anglického mnicha Wynfritha(Winfrid, Winfríd) pověřil misiemi v Německu. Po třech letech ho vysvětil na biskupa a dal mu jméno Bonifác (Dobroslav, dobrodinec).

90. sv. Řehoř III. Gregorios, Syřan (10 r., 9 m., 18 d.)
                                                           11. 2. 731 – 28.11. 741 +.
      Byl posledním papežem, který dostal souhlas s nástupem na svatopetrský stolec od byzantského císaře Lva III. Na stolec sv. Petra nastoupil 18. března 731. Dostal se s císařem do sporu o obrazoborectví, vyzval císaře, aby přestal ničit obrazy svatých. Císař obsadil Sicílii a Řecko a předal tato území patriarchovi v Konstantinopoli. Papež opravil římské hradby, vyzdobil chrámy a o svátcích světců nechal sloužit mše svaté v katakombách. Jmenoval sv. Bonifáce metropolitou celé Germánie. Francký majordomus Karel Martell zvítězil ve Francii nad Araby v r. 732 v bitvě u Poittiers a tím se stal vládcem Francké říše. Na 1282 let to byl papež zvolený mimo Evropu (267. papež František I. z Argentiny v roce 2013).

91. sv. Zachariáš Zacháriós, Řek (10 r., 3 m., 19 d.)
                                                             3.12. 741 – 22. 3. 752 +.
     Znal se s otcem sv. Karla Velikého, Pipinem Krátkým, synem Karla Martella, kterému udělil dědičný titul Nejkřesťanštější král, korunoval ho papežovým jménem biskup sv. Bonifác, zasazoval se o mír s Langobardy a dosáhl úspěchy v jednání, poslední ze seznamu východních (řeckých a syrských) papežů.

 

IV. období

Začátek Církevního státu (752 - 999)

92. Štěpán II. Stephanus, Říman (3 dny) 23. 3. 752 – 26. 3. 752 +.
     Zvolen za papeže, ale ještě před vysvěcením na biskupa třetí den zemřel. Na jeho hrobě je nápis: HIC EST PAPA STEPHANUS II. (zde je papež Štěpán). V oficiálním seznamu papežů Annuario Pontificio je uveden jako papež na 92. místě. Jeho obraz je mezi portréty papežů v římské basilice sv. Pavla za hradbami. Na barokní desce seznamu papežů v basilice sv. Petra „SUMMI PONTIFICES IN HAC BASILICA SEPVLTI“ (nejvyšší pontifikové v této basilice pohřbeni) jeho jméno není uvedeno a proto ho někteří dějepisci nepočítají mezi papeže. Jeho pontifikát je první nejkratší v dějinách.

93. Štěpán III. (II.) Stephanus, Říman (5 roků, 1 měsíc)
                                                            26. 3. 752 – 26. 4. 757 +.
     Dal si jméno i číslo svého předchůdce. Král Franků Pipin, pomohl ubránit papeži Řím před útoky Langobardů a donutil je vydat území střední Itálie papeži (tzv Pipinova donace /dar/ – vznik papežského státu). Ten mu za tuto pomoc daroval a nechal odvézt do Francie ostatky sv. Petronily, podle legendy dcery sv. Petra a od této doby byla Francie nazývána "prvorozenou dcerou církve" - Petr = Řím, Petronila = Francie. Papež Štěpán III. dal zavěsit v římské basilice sv. Vavřince první zvon.
     Od tohoto papeže je chybné počítání papežů jménem Štěpán, protože Štěpán II., z roku 752 není někdy počítán za papeže. Oficiálně je počítán jako Štěpán III.

94. sv. Pavel I. Paulus, Říman (10 r., 2 m., 2 d.)
                                                            26. 4. 757 – 28. 6. 767 +.
      Bratr papeže Štěpána, jmenoval první kardinály, jako poradní sbor papeže (cardo = závěs, pant u dveří, hlavní, základní). V basilice sv. Petra nechal postavit kapli, kde byla uložena část ostatků sv. Petronily, mučednice. Byl mírné povahy, navštěvoval vězně a u některých měnil trest smrti.

-----a Konstantin II., Toskánec, 5.7. 767 - 31.7.768 vzdal se úřadu

-----b Filip, Říman, 31. 7. - 1.8.768

95. Štěpán IV. (III.) Stephanus, Sicilián – Ital
                                     (3 r., 5 m., 24 d.) 7. 8. 768 – 24. 1. 772 +.
      V r. 769 ustanovil, že nikdo z laiků nesmí být papežem, pouze ten, kdo je již jáhnem, nebo knězem.

96. Hadrián I. Adrianus, Říman  (23 r., 10 m., 25 d.)
                                                                 1. 2. 772 – 26.12. 795 +.
      Na svatopetrský stolec uveden 9. 2. 772, za jeho pontifikátu se konal Druhý nicejský koncil v r. 787, který odsoudil obrazoborectví, smrtí papeže byl nejvíce zarmoucen jeho přítel Karel, papež byl pohřben u sv. Petra.

97. sv. Lev III. Leo, Říman (20 r., 6 m., 16 d.)
                                                          26.12. 795 – 12. 7. 816 +. 
    Kněz – kardinál v chrámu sv. Zuzany, 25. 4. 799 ho přepadli spiklenci, unesli ho a uvěznili v kostele sv. Silvestra. Přikázali katovi, aby mu vytrhl jazyk a oslepil ho. Nepodařilo se ho úplně zmrzačit, s pomocí přátel uprchl do Spoleta, odtud do Vestfálska, kde pobýval sv. Karel Veliký. Pod ochranou jeho vojska se vrátil do Říma. Na Hod Boží vánoční 25.12.800 korunoval sv. Karla I.Velikého (kanonizován v roce 1165 kolínským arcibiskupem Rainaldem z Daselu) v chrámu sv. Petra v Římě za prvního císaře obnovené římské říše. Zánik říše ohlásil 2. 8. 1806 poslední římský císař František II., římské císařství trvalo 1006 let). Potvrdil usnesení synody v Cáchách o „filioque“, že Svatý Duch vychází z Otce i Syna. (144. papež Benedikt VIII. a 153. papež Lev IX.)

98. Štěpán V. (IV.) Stephanus, Říman (6 m., 12 d.)
                                                           12. 7. 816 – 24. 1. 817 +.
     Na stolec sv. Petra uveden 22. 7. 816. Papež odjel do Francie a 5.10. 816 pomazal v Remeši Ludvíka za císaře, Irmengardu za císařovnu, vyprosil od nich propuštění politických vyhnanců a vrátil se do Říma. V prosinci uděloval svěcení nových biskupů, kněží a jáhnů. Pohřben u sv. Petra.

99. sv. Paschal I. Paschalis, Říman (7 r., 18 d.)
                                                            25. 1. 817 – 11. 2. 824 +.
    Vykupoval zajatce, podporoval chudé, nechal opravit zpustlé a zneuctěné katakomby, nalezl ostatky sv. Cecílie a spolumučedníků. Uložil je v novém kostele sv. Cecílie v Zátibeří, obnovil baziliku Panny Marie Sněžné (viz 36. papež sv. Liberius, 44. pp. Sixtus III., 107. pp. Hadrián II., 226. pp. Pius V.), v r. 822 obnovil kostel sv. Praxedy, pro jeho oblíbenost na něho začali žárlit dva papežští úředníci nomenclator (ohlašovatel jmen = ceremoniář) Lev a primicerius (první úředník = kancléř) Teodor, kteří chtěli papeže zabít. Spiknutí vyšlo najevo a oba byli popraveni. Papež zemřel po dlouhé nemoci, příbuzní Lva a Teodora zabránili pohřbu u sv. Petra a tak byl pohřben u sv. Praxedy.

100. Evžen II. Eugenius, Říman (3 r., 5 m., 30 d.)
                                                           21. 2. 824 – 20. 8. 827 +.
      Byl štědrý k chudým, žáci na něho vzpomínali jako na svého otce, r. 826 svolal synodu, která jednala o církevní kázni, vydal 38 kánonů o dodržování biskupských povinností, o nevzdělanosti kněží, o manželství, o závazcích řeholníků, proti svatokupectví a další rozhodnutí o církevní nápravě. Pohřben u sv. Petra.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA