Jdi na obsah Jdi na menu
 


Arcidiecéze pražská
   Archidioecesis Pragensis

 

Poloha pražské arcidiecéze v rámci české církevní provincie

 

 

arcidieceze-praha.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Praha - arcidiecéze

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha  (titul obnoven 23. 4.1997)

posvěcena 12. 5.1929

 

patroni arcidiecéze:

sv. Václav, sv. Vojtěch, sv. Jan Nepomucký, sv. Josef, sv. Vít, sv. Cyril a Metoděj, sv. Prokop, sv. Ludmila, sv. Anežka, sv. Norbert, sv. Kosma a Damián, sv. Zikmund, sv. Benedikt a druhové.

 

  + 973 papež Benedikt VI. 
          kníže Boleslav II.  


++ 30. 4.1344 papež Klement VI.,
                    český král Jan Lucemburský a markrabě moravský Karel (IV.)

 

    Pražská diecéze vznikla v roce 973 oddělením od řezenské diecéze (Regensburg) se souhlasem řezenského biskupa sv. Wolfganga a císaře Oty II., a byla podřízena arcidiecézi mohučské (Mainz).
     V roce 1344 byla povýšena na arcidiecézi vydáním papežské buly v Avignonu. V r. 1972 bylo z její pravomoci vyňato polské Kladsko (původně české, později pruské) a přičleněno k arcidiecézi vratislavské.                 

V Kosmově kronice je opis papežské buly o založení biskupství:
       Jan, sluha sluhů Božích, Boleslavovi, ctiteli víry katolické, apoštolské požehnání. Jest spravedlivá věc dobrotivě sluch nakloňovati k spravedlivým prosbám; neboť Bůh jest spravedlnost, a kdož ho milují, ospravedlněni budou a všecky věci těm, kdož milují spravedlnost Boží, napomáhají k dobrému. Dcera naše, tvoje rodná sestra, jménem Mlada, též Marie, přinesla mezi jinými žádostmi, jimž nelze odepříti, od tebe prosbu našemu srdci milou, totiž, aby s naším povolením v tvém knížectví ke cti a slávě církve Boží smělo být zřízeno biskupství. To my zajisté s radostným srdcem slyšíce, vzdali jsme díky Bohu, jenž svou církev vždycky a všude rozšiřuje a zvelebuje mezi všemi národy. A proto z plnomocenství apoštolského a z moci svatého Petra, knížete apoštolského, jehož jsme, jakkoli nehodní, přece náměstky, svolujeme a schvalujeme a ustanovujeme, aby při kostele svatého Víta a svatého Václava mučedníků povstal biskupský stolec a při kostele svatého Jiří mučedníka byl zřízen, pod řeholí svatého Benedikta a pod poslušenstvím dcery naší, abatyše Marie, sbor svatých panen.
       Ale ne podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka, nýbrž vyvol, zachovávaje raději ustanovení a nařízení apoštolská, k tomu dílu jednoho hodného kněze k libosti celé církve, především v latinském písmě vzdělaného, který by dovedl radlicí slova rozbrázditi úhory srdcí pohanských, pšenici dobrých skutků zasíti a snopy úrody víry vaší Kristu odvésti. Buď zdráv!
       (134. Jan XIII.)

A ihned, jak bylo nařízeno podle knížete (Boleslava II.) a abatyše (Mlady Marie) byl kostel svatého Víta určen pro budoucího biskupa, kostel svatého Jiří mučedníka byl však na ten čas dán abatyši Marii, sestře knížete.

Znak pražské arcidiecéze: od roku 973 černý štít a na něm položené zlaté břevno.

 

Biskupové:

1. Dětmar (Thietmar, Dietmar) 973 – 982
Deodatus  Sas , + 2. 1. 982 v Praze. Kněz a řeholník z benediktinského kláštera v saské Korveji. Jmenován za 1. pražského biskupa, vysvěcen v lednu 976. Pro jeho jmenování do Prahy rozhodla skutečnost, že velice dobře hovořil slovanským jazykem.

2. Vojtěch (Adalbert) sv.            982 – 988
zvolen 19. 2. 982 na Levém Hradci, 22. 2. 982 uveden do pražské katedrály. V italské Veroně vysvěcen na biskupa 11./29. 6. 983. Na protest z nekřesťanského chování vladyků a nedodržování církevních přikázání, odešel v r. 988 do Říma, kde pobýval v klášteře sv. Alexeje a Bonifáce na Aventinu..

--- Volkold                                    988 – 990 + 
míšeňský biskup, řídil diecezi

----- dieceze neobsazena    990 – 992

Vojtěch opět na stolci v Praze   992 – 994 
odešel opět do Říma, odtud šel do Pruska na misie, kde byl umučen 23. 4. 997.

----- dieceze neobsazena    994 – 996

--- Kristián (KřišťanStrachkvas)   996 +   
syn Boleslava I., synovec sv. Václava, bratranec sv. Vojtěcha. Není počítán mezi pražské biskupy, protože zemřel při svěcení (konsekraci).

----- dieceze neobsazena              996 – 998

3. Thiddag (Theddag, Deodatus) 998 – 1017
Sas (Thieddag, Dětmar II.) přišel z benediktinského kláštera v Korveji. Nebyl dobrým biskupem na svatovojtěšském stolci. Jeho velkým nešvarem bylo nadměrné pití. Pijáckým přítelem se stal dosazený kníže Vladivoj (+1003). Historik Václav Novotný o jeho době zapsal: „Kníže byl neustále opilý a biskup málokdy střízlivý.“ + 10./11. 6.1017.

4. Ekkhard (Helicardus) 1017 – 1023
pocházel z Niemburku v Německu. + 8. 8.1023.

5. Hizzo (Hyza, Izza) 1023 – 1030
+ 30./31. 1.1030. O tomto biskupovi se nedochovaly žádné zprávy, pouze zápis jeho jména.

6. Šebíř (Severus) 1030 – 1067 + 
+ 9.12.1067. Osobní kuchař knížete Oldřicha. Uměl připravit mnoho dobrých jídel, mezi nimi oblíbenou pochoutku knížete, pečené kančí ocásky. Za odměnu byl jmenován od knížete za pražského biskupa. Neměl teologické vzdělání. 29. 6.1031 byl vysvěcen na jáhna, kněze a biskupa. V roce 1039 se zúčastnil s knížetem Břetislavem I. vpádu do Polska a z Hnězdna odvezli ostatky sv. Vojtěcha a Pěti bratří. Později chtěl kníže Břetislav I. omezit působení biskupa Šebíře a posiloval pravomoci sázavského opata, ale nakonec sázavské mnichy se slovanskou liturgií vyhnal.

7. Jaromír (Gebhard) Přemyslovec 1068 – 1089 
+ 26. 6.1089/1090 Uhry. Čtvrtý syn knížete Břetislava I. a Jitky ze Svinibrodu (Schweinfurt). V r. 1068 se konal na louce vrchu Dobenín v obci Václavice u Náchoda zemský sněm, kde se sešla vojenská výprava proti Polákům, zde byl zvolen za biskupa za přítomnosti jeho bratra knížete Vratislava II. (od r. 1085 prvního českého krále Vratislava I.), s jeho podporou dostal přednost před druhým kandidátem Němcem Lancem (dvorní knížecí kaplan).

       Na obraze v kostele sv. Václava ve Václavicích u Náchoda  namaloval tuto událost v r. 1865 Josef Hellich, který po válce 1866 namaloval kopii za zničený obraz.
       V r. 1085 zrušil biskup Jaromír násilím biskupství v Olomouci.

8. Kosmas                        1090 – 1098
+10.10./10.12.1098. 27. 9.1094 posvětil hlavní oltář v chrámu sv. Víta na Hradě, v r. 1095 posvětil oltář v kostele sv. Prokopa na Sázavě, do kterého uložil ostatky ruských mučedníků sv. Borise a Glěba.

9. Heřman z Utrechtu 1099 – 1122
+ 17. 9.1122. Měl pochybnosti o svatosti kněžny Ludmily a abatyši Windelmuthě, která mu dala k uložení její závoj, řekl: „Paní, pomlč o její svatosti. Nech stařenku, ať odpočívá v pokoji.“ Když mu abatyše odporovala, 3.10.1100 provedl zkoušku ohněm a látka neshořela. Tuto událost zaznamenal to kronikář Kosmas, který byl osobně přítomen: „Tímto zázrakem byli jsme biskup i my všichni tak překvapeni, že jsme byli dojati k slzám a vzdávali chválu a díky Kristu.“

10. Menhard (Meinhard) 1122 – 1134
probošt staroboleslavský. + 2./3. 7.1134 na Moravě.

11. Jan I. z Dražic 1134 – 1139
probošt vyšehradský. + 8. 8.1139. Pocházel z rodu pánů z Dražic.

--- Silvestr          1139 – 1140 (abdikoval před vysvěcením)
sázavský opat, vzdal se úřadu, protože se nepovažoval za vhodného kandidáta na tak vznešený úřad.

12. Ota (Otto) 1140 – 1148 + 10. 7.

13. Daniel I. 1148 – 1167
studoval v Paříži, inspiroval královnu Juditu ke stavbě 1. pražského mostu. + 9. 8.1167.

--- Gottpold (Gothard, Hotart) 1168 (+ před svěcením)
premonstrátský mnich.+ 10. 3.1168.

14. Bedřich (Fridrich) z Puttendorfu 1168 – 1179 
premonstrátský mnich. + 31. 1./31. 7.1179.

15. Valentin (Vališ) 1179 – 1182 
premonstrátský mnich. + 6. 2.1182.

16. Jindřich Břetislav 1182 – 1197 
český kníže v letech 1193–1197, + 15. 6. Cheb. Pohřben v klášteře v Doksanech. 

17. Daniel II. Milík z Talmberka 1197 – 1214.
Knížecí kaplan Vladislava Jindřicha. Zvolen za biskupa 1.11.1197. Po zvolení si dal jméno Daniel. Do knihy sv. Augustina De civitate Dei (o městě Božím) dal namalovat mezi české patrony i sv. Ludmilu. Ve Zlaté bule sicilské potvrdil římský císař a sicilský král Bedřich (Fridrich) II. Štaufský v r. 1212, také investituru českých biskupů (právo českých králů jmenovat biskupy v Čechách).
+28. 3. / 4. 4.1214 Velehrad.

18. Ondřej 1214 – 1223 odstoupil
     + 30. 7.1223 Cassamari v Itálii. Probošt pražské kapituly a kancléř Přemysla Otakara I. Král ho v roce 1214 jmenoval novým pražským biskupem a počítal s jeho vděčností. Ondřej odešel v roce 1215 do Říma, kde se zúčastnil IV. lateránského koncilu. V Lateránské basilice byl 22.11.1215 vysvěcen 177. papežem Inocencem III. na biskupa. Srovnal církevní poměry ve vlasti s představou koncilu a upozornil na překračování církevních ustanovení. Vrátil se do Prahy a začal hájit práva církve. Král zabíral církevní statky, laiky bez vysvěcení ustanovoval za faráře a vyvolával další problémy s biskupem.
     V dubnu 1217 odešel biskup Ondřej opět do Říma, kde zdůvodnil, že je mu ukládáno o život a vyhlásil nad Čechami interdikt (zákaz bohoslužebných úkonů). Král slíbil biskupovi bezpečný návrat a patřičnou úctu. Vyjednavači krále podnikali bez panovníkova vědomí kroky, které měly biskupa odradit od návratu. Setkali se v rakouském Seefeldu (u Znojma) a nedohodli se. Spor se protáhl až do r. 1221, kdy byl urovnán za účasti krále Přemysla Otakara a biskupa Ondřeje na shromáždění na Šacké hoře, na česko-rakouském pomezí, kterému předsedal nuncius Řehoř kardinál de Crescencio. Ten z pověření papeže Honoria III. zrušil interdikt. 
     Král vydal 10. 3.1222 Velké privilegium české církve“, kterým uznal a rozšířil práva církve v oblasti náboženského života, ale také posílil práva krále tam, kde se jednalo o jeho pravomoc v oblasti pozemských záležitostí církve. Biskup se však z obavy o svůj život do Prahy už nevrátil a odešel v Itálii do cisterciáckého kláštera v Cassamari (nedaleko Říma), kde zemřel. Po jeho smrti jmenoval král Přemysl Otakar I. nového biskupa Pelhřima.
     Ondřejovu lebku a kosti pravé ruky získal v roce 1369 z majetku pražských biskupů Karel IV. a dal ji s velkou úctou pohřbít v západní zdi vně svatováclavské kaple nad oltářem Svatého Kříže (od r. 1921 je na jeho místě Památník padlým).
     Při dostavbě katedrály byly v roce 1888 vyňaty a uloženy v Manderscheidské knihovně na na pražském arcibiskupství. Tam byly objeveny 17.9.2008.  Ostaky byly antropologicky prozkoumány a pietně uloženy 19.2.2014 v kapli sv. Vojtěcha v pražské katedrále. Místo bylo označeno deskou s nápisem: Caput et ossa Andreae episcopi Pragensis 22.XI.1215 - 30. VII.1223.
     Bohuslav Balbín tvrdil v roce 1687, že biskup Ondřej pocházel z rodu Gutstejnů (Gutenstein). Karlův kronikář Beneš Krabice z Weitmile napsal: Mnozí věří, že biskup Ondřej je svatý muž.

19. Pelhřim (Pelgrim, Peregrin) z Vartenberka 1224 – 1225
zřekl se úřadu,  + 8. 1./25.1./1. 2.1240.

20. Budivoj (Budislav, Budilov) 1225 – 1226 + 10. 7. Řím.

21. Jan II. z Dražic 1226 – 1236 +16./17. 8.
     Pocházel z rodu pánů z Dražic. V roce 1212 byl ředitelem školy u sv. Víta. Po smrti biskupa Budivoje byl zvolen za biskupa. Vysvěcen 19.12.1227 arcibiskupem mohučským Siegfriedem de Eppsteinem. Biskup Jan II. založil kapitulu u sv. Jiljí na Starém Městě pražském. Jeho sestra byla matkou 24. biskupa pražského Jana III.

22. Bernard (Buchard) Kaplíř ze Sulevic 1236 – 1240 + 12. 9.

23. Mikuláš z Riesenburku a z Újezda 1240 – 1258
v r. 1244 se objevil znak řádu křižovníků s červenou hvězdou (řád založila sv. Anežka Česká), který v r. 1252 potvrdil. Hvězda byla dána do znaku z rodového erbu prvního velmistra řádu Alberta ze Šternberka (Hvězdná hora). Do svého majetku získal lebku 18. biskupa Ondřeje, kterou dal Karel IV. později pohřbít ve svatováclavské kapli. + 17./18. 1.1258.

24. Jan III. z Dražic 1258 – 1278 + 21.10.
     Otec Budislav byl nižší šlechtic, matka z rodu pánů z Dražic. Rodový přívlastek z Dražic biskupu Janovi nepatří, protože je po matce, ale je pod ním známý. 21. biskup Jan II. z Dražic byl jeho strýcem. Matka Jana III. byla sestra Jana II. Jan III. vysvěcen na biskupa 12.5.1258 ve Vídni. V roce 1264 dal jeho strýc Řehník postavit hrad Dražice u Benátek nad Jizerou. Spolupracovník a diplomat krále Přemysla Otakara II. V roce 1274 se zúčastnil Lyonského koncilu.

25. Tobiáš z Benešova a z Bechyně 1278 – 1296 + 1. 3.1296

26. Řehoř Zajíc z Valdeka 1296 – 1301 + 6. 9.1301

27. Jan IV. z Dražic 1301 – 1343 poslední biskup pražský
* 1250, + 5. 1.1343 Praha. Jeho otec Řehník (Řehoř) dal postavit v roce 1264 hrad Dražice u Benátek nad Jizerou. Ve věku 51 let se stal biskupem. Zúčastnil se viennského koncilu v letech 1311 – 1312. Po rozhodnutí krále Jana Lucemburského založil v r. 1315 inkvisiční soud, ke kterému bylo předvedeno 15 osob, jeden z nich byl lékař Richardin z Pavie. Soudem bylo určeno, že biskup rozhodne o místě Richardova pobytu.

     Biskup Jan IV. byl v Avignonu obviněn proboštem litoměřickým Jindřichem ze Šumperka, že nadržuje kacířům. 197. papež Jan XXII. ho 1. 4.1318 zbavil hodnosti a biskup se ve svých 67 letech odešel hájit do Avignonu, kde pobyl 11 let. Papež ho rehabilitoval a v r. 1329 se mohl vrátit do Prahy. Po celou dobu své nepřítomnosti pracoval pro pražskou diecézi. Spojením mezi Prahou a Avignonem byli jeho poslové. Po svém návratu z Avignonu přivezl iluminované rukopisy, které se staly vzorem pro další umělecká díla.
     V Roudnici nad Labem dal postavit klášter augustiniánů se špitálem a most, aby ulehčil lidem a nemuseli se brodit přes řeku. Protože nenašel v Čechách stavitele, poslal k papežskému dvoru do Avignonu pro mistra Viléma. Na svátek sv. Bartoloměje 24. 8.1333 položil základní kámen. Most přečkal povodeň v r. 1342, kdy se zřítil Juditin most. V r. 1632 most pobořili Sasové.
     V Praze u Karlova mostu dal postavit biskupský palác a v katedrále sv. Víta náhrobek sv. Vojtěcha, svého předchůdce. Zemřel v 93 letech. Některými historiky bývá považován za kronikáře Dalimila. Jeho kaplanem byl kronikář František Pražský.

--- Jindřich III. Berka z Dubé 1324 – 1328
administrátor pražské diecéze, 19. olomoucký biskup od r. 1326

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

titul: arcibiskup pražský, metropolita

 arcibiskupové :

 1. (28) Arnošt z Pardubic ct. 1343 – 1364 +  (arcibiskup od 30. 4.1344) 
* 25. 3.1297 Hostinka u České Skalice (někdy se uvádí místo narození Staré Hrady, Hostýň u Českého Brodu nebo Kladsko), + 30. 6.1364 Roudnice nad Labem.
Narodil se jako 1. syn Arnošta z Hostýně a Pardubic, kterému patřily od r. 1320 Pardubičky. V r. 1330 založil město Pardubice.
     V mládí byl pasován na rytíře. Později vystudoval na farní škole v Kladsku a v Broumově u benediktinů. 14 let studoval církevní právo v Bologni a Padově v Itálii.
     Byl vysvěcen na kněze. V r. 1338 se stal děkanem kapituly v Sadské u Poděbrad, 1362 přenesl kapitulu do Prahy na vrch Větrov u sv. Apolináře, později ji spojil s kapitulou u sv. Víta v Praze, v letech 1339 – 1343 děkanem kapituly u sv.Víta. 14. 1.1343 byl zvolen pražským biskupem.
     Po vydání buly o povýšení diecéze na arcibiskupství 30. 4.1344 se stal prvním pražským arcibiskupem. Arcibiskupské palium dostal od vratislavského biskupa v katedrále sv. Víta v neděli 21.11.1344, za účasti mnoha biskupů ze sousedních zemí. Slavnosti se zúčastnil kaplan biskupa Jana z Dražic kronikář František Pražský, který o tom napsal: pak vyšel z chrámu a v přítomnosti krále a markrabího, mnohých knížat a biskupů založil nový kostel Pražský.Po založení UK se stal jejím kancléřem. Pro kněze vydal příručku Statuta provincialia Arnesti (Arnoštův provinciální stav). Tato kniha byla po vynálezu knihtisku první knihou u nás vydanou knihtiskem v Plzni 26.4.1476. Po vzoru Karla IV. zakládal rybníky v Rokycanech, Příbrami a jinde.
     V r. 1362 o něm uvažovali italští kardinálové jako o příštím papeži. Ze dvou kandidátů na papežský stolec nakonec zvolili opata benediktinského kláštera sv. Viktora v Marseille Guillhelma (Vilém) de Griomarda (* 1309 Grisak ve Francii). Ve volbě rozhodla Vilémova francouzská národnost. Přijal jméno Urban V. a stal se 201. papežem. Vatikánský kronikář zapsal o pražském arcibiskupovi, že: by byl Arnošt zvolen, kdyby nebyl jiné národnosti než oni.
    Arnošt byl "ministrem zahraničí", přítelem a rádcem císaře a krále Karla IV., připravil mu zvolení římským králem, korunoval ho na českého krále a Blanku z Valois na královnu. Měl velký podíl a zásluhu na založení university, podle kronik pomáhal nezištně svým spolužákům, zajímal se o umění a politiku, bojoval proti pověrám. Zemřel ve 20 hodin večer v pověsti svatosti, pohřben v kostele Nanenbevzetí Panny Marie v Kladsku (od r. 1945 Kłodzko v Polsku).

     Po své smrti začal být uctíván jako ctihodný, v některých seznamech pražských biskupů bývá počítán dvakrát (jako poslední biskup a první arcibiskup). 23. 9.2004 Univerzita Pardubice pojmenovala svou aulu jako Aula Arnošta.

2. Jan kardinál Očko z Vlašimi 1364 - 1378 (21. biskup olomoucký Jan VIII.). * 1297 Vlašim, + 14. 1.1380 Praha. Syn Jana z Kamenice. Přezdívku "Očko" dostal podle zákalu levého oka. Stal se kanovníkem u sv. Víta, proboštem v kostele Všech svatých na Hradě a kanovníkem ve Vratislavi (Wroclaw). Janu Očkovi vadila nová móda krátkých šatů, stahování pasů a střevíce s dlouhými zobci.
     Diplomat a přítel Karla IV., v roce 1368 mu císař udělil titul "secretarius et consiliarius domini imperatoris" = tajemník a rada pana císaře. V době Karlovy nepřítomnosti zastupoval v Čechách Karla IV.
     12. 7.1364 byl jmenován pražským arcibiskupem. 17. 9.1378 byl jmenován kardinálem a 6. 3.1379 mu byl udělen kardinálský klobouk. 1. český kardinál. Klobouk Janu Očkovi předal arcibiskup  ravennský Pileus kardinál de Prata v Kutné Hoře za účasti královny - vdovy Alžběty Pomořanské, která zastupovala nepřítomného krále Václava IV. Ten byl na jednání v Norimberku. 28. 5.1363 byl na žádost Karla IV. jmenován od 201. papeže bl. Urbana V. jako legát na věčné časy pro Řezno, Bamberk a Míšeň (toto jmenování je dědičné a platí pro všechny jeho nástupce v úřadu pražského arcibiskupa).
     Arcibiskup Jan Očko byl hlavním celebrantem a řídil pohřeb císaře Karla IV. Kazatelem byl mistr Vojtěch Raňkův z Ježova, který měl pohřební řeč nad císařovou rakví.
     V roce 1378 ve věku 81 let se Jan Očko zřekl úřadu ve prospěch svého synovce Jana z Jenštejna.

3.(30) Jan z Jenštejna ct. 1379 – 1396 
    * 1347/49, pocházel z pražské bohaté rodiny, která byla v králových službách, synovec Jana Očka z Vlašimi. Studoval v Praze, Padově a v Bologni v letech 1370 – 1372, v r. 1373 studoval v Paříži, v letech 1375 – 1379 byl biskupem Míšně (Meissen v Německu). Od 1. 2.1373 kanovník v Olomouci. Kancléř Václava IV. v letech 1376 – 1384. Admininistrátor pražské arcidiecéze od 20.10.1378, jmenován za arcibiskupa 19. 3.1379. 
      Jan z Jenštejna zavedl a poprvé slavil 28. 4.1386 v katedrále sv. Víta svátek Navštívení Panny Marie, jako prosbu za jednotu církve. Na jeho žádost v roce 1389 zavedl 203. papež Urban VI. tento svátek v celé církvi. V roce 1969 byl v církevním kalendáři svátek přeložen z 2. 7. Tím 263. papež Pavel VI. vyhověl dávnému přání pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, aby byl svátek mezi Zvěstováním Páně 25. 3. a Narozením sv. Jana Křtitele 24. 6. Pouze v Bavorsku se slaví podle dřívějšího data 2.7. 
      Po roztržce s králem Václavem IV. se 2. 4.1396 zřekl úřadu ve prospěch svého synovce Olbrama a odešel do Říma k papeži Bonifáci IX. Tam podal žalobu na krále Václava a dosvědčil mučednickou smrt sv. Jana Nepomuckého. Papež ho v roce 1397 jmenoval latinským patriarchou alexandrijským a přidělil mu římskou basiliku sv. Pavla za hradbami. Jan z Jenštejna zemřel 17. 6.1400 v klášteře sv. Praxedy v pověsti svatosti a je ctěn jako ctihodný. Pohřben v kostele sv. Praxedy v Římě. V klášteře sv. Praxedy zemřel 531 let před Janem z Jenštejna sv. Cyril.

4. Olbram (Volfram, Wolfram) ze Škvorce 1396 – 1402 +¨
  + 1. 5.1402, synovec Jana z Jenštejna, v r. 1379 kanovníkem vyšehradským, 1382 – 1396 kanovník u sv. Víta, od r. 1389 probošt u sv. Apolináře, 31. 1.1396 byl jmenován za pražského arcibiskupa, vysvěcen na biskupa a uveden do úřadu 2. 7.1396. V roce 1390 

--- Mikuláš Puchník z Černic 1402 +
* 1350, + 19. 9.1402 Poděhusy u Benešova, na UK získal bakalářský titul v r. 1373, titul mistra svobodných umění (filosof) v r. 1376, rektor UK 1389 – 1390, v letech 1383 – 1389, 1393 – 1395 generální vikář, mučen společně se sv. Janem Nepomuckým, svědek jeho mučednické smrti, kanovník u sv. Víta, v Mělníku a v Olomouci, na návrh císaře Zikmunda (Václav IV. byl vězněn ve Vídni) byl zvolen arcibiskupem 26. 7.1402, ale zemřel před vysvěcením na biskupa.

----- Václav Knobloch
administrátor od 3. – 21. 9. 1402. Svědek mučení sv. Jana, mělnický probošt, kanovník u sv. Víta, + 1411

5. Zbyněk Zajíc z Házmburku   od 22. 9. 1402 – 1411 + 
* 1376, + 28. 9. 1411 Prešpurk (Bratislava), byl vychován jako bojovník. V r. 1390 se stal ve 14 letech mělnickým proboštem a kanovníkem u sv. Víta. Později vystudoval teologii a stal se vysvěceným knězem. Do r. 1407 obhájce M. J. Husa. V roce 1408 uznal král Václav za právoplatného papeže Alexandra V., zvoleného v Pise. Arcibiskup zůstal věrný papeži Řehořovi XII. Král Václav IV. požadoval uznání Alexandra V. i po arcibiskupovi a universitě. Arcibiskup podlehl tlaku krále.

     16. 7.1410 dal arcibiskup spálit Viklefovy knihy, Jana Husa dal do klatby, protože hájil Viklefovy myšlenky. Král mu nařídil odvolat klatbu a nahradit univerzitě spálené knihy.  Král Václav dal arcibiskupovy zastavit všechny příjmy. Do sporu se vložil král uherský Zikmund a oba dva spolu smířil. Zbyněk se necítil v praze v bezpečí a musel uprchnout před králem Václavem, pod ochranou krále Zikmunda, do Uher. Cestou onemocněl a před setkáním se Zikmundem zemřel v Bratislavě na svátek sv. Václava. Byl převezen do Prahy. Kazatelem na pohřbu v katedrýále sv. Víta byl Jan Hus, který v kázání řekl, že on sám si arcibiskupa Zbyňka velice vážil. Arcibiskup zemřel ve věku 35 let.

6. Zikmund Albík z Uničova  potvrzen 15. 1. 1412 zřekl se úřadu
    * 1358 Uničov, + 22./23./27. 7.1427, počeštělý Němec, od r. 1399 MUDr., byl vynikajícím lékařem a stal se osobním lékařem Václava IV., od r. 1407 JUDr., mistr svobodných umění (filosof), jmenován za biskupa 29.11.1411 králem Václavem IV., neměl teologické vzdělání a bylo mu to lhostejné, v té době byl vdovcem, uveden do úřadu 25. 1.1412, v den biskupské intronizace byl vysvěcen na jáhna, kněze a biskupa, jeho heslem bylo: „není jiný nápoj než víno, není jiný pokrm než maso, není jiná radost než žena“, v r. 1412 usmiřoval rozvášněné strany (byl proti interdiktu nad Prahou a klatbě nad Husem), za necelý rok se zřekl úřadu ve prospěch svého nástupce 27. biskupa olomouckého Konráda, stal se titulárním biskupem a patriarchou v Cesareji Antiochijské, odešel jako probošt na Vyšehrad, místo Václava Králíka, ten šel do Olomouce. Jako svého lékaře si ho vybral císař Zikmund, se kterým odešel do Uher (Maďarska), kde zemřel.

7. Konrád z Vechty 1413 – 1421 sesazen
    * 1364 v Sasku, + 24.12.1431 Helfenburk (Hrádek u Litoměřic), bp.Verdenu–Sasko, v r. 1398 přišel do Prahy, v r. 1408 se stal 27. bp.Olomouce, jmenován 10. 2.1413, potvrzen 17. 7. 1413, lékař Václava IV., královský mincmistr a podkomoří, dosazen králem Václavem IV., neměl žádné teologické znalosti, v r. 1416 ukryl na Hrádek u Litoměřic vzácné relikvie, klenoty a knihy z katedrály sv. Víta (které zde byly uchovány až do r. 1480), v chrámu sv. Víta korunoval 28. 7.1420 Zikmunda českým králem, 11. 4.1421 se přidal k husitům, přijal čtyři pražské artikuly, které veřejně vyhlásil 21. 4.1421, potvrdil přijímání pod obojí způsobou, na začátku husitských bouří odvezl na svůj Hrádek archív, relikvie, knihy a klenoty z katedrály sv. Víta, byl dán do klatby, sesazen v r. 1417 kostnickým koncilem a 21.12.1425 zbaven arcibiskupského úřadu, odešel do ústraní na Hrádek, titul pražského arcibiskupa používal až do své smrti, zemřel v klatbě jako kacíř, za jeho nástupce se považoval pražský arcibiskup Jan Rokycana, zvolený v r. 1435

Sedisvacance (uprázdění stolce) 140 let, pražská kapitula utekla 1421 do Žitavy (Zittau v BRD). V letech 1421 – 1561 byla arcidieceze pražská bez svého arcibiskupa, spravována (administrována) olomouckými biskupy, jako jejími administrátory. Husitskou revolucí rozdělena na takzvanou Horní konzistoř (u katedrály sv. Víta) a Dolní konzistoř (u chrámu Panny Marie před Týnem). V letech 1430 – 1620 bylo další husitské biskupství u kostela sv. Jakuba v Kutné Hoře.

--- Jan XII. Železný ct., 29. olomoucký biskup 1421 – 1430
     + 9.10.1430 Ostřihom (Maďarsko), od roku 1426 kardinál. Od své smrti je ctěn jako ctihodný

--- Kuneš, olomoucký bp. 1431 – 1434

x x x Jan Rokycana 1435 – 1471 +
     * 1390 Rokycany, + 22./27.2.1471 Praha. Studoval v augustiniánském klášteře v Rokycanech, další studia absolvoval na UK. Svou velkou výmluvností zachránil v roce 1424 Prahu před útokem Jana Žižky. V roce 1429 se stal administrátorem (správcem) Dolní konzistoře utrakvistů (generální vikář pražského arcibiskupství pro kněze podobojí). 1429 - 1435 byl mistrem na pražské univerzitě a od roku 1435 jejím rektorem. 21.10.1435 zvolen na českém sněmu, kde utrakvisté (husité) měli většinu, pražským arcibiskupem obojího lidu (husitů a katolíků). Usiloval o dohodu s Římem a čekal až Svatý Stolec pošle do Prahy svého legáta, který by ho vysvětil na biskupa.
    Zůstal administrátorem Dolní (utrakvistické) konzistoře v chrámu Panny Marie před Týnem (Týnský chrám) a považoval se za nástupce arcibiskupa Konráda z Vechty.
    V letech 1425 – 1437, 1448 – 1471 byl farářem týnského chrámu. Pro spory s císařem Zikmundem a později s jeho zetěm Albrechtem Habsburským mu byla odebrána týnská fara. Po příchodu císaře Zikmunda uprchl do Kutné Hory, Čáslavi a Hradce Králové. V letech 1437 – 1448 byl farářem ve farnosti chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové.
    Vynikající kazatel a teolog, napsal několik Postil (lat. post illa verba = po těchto slovech, výklad kněze po čtení z Bible). V r. 1448 se vrátil do Prahy a stal se rádcem Jiřího z Poděbrad. Měsíc před jeho smrtí zemřel v Praze a byl pohřben v Týnském chrámu.
    V r. 1623 byly z chrámu Panny Marie před Týnem jeho ostatky odneseny a pohřbeny na hřbitově Starého Města. Po zrušení hřbitova jsou ostatky Jana Rokycany nezvěstné.

x x x Martin Lupáč 1435 – 1468 +
     radikální kněz, zvolený za Rokycanova sufragána (podřízený biskup). Napsal několik latinských spisů proti papeži (Contra papam). V r. 1465 napsal sbírku kázání a upravil text Nového Zákona do češtiny. K úpravě Starého Zákona se nedostal, protože onemocněl a zemřel.

--- Pavel, olomoucký bp. 1434 – 1444

--- Prokop z Kladrub 1444 – 1453 + 24. 4.
     děkan pražské kapituly, administrátor arcib. pražského, opustil Prahu a odešel s kapitulou do Plzně, kde zemřel 1453. Kapitula se vrátila do Prahy na korunovaci Ladislava Pohrobka.

--- Jan XIII. Ház, olomoucký bp. 1450 – 1453

--- Václav z Krumlova, 1453 – 1460 +
     studoval v italské Padově. Administrátor pražského arcibiskupství jmenovaný 209. papežem Mikulášem V. 210. papež Kalist III. ho ustanovil v r. 1458 papežským apoštolským administrátorem. Náhle zemřel, byl otráven jedem.

--- Tas, olomoucký biskup 1460 – 1462

--- Hilarius Litoměřický 1462 – 1468 +
     v r. 1462 prohlášen od papeže za jediného apoštolského administrátora s arcibiskupskou pravomocí. Původně utrakvista. Později studoval na UK a v Itálii, kde byl vysvěcen na katolického kněze. Stal se profesorem teologie.  Jmenován papežem Piem II., stal kanovníkem, v r. 1461 byl s Janem z Krumlova zvolen za administrátora pražské arcidiecéze. Jan z Krumlova funkci nevykonával.

--- Tas, olomoucký bp. 1468 – 1478  opět pražským administrátorem.

Pražská kapitula se vrátila do Prahy a zvolila svého administrátora, kterého potvrdil 213. papež Sixtus IV. (dal postavit známou Sixtinskou kapli Panny Marie)

 --- Hanuš z Kolovrat, administrátor 1478

--- Tas, olomoucký biskup 1479 – 1484 opět pražským administrátorem

--- Jan Filipec z Prus, olom. bp. 1484 – 1487

--- Jan XIV. Vitic, ap. admin.olom. 1487 – 1489 biskup Vesprému v Maďarsku

----- sedisvakance, neobsazeno 1489 – 1497

--- Stanislav I. Turzo, olom. bp. 1497 – 1540

--- Bernard Zoubek, olom. bp. 1540 – 1541

--- Jan XVI. Dubravius (Doubrava)

olomoucký biskup 1541 – 1553

--- Marek Khuen, olom. bp. 1553 – 1561 poslední pražský administrátor

Po 140 letech se situace v pražské arcidiecézi urovnala a stolec svatého Vojtěcha byl znovu obsazen právoplatným arcibiskupem pražským.

   V roce 1561 císař římský a král český Ferdinand I. požádal papeže Pia IV. o jmenovací dekret pro nového pražského arcibiskupa, kterým se stal velmistr křížovníků s červenou hvězdou a vídeňský biskup Antonín Brus (Prus), jmenovací dekret má datum 5.10.1561.
     Pražský arcibiskup byl vždy velmistrem křižovníků až do r. 1694.

8.(35) Antonín Brus (Prus) z Mohelnice 1561 - 1580 +
    * 13. 2.1518 Mohelnice, + 28. 8.1580 Praha, velmistr křižovníků s červenou hvězdou (řád založila sv. Anežka Česká v roce 1233). Vídeňský biskup 1558 – 1561.
     22. 9.1575 korunoval dva české krále: Maxmiliána II. a Rudolfa II. Jeho přítelem byl sv. Petr Kanisius (1534-1597), jezuita, zakladatel Klementina, německý universitní profesor teologie.

--------- Jindřich Dvorský z Helfenburku 1571 – 1583 +
   * 1505/1510 Dvůr Králové n.L., administrátor Dolní konzistoře, jmenovaný králem. Mistr vysokého učení. Staroutrakvista, který udržoval dobré styky s arcibiskupem Brusem a v r. 1572 se vrátil do katolické církve. Měl na starost personální obsazení arcidiecéze pražské a nahrazoval ženaté kněze svobodnými. Obnovoval zapomenuté katolické zvyky. Zrušil oslavu svátku M. Jana Husa a podávání podobojí malým dětem.

9. Martin Medek z Mohelnice 1581 – 1590
    * 1538, + 2. 2.1590. Velmistr křižovníků, v r. 1588 nechal přenést ostatky sv. Prokopa ze zbořeného sázavského kláštera do královské kaple Všech svatých na Pražském hradě

10. Zbyněk II. Berka z Dubé a Lipé 1592 – 1606 +
     * 1551 Dřevěnice u Jičína, + 6. 3.1606 Praha. Pocházel z rodu Ronovců. V roce 1569 studoval na Karlově univerzitě v Praze, další  studia v letech 1575 - 1580 absolvoval v Olomouci a v Dillingenu (Bavorsko, Německo). V roce 1580 studoval v Krakově, kde získal licenciát teologie. 13.10.1576 byl vysvěcen na kněze. 1575 - 1577 kanovník v Salzburku, Olomouci a na Vyšehradě, probošt v Litoměřicích a arcijáhen v Řezně. 1577 - 1583 proboštem kapituly v Olomouci.
     227. papež Řehoř XIII. (zavedl gregoriánský kalendář) ho jmenoval v roce 1582 administrátorem biskupství v Řezně. 8. 3.1585 ho papež jmenoval apoštolským protonotářem. V roce 1590 přijal úřad velmistra křižovníků s červenou hvězdou. Od Zbyňka II. se každý pražský arcibiskup stával velmistrem křižovnického řádu až do roku 1694, kdy zemřel poslední arcibiskup pražský a zároveň velmistr křižovníků s červenou hvězdou Jan Bedřich hrabě z Valdštejna. V roce 1592 jmenoval Zbyňka císař Rudolf II. pražským arcibiskupem. Potvrzen 232. papežem Klementem VIII. v roce 1593. Na biskupa ho vysvětil nuncius Cesar Speciano 10.10.1593.
     V úřadu pražského arcibiskupa si Zbyněk II. na císaři Rudolfovi II. vymohl pro arcibiskupy pražské dědičný knížecí titul, který byl propůjčen Majestátem císaře na den sv. Víta 15. 6.1603 (zanikl 1950). Titul byl propůjčen, protože měl být udělen králem Václavem II. (1302), potvrzen králem Janem Lucemburským (1315) a králem Karlem IV. (1350). Arcibiskup Zbyněk II. připravoval žádost o blahořečení Zdislavy z Lemberka (blahořečena 1907, svatořečena 1995 sv. Janem Pavlem II.). 28.-29.9.1605 svolal synodu české církevní provincie, kde vyhlásil církevní reformy Tridentského koncilu.     
     Zbyněk II. Berka byl 234. papežem Pavlem V. jmenován 6. 1.1606 kardinálem, ale přesně za dva měsíce zemřel. Nebyl mu předán kardinálský klobouk, ale bylo to veliké vyznamenání pro naši zemi.

11. Karel hrabě z Lamberka 1607 – 1612
     + 18. 9.1612, velmistr křižovníků

12. Jan V. Lohelius bl. 1612 – 1622
     Bl. Jan III. Lohelius (Jan Lohel), * 1549, + 2.11.1622. Premonstrát, 1582 – 1612 opat kláštera na Strahově. 1612 – 1622 se stal 12. arcibiskupem pražským a 27. velmistrem křižovníků s červenou hvězdou. Pocházel z rodiny čeledína a děvečky. Ve 13 letech nastoupil jako pacholek v klášteře v Teplé a v roce 1573 se stal jeho členem.
     Studoval na UK, byl vysvěcen na kněze a působil jako subprior (podpřevor) tepelského kláštera. V roce 1578 byl jmenován strahovským převorem a za 4 roky opatem. V roce 1587 se stal generálním vikářem premonstrátů pro Římskou říši a Polsko. Roku 1602 jmenován za pomocného (světícího) biskupa pražského. Protože arcibiskup Karel z Lamberka byl těžce nemocen, stal se skutečným správcem arcidiecéze.
     14. 5.1612 ho jmenoval papež Pavel V. jmenoval za biskupa koadjutora (nástupce). 18. 9.1612 zemřel arcibiskup Karel a on se stal pražským arcibiskupem. Omezoval protestantismus a po násilných střetech protestantů s katolíky dal zbořit evangelický kostel v Hrobě. Po vypuknutí stavovského povstání byl vypovězen z Čech a vrátil se po bitvě na Bílé hoře. V roce 1622 zakázal na území českomoravské církevní provincie přijímání pod obojí způsobou. Jako blahoslavený je ctěn v řádu premonstrátů.

titul: arcibiskup pražský, primas český, metropolita

13. (40) Arnošt Albrecht (Vojtěch) kardinál
                                                       hrabě z Harrachu 1623 - 1667 +
     Arnošt Adalbert, Arnošt Vojtěch. * 4.11.1598 Vídeň, + 25.10.1667 Vídeň. Otec Karel, matka Marie Alžběta ze Schrattenbachu. Jako jejich druhorozený syn byl předurčen k duchovní dráze. Starší bratr Leonard Karel, mladší Ota Bedřich, Ferdinand Bonaventura I. a František Albrecht. Sestra Isabela Kateřina byla 2. manželkou Albrechta Václava Eusebia vévody z Valdštejna (1583 – 1634), a sestra Maxmiliána se stala manželkou Adama Erdmana Trčky z Lípy (+25.2.1634).  
     Od roku 1616 studoval v Římě. Za 5 let se stal komorníkem a tajemníkem 235. papeže Řehoře XV. (*1554, 1621-1623). 28. velmistr křižovníků s červenou hvězdou v letech 1623 - 1667. V jeho 25 letech ho papež Řehoř XV. jmenoval pražským arcibiskupem. Biskupské svěcení přijal od papeže Urbana VIII. 22.1.1624 v Sixtinské kapli.   
     Kardinálem ho 18. 1.1626 jmenoval 236. papež Urban VIII. (*1568, 1623-1644). V roce 1632 mu byla přidělena titulární basilika Panny Marie Andělské, v roce 1644 dostal basiliku sv. Praxedy a v roce 1667 basiliku sv. Vavřince in Lucina. Po smrti papeže Urbana v roce 1644 byl jedním z kandidátů na zvolení papežem (druhý pražský arcibiskup po Arnoštu z Pardubic). Zúčastnil se dalších dvou konkláve v roce 1655 a 1667.
      V roce 1627 podpořil strahovského opata Kašpara z Questenberka, který dal přenést z Magdeburku do Prahy tělo sv. Norberta (1082-1134). Arcibiskup Harrach prohlásil sv. Norberta českým patronem. V roce 1629 dal podnět k obnově katedrály sv. Víta, uspořádal velkolepé oslavy 700. výročí smrti sv. Václava a na 8. prosince vyhlásil nově zavedený svátek Neposkvrněného Početí Panny Marie. V roce 1632 ukradla saská vojska ze Staré Boleslavi Paladium země české, které císař Ferdinand III. vykoupil a 12.9.1638 dovezl s arcibiskupem Arnoštem do Staré Boleslavi. 4.3.1654 byla Karlova univerzita spojena s akademií jezuitů a přejmenována císařem Ferdinandem III. na Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Arcibiskup Arnošt byl jmenován kancléřem univerzity.       Po vzniku litoměřického (1655) a královéhradeckého (1664) biskupství se stal v roce 1665 i biskupem tridentským. V úřadu pražského arcibiskupa korunoval čtyři české krále: Ferdinanda II. Štýrského (1578-1637), Ferdinanda III. (1608-1657), Ferdinanda IV. (1633-1654), Leopolda I. (1640-1705) a tři královny: Eleonoru Mantovskou z Gonzagy (1598-1655), Marii Annu Španěskou (1606-1646) a Eleonoru Magdalenu Mantovskou (1630-1686).    
     Arcibiskup Harrach byl vzdělaný, pracovitý a houževnatý. Povolal do Čech mnoho mužských mnišských řádů. Proti kacířům a kardinálovi horlil nuncius Karel Caraffa a císař Ferdinand II. viděl v nekatolících ohrožení svého panství. Poradce císaře kapucín Valerián Magni prosazoval při rekatolizaci mírný postup. Arcibiskup Harrach byl tvrdě proti násilné rekatolizaci a tvrdil, že je nutné neužívat násilí, mírně poučovat, nevypovídat nekatolíky ze země, nutně reformovat člověka přes svátost a ne svátost přes člověka (homines per sacra, non sacra per homines).
    Prosazoval dlouhodobé misijní působení díky jezuitům a podobný názor zastával na Moravě 44. olomoucký biskup František kardinál Dietrichštejn. Arcibiskup Arnošt nesouhlasil se zásahy státní moci do pravomocí duchovních. Bez souhlasu císařských (státních) úředníků nemohl ani svolat kněze k poradám, které konal 2x za rok.
       V roce 1667 dostal titul primas český podle Obnoveného zřízení zemského z roku 1627.
       Arcibiskup Harrach byl prozíravý člověk a pamatoval i na své poslední věci. 4.11.1661 napsal svou poslední vůli. Majetek odkázal bratru Františkovi a synovci Ferdinandu Bonaventurovi II. Pražskému arcibiskupství daroval 60.000 zlatých. Poplatek za pohřeb do 3.000 zlatých a na zádušní mše za něj věnoval 4.000 zlatých. Pohřeb se má konat ve městě, kde zemře. Arcibiskup Arnošt zemřel ve Vídni při návratu z papežského konkláve. Jeho tělo bylo nabalzamováno a vystaveno tři týdny do 16.11.1667. Pak se konaly třídenní pohřební obřady. Pohřben v rodinné hrobce Harrachů v augustiniánském kostele Krista Spasitele v Hofburgu ve Vídni.

14. Jan Vilém hrabě z Libštejna a Kolovrat 1667 – 1668 +
     velmistr křižovníků, tridentský, pražský, brněnský a olomoucký kanovník. Byl jmenován za biskupa, ale zemřel před vysvěcením + 31. 5.1668. Pohřben v olomoucké katedrále.

15. Matouš Ferdinand Sobek (Zoubek) z Bílenberku 1668 – 1675 +
     * 19. 9.1618 Rajhrad u Brna, + 29. 4.1675 Praha, světící biskup pražský, 1.bp. Hradce Králové, císař Leopold I. ho jmenoval pražským arcibiskupem 10. 6.1668, kde byl do své smrti, podle svého přání byl převezen a pohřben v klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově, jeho ostatky byly objeveny a slavnostně pohřbeny v srpnu 1994 pražským arcibiskupem Miloslavem kardinálem Vlkem a královéhradeckým biskupem Karlem Otčenáškem

16. Jan Bedřich hrabě z Valdštejna OCr. 1675 – 1694 +
     * 1644, + 3. 6.1694. Byl 2. biskup Hradce Králové. V květnu 1675 byl jmenován za pražského arcibiskupa a stal se velmistrem řádu křižovníků. Byl posledním arcibiskupem pražským, který byl zároveň velmistrem křižovníků (10. arcibiskup Zbyněk II. Berka, 1590). Zemřel při předposlední morové epidemii (1679 – 1681), která si vyžádala 100.000 obětí.

17. Jan Josef hrabě z Breuneru 1694 – 1710
     * 20. 7.1641 Vídeň, + 20. 3.1710 Praha. Od roku 1659 byl kanovníkem v Olomouci. V roce 1669 byl zvolen pomocným bikupem olomouckým. Císař Leopold I. ho jmenoval pražským arcibiskupem. V Praze byl intronizován 6.11.1695.

Jan Ignác Dlouhoveský
     * 1638, + 10. 1.1701. Pomocný biskup pražský, básník a hagiograf. Kanovník u sv. Víta a generální vikář.

18. (45) František Ferdinand hrabě Khuenburk 1710 - 1731
     (Khünburg, Khuenberg, Khuenberk) * 5. 2.1651 Mossa u Gorice, + 7. 8.1731 Praha. Do Prahy přišel z Lublaně, kde byl biskupem. Měl velkou zásluhu na blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého, který nechal prozkoumat jeho hrob 15. 4.1719, pět lékařů označilo hmotu vypadlou z lebky jako jazyk sv. Jana, ten byl prozkoumán znovu 27. 1.1725, po 45 minutách naběhl a zčervenal, a to i v mrazivém prostředí katedrály. V roce 1732 podřídil všechny poustevníky v Čechách nově založenému bratrstvu ivanitů (v r. 1782 Josef II. bratrstvo zrušil). Marně se ohrazoval proti námitkám císaře Karla VI., že postup rekatolizace vedený církevními představiteli je pomalý a svěřil její provádění apelačním (světským) soudům.

Jan Rudolf Sporck (Jan Rudolf Špork)
     * 27.3.1696, + 21.1.1759 (Biskup A. Podlaha uvedl rok 1694, někde je uveden rok narození 1695). Syn Ferdinanda Leopolda Šporka (1664-1711) a Apolonie Vratislavové z Mitrovic (1666-1747). Byl šestým a nejmladším dítětem. Měl 5 sourozenců, z nichž dva zemřeli po porodu. Synovec Františka Antonína hraběte Šporka z Kuksu a Lysé. Malíř obrazů. Bydlel ve svém paláci v Panské ulici na Novém Městě pražském, kde měl knihovnu a galerii.
       Teologii vystudoval v Římě na Německé koleji (Collegium Germanicum), kde získal doktorát teologie a filosofie. Na svátek sv. Vojtěcha 23. 4.1719 se stal kanovníkem v Metropolitní kapitule u sv. Víta. 15. 7.1719 přijal kněžské svěcení. Primici sloužil na Svaté Hoře u Příbrami na svátek Proměnění Páně 6. 8.1719. V roce 1722 byl pověřen přípravami kanonizace Jana Nepomuckého v Římě, kam odjel 3.8.1722. Svatořečení se uskutečnilo 19.3.1729. Římané ho nazývali Boemus Angelus = český anděl. V Římě byl 7.2.1729 vysvěcen na biskupa s titulem z Adry. Biskup Jan Rudolf se vrátil do Prahy 20.7.1729.
       V roce 1732 korunoval sochu Panny Marie Svatohorské.
     5. 3.1733 byl uveden do úřadu jako pomocný pražský biskup koadjutor (světící biskup s právem nástupnictví). 18.3.1741 byl zvolen proboštem kapituly u sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Založil nadaci na vykupování křesťanů ze zajetí Saracénů, do které dal vklad 100.000 zlatých.
       Ke konci života přestával vidět, až úplně oslepl. Zemřel ve svém pražském paláci a byl pohřben do biskupské hrobky v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
     Pražský světící biskup Antonín Podlaha (1865-1932) o něm napsal: "Kanovník a světící biskup pražský měl bohaté sbírky obrazů, přírodnin a všemožných zvláštností. Při tom byl obratným kreslířem. Nakreslil perem veliké množství předmětů ze svých sbírek. Výkresy ty jsou uchovány v knihovně kanonie Strahovské v Praze. Ve sbírce je jich 800." Část jeho prací je v Národní galerii v Praze.

19. Daniel Josef z Mayeru 1731 – 1733 
     * 16. 1.1656 Vartenbeg (Stráž pod Ralskem), + 10. 4.1733 Praha. Jeho otec byl chudý řezník. Svému synovi dopřál studia na jezuitském gymnáziu v Jičíně a v Praze. Stal se farářem misionářem v Přívoru. Byl tak výřečný, že získal 500 evangelíků do katolické církve. V r. 1688 byl v delegaci na jednání do Švédska. V roce 1693 se stal kanovníkem u sv. Víta a probošt svatovítské kapituly. Pomocný biskup pražský a generální vikář pražské arcidiecéze.

--- Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic 1733 + před potvrzením
     6. bp. HK, 4. bp. Litoměřic, 6. 5.1733 jmenován arcibiskupem pražským. Vydal se z Prahy do Říma pro potvrzení od papeže, ale zemřel na cestě 2. 6.1733 v Mödlingu u Vídně. Není počítán mezi pražské arcibiskupy. Pohřben v Litoměřicích v katedrále sv. Štěpána.

20. Jan Mořic (Mauritius) Gustav
                         hrabě z Manderscheid – Blankenheimu 1733 – 1763
     * 12. 6.1676 Blankenheim, + 26.10.1763 Praha. Do r. 1733 byl biskupem ve Vídni. Marie Terezie odmítla právo korunovace pražského arcibiskupa, který korunoval Karla Albrechta Bavorského. Arcibiskup ho korunoval náhradní korunou 19..12.1741 ve válce o rakouské dědictví. 12. 5.1743 v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha se Marie Terezie dala korunovat na českou královnu 51. olomouckým biskupem Jakubem Arnoštem z Liechtenštejna (poprvé a naposled v historii korunovace v Praze byl jiný biskup než pražský).

21. Antonín Petr hrabě Příchovický
                                   svobodný pán (baron) z Příchovic 1763–1793 +
     * 28. 8.1707 Svojšín, + 14. 4.1793 Praha. Pocházel z vladyckého rodu Příchovských ze západních Čech. 10. bp. HK, v r. 1753 jmenován a vysvěcen na biskupa koadjutora (nástupce) pražského arcibiskupa a zároveň byl jmenován titulárním arcibiskupem emesským. 26.10.1763 byl jmenován za pražského arcibiskupa. 6. 4.1782 doprovázel ve Vídni 251. papeže Pia VI., spolu s ním a arcivévodou Maxmiliánem si prohlédl ve vídeňské klenotnici české korunovační klenoty. Zemřel ve věku 85 let, pohřben v katedrále sv. Víta.

22. Vilém Florentin kníže Salm – Salm 1793 – 1810
     * 10. 5.1745 Anholt, + 14. 9.1810 Praha. Byl biskupem v Tournai v Belgii. 1. 5.1793 byl jmenován pražským arcibiskupem a biskupské svěcení přijal 23. 9. Intronizace 2. 5.1794 v katedrále sv. Víta.

----- sedisvakance, kapitula u sv. Víta 1810 – 1814

23.(50) Václav Leopold Chlumčanský rytíř
                               z Přestavlk a Chlumčan 1815 – 1830

* 15.11.1749 Hoštice, + 14. 6.1830 Praha. Studoval v Havlíčkově (Německém) Brodě a v Praze. Na kněze byl vysvěcen 1772. 16.11.1801 se stal 8. bp.Litoměřic, odkud přešel do Prahy.

24. Alois Josef hrabě Krakovský z Kolovrat a z Újezda 1830 – 1833 +
     * 21. 1.1759 Praha, + 28. 3.1833 Praha. Studoval v Praze a v Římě, kde získal doktorát teologie. Od r. 1755 byl kanovníkem v Olomouci.16.bp. HK. 5. 9.1830 byl jmenován jako arcibiskup Prahy. + 28. 3.1833 a byl pohřben v katedrále sv. Víta.

25. Ondřej Alois hrabě Ankwicz ze Skarbek-Poslawic 1834 – 1838 +
     * 22. 6.1777 Krakov, + 26. 3.1838 Praha. 2. 9.1810 přijal kněžské svěcení v Krakově. 25. 5.1814 byl jmenován arcibiskupem ve Lvově (Ukrajina) a 25. 3.1815 vysvěcen na biskupa. Intronizován ve lvovské katedrále 15. 8.1815. Za pražského arcibiskupa byl jmenován 30. 9.1833. V roce 1836 korunoval Ferdinanda V. českým králem v katedrále sv. Víta. Byla to poslední česká korunovace.

26. Alois Josef svobodný pán (baron) Schrenk z Notzingu 1838 – 1849 +
     * 24. 3.1802 Zbenice, + 5. 3.1849 Praha. Studoval v Hradci Králové, kde byl vysvěcen v roce 1825 na kněze. V roce 1837 se stal světícím (pomocným) biskupem olomouckým. Svěcení přijal 23. 3.1838 v Olomouci. Za několik týdnů byl jmenován pražským arcibiskupem. V roce 1844 spoluzaložil Jednotu pro dostavbu chrámu sv. Víta. V revolučním roce sloužil 19. 3.1848 mši svatou před pomníkem sv. Václava na Koňském trhu (Václavské náměstí).

27. Bedřich Jan Jakub Josef Celestin kardinál
                                                kníže Schwarzenberg 1850 – 1885 +
     * 6. 4.1809 Vídeň, + 27. 3.1885 Vídeň. Otec Josef II. (+1833), 11. vévoda krumlovský, matka Pavlína rozená vévodkyně z Arenbergu. Studoval ve Vídni na právnické a filosofické fakultě, teologii vystudoval v Salzburku. 25. 7.1833 byl v Solnohradu (Salzburg) vysvěcen na kněze. Ve svých 26 letech byl zvolen v Solnohradu za arcibiskupa. Působil v letech 1835 – 1850, Papež Řehoř XVI. ho jmenoval 24. 1.1842 kardinálem, bylo mu 33 let. V Salzburku založil domovy pro děti a nemocnice.
     V roce 1850 byl na žádost Pražanů a kapituly u sv. Víta jmenován pražským arcibiskupem. 28. srpna 1867 při utajeném“ převozu českých korunovačních klenotů z Vídně do Prahy pro ně poslal na (Hlavní) nádraží stříbrný kočár, aby je odvezl na Pražský hrad. Císařský úředník mu za to pohrozil trestem a arcibiskup mu odpověděl:Nejdříve jsem arcibiskup Prahy a až potom poddaný Jeho Veličenstva“. V přeplněných ulicích jim lidé sypali na cestu květiny a po celou dobu převozu zněl zpěv svatováclavského chorálu, který je také vítal v plné katedrále sv. Víta. Tam byly vystaveny až do večera toho dne. Organizoval petici s požadavkem korunovace císaře Františka Josefa I. za českého krále.
     V roce 1859 založil Spolek pro dostavbu chrámu sv. Víta a dal postavit kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze - Karlíně. Zasloužil se o dostavbu Národního divadla a Národního muzea. Založil mnoho dobročinných nadací a organizací. V roce 1869 se zúčastnil I. vatikánského koncilu. Nesouhlasil, aby se definice o papežské neomylnosti stala dogmatem (věcí víry). Trval na obnovení české univerzity a požadoval, aby se na teologické fakultě vyučovalo česky i německy.
     Kardinál Schwarzenberg byl aktivním "turistou" po horách. Propagoval horolezectví v Alpách. Zemřel ve Vídni a byl převezen do Prahy. Je pohřben ve Staré arcibiskupské kapli v katedrále sv. Víta. Naproti kapli stojí velká bronzová socha od J. V. Myslbeka, kterou dal zhotovit jeho nástupce kardinál Schönborn.

28.(55) František z Pauly kardinál
                           hrabě Schönborn-Buchheim-Wolfsthal 1885 – 1899 +
     * 24. 1.1844 Praha, + 25. 6.1899 Sokolov. Vystudoval v Praze práva. V r. 1866 se zúčastnil bitvy u Náchoda, kde byl těžce raněn. Po vyléčení začal studovat teologii v Innsrucku a v Římě. 12. 8.1873 byl vysvěcen na kněze. V r. 1882 se stal rektorem arcibiskupského semináře v Praze. 5. biskup Českých Budějovic. 21. 5.1885 byl jmenován pražským arcibiskupem. Kardinálskou hodnost obdržel 24. 5.1889. Zemřel na vizitační cestě v Sokolově. Podle něho vytvořil J. V. Myslbek portrét na soše sv. Vojtěcha na Václavském náměstí.

29. Lev kardinál Skrbenský
                 baron ze Hříště 1899 – 1916 přešel do Olomouce – 9. arcbp.
    Celým jménem Lev Karel Anna Filip z rodu Skrbenských, * 12. 6.1863 Hukovice (u Nového Jičína), + 24.12.1938 Dlouhá Loučka u Uničova. Otec Filip, matka Leonie Czeike rozená baronka Badenfeldová. Studoval na benediktinském gymnáziu v Kremsmünsteru (u Lince) a na vyšším gymnáziu v Kroměříži. V Innsbrucku vystudoval práva. Nastoupil na roční vojenskou službu u dragounského pluku v Kojetíně, kde se rozhodl stát se knězem. Teologii studoval od roku 1885 v Olomouci, kde byl v roce 1889 vysvěcen na kněze a stal se kaplanem v Dubu na Moravě.
     V roce 1890 odešel na studia do Říma, kde byl promován v roce 1892 doktorem církevního práva. Po návratu se stal farářem v Melči u Opavy, která byla národnostně smíšena. Mezi Čechy a Němci udržoval přátelství. Byl oblíben pro skromnost a pokoru.
     16.5.1897 byl zvolen olomouckým kanovníkem a 20.9.1898 jmenován proboštem kapituly u sv. Mořice v Olomouci. 15.9.1899 ho císař František Josef I. jmenoval pražským arcibiskupem. Na slavnost Zjevení Páně - Tří králů 6.1.1900 ho na biskupa vysvětil olomoucký arcibiskup Theodor Kohn. Arcibiskup Skrbenský byl intronizován v katedrále sv. Víta v Praze 13.1.1900. Papež Lev XIII. ho jmenoval 15.4.1901 kardinálem. Jako kardinál se zúčastnil konkláve v roce 1903, 1914 a 1922.
     V průběhu 1. světové války začaly jeho spory s rakouským císařem Františkem Josefem I. Císař ho obvinil, že jako pražský arcibiskup dostatečně neburcuje pro věci válečné a donutil ho přejít do Olomouce. Zemřel na Štědrý den na svém rodovém sídle v Dlouhé Loučce (Langendorf).
     Poslední český primas šlechtického původu.

30. Pavel Maria Josef Antonín hrabě Huyn 1916 - 1918 rezignoval
     * 17. 2.1868 Brno. + 1.10.1946 Bolzano-Gries. Pocházel z vlámské německy mluvící rodiny. Studoval v Innsbrucku a v Římě, kde získal tři doktoráty: PhDr., ThDr., JCanDr. 9. bp. Brna.
     29. 7.1914 nařídil konat bohoslužby za vítězství rakouských vojsk. To vzbudilo velký odpor i mezi kněžími. Pražským arcibiskupem se stal 8.12.1916. Ani v Praze se mu nepodařilo získat důvěru věřících. Při státním převratu 28.10.1918 byl na biřmování a biskupské vizitaci farností v Chebu, kde onemocněl a dozvěděl se o vyhlášení republiky. Po vzniku ČSR opustil, jako politicky nežádoucí, 19.11.1918 na pokyn vídeňské nunciatury republiku a odjel na léčení do Zürichu. Ze Švýcarska odjel do Říma, kde ho přijal na audienci papež Benedikt XV. Na radu papeže se arcibiskup Huyn zřekl 16. 7.1919 úřadu. Papež ho 6. 9.1919 jmenoval titulárním arcibiskupem sardickým (sofijský). Za místo svého pobytu si vybral benediktinský klášter v Griesu. V roce 1921 ho papež Benedikt XV. jmenoval titulárním patriarchou alexandrijským. Pohřben v kryptě kláštera benediktinů v Bolzano-Gries v Itálii.

--- Josef Doubrava, bp. HK 1918 – 1919
     od 13.12.1918 – 7.10.1919 administrátor pražského arcibiskupství

--- Jan Nepomuk Sedlák ThDr., pomocný biskup pražský.
     * 9. 4.1854 Tajanov u Klatov, + 30. 9.1930 Praha, vysvěcen na kněze 9. 8.1876 v Praze, sekretář arcibiskupství 1890 – 1891, kanovník u sv. Víta od r. 1891, generální vikář 1908 – 1917, jmenován 7. 7.1917 za titulárního biskupa takapitského a vysvěcen 8. 9.1917. V letech 1918 – 1919 vykonával duchovní správu. Děkan kapituly 1918 – 1930, pohřben u kostela sv. Matěje v Praze – Dejvicích.

31. František Xaver Kordač 1919 – 1931 zřekl se úřadu
     * 11. 1.1852 Seletice u Libáně, + 26. 4.1934 Praha. Kaplan v Liberci. 1885 – 1905 rektor semináře a profesor teologie v Litoměřicích. Od r. 1905 profesorem na teologii UK. Vybudoval arcibiskupský seminář v Praze. Měl zásluhu na dostavbě katedrály sv. Víta. Vysvěcení dokončené katedrály musel nechat na pomocném biskupovi Antonínu Podlahovi v neděli 12. 5.1929. V roce 1929 korunoval lebku sv. Václava korunou, kterou přivezli čeští krajané z USA. 13. 7.1931 rezignoval na vlastní žádost ze zdravotních důvodů. Po své rezignaci byl 21. 7.1931 jmenován titulárním arcibiskupem amasenským. Dožil na zámku v Dolních Břežanech u Prahy.

--- Mořic Pícha 1931 přešel do HK – 22. bp.
     Pražský kapitulní vikář, administrátor pražského arcibiskupství 13. 7. – 14.11.1931

--- Antonín Podlaha
     * 22. 1.1865 Praha, + 14. 2.1932 Praha. Pomocný biskup pražský a titulární biskup z Pafu. Archeolog, historik, teolog, docent UK. Velký ctitel sv. Václava, sv. Ludmily a sv. Prokopa. V 16 letech zažil požár Národního divadla. Na přání otce začal studovat práva, ale po roce studoval teologii v Klementinu. Vysvěcen na kněze 5. 7.1888, kaplan v Rokycanech, později u sv. Haštala v Praze.
     V r. 1895 byl pověřen otevřít svatovítský poklad, aby ukázal zbroj (přilbu a drátěnou košili) sv. Václava sochaři Josefu Václavu Myslbekovi, který tuto zbroj vytvořil na soše sv. Václava na Václavském náměstí. Středoškolský profesor, spirituál bohoslovců ve Strakově akademii (dnes sídlo vlády ČR), docent teologické fakulty. Od r. 1904 svatovítský kanovník. Byl autorem Bibliografie české katolické literatury náboženské (soupis od r. 1828 do r. 1913), napsal 14 svazků „Památky křesťanské”, 7 svazků encyklopedie „Posvátná místa”. Byl členem Akademie věd a Královské společnosti nauk. Posvětil základní kámen nového semináře v Dejvicích. Jeho heslo bylo Pax et bonum (pokoj a dobro). Jako třetí kněz v Praze měl ŘP (řidičský průkaz), v r. 1904 si koupil auto, které je v Národním technickém muzeu v Praze.
     Byl archivářem a knihovníkem metropolitní kapituly. V roce 1912 prozkoumal hrob a ostatky sv. Václava. Jeho životopisec napsal: „Nezepomenutelnou zůstane chvíle, kdy přišel slavnostně rozzářený a za ním dělníci přinášeli do jeho bytu rakev s ostatky sv. Václava. Zástupy lidí se tlačily za nimi.“ Obnovil svatojiřský kostel na Hradě a stal se jeho rektorem. Prozkoumal ostatky sv. Ludmily a na její svátek 16. 9.1917 kostel znovu vysvětil. 28.10.1928 posvětil nové varhany, které zaplatil. Se souhlasem arcibiskupa dal 23. 5.1918 prozkoumat ostatky blahoslavené Mlady. S dalšími badateli zkoumal ostatky císaře Karla IV., Jiřího z Poděbrad a dalších panovníků.
     Byl jmenován biskupem pafosským (pafienským) 26. 1.1920, potvrzen 8. 3. v Římě. 11. 4.1920 v katedrále sv. Víta vysvěcen na pomocného biskupa pražského arcibiskupem Fr. Kordačem, biskupem hradeckým Josefem Doubravou a V. Findem. Generální vikář v letech 1919 – 1930, děkan kapituly 1930 – 1932.
     Založil jednu zprvních chráněných dílen pro tělesně postižené, kde se vyráběly bohoslužebné potřeby. Jako kanovník se stal iniciátorem dostavby velechrámu sv. Víta, který z pověření pražského arcibiskupa Františka Kordače slavnostně otevřel 28. září 1929. Této slavnosti se zúčastnil papežský nuncius v Bulharsku Angelo Giuseppe (Anděl Josef) Roncalli (262. papež sv. Jan XXIII. 1958 –1963). Ve Vladislavském sále zorganizoval svatováclavskou výstavu, z vděčnosti za dokončení katedrály byl pohřben v hrobce pražských arcibiskupů v katedrále sv. Víta v Praze.

32. Karel Boromejský kardinál Kašpar 1931 – 1941 +
     * 16. 5. 1870 Mirošov u Rokycan, + 21. 4.1941 Praha. Vystudoval Bohemicum (Nepomucenum) v Římě. 25. 2.1893 vysvěcen na kněze. Od r. 1899 spirituál Strakovy akademie (pro nemajetné šlechtické studenty) v Praze (od r. 1918 Úřad vlády). Od r. 1907 kanovník u sv. Víta. Od 8. 3.1920 světící 21. bp. HK. Jmenován za pražského arcibiskupa 22.10.1931. Intronizován ve svatovítské katedrále 15.11.1931. Kardinálem byl jmenován 16.12.1935. Byla mu přidělena basilika sv. Vitala (její titul měl i kardinál Tomášek) v Římě. Za 2. světové války byl jmenován čestným členem Řádu Maltézských rytířů. Pohřben v katedrále sv. Víta v Praze

--- Bohumil Opatrný 1941 – 1946
     generální vikář od 23. 4.1941 do 11.11.1946 vedl pražskou arcidiecézi, nový arcibiskup se ujal 12.11. svého úřadu.

--- Kajetán Matoušek
     * 7. 8.1910 Praha, + 21.10.1994 Praha. Pomocný biskup pražský. Vysvěcen tajně 17. 9.1949. První tajně vysvěcený biskup v ČSR. 26. 7.1968 dostal státní souhlas k biskupské funkci, ale v září 1968 o něj přišel. Žil v ústraní jako farář. Biskupskou činnost mohl opět vykonávat od19. 5.1988, ale 5. 6.1992 rezignoval.

33.(60) Josef kardinál Beran 1946 – 1965    vládou donucen odstoupit
     * 29.12.1888 Plzeň, + 17. 5.1969 Řím. Byl nejstarší ze 7 dětí, otec byl učitel, vystudoval gymnázium v Plzni, teologii studoval v Římě na Lateránské univerzitě, kde získal doktorát. 10. 6.1911 byl vysvěcen na kněze, po několika letech kaplanství se stal profesorem náboženství a pedagogiky a ředitelem Dívčího učitelského ústavu u sv. Anny v Praze. V r. 1929 docentem teologie na UK. Zvolen rektorem semináře. V r. 1939 vyslýchán na gestapu, v r. 1941 zatčen gestapem, odvezen do Terezína a později do koncentračního tábora Dachau.
     Arcibiskupem jmenován 4.11.1946. Vysvěcen na biskupa 8.12.1946 a intronizován za arcibiskupa pražského. Jeho heslem bylo: „Eucharistia et labor“ (Nejsvětější Svátost a práce). 15. 6.1949 vydal s ostatními biskupy pastýřský list „Hlas biskupů a ordinářů věřícím v hodinu velké zkoušky“, který byl zakázán, a s velkými obtížemi čten kněžími v kostelích.
      19. 6.1949 byl svátek Božího Těla (Těla a Krve Páně): Na Hradčanském náměstí byly připraveny čtyři oltáře a po mši se měl konat průvod Božího Těla. Z Malé Strany ani od Jeleního příkopu se na Hradčany nepouštělo. V Loretánské ulici byli vojáci a od tramvají přicházely hloučky neznámých lidí. Byli to členové Lidových milicí. Mezi nimi si klestili cestu bohoslovci z dejvického semináře. I když byla katedrála plná, více než polovina lidí nezpívala ani neodpovídala. Pan arcibiskup začal kázání slovy: „Nejprve mám povinnost vás upozornit, že tak zvaná Katolická akce není katolickou akcí a Katolické noviny nejsou katolické“....další slova zanikla v řevu a pískání. Řev se uklidnil zpěvem státní hymny a svatováclavského chorálu, který začali zpívat věřící.
      Když chtěl pokračovat, opět se ozval intenzívní řev. Do toho pan arcibiskkup  zvolal: „Snad ještě platí zákon, který zakazuje rušit bohoslužby.“ Víc už neřekl, za strašlivého řevu a pískání dosloužil potichu mši a odešel od oltáře do sakristie.
     Komunistická bezpečnost ho po mši odvezla autem z katedrály, kam se už nikdy nevrátil. Stříkačkami rozehnala věřící a druhý den přinesly noviny zprávy, že sami věřící vypískali svého arcibiskupa, který se zpronevěřil lidu a odsoudili křikem jeho postoj. V letech 1949 – 1951 byl v domácím vězení“, v letech 1951 – 1965 internován komunistickou vládou na různých tajných místech, např. v Charitním domově Radvanov u Mladé Vožice, kde byl s biskupem Hlouchem, Skoupým a Trochtou. V r. 1963 mu byl dán malý domek v Mukařově u Říčan, kde měl dožít jako soukromý penzista. Protože za ním i přes zákaz začalo přijíždět velké množství lidí, byl v r. 1964 převezen opět do Radvanova.
     Papež Pavel VI. ho jmenoval za kardinála 25. 1.1965 a arcibiskup Beran dostal od StB na vybranou: být internován až do konce života nebo odjede do Říma, bez možnosti návratu a uvolní místo novému administrátorovi, který bude povolnější a přijatelnější pro režim. Odjel do Říma, kde se zúčastnil posledního zasedání II. Vatikánského koncilu. 20. 9.1965 přednesl projev o svobodě svědomí, ve kterém vyslovil lítost nad smrtí mistra Jana Husa. Kardinál Beran navštěvoval české a slovenské krajany po celém světě. Promlouval do českého a slovenského vysílání Vatikánského rozhlasu.
     Nedaleko Vatikánu zakoupil dům a v něm založil České středisko Velehrad pro české poutníky. Zemřel na rakovinu v české bohoslovecké koleji Nepomucenum v Římě. Zádušní bohoslužby sloužil pražský administrátor František Tomášek za účasti 263. papeže Pavla VI., který ho dal pohřbít do vlastní papežské hrobky v kryptě velechrámu sv. Petra v Římě. Ani po Sametové revoluci v r. 1989 nesouhlasila pravicová vláda České republiky s převozem jeho ostatků do Prahy. Prezident republiky Václav Havel mu 28.10.1991 udělil in memoriam řád T.G.Masaryka (ČSFR) 1. třídy. 2. 4.1998 byl zahájen proces blahořečení.

--- Antonín Eltschkner 1952 – 1961
     * 4. 7.1880, + 22. 2.1961, tit. bp. zefírský, od 1933 pomocný biskup pražský. V těchto letech to byl jediný úřadující český biskup v tehdejším Československu, žil pod dohledem Státní bezpečnosti a úřadů v Brně a pod jejich dozorem dojížděl do Prahy a do Litoměřic pouze o velkých svátcích, + 22. 2.1961 v Brně, po dohodě státních a církevních úřadů byl převezen do Prahy a pohřben u kláštera sv. Markéty v Praze – Břevnově.

--- Antonín Stehlík od 8. 3. 1951 – 1965 do 18. 2.
     generální vikář, 8. 3. dosazený a kontrolovaný Státní bezpečností (StB), měl dovoleno vykonávat pouze nejnutnější náboženské úkony a obřady

34. František kardinál Tomášek 1965 – 1991 odstoupil z úřadu 
     * 30. 6.1899 Studénka u Ostravy, + 4. 8.1992 na arcibiskupství v Praze. Vysvěcen na kněze 5. 7.1922 olomouckým arcibiskupem Antonínem Cyrilem Stojanem, olomouckým arcibiskupem Josefem Matochou byl 14.10.1949 tajně vysvěcen na titulárního biskupa butského a světícího biskupa olomouckého. Jeho biskupské svěcení bylo prozrazeno a v letech 1951 – 1954 byl internován v Želivě.
     1962 – 1965 účastník II. vatikánského koncilu. Od 18. 2.1965 biskup – apoštolský admininistrátor pražské arcidiecéze. V roce 1972 podepsal dekret o vyčlenění Kladska (Kłodsko) z pražské arcidiecéze a připojení do arcidiecéze vratislavské. 263. papež Pavel VI. ho tajně (in pectore = v srdci) jmenoval kardinálem 24. 5.1976, veřejně 2. 6.1977. Jako kardinál se stal titulářem basiliky sv. Vitala (San Vitale) v Římě (v letech 1534 – 1535 to byl anglický biskup sv. Jan kardinál Fischer – 22. 6., v letech 1931 – 1941 pražský arcibiskup Karel kardinál Kašpar).
     Ve věku 79 let byl 30.12.1977 jmenován za pražského arcibiskupa a slavnostně intronizován 11. 3.1978. Po smrti biskupa Antonína Eltschknera byl 28 let oficiálně veřejně působící jediný biskup v Čechách (v letech 1961 – 1988), do r. 1990 jediný arcibiskup v Československu. V době komunistické totality byl pro lidi velkou morální osobností. V r. 1978 kandidát na stolec sv. Petra (v našich dějinách třetí pražský arcibiskup po arcibiskupu Arnoštu z Pardubic a Arnoštu Harrachovi).
     U příležitosti 1100. výročí smrti sv. Metoděje 7. 7.1985 koncelebroval na Velehradě s papežským legátem Agostinem Cassarolim slavnostní pouť, které se zúčastnilo 600.000 věřících. Pouť byla demonstrací proti nesvobodě církve. Na slavnost Neposkvrněného Početí 8.12.1985 zasvětil Čechy Panně Marii.
      1.7.1989 se konala slavnostní mše k jeho 90. narozeninám (*30.6.1899). Mše se zúčastnilo 40 arcibiskupů a biskupů, 6 kardinálů a 12.000 věřících.
     Podporoval sametovou revoluci 17. listopadu 1989 a osobně se za ni postavil. 25.11.1989 sloužil děkovnou mši svatou k svatořečení (12.11.) Anežky České v katedrále sv. Víta. V zaplněné katedrále a na území Pražského hradu se zúčastnilo 1.000.000 lidí.
      21. 4.1990 přivítal v Praze papeže Jana Pavla II. Na vlastní žádost odstoupil z úřadu 27. 3.1991 ve věku 92 let. Prezident republiky Václav Havel mu 28.10.1991 udělil řád T. G. Masaryka (ČSFR) 1. třídy.
       Jeho Eminence František kardinál Tomášek, emeritní arcibiskup pražský a primas český byl 12.8.1992 pohřben v arcibiskupské kapli v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Jeho pohřbu se zúčastnil i prezident republiky Václav Havel s manželkou Olgou.

--- Jan Lebeda od 11.6.1988 – 1991 do 5.11.
     *23.4.1913 Praha, + 5.11.1991 Praha. Generální vikář 26.9.1986-27.3.1991, titulární biskup novenský, od 11.6.1988 pomocný (světící) biskup pražský. Spisovatel duchovní literatury. Vysvěcen na kněze 20.6.1937. 1943 - 1952 spirituál semináře. 1968 - 1980 kanovník Kolegiátní kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. 1980 - 1991 kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, od 1.5.1987 probošt kapituly. Prelát řádu sv. Lazara.
       V roce 1988 se stát dohodl s církví o 3 pomocných biskupech: 2 v Praze: Jan Lebeda a Antonín Liška a jeden na Slovensku v Trnavě - biskup Ján Sokol. Další dohoda byla o přijetí řeholnic do sociálních služeb, přihlášení dětí na náboženství, studium jáhnů a dovoz Biblí z Jugoslávie. 19.5.1988 byl papežem Janem Pavlem II. jmenován za biskupa. Při jeho svěcení 11.6.1988 se rozhlehl katedrálou sv. Víta potlesk trvající 35 vteřin.

--- Antonín Liška CSsR, od 11.6.1988 – 1991 do 28.8.
    *17.9.1924 Bohumilice, + 15.10.2003 České Budějovice. Generální vikář v roce 1991, titulární biskup Vergi, od 11.6.1988 pomocný (světící) biskup pražský. V roce 1944 vstoupil do řádu redemptoristů CSsR. Vysvěcen tajně na kněze 22.9.1951 biskupem Kajetánem Matouškem. V roce 1971 získal státní souhlas.
       V roce 1988 se stát dohodl s církví o 3 pomocných biskupech: 2 v Praze: Jan Lebeda a Antonín Liška a jeden na Slovensku v Trnavě - biskup Ján Sokol. Další dohoda byla o přijetí řeholnic do sociálních služeb, přihlášení dětí na náboženství, studium jáhnů a dovoz Biblí z Jugoslávie. 19.5.1988 byl jmenován od papeže Jana Pavla II. za světícího biskupa v Praze. Při jeho svěcení 11.6.1988 se rozhlehl katedrálou sv. Víta potlesk trvající 35 vteřin. 28.8.1991 byl jmenován biskupem českobudějovickým.

35.(62) Miloslav kardinál Vlk 1991 – 2010
     * 17. 5.1932 Líšnice (u Tábora) v jižních Čechách. + 18.3.2017 Praha. 10. biskup ČB. Maminka Božena Vlková (*3.5.1912, + 9.8.1990, její rodiče Jan a Františka). V roce 1938 se maminka s Milosavem odstěhovala do Záluží, kde se provdala v roce 1938 za Václava Mola (*1895). Miloslav chodil na základní školu v Chyškách. Rodiče měli ještě tři dcery: Marii (provdaná Trnková), Anežku (provdaná Mrzenová) a Růženu (provdaná Lívancová).
       Miloslav Vlk maturoval v roce 1952 na Jirsíkově gymnáziu v Českých Budějovicích, pracoval jako dělník v továrně Motor Union v ČB., v letech 1955-1960 vystudoval archivnictví na Filosofické fakultě UK. Pracoval jako archivář v Okresním archivu v Třeboni, Jindřichově Hradci a ČB, kde se stal ředitelem. V letech 1964-1968 vystudoval teologii na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Litoměřicích. Vysvěcen na kněze 23.6.1968 biskupem Josefem Hlouchem v katedrále sv. Mikuláše v Českých Budějovicích. V letech 1968-1971 byl sekretářem českobudějovického biskupa Mons. Josefa Hloucha.
       1.5.1971 mu byl odebrán tzv. státní souhlas k výkonu duchovenské služby, který mu byl vrácen 1.6.1971. Dostal přidělenou farnost Lažiště., odkud byl 2.11.1972 přeložen do Rožmitálu pod Třemšínem.
     V roce 1978 mu byl souhlas opět odebrán, protože: „při běžné mši vysvětloval náboženství a narušoval život některých občanů.“ (citát z dokumentu k odebrání souhlasu). V letech 1978-1988 pracoval jako umývač výloh a archivář v Československé bance. Tajně vykonával kněžskou službu. Zpovídal i na chodbě soudu. V roce 1987 ho postihl infarkt. 1. 1.1989 mu byl souhlas vrácen a byl poslán na zapadlé farnosti na Klatovsku, později do farností s centrem v Železné Rudě. 14.2.1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým, vysvěcen na biskupa a intronizován 31.3.1990 v katedrále sv. Mikuláše.
     27.3.1991 byl jmenován pražským arcibiskupem. Intronizován 1.6.1991. V letech 1991 - 1993 byl předsedou biskupské konference. Kardinálem ho jmenoval 265. papež sv. Jan Pavel II. 30.10.1994. Slavnostně vyhlášen (kreován) kardinálem-knězem 26.11.1994 a byl mu přidělen v Římě titulární kostel Svatého Kříže Jeruzalémského (Sanctae Crucis in Hierusalem, za Lateránem).
     V r. 1995 byl vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním řádem Stříbrného vlka (jako významná domácí osobnost). 23. 4.1997 u příležitosti 1000. výročí smrti sv. Vojtěcha obnovil dekretem původní titul katedrály: Katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha, který byl používán od roku 1074 do začátku 20. století.
     25.2.1999 odbržel německý řád Velký kříž za zásluhy. Prezident republiky Václav Havel mu 28.10.2002 udělil řád T.G.Masaryka 2. třídy za zásluhy o demokracii a lidská práva. Byl nositelem mnoha čestných doktorátů a občanství měst.
       V dubnu 2005 se zúčastnil konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI. 19. 4.2007 podal rezignaci ze svého úřadu, kterou 266. papež Benedikt XVI. nepřijal, ale o dva roky prodloužil jeho službu. 13. 2.2010 byla přijata rezignace a v ten den jmenován jeho nástupce. Až do intronizace nového arcibiskupa byl jmenován administrátorem pražské arcidiecéze.
     V bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Strahově 9.11.2013 přijal Miloslav kardinál Vlk od melchitského patriarchy Řehoře III. Velkokříž sv. Lazara. Patriarcha mu svěřil správu české jurisdikce maltsko-pařížské obedience řádu sv. Lazara.
     10.4.2015 doprovodil odvolaného trnavského arcibiskupa Roberta Bezáka k papeži Františkovi. Toto setkání kardinál Vlk inicioval. V roce 2015 ho jmenoval papež František papežským legátem na Husovské slavnosti v Praze k 600. výročí smrti mistra Jana Husa. Koncem roku 2016 vážně onemocněl. O jeho smrti informoval pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka. Zemřel den před slavností sv. Josefa, patrona umírajících. Tělo pana kardinála bylo 23.3.2017 vystaveno v pražské katedrále.
       Jeho Eminence Miloslav kardinál Vlk, emeritní arcibiskup pražský a primas český byl na slavnost Zvěstování Páně pohřben v arcibiskupské kapli v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě za účasti mnoha biskupů a několik tisíc věřících.

--- Václav Malý, titulární biskup marcelliánský, od 3.12.1996 pomocný (světící) biskup pražský, od 1.12.1996 kanovník a od 16. 9.2002 probošt Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, od 13. 4.2010 biskupský vikář. Za socialismu disident, kněz bez státního souhlasu, 27.11.1989 řídil na Letné milionovou manifestaci proti komunismu, 28.10.1999 mu udělil prezident republiky Václav Havel řád T. G .Masaryka 3. třídy.

--- Karel Herbst, * 6.11.1943 Praha, salesián SDB. Na kněze vysvěcen 23.6.1973. Jmenován biskupem 19.2.2002 s titulem biskup siccesiánský, vysvěcen 6.4.2002 pomocný (světící) biskup pražský, od 29.1.2007 kanovník Metropolitní kapituly u sv. Víta v Praze, od 13.4.2010 biskupský vikář. Papeži Františkovi podal v říjnu rezignaci, která byla přijata. Od 1.12.2016 se stal biskup Karel biskupem emeritním.

36.(63) Dominik kardinál Duka OP.  2010 –
     křestním jménem Jaroslav Václav * 26. 4.1943 Hradec Králové. 24. bp. HK. 13. 2.2010 ho 266. papež Benedikt XVI. jmenoval pražským arcibiskupem. Intronizován v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha 10. 4.2010 (sobota před 2. nedělí velikonoční) za účasti 30 biskupů z Čech, Moravy, Slovenska a Německa a asi 5 000 věřících. Mezi pozvanými hosty byl prezident republiky Václav Klaus, exprezident Václav Havel s manželkou Dagmar, vyslanci a velvyslanci. Pozváni byli zástupci husitské, evangelické a pravoslavné církve a židovské obce, společně s představiteli univerzit.
     24. 5.2010 podepsal s prezidentem Václavem Klausem dohodu o užívání katedrály. 29. 6.2010 převzal ve Vatikánu od 266. papeže Benedikta XVI. arcibiskupské palium (spolu s ním ještě 37 arcibiskupů). 15.11.2010 převzal čestný doktorát teologie (ThDr.h.c.) univerzity ve Fribourgu (Švýcarsko). 24. dukaprsten.jpg6.2011 dostal od velmistra Maltézských rytířů velkokříž a stal se čestným a konventuálním kaplanem. Tento titul je pouze pro biskupy. Udělením titulu se stal čestným členem Maltézského řádu.
     Na slavnost Zjevení Páně 6. 1.2012 ho 266. papež Benedikt XVI. jmenoval kardinálem, spolu s ním dalších 21 biskupů. Kardinálský dekret, prsten a biret převzal 18. 2.2012. Zároveň mu byl udělen titulární kostel sv. Marcelina a Petra u Lateránu s mauzoleem sv. Heleny.

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA