Jdi na obsah Jdi na menu
 


Monoteistická náboženství:

Judaismus (vznik 21. století před Kristem)
       - židovské náboženské obce.
       Islám (6. století po Kristu).
       Křesťanství (1. století po Kristu).

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Křesťanství  
      a křesťanské církve

Ježíš Kristus založil církev jako společenství bratrské a sesterské lásky mezi lidmi. To, že byl Ježíšův odkaz lidmi někdy znevažován a církev se rozdělila na další církve, které proti sobě i bojovaly, nic neupírá její božský původ a zákon lásky jejího Zakladatele.
       Na světskou činnost a působení církví ve světě může být mnoho názorů.

Tento stručný a nedokonalý přehled ukazuje rozdílnost církví, ale i to, že všechny uznávají a mají Boha za Otce.

Katolická a pravoslavná církev uznává 74 knih Písma Svatého (Starý a Nový Zákon): 47 knih Starého Zákona – 39 kanonických a 8 deuterokanonických. 27 knih Nového Zákona.
     
Protestantské církve přijaly 66 kanonických knih Bible,
8 deuterokanonických knih Starého Zákona považují za apokryfy.

  

Církve a náboženské společnosti

      Na celém světě je evidováno asi 400 různých oficiálních církví. V evidenci není asi 500 církví a sekt o malém počtu členů. Některé křesťanské církve jsou presbyterní (presbyter = starší, kazatel) a jsou řízeny staršími laiky. Církve episkopální (episkop = biskup), jsou řízeny vysvěcenými duchovními: kazatelé, jáhni, kněží, biskupové.

Názvy některých církví: římskokatolická, řeckokatolická, chaldejská katolická (Asyrsko–chaldejská), latinská (sedisvakantisté, Společnost Karla IV.), arménská, koptská, pravoslavná, syrská pravoslavná církev Antiochie a celého Východu – Jakobitská, syrsko-malabarská katolická, malabarská pravoslavná, syrsko–malankarská katolická, malankarská pravoslavná, malankarská syrská církev Mar Thoma, anglikánská, starokatolická, apoštolská episkopální katolická, československá husitská, českobratrská evangelická, bratrská, evangelická augšpurského vyznání, slezská a.v., slovenská a.v., reformovaná círke v, Jednota bratrská, metodisté, novoapoštolská, apoštolská, adventisté sedmého dne, Davidovští adventisté sedmého dne, bratrská jednota baptistů, baptisté, anabaptisté, letniční hnutí, mormoni – Svatí Ježíše Krista posledních dnů.

SRC = Světová rada církví sdružuje 350 křesťanských nekatolických církví ze 120 zemí světa (r. 2015)

Sekty: Armáda spásy, Křesťanské sbory, Křesťanské společenství, Unitáři, Svědkové Jehovovi (Jehovisté – Russelliáni), Bahá´í, Církev sjednocení (Moonisté – Asociace Svatého Ducha pro sjednocení světového křesťanstva), Hnutí Grálu, New age (nový věk), Haré Kršna, Scientologická církev, Transcendentální meditace, Reinkarnace.
     
  !!! Na této stránce je uvedena i bezbožná sekta satanistů, i když nemá s křesťanstvím nic společného !!!

-----------------------------------------------------------------------------------------

Křesťanské církve (nejpočetnější),
      které uznávají sedm svátostí (ustanovené Kristem)
      a mají apoštolskou posloupnost

Křest: Mt 28,19 – 20.; Mk 16,16.; J 3, 5.
Biřmování: Sk 2,38.; Sk 8,14 – 17.
Přijímání (Svátost Oltářní): Mt 26,26 – 28.; L 22,19.; J 6,48 - 57.
Pokání: J 20,22 – 23.
Kněžství: Mt 28,19.
Manželství: Ef 5,32.
Pomazání nemocných: Mk 6,13.; Jak 5,14 – 15.

 

Římskokatolická církev:
     křesťané západního (latinského ritu) obřadu, uznávají papeže za Kristova zástupce a viditelnou hlavu Církve. Katolická (katholikos – všeobecný) církev věří, že její Zakladatel Ježíš Kristus předal pravomoci apoštolům. Ti po jeho Nanebevstoupení a Seslání Ducha Svatého hovořili a kázali o vzkříšení a ostatních událostech z Ježíšova života a tím šířili „radostnou zvěst“ – evangelium. Později, podle politické situace v Římské říši, byli křesťané pro toto šíření nového náboženství střídavě pronásledováni, mučeni a popravováni.   

      V r. 313 zaručil císař Konstantin a jeho spoluregent Licinius Milánským ediktem křesťanům právo na svobodné vyznávání jejich náboženství.
      Církev není demokratická, ale teokratická = hlavou církve je Bůh, zastoupený na zemi papežem. Rozhodnutí papeže ve věcech víry a mravů (ex cathedra) je závazné pro všechny katolíky. Platí dogma papežovy neomylnosti. Dále v hierarchii církve stojí biskupové, kněží a lid. Katolická církev prošla mnoha otřesy, ale stále zůstává „svatá“, protože má svatého zakladatele, „všeobecná“, tj. otevřená všem bez omezení.
      Název Římskokatolická církev byl přijat na Tridentském koncilu v roce 1546.
       V r. 1985 založil římskokatolický dakarský arcibiskup Marcel Lefebvre (Francouz, *1905, + 25. 3.1991) bratrstvo (lefebristé – tradicionalisté), v r.1987 přejmenované na Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX – fraternitas sacerdotalis sancti Pii X.) a začal sloužit mše svaté zvané tridentské pouze v latině, podle vydání misálu sv. Jana XXIII. z r. 1959.
       Arcibiskup Lefebvre měl 6 sourozenců: René * 1903, Jeanne * 1904, Marie Christiana *1907, Josef *1914, dvě sestry *1916).

       Marcel Lefebre neuznal 14 závěrečných dokumentů (z 16) II. vatikánského koncilu v r. 1969 a světce kanonizované po roce 1969. V r. 1976 ho papež Pavel VI. suspendoval, protože nedovoleně vysvětil nové kněze.
       30. 6.1988 vysvětil arcibiskup Marcel Lefebvre 4 nové biskupy bez souhlasu Svatého Stolce. Po vysvěcení čtyř biskupů byl arcibiskup Lefebvre a 4 biskupové exkomunikováni papežem sv. Janem Pavlem II.
       29. 8.2005 papež Benedikt XVI. nabídl biskupu Bernardu Fellayovi (nástupci arcb. Lefebvra) jednání o zrovnoprávnění v církvi. V r. 2006 byli tradicionalisté uznáni jako jedno z hnutí v katolické církvi a papež Benedikt XVI. vydal 29. 6.2007 Motu proprio, kterým povolil širší uplatnění tridentské mše (podepsal 7. 7.2007, s platností od svátku Povýšení Svatého Kříže 14. 9.2007).
      Podle předsedy Papežské komise Ecclesia Dei Daría kardinála Castr Illóna Hoyose není návrat k tridentské mši krokem zpět, ale znamením, aby papež „zpřístupnil církvi všechny poklady latinské liturgie, které po staletí živily duchovní život generací katolických věřících“. Na žádost biskupů FSSPX z 24. 1.2009 zrušil papež Benedikt XVI. 12. 3.2009 exkomunikaci 4 biskupů vysvěcených arcibiskupem Lefebvrem. Ústředí Kněžského bratrstva FSSPX je ve Švýcarsku, hlásí se k němu 200.000 římských katolíků ze 40 zemí.

Řeckokatolická církev:
    křesťané východního obřadu (byzantského ritu), zvaní Uniaté (lat. unio = sjednocení, nezaměňovat s unitáři). Křesťané sjednoceni s Římem, východní (pravoslavní/ortodoxní), kteří uznali papeže za Kristova zástupce a viditelnou hlavu Církve.

       Církve působí od r. 1546 a 1596. Mají vlastní mešní řád, nepoužívají latinské názvy, varhany a sochy. Církev si ponechala z pravoslaví ikony (obrazy s tenkou zlatou nebo stříbrnou fólií s reliéfem na ikoně, zvanou oklad, z ikony je vidět jenom tvář = inkarnát), roucha, výzdobu a bohoslužebný jazyk.
       Církve používají východní liturgii sv. Jana Zlatoústého. Liturgii sv. Jakuba apoštola a prvního biskupa Jeruzaléma slouží pouze 22.10.
       Křesťané východního obřadu a dalších 18 východních ritů (obřadů):
       Ruténská katolická církev je označení tří řeckokatolických společenství se společnou byzantskou tradicí a obřadem:
       1) Archieparchie v Pittsburghu (USA).
       2) Eparchie v Mukačevu (Ukrajina).
       3) Apoštolský exarchát v Praze (Česká republika, 1996).
Ruténská = Rusínská. Subcarpathian Ruthenia = Podkarpatská Rus. Ruténští katolíci v České republice, na Slovensku a v Polsku jsou jurisdikčně podřízeni místním biskupům, v Mukačevu je samostatná eparchie.
       Egyptský (alexandrijský, koptický – koptský).
       Syrský (antiochijský).
       Arménský.
       Chaldejský - babylonský (Irák).
       Maronitský ritus.

Církev nazvaná podle antiošského poustevníka sv. Marona (+ 410), od samého počátku spojena s Římem, které potvrdila znovu v r. 1182. V 7. století se biskup Jan Maron přesunul před muslimy do libanonských hor. Přijal titul patriarcha Antiochie a celého Východu. Od r. 1790 je sídlo patriarchy ve městě Bkerki (u Bejrútu v Libanonu). Liturgickým jazykem je syrština, ale používá se i arabština. Katolíci maronitského obřadu jsou i na Kypru.

Syrsko-malankarská katolická církev Mar Thoma sdružuje katolíky antiochijského obřadu (západosyrského ritu) v indickém státě Kerala. Tato církev (stejně jako malabarská) odvozuje své kořeny od apoštola sv. Tomáše. Původně křesťané pravoslavného (východního) obřadu založili tuto církev v roce 1889. Do unie s Římem církev vstoupila v roce 1930. 

Syrsko-malabarská katolická církev sdružuje katolíky chaldejského obřadu (východosyrského) v Malabaru (indický kraj). Podle tradice tuto církev založil apoštol sv. Tomáš. V 15. století přišli do Indie portugalští misionáři a byli překvapeni věřícími katolíky chaldejského obřadu. V roce 1923 založil papež Pius XI. syrsko-malabarskou provincii a v roce 1956 byla založena druhá provincie.

Chaldejská katolická (Asyrsko–chaldejská), do r. 2001 oficiálně Starobylá církev východu, nebo Apoštolská církev Východu, nesprávně označovaná jako nestoriánská. Používá vše, co bylo v katolické církvi do 4. století. Ježíše Krista uznávala za Boha, ne za Bohočlověka. Při bohoslužbách používá aramejský jazyk, kterým mluvil Pán Ježíš Kristus.
      Vrchní představitel je chaldejský patriarcha se sídlem v Kurdistánu (sever Iráku). Církev působí od r. 301 v Iráku, Íránu, Sýrii, Libanonu, v Austrálii, v Indii a USA. Podpisem smlouvy mezi papežem sv. Janem Pavlem II. a chaldejským patriarchou Mar Dinkhou IV. bylo 11.11.1994 ukončeno po 1500 letech rozdělení církví. V r. 2002 uznala papeže za hlavu církve.

Latinská církev, nazývaná sedisvakantisté (sedes vacante = prázdný stolec). Za posledního právoplatného papeže uznali 261. papeže ct. Pia XII. (+ 1958). 29.6.1994 byl zvolen novým papežem Latinské církve biskup východního ritu Victor von Pentz z Jihoafrické republiky (* 1953), který si dal jméno Linus II. (sv. Linus byl 2. papež, + 76).
       V České republice má Latinská církev název Společnost Karla IV. Nejvyšší představitel je biskup Lohelius, občanským jménem Emanuel Koráb (* 1961) ze Svitav, který si dal jméno podle Jana V. Lohelia (12. pražský arcibiskup, 1549-1622). Emanuel Koráb byl vysvěcen na biskupa starokatolické církve, 26.6.1994 přesvěcen v Assisi biskupem José Ramonem Lopéz-Gastónem na kněze a biskupa, v roce 1999 údajně přesvěcen sub conditione (pod podmínkou) ve Vatikánu biskupem Pavlem Hnilicou.
       Společnost se přiklání k tradiční latinské katolické věrouce.

 

Pravoslavné církve:

Pravoslavná církev (ortodoxní, pravověrná = pravdivě věří, správně slaví).
       V r. 1054 po neshodě římského a cařihradského biskupa v otázce primátu, kdy cařihradský patriarcha Fotius a patriarcha Michael Kerullarius odmítli prvenství římského biskupa (papeže).
       Cařihradský patriarcha je uznáván jako (neformální hlava) pravoslavné církve. Pravoslavní neuznali v modlitbě "Věřím v Boha" slovo Filioque („filioque“ = Duch Svatý vychází z Otce i Syna), podle pravoslavné věrouky Duch Svatý vychází od Otce.
       Církev neuznává očistec, papeže za viditelnou hlavu církve, varhany, sochy a latinské názvosloví, uznávají pouze neomylnost celé církve, používá řečtinu a národní jazyky. Ve slovanských zemích staroslověnštinu, k výzdobě používá ikony (obrazy), biskupská mitra je podobná císařské koruně. Jednotlivé pravoslavné církve jsou autokefální = samostatné (kéfas = petr = skála), proměňují kvašený chléb, přijímání pod obojí způsobou. Působnost od r. 1054. Nový církevní rok v pravoslaví začíná 3. neděli v září.

Arménská
     apoštolská církev používá vše, co bylo v katolické církvi do 4. století, Ježíše Krista uznává za Boha, ne za Bohočlověka (monofyzitská církev). Vrchní představitel je arménský patriarcha katholikos, působí od r. 301 v Arménii.

     Části církve byly sjednoceny v arménském království v roce 1198 a v roce 1375 se část arménských věřících dobrovolně sloučila s římskokatolickou církví. Na Basilejském koncilu v roce 1439 byla církevní unie potvrzena.
     Arménský kilikijský patriarchát byl potvrzen 26.11.1742 a byl přenesen z Kilíkie do Konstantinopole, kde působil v letech 1867 - 1918. Z Istanbulu (Konstantinopol, Cařihrad) přenesla Arménská katolická církev v roce 1918 patriarchát do Bejrútu v Libanonu
     Svůj původ odvozuje tato církev od apoštolů sv. Judy Tadeáše a sv. Bartoloměje.     

Koptská
    
Koptové = starý název pro Egypťany. Církev se oddělila od Říma v roce 451, její hlavou je alexandrijský patriarcha – papež. V roce 1973 rozdělení ukončili ve Vatikánu podpisem společné deklarace o „Vtěleném Slově“ papež Pavel VI. a koptský patriarcha Šenuda III.
       Koptové (Jakobité, podle mnicha Jakoba Baradai) udržují styky s pravoslavím i protestantskými církvemi. Mají vlastní liturgii, nechali si svůj jazyk, oděv, výzdobu a většinu věrouky katolické církve, ale jsou monofyzity = uznávají pouze Ježíšovu božskou podstatu.
       Dnes mají 1 300 000 věřících ve 25 biskupstvích a jsou nejstarší křesťanskou církví Afriky. Církevní nový rok je našeho 13. září a letopočet o 7 roků méně (13. 9.2007 = Koptové 1. 1.2000).
    anch.jpgKoptové používají tzv. Koptský kříž, který ke převzat ze starého egyptského symbolu života Anch. Spojením symbolu Anch a křesťanského kříže v kruhu vznikl koptský kříž.
       Na Květnou neděli 9.4.2017 zaútočili islamisté před katedrálou sv. Marka v Alexandrii, kde sloužil mši patriarcha Tavadros II. (Teodor, Bohdan) a v kostele v Tantě. Útoky si vyžádaly 45 obětí.

Syrská pravoslavná církev Antiochie a celého VýchoduJakobitská sdružila hraniční provincie v Sýrii a na Blízkém východě, které si zachovaly nezávislost na Byzanci. Sjednotil je mnich Jakobos Baradai (+ 577), podle něho zvaná církev Jakobitská.

Malabarská pravoslavná církev vychází ze západosyrské tradice, působí v Indii.

Syrsko – Malankarská pravoslavná církev vychází z východodosyrské tradice, působí v Indii.

Malankarská pravoslavná církev vychází z východosyrské tradice, působí v Indii.

Malankarská syrská církev Mar Thoma vychází z východosyrské a anglikánské tradice, působí v Indii. Církve, které se odvolávají na sv. apoštola Tomáše jsou souhrnně nazýváni Tomášenci, nebo křesťané sv. Tomáše.

Samostatné katolické církve (nespadají pod římskokatolickou církev):

Starokatolická církev
      Část římskokatolických biskupů nepřijala prohlášení 1. vatikánského koncilu v r. 1870 o papežské neomylnosti ex catedra (o věcech víry a mravů). Mnichovští a vratislavští němečtí universitní teologové a biskupové se v r. 1871 sešli v Mnichově a později v holandském Utrechtu vyhlásili starokatolickou církev, protože se svým názvem hlásili k tomu, že chtěli zůstat součástí katolické církve.
       Zajímavostí holandské starokatolické církve je, že oznamují římskokatolickému papeži svá biskupská jmenování a sněmovní dekrety. Ostatní starokatolíci uznávají papeže jako římského biskupa, ne jako viditelnou hlavu církve.
   Utrechtský arcibiskup je v rámci Utrechtské unie (starokatolických církví) uznáván jako čestný představený =  první mezi rovnými.
    Starokatolická církev si ponechala vše, co bylo v římskokatolické církvi do 19. století. Uznání dogmatu o Neposkvrněném Početí Panny Marie a Nanebevzetí Panny Marie je dobrovolné, ctí katolické světce a za svaté uznává i reformátory křesťanství (v Čechách M. Jana Husa, Jeronýma Pražského, P. Josefa Štemberku a další).

    Celibát je dobrovolný. Jáhenské svěcení je udělováno i ženám. Kněz slouží mše v mateřské řeči čelem k oltáři (zády k lidu). Přijímání je podáváno pod obojí způsobou. Věří v přítomnost Krista v Eucharistii.
       Prvním biskupem Starokatolické církve je uznáván Kornelius Steenowen (1661-1725). Starokatolická církev je sdružena do Mezinárodní biskupské konference starokatolických biskupů Utrechtské unie - IBK.

       29.-30.10.2014 se konalo zasedání IBK ve Vatikánu. Členy IBK přijal papež František. Cílem zasedání bylo uznání communicatio sacris - spoluúčast na bohoslužbě. Starokatoličtí biskupové uznali jedinečné postavení papeže a jeho primátu jako primus inter pares (první mezi rovnými). Po audienci se pomodlili u hrobů sv. Jana XXIII. a sv. Jana Pavla II.
       V Rakousku – Uhersku byli starokatolíci uznáni v r. 1877. Ústředí církve v Rakousku-Uhersku bylo přeloženo 1. 1.1897 z Vídně do katedrály Proměnění Páně ve Varnsdorfu v severních Čechách, odkud ho synoda starokatolické církve přeložila 11.11.1995 do Prahy.
       Katedrálním chrámem pro české starokatolíky je kostel sv. Vavřince v Praze na Petříně, chrám Proměnění Páně (Nejsvětějšího Spasitele) ve Varnsdorfu se stal konkatedrálou. Další kostely v Praze: rotunda sv. Marie Magdaleny u Čechova mostu, rotunda Nalezení Sv. Kříže, kaple Sv. Rodiny pod Nuselskými schody.

       Ostatní farnosti: Brno (sbor ČCE), Desná v Jiz. h. kostel Nanebevstoupení Páně, Havl. Brod kaple Povýšení Sv. Kříže v nemocnici, Semily (CČSH), Jablonec n. J. kostel Povýšení Sv. Kříže, Jihlava kostel sv. Pavla (ČCE), Plzeň (Korandův sbor ČCE), Strakonice (sbor ČCE), Šumperk kostel sv. Jana Evangelisty, Tábor kostel sv. Filipa a Jakuba, Zlín kaple Nejsvětějšího Spasitele na hřbitově.
       Od r. 1931 je v plném společenství s anglikánskou církví podle Bonnské dohody. Gibratalský anglikánský biskup je koadjutorem (pomocným) pražského starokatolického biskupa.
     Prvním českým starokatolickým biskupem se stal ve Varnsdorfu Alois Pašek, * 1869 Štěkna, + 29. 6.1946 Varnsdorf, vysvěcen na biskupa 14. 9.1924 v Bernu.

       3. Biskup Dušan Hejbal byl 29.6.1971 vysvěcen na kněze 2. biskupem Augustinem Podolákem ve Varnsdorfu. Biskupské svěcení přijal 27.9.1997. Demisi z důvodu věku (65 let) podal 16.7.2016. Jeho nástupcem se stal Pavel Benedikt Stránský. Vysvěcen na 4. biskupa 1.4.2017 v basilice sv. Markéty na Břevnově v Praze.

Apoštolská episkopální církev katolická (AECK)
       původně zvaná novokatolická církev. V r. 1928 opustil Církev československou její farář Antonín Řezníček, který se stal 1. biskupem. Spolu s ním odešlo 40.000 věřících. Církev prožila útisk za nacismu a komunisté jim neposkytli právní legitimitu. S úmrtím členů církev zanikla.
       Mezi studenty husitské teologie se v osmdesátých letech 20. století objevil směr zvaný kryptokatolicismus. Studenti, profesoři i faráři Církve československé husitské se snažili čerpat z katolické věrouky. Hlavní byla otázka biskupské posloupnosti a legitimity svěcení kněží. Tím nastala druhá vlna odchodu věřících z církve československé husitské.
       V r. 2001 byla obnovena Apoštolská episkopální církev katolická obnovena. Farář CČSH Antonín Jelínek (*1955) přijal v r. 2000 jáhenské a kněžské svěcení v apoštolské posloupnosti od biskupa Portugalské episkopální apoštolské církve katolické (starokatolické) a 25.11.2001 od tří biskupů Portugalské episkopální apoštolské církve katolické přijal biskupské svěcení. Tato svěcení byla nepřijatelná pro husitskou církev a faráře Jelínka vyloučila pro odpadlictví a neposlušnost. Církev usiluje o návrat husitů do (staro)katolické církve. Tuto církev přijala Starokatolická církev na Slovensku a rozhodla 7.10.2006 o zřízení České diecéze Starokatolické církve na Slovensku se sídlem v Praze. Aby nebyla církev spojována s Českou starokatolickou církví, ponechala svůj název Apoštolská episkopální církev katolická. Opustila s několika dalšími starokatolickými církvemi Utrechtskou unii starokatolických církví kvůli svěcení žen na kněze. Církev uznává pouze prvních 7 církevních sněmů (koncilů). Kristova přítomnost trvá do přijímání, které se uděluje pouze pod obojí způsobou. Mše je sloužena podle římské liturgie, ale i podle dalších západních i východních liturgií v češtině, latině a staroslověnštině.
       Církev není státně registrována, biskup i faráři pracují v civilním zaměstnání a ve volném čase se věnují církevním záležitostem. Všichni duchovní se mohou ženit. Církev nemá kostely a bohoslužby slaví po domech nebo v pronajatých prostorách. Kněží slouží všem křesťanům bez ohledu na církevní příslušnost v rámci univerzality (všeobecnosti = katolicity). K církvi římskokatolické se nestaví jako konkurence, ale doplňuje ji. Apoštolská episkopální církev je členkou Světové rady národních katolických církví (WCNCC). Předsedou je patriarcha, jeden z biskupů Apoštolské nebo episkopální katolické církve.

Církev Československá husitská
       uznává sedm svátostí, nemá apoštolskou posloupnost. Ideově navázala na církev podobojí 1415–1560.

       Skupina 215 římskokatolických kněží se sešla 8. 1.1920 na sjezdu katolických kněží – reformátorů v Národním domě na Smíchově v Praze. Hlavním organizátorem byl František Kovář (*2.9.1888 Sebranice, +12.6.1969 Praha, teolog, profesor, 3. patriarcha). a Karel Farský (*26.7.1880 Škodějov, +12.6.1927 Praha, teolog, profesor náboženství v Plzni). Stal se 1. patriarchou.
       Po celodenním rokování pro vytvoření nové církve odtržené od Říma hlasovalo 140 katolických kněží. V prvních týdnech přestoupilo do nové církve 200.000 katolíků. Uvažovali o spojení s pravoslavnými, ale ti je odmítli pro ultramoderní názory. Po nepřátelských výpadech (verbálních i fyzických) opustil v r. 1924 novou církev i kněz Matěj Pavlík (pozdější pravoslavný biskup Gorazd II.).
       Původní požadavek byla svoboda svědomí, velké rozpory ve věrouce závislé na osobě kazatele, období modernismu, křest „ve jménu Otce, Syna a republiky Československé“ (někde i „ve jménu Ježíše a Jana Husa.“). Katechismus církve vznikl později. Přívlastek husitská byl přidán na sněmu v r.1971, kdy bylo dovršeno úsilí o návrat k biblickým základům, ustavení pevné formy bohoslužby s Otčenášem, krédem, čtením z Bible a Večeří Páně, víra v Trojici Boží a božství Ježíše Krista. Odvolává se na M. Jana Husa jako reformátora církve, používá mateřskou řeč, přijímání pod obojí způsobou, zamítla kněžská roucha, používá pouze štolu a kleriku (talár), Pannu Marii ctí jako Ježíšovu Matku, svaté připomíná jako svědky víry, celibát je dobrovolný, do kněžské služby jsou od roku 1947 svěceny i ženy. K výzdobě sborů (kostelů) se používá jen kříž, obraz nebo socha Pána Ježíše, obraz nebo socha mistra Jana Husa. Svátost pokání může být veřejná i soukromá. Církev má asi 300 farností, z toho 1 na Slovensku. Biskupství (diecéze): Praha, Plzeň, Hradec Králové, Brno, Bratislava.
       Po skončení 2. světové války řešil II. sněm CČS otázku volby nového patriarchy. Na jeho prvním zasedání v lednu roku 1946 došlo k úpravě církevní ústavy ve věci statutu patriarchy. Tato hodnost přestala být doživotní a oddělila se od hodnosti biskupa Pražské diecéze. V čele této diecéze stanul ThDr. Miroslav Novák. Na zasedání tohoto sněmu byla provedena volba třetího patriarchy církve (Prof. ThDr. PhDr. František Kovář).

Anglikánská církev
     třetí největší křesťanská církev (po katolické a pravoslavné). Anglický král Jindřich VIII. (1491 – 1547) odmítl snahy papeže – římského biskupa ke smíření a po papežově zamítnutí jeho rozvodu (proti byli i angličtí biskupové) se v r. 1534 prohlásil za hlavu církve. Od roku 1534 až do roku 1791 bylo katolictví v Británii trestáno. Svobodu vyznání dostali katolíci v roce 1791. K volbám mohli jít poprvé v roce 1829. Členové královské rodiny si nesmí vzít katolíka, jinak přijdou o nárok na trůn.
       Anglikánská církev ponechala vše, co bylo v římskokatolické církvi do 16. století. Neuznává papeže za viditelnou hlavu církve. V anglikánské církvi jsou různé větve s odchylkami věrouky, některá anglikánská společenství světí ženy na kněze a biskupy, zrušení celibátu. Církev nemá centralizované magisterium (učení) ani věrouku, podle zásady „Lex orandi – lex credendi“ = řád modlitby je řád víry.
       Skládá se z nezávislých samosprávných církví, některé užívají slovo „anglikánská“, jiné tento název nepoužívají, každá z nich má své vlastní řády a liturgii. Hlavním představitelem je arcibiskup z Canterbury, primas Anglické církve. Uznáván jako první mezi rovnými, má čestný (historicky daný) primát, ale nemá žádné pravomoci nad ostatními anglikánskými církvemi. Každá s ním však musí být ve spojení a v jednotě s ním.
       Oficiální působnost od r. 1552, od r. 1931 je v plném společenství se starokatolíky podle Bonnské dohody. Další dohody je spojily s Filipínskou nezávislou katolickou církví, Malankarskou syrskou církví Mar Thoma a s luterskými církvemi ve Skandinávii, USA a Kanadě. Ve znaku má růžici kompasu s řeckým nápisem: ΕΛΕΥΘΕΡΩΣΕΙ. ΥΜΑΣ. Η. ΑΛΗΘΕΙΑ. = Eleytherósei.Ymas. É. Aletheia“, nad růžicí je biskupská mitra.

-----------------------------------------------------------------------------------------------

Protestantské církve
    uznávají dvě svátosti a nemají apoštolskou posloupnost

uznávají dvě svátosti:
Křest – Mt 28,19 – 20.; Mk 16,16.; J 3, 5.
Přijímání (Večeře Páně / svátost Oltářní) – Mt 26,26 – 28.; L 22,19.; J 6,48 - 57.

Protestantské církve vycházejí z učení Jana Wiclifa, Martina Lutera a Jana Kalvína, věří v predestinaci (to znamená, že není dědičný hřích a svobodná vůle, člověk žije podle předurčení daného Bohem, „Predestinovaný je povolaným Pánem světa a má na něj působit v moci Boží“, zájem o politiku a světové dění.

Jan Wiclif (Wyclif Wiclef, Viklef, Vyklef) * 1320, + 1384, anglický církevní reformátor, katolický kněz, profesor teologie v Oxfordu, tvrdil, že církev ztratila původní poslání, odmítal zpověď, proměňování chleba a vína v Kristovo tělo a krev, žádal, aby panovník zbavil církev pozemského majetku.

Martin Luther (Luter) * 1483, + 1546, augustiniánský mnich, katolický kněz, profesor teologie ve Wittenberku, německý církevní reformátor, podle něho pojmenovaná církev luteránská (později evangelická), 31.10.1517 přibil na dveře zámeckého kostela ve Wittenberku 95 tezí, bodů (Disputace k objasnění moci odpustků, ve kterých kritizoval prodej odpustků), biskupové ho pozvali na sněm, aby obhájil své teze, ale to odmítl. V roce 1521 napsal Luther výklad Magnifikatu a opěvuje Pannu Marii. R. 1525 se ještě jako katolický augustiniánský mnich Martin Luther oženil s dominikánskou řeholnicí Kateřinou von Borovou (měli 6 dětí) a oba odešli za svých řádů.
       Císař Karel V. se snažil na sněmu v Augsburku r.1530 usmířit rozpory mezi církví a Lutherem. Sepsaný dokument zv. Augsburské vyznání (a.v.) církev odmítla pro nepřijatelné body: zrušení celibátu, zrušení svátostí kromě křtu a Večeře Páně, kněz ve hříchu slouží neplatně. Učení Martina Luthera s hlavní myšlenkou predestinace – ospravedlnění vírou (Ef 2/8-9, ale vytrženo z kontextu): „Za svou víru si člověk vykoupení nezaslouží, to Bůh daruje z pouhé milosti pro Kristovy zásluhy a ty můžeme přijmout pouze vírou.“
    Augsburské vyznání se šířilo hlavně mezi německými obyvateli.Papež Luthera exkomunikoval a luteráni se vydali vlastní cestou. Martin Luther zrušil půst a zdůvodnil to: „kdyby Bůh chtěl, abychom se postili a nejedli dobré věci, tak by nám je nedával.“

Jan Kalvín (Jean Cauvin) * 10. 7.1509, + 27. 5.1564, francouzský církevní reformátor, v r. 1534 opustil Paříž a usadil se v Basileji (Švýcarsko), kde se odtrhl od církve a založil reformovanou církev – kalvinisté, helveti (helvetské vyznání – Helvetia = Švýcarsko), hugenoti (ve Francii 1562-1594), vydal knihu Základy křesťanství (učení církevních otců, Zwingliho a Lutera), učil o predestinaci (předurčení), v Ženevě prosadil nové předpisy a tresty, začal popravovat odpůrce protestantského náboženství, nařizoval hygienu, účesy, tvrdě potíral zábavy a slavení svátků, byl zastáncem asketického způsobu života a kladl důraz na starozákonní předpisy, půst byl pro něho důležitým náboženským činem, provinilce krutě mučil až k smrti a upaloval na hranicích, byl i proti učení Martina Luthera

Cornelius Jansen * 1585, + 28.10.1638 (1510 – 1576), Holanďan, katolický teolog, lovaňský profesor teologie, podle něho směr zvaný jansenismus, který tvrdil, že člověk není ospravedlněm milostí, ale dobrými skutky a Božím milosrdenstvím, názorově se přibližoval ke kalvinismu, dědičným hříchem ztratil člověk možnost svobodné vůle, ale Boží milost působí na člověka tak silně, že se nutně musí dostat do nebe, jansenisté brojili proti učitelskému úřadu církve, tradici, výzdobě kostelů, užívání posvěcených předmětů a podobně.

Ulrich Zwingli (Oldřich Zvingli, Cvingli) * 1484, + 1531 (zemřel v bitvě u Kappelu), katolický kněz v Curychu, švýcarský reformátor, podle zápisu ve starých spisech to byl: „mravně kleslý světácký kněz vedený nenávistí k Církvi“, byl proti obrazům, sochám, křížům, mariánskému kultu a celibátu, odstranil roucha a hudbu v kostele, o eucharistii tvrdil, že Ježíš – toto (chléb) je znamení mého těla, kalich s vínem značí jeho krev.

Českobratrská evangelická
     reformační předbělohorské hnutí. Po tolerančním patentu Josefa II. (1781) vystoupili tajní evangelíci z ilegality a bylo jim dovoleno vytvořit církev augsburského (neboli luterskou) a helvetského vyznání (neboli reformovanou).
       Českobratrská církev evangelická ve své současné podobě vznikla v r. 1918 sloučením sborů obou církví v návaznosti na českou reformaci. Nectí Pannu Marii a světce, ze svátostí uznávají křest a Večeři Páně, ke které jsou zváni všichni pokřtění, kteří na základě svědectví Písma věří v Boha Otce, Syna i Ducha Svatého. Večeře Páně je připomínkou a symbolem Ježíšova těla a krve. Církev klade důraz na Písmo svaté a na kázání.
    Struktura bohoslužby se liší od ostatních tradičních křesťanských církví: vstup, vyznání vin, modlitba zakončená modlitbou Otče náš, čtení z Písma, kázání na základě Písma, přímluvy, (občasné vysluhování) Večeře Páně, Apoštolské vyznání víry (crédo) i s větou „narodil se z Marie Panny“, „společenství svatých“. Titul panna je uznáván, že Maria byla panna pouze do početí Ježíše. Společenství svatých jsou zemřelí u Boha, ale ti nezasahují do života na zemi.
  Církev vyznává i starokřesťanská vyznání víry – Nicejskocařihradského, Chalcedonského a tzv. Athanasiova. Učí i ze čtyř artikulů (článků) pražských a z konfesí reformačních - vyznání Jednoty českých bratří, Augsburského, Druhého helvetského a Českého vyznání. Na závěr bohoslužeb je požehnání (tato struktura je společná všem evangelickým církvím).
       Bohoslužba je slavená s vírou v přítomnost Krista,  modlitby, zpěvy duchovních písní a slavení Večeře Páně, vysluhované chlebem a vínem. Další bohoslužebná shromáždění se konají při udělení křtu, požehnání manželství, pohřební rozloučení, vstup nového duchovního do služby a další. Ke službě faráře jsou povoláni muži i ženy. Každý sbor je autonomní, volí svého kazatele a své presbytery, kteří společně s kazatelem sbor spravují jako jeho staršovstvo, sbor zastupuje pastor (farář) a kurátor. Víc sborů tvoří seniorát v čele se seniorem. Církev vede a reprezentuje šestičlenná synodní rada: 3 duchovní a 3 laici a všichni mají stejná práva. Nejvyšším shromážděním církve je synod, který se koná nejméně jednou ročně, a generální sněm, který se koná příležitostně. Působnost od r. 1520 lutheráni-luteráni, kalvíni 1541.

Církev bratrská (evangelická )
       vychází z probuzeneckého hnutí v 19. století a navázala na kalvínský směr. Hlásí se ke k apoštolskému i nicejskému Krédu, používá Českou konfesi. Věrouka je podobná ČCE. V roce 1919 byl přijat název Jednota českobratrská, v r. 1966 název Církev bratrská. V čele je volená Rada s předsedou, usiluje o sociální práci mezi potřebnými.

Evangelická augšpurského vyznání (a.v.) 1517 – 1530 (luteráni)

Slezská a.v. (luteráni) na Těšínsku a ve Slezsku

Slovenská a.v. (luteráni) na Slovensku

Reformovaná církev (kalvíni, kalvinisté, helvetské vyznání) 1541

 Jednota bratrská
       od r. 1457. Oddělila se od utrakvistické církve (Jan Rokycana). Zakladatelem byl bratr Řehoř (Ř. Krajčí), později se přidal Lukáš Pražský. Církev čerpala z učení Petra Chelčického, zřízení presbyterně-synodní. V r. 1533 byla ustanovena konfese Jednoty bratrské. 5.10.1547 byly uzavřeny její sbory (Mladá Boleslav, Litomyšl a další), biskup Jan Augusta byl zatčen a 16 let vězněn na Křivoklátě. Řízení církve se v době odboje proti Ferdinandovi I. přesunulo na Moravu (Přerov, Prostějov), kde se stal vůdčí osobností Jan Blahoslav. V r. 1575 předložili novoutrakvisté (evangelíci) Českou konfesi. Posledním biskupem církve byl Jan Ámos Komenský (+ 1670).
       Po roce 1700 odcházeli zbylí věřící z Moravy za hranice Českého království, na statky hraběte Mikuláše Ludvíka z Zinzendorfu v Sasku (* 26. 5.1700 Dráždany, + 9. 6.1760). Mikuláš Ludvík si dopisoval i hrabětem Šporkem. Pro Moravské bratry vydal Zinzendorf obecné zřízení pro novou obec podle spisu J. A. Komenského „Ratio disciplinae“ a založil pro ně v r. 1722 Herrnhut (Ochranov) u Žitavy, tady obnovili 13. 8.1727 Jednotu bratrskou pod názvem Moravští bratři. V r. 1734 byl ordinován na duchovního.
       Při pronásledování v dalším roce musel odejít do vyhnanství. V Berlíně se seznámil s dvorním kazatelem Danielem Arnoštem Jablonským (potomek J. A. Komenského), ten uznal obnovenou Unitas fratrum – Jednotu bratrskou a Zinzendorfa ordinoval za biskupa. Zinzendorf se v Kodani seznámil s černochem z ostrova sv. Tomáše a rozhodl se pro misie. V Africe a dalších domorodých zemích, kde se Jednota bratrská misiemi rozšířila, působí pod názvem Moravian Church (Moravská církev). Hrabě Zinzendorf přicestoval do Ameriky a v r. 1743 do Ruska. Církev Moravských bratří byla u nás obnovena v r. 1912.
       V r. 1870 byl v Potštejně založen první sbor u nás pod názvem Evangelická církev bratrská, 31. 7.1921 přejmenován na Jednotu bratrskou. Církev se oddělila od německých sborů. Od 1. 1.1935, nejvyšším orgánem je Úzká rada (ÚrJB), věrouka se shoduje s učením luteránů, středem života církve je láska (podle evangelia sv. Jana: „Milujte se navzájem“), proto mluví o bratrském johaneismu (janovství). V čele církve je volený biskup.

Evangelická církev metodistická 
     Metodisti = Evangelická (řídí se evangeliem) církev metodistická, kterou založil 1729 Angličan John Wesley (* 17. 6.1703 jako 19. dítě anglikánského kazatele, + 2. 3.1791), bral Boha vážně, studoval sv. Tomáše Kempenského, rozhodl se obrodit anglikánskou církev a proto se stal kazatelem, vše (i skutky milosrdenství) dělal podle přesného plánu = metoda, proto název Metodisti, jím stržení kazatelé obraceli lidi na ulicích, ovlivnili i sociální úroveň společnosti, pak začal Wesley sám světit nové kněze, tím došlo k odtržení od anglikánské církve a ztrátě posloupnosti, věří v Boží Trojici, v božství Ježíše Krista, pramenem víry je pouze Bible, dědičný hřích a svobodná vůle neexistuje (predestinace), neuznávají celibát, křest, eucharistii, mají soupis co mohou dělat a co ne, rozlišují: ospravedlnění je objektivní čin vykonaný v nebi, znovuzrození je subjektivní pocit v duši člověka na zemi, usilují o mravní život podle biblických zásad, symbol: otevřená Bible (bojí se jí Řím), kalich (přijímají podobojí), u nás od r. 1920, kdy tady začali působit američtí misionáři.

Novoapoštolská
       od r.1822, její zakladatelé byli ovlivněni anglikánstvím, správný výklad Bible potřebný ke spáse podává pouze vedení církve, součástí Bible je 79 knih (z toho 47 knih Starého Zákona = 39 kanonických a 8 deuterokanonických) a dalších 5 apokryfních knih Starého Zákona a 27 knih Nového Zákona (protestantské církve přijaly celkem 66 knih Bible, z toho 39 kanonických knih Starého Zákona, 8 deuterokanonických knih považují za apokryfy), v čele je kmenový apoštol, který má stejné postavení jako apoštol Petr.

Apoštolská
       od r. 1835, u nás povolena státem v r. 1898, vychází z letničního hnutí, její činnost je kazatelská a evangelizační.

Adventisté sedmého dne
       věří v brzký druhý příchod Mesiáše, v tisícileté Boží království na Zemi, život světa je boj mezi Kristem a satanem, uznává svátost křtu, neuznává kříž a Kristovu oběť na kříži, podle Starého Zákona světí sobotu a rozlišují čisté a nečisté pokrmy, působnost od roku 1830, americký farmář William Miller (1782 – 1849) horlivě četl Bibli, hlavně knihy Daniel a Zjevení, došel k závěru, že Den příchodu Páně je blízko, spočítal to na 22.10.1844, i přes zklamání, které nastalo po tomto datu, vznikla církev očekávající Adventus Domini – Adventisté, v r. 1874 mise ADS do Evropy. 1.10.1952 zastavi l ÚV KSČ činnost církve v Československu, která v té době měla 10.000 aktivních věřících, věří v Boží Trojici, božství Ježíše Krista, křtí pouze dospělé, večeře Páně je pouze symbol, připomínka, striktně světí sobotu (7. den, kdy Bůh odpočíval), povinnost pro členy šířit 3 poselství: 1.) přišla hodina soudu (1844 začal soud vyšetřující); 2.) padl Babylon – úpadek papežství; 3.) Boží milost se uskuteční jen v církvi ASD – lidská duše je smrtelná, po příchodu Páně vstanou jen duše členů ASD, ostatní zemřou (= není peklo, ani věčné tresty), u nás má asi 3500 členů, z ASD se odštěpila sekta Vážných badatelů Bible = Svědci Jehovovi, Russeliáni.

Davidovští adventisté sedmého dne
       vznik r. 1930 Viktor T. Houffer, je to malá odnož adventistického hnutí, 19. 4.1993 vyvolali v Americe ozbrojený konflikt, při kterém zemřeli 4 agenti Úřadu pro tabák, alkohol a střelné zbraně

Bratrská jednota baptistů
      má kořeny v Anglii v 17. století, v USA je nejrozšířenější protestantskou církví, křest se uděluje až v dospělém věku (po osobním rozhodnutí pro život s Kristem), odmítá vztah ke státu, soud, přísahu, válku, každý sbor je samostatný, věrouka stejná s mnoha evangelickými církvemi.

Baptisté = křtěnci
       jako svátostné symboly církve uznávají křest (lat. baptisma), lámání chleba a vkládání rukou na kazatele, věří ve spasení vírou, ne životem, neuznávají kříž, křtí i děti.

Anabaptisté (lat. ana = znovukřtěnci, novokřtěnci, oddělili se od baptistů),
     uznávají svátost křtu pouze pro dospělé, působnost od r.1530, všichni, kteří dosáhli dospělosti, byli v tomto roce znovu pokřtěni (novokřtěnci), věří ve schopnost člověka spasit sám sebe, ve smrtelnost duše a v tisícileté Boží království, církev nemá svěcené kněze, ale má kazatele.

Letniční hnutí
      působnost od r. 1944, uznává křest a svěcení kazatelů, neuznává půst a věří v tisícileté království, věří ve spasení vírou ve zjevení a vidění, mluvení v jazycích a ve vytržení je považováno za dar Ducha Svatého, tak jak ho dostali Ježíšovi apoštolové o Letnicích při seslání Ducha Svatého.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

nekřesťanské církve a náboženské společnosti

inspirované křesťanstvím (založené na modlitbě):

Mormoni – Svatí Ježíše Krista posledních dnů
       působnost od r. 1830, křest jako symbol pokání, muži od 17 – 20 let jsou přijímáni za kazatele (zakladatel Joseph Smith, * 23.12.1805, + 1844), zdědil otcovu farmu, ale začal se zabývat okultismem.
       V r.1820 se mu na pahorku Cumorab ve státě New York zjevil Bůh Otec a Ježíš a oba po něm žádali obnovení církve. V r. 1830 napsal Smith napodobeninu prorockých knih Bible – knihu Mormon, údajně přepis ze 4 zlatých desek, které ležely ukryté. Skrýš mu prozradil anděl Moroni. Na deskách bylo vyryto pokračování Bible a tím i učení a věrouka Mormonů. Smith desky v mystickém vytržení vykopal, přeložil ze staroegyptštiny do angličtiny, protože je musel vrátit Moronimu: po stavbě Babylónské věže odešli Židé Nefité a Jarefité do Ameriky, Nefité vymřeli a Jarefité splynuli s původním obyvatelstvem, k nim po svém vzkříšení přišel Ježíš Kristus a učil je správnému životu. K tomu patřilo i mnohoženství (polygamie). Poslední kněz Jarefitů Mormon zhotovil zlaté desky a později jako anděl je předal Smithovi.
       V čele církve Mormonů stojí prorok. Věrouka je směs pověr a zvláštností. Učí, že Bůh má hmotné tělo, vyvinul se z člověka a člověk se může stát bohem. Nevěří v božství ani lidství Ježíše Krista, popírají křesťanské učení o Boží Trojici, Kristovo početí z Ducha Svatého, dávají důraz na desátky, mravní čistotu a rodinný život, společná rodinná setkání jsou v pondělí večer, věří ve stěhování duší – přejato z buddhismu, dávají se křtít za zemřelé, mají zákaz lihovin a veškerých návykových látek (kávy), váží si vzdělání a snaží se být laskaví ke každému. Jejich mott: „My mormoni milujeme všechny lidi a všechna náboženství“.
       Mnohoženství přejal Smith z islámu, sám měl 26 žen, aby předčil Mohameda, který měl manželek 12-14. V r. 1890 se Mormoni vzdali polygamie, aby mohli legálně působit v USA a nedostávali se do konfliktu se zákonem. Symbol – anděl Moroni s trubkou v ruce. Centrum v USA v Sant Lake City. Ze všech církví na Mormony nejvíce útočí baptisté.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

SRC = Světová rada církví sdružuje 341 nekatolických církví ze 100 zemí světa (r. 2011).

==================================================================

Sekty

inspirované křesťanstvím:

Armáda spásy – založil ji anglický cestující kazatel William Booth s manželkou Kateřinou. Není církví ve vlastním duchovním smyslu, je nadkonfesní (nadnáboženská) charitativní organizace s vojenskou kázní, symbol: trnová koruna (utrpení předků), vavřínový list (vítězství nad Římem). V Čechách je armáda spásy víc ekumenická.

Křesťanské sbory působnost od r. 1900, laická církev, drží se velice přísně biblických textů, křest jako symbol, bohoslužba je složena pouze z čtení z Písma, kázání a modliteb, mluví o jediné Kristově církvi složené ze všech církví a věřících na celém světě

Křesťanské společenství odloučilo se od Křesťanských sborů a patří do skupiny charismatických křesťanů, zdůrazňují přítomnost darů (charismat) Ducha Svatého, život z moci Ducha Svatého, osobní vztah k Bohu.

Unitáři (unitas = jednota, jeden), dříve nazýváni Antitrinitáři (protitrojiční), popírají Boží Trojici. Bůh je pouze Otec a projevem jeho vůle je Syn a Duch Svatý, Otec sestoupil na Zem, umřel na kříži, vstal z mrtvých a přišel na apoštoly o Letnicích jako plamen. Kristus existoval a byl to lidský génius. Člověk žije před svým narozením v předhrobí, kde se vyvíjí. Unitáři neuznávají žádnou svátost. Prvním představitelem unitářů byl Faustus Sozzini v Polsku, po něm se nazývali sociniáni. Z Polska museli uprchnout do Sedmihradska (Rumunsko), kde jim král Jan Zikmund zaručil ochranu. V r. 1565 si dali název unitáři. U nás rozšíření po první světové válce zásluhou Norberta Čapka. V r. 1930 byla společnost uznána státem (unitářkou byla Charlotta Masaryková, manželka T. G. M.).

Svědkové Jehovovi (Jehovisté – Russelliáni) americký obchodník z Pittsburgu Charles Taze Russell přejal od Adventistů sedmého dne tezi blízkého příchodu Páně. V r.1870 se od Adventistů oddělila skupina biblického studia.
       Původní název: Badatelé Bible nebo Vážní badatelé Bible. Později si dali název Svědkové Jehovovi podle citátu z Iz. 43/10-12 „Jste mými svědky, řekl JHVH (Jahve). Já jsem JHVH, kromě mne není žádný spasitel. Jste moji svědkové, řekl JHVH a já jsem pravý Bůh.“ (JHVH = Jahve – Boží titul z Bible, které Židé čtou Jahve, ve slovanských překladech Hospodin, v jiných Pán).
       Jehovisté se považují za jediné skutečné křesťany (protože mají křest), křest je symbolická očista a přiznání se k Jehovovi, Adamův hřích uznávají za dědičný. Kristus žil v nebi jako Boží Slovo, neznámo jak dlouho, narodil se jako dokonalý člověk a byl povýšený (uznaný) Jehovou na jeho Syna (učení ariánů ze 4. století, kteří tvrdili, že Kristus je Bohu Otci pouze podoben). Neuznávají božství Ježíše Krista ani křesťanskou věrouku a Boží Nejsvětější Trojici, kříž, vykupitelskou oběť a svátosti, neslaví křesťanské Vánoce ani Velikonoce, z biblických svátků uznávají pouze Zelený čtvrtek, kdy si připomínají Poslední večeři, jako symbol Ježíšova těla a krve. Bůh Otec = Jehova, Duch Svatý je Jehovova síla, smrtelný člověk je duše a proto je duše smrtelná, očekávají konec světa v Har Magedonu – Armagedon (světová atomová válka), který přežije jen 144 000 Svědků, ti se dostanou do ráje k Jehovovi, ostatní Svědkové budou žít v pozemském ráji na Zemi, stále zdraví, mladí a spokojení.
       Svědkové Jehovovi původně světili sobotu, od 20. století se schází v neděli v modlitebnách nazývaných Sály Království. Nesmí přijímat a dávat krev (transfuzi), krev zasluhuje úctu (kvůli zachování státní registrace tento bod popírají).
       Russell přesně spočítal a rozdělil historii světa na 4 období: 1.) stvoření 4128 – 2473 př. Kr. potopa světa; 2.) patriarchové – 1914 nový příchod Ježíše Krista; 3.) v r. 1918 blíže neurčená katastrofa pro papeže, úhlavního nepřítele Svědků Jehovových (Russell + 1916, nedožil se); 4.) neznámé události ?; Konec světa byl vypočítán na rok 1915, potom na rok 1918, další 1925 a 1975, nyní už konec světa nepředpovídají. Svět a katolická církev je ďáblova (satanova) organizace, proto nemohou být součástí světa a církve. Kněží jsou satanovi placení zástupci, Vatikán (Řím) je ďábelský Babylon, nectí státní a jiné symboly. Neuznávají žádnou hlavu státu ani vládu, nechodí k volbám a odmítají jakoukoli vojenskou službu.

Bahá´í (náboženství hledání celosvětové jednoty) vzniklo v r.1844 v islámském prostředí Íránu (Persie), odštěpením šíitské větve, jako odnož náboženství bábí (brána). Vůdcem bábíů byl zakladatel Mizra Ali Muhammad ze Šírázu (1819-1850), který se prohlásil za Báb (bránu boží) a imána mahdího (správně vedený vůdce) z Mohamedova rodu. V r. 1850 byl popraven perskými úřady. V r. 1863 se Mízrá Hosejn Alí Núrí prohlásil za „Toho, kterého Bůh zjeví“ (Mesiáš), jak předpověděl Báb. Přijal jméno Bahá´ Ulláh (Sláva Boží), vytvořil nové náboženství bahá´í a byl vypovězen z Persie a uvězněn v Acco (Akkra). Napsal knihu al-Kitáb al-Agdas (Nejsvětější kniha). Po jeho smrti převzal vedení jeho syn Abd ol-Bahá´, po něm jeho pravnuk Šohi Effendi Rabbání. Když zemřel bezdětný v r. 1963, převzal vedení Všeobecný dům spravedlnosti (volený sbor). Výrazným rysem je monogamie. Dnes 5 000 000 členů, věří, že svět je jedinou zemí, lidstvo je jejím obyvatelstvem, jsou naplněním judaismu, křesťanství, islámu, buddhismu a hinduismu, uznávají božské zjevy: Abrahám, Mojžíš, Kršna, Zoroaster, Buddha, Ježíš, Mohamed, Báb, Bahá´ Ulláh. Scházejí se každý 1. den bahá´íského měsíce (19. den v měsíci), kalendář má 19 měsíců, po 19 dnech. Chybějící dny se doplňují. Měsíce mají názvy Božích vlastností, letopočet počítají od r.1844, modlí se v určité hodiny, 1x za život konají pouť do Mekky (převzato z islámu), Jeruzalém považují za Svaté město (převzato z judaismu a křesťanství). Věrouka: bratrství lidí, rovnoprávnost žen, 1 x kterákoli modlitba zjevená Bahá´ Ulláhem (napsal pouze tři), půst od východu do západu slunce 19 dní bahá´íského měsíce ´Alá (březen). Vyznavačem je každý, kdo vyznává víru Bahá´. Považují se za nositele duchovního poslání, po slouchají zákony dané země, chodí k volbám, k vojenské službě nemají námitky.

Církev sjednocení – Moonisté – Asociace Svatého Ducha pro sjednocení světového křesťanstva. V r.1954 založil Sun Myung Moon z Koreje (* 6. 1.1920), 16 let měl vidění Krista, Mohammeda, Buddhy. Dnes žije v USA, jeho náboženství má 3 000 000 členů ve 13 zemích světa, místo posypané zemí z Koreje je svaté. Neuznávají a popírají Nejsvětější Trojici, Kristovo božství a křesťanskou teologii Věrouka: Adam měl od Boha za úkol založit dokonalou rodinu, to se mu nepovedlo, protože Eva měla poměr s Luciferem, z tohoto poměru se narodil Kain. Proto přišel Ježíš, jako druhý Adam, měl vše napravit, ale nestihl se oženit. Vše měl napravit třetí Adam – reverend Moon si vzal Hak Ča Han, jeho čtvrtá žena, jsou tzv. praví rodiče, za 21 let naplnili spasitelský úkol narozením12 dět&iacute ;, které jsou bezhříšné, Duch Svatý je ženský princip vůči Bohu (ona proti on), oddávají i zemřelé (mrtvý syn oddán 50 dní po smrti), vybírají partnery pro manželství, hromadné svatby na stadionech, bombardování láskou – pozornosti, lichotky + třídenní seminář s hypnózou a psychickým nátlakem. Kniha nazvaná Božský princip je moonistickou biblí, hlavním symbolem je čtverec s kruhem a paprsky.

Hnutí Grálu vznik v r. 1928. Hnutí založil v Německu Oskar Ernst Bernhardt (1875 – 1941), který si dal jméno Abd-ru-shin. Napsal knihu „Ve světle pravdy – poselství Grálu“. V r. 1929 oznámil svůj božský původ a prohlásil se za Mesiáše (Spasitele) a Syna člověka, který bude soudit lidstvo a nastolí tisíciletou říši. Podle učení Grálu tvoří svět různé úrovně hmotnosti. Lidé se nacházejí na nejnižží duchovní úrovni, ale dobrou morálkou a poznáním mohou vystoupat až na úroveň hradu Grálu, kde se nachází miska s Kristovou krví. Cesta ke Grálu může trvat několik životů člověka. Od členů je vyžadována absolutní poslušnos t a oddanost vůdci, podrobení se různým léčebným kůrám, při kterých přicházejí o desítky kilogramů, odmítají posílat děti do školy a jakkoliv je vzdělávat. Nesmí používat média (noviny, televizi, rozhlas).
       Hnutí se dělí asi na 15 samostatných skupin, které se oddělily od oficiálního základu (různí odpadlíci, samozvaní spasitelé a badatelé). V Čechách bylo založeno v r. 1932. Zakázáno v letech 1940 – 1945, 1950 – 1989. V r. 1991 ho obnovil Jan Dietrich. Ten začal žít se svojí družkou Lucií Dvorskou a přidal si její jméno ke svému a začal vystupovat pod občanským jménem Jan Dietrich Dvorský nebo Jan Dvorský. V r. 1993 došel k přesvědčení, že je po Bernhardovi dalším Mesiášem a dal si jméno Parsifal Imanuel (Parsival Emanuel), jeho družka Lucie se nazvala Labutí panna a Královna Jihu. Vytvořili sektářsky nebezpečnou skupinu Imanuelitů. Jeho přívrženci museli odevzdat své peníze i majetek a pak byli vyloučeni. Oba se stáhli do ilegality (žili v Belgii), odkud vydávali knihy a jiné materiály.

==================================================

Nekřesťanské polyteisktické sekty:

New Age = Nový věk. Vznik v r. 1960, mnohaproudé sektářské hnutí, členové věří, že až nastane doba pohanství, přijde „nový věk“, klade důraz na astrologii, spojení s duchy a zemřelými předky, hledání životní síly v člověku pomocí jógy, meditací, magií, holotropním dýcháním a podmanivou hudbou, věří v převtělování a stěhování duší, člověk se stěhováním duše musí zdokonalit a objevit v sobě božské prvky, používá kyvadélka, talismany a horoskopy

Haré Kršna, vznik v Indii, v r. 1965 osobnost – Šrila Prahbhupáda, odtud se rozšířilo do USA, dnes 10 000 členů , věrouka – věří v převtělování, karmu (z hinduismu). Kršna vstupuje do každého, např. tím, že sní jídlo obětované Kršnovi, slyší na ulici zpěv a cítí vůni kadidla, musí mít doma oltář s obrázky zakladatelů a jiných bohů. Denně musí 16 x drapovat (odříkat mahamantru): „Hare Kršna, Hare Kršna, Hare Hare, Hare Rama, Rama Rama, Hare Hare“, to je 1728 slov denně (nezbývá mnoho času na něco jiného), tímto vzýváním je možné protrhnout kruh převtělování duše z těla do těla a to jak z lidského, tak i ze zvířecího, je to vzývání tvořivé síly hinduistického boha Kršny. Cíl člověka je, aby si uvědomoval Kršnu, používají šňůru se 108 kuličkami = ščůra. Symboly: malby bohů a polobohů, zejména Kršny v modré kůži, jak řídí kočár.

Scientologická církev – Scientologie, vznik – 1950 Dianetika – Moderní věda o duševním zdraví, zakladatel Ronald Hubbard, spisovatel sci-fi románů, „Psát sci- fi není žádný dobrý způsob jak vydělat miliony. Když chcete opravdu vydělat, nejrychlejší způsob je založit si vlastní náboženství.“ (1947 setkání spisovatelů). Původně necírkevní hnutí využívající moderní metody psychiatrie, kvůli daňovým úlevám prohlášeno za církev, začaly se používat kněžské oděvy a symbol kříže. Duše člověka se stěhuje do různých těl a nese si sebou zážitky z minulých životů, ty ho deprimují a omezují, jejich prapůvod dokáže vysvětlit pouze proškolený auditor. Školitel scientologické církve (auditor) klade řadu otázek za účelem zbavit zábran mysli a ulovit dalšího „sponzora“. Působí tak, že do schránek zasílají psychologické testy, výsledky „odborného“posouzení bývají pro testovaného kritické: stav blízký sebevraždě, agresivita, apod. Nabízejí okamžitou pomoc v kurzu (ukázkový kurz stál v roce 2010 od 800 Kč, delší 12,5 hod. 2 800 Kč)

Transcendentální meditace. Vznik – Ind Maharishi, mudrc, žák guru Deva (obnovení meditačních manter hinduistických mnichů), v r. 1958 vyšle na veřejnost v Indii, v r. 1959 – USA, Anglie (Beatles, Rolling Stones, Beach Boys). Sliboval naplnění hnutí hippies, překročení do stavu blaženosti, schopnost létat. Je nutné se překročit – transcendovat do tzv. čtvrtého stavu, kdy je mysl naladěna na tvořivou inteligenci. Dosáhnout toho lze meditací mantry (tajné slovo, dané zasvěcenci, ten ho nesmí prozradit, jinak se jeho moc obrátí proti němu), mantry se přidělují podle věku zasvěcence (v 11 letech je Eng, v 12 letech Em, v14-15 letech Enga,...), mantry se opakují ráno a večer 20 minut (pokročilí je opakují 60 minut).

Reinkarnace. Vznik – Indie, z Upanišády (500-300 př. Kr.), víra v převtělování z člověka do člověka (původně i do zvířete, rostliny), víra v karmu – otisk našich současných činů do příštího života. Dnes je reinkarnace chápána jako nová šance v životě. V ČR na ni věří 27% lidí, na Slovensku 41% lidí (rok 2007)

------------------------------------------------------------------------------------

V této kapitole je zapsán mezi sektami i satanismus, přestože není křesťanskou církví a nemá s křesťanstvím nic společného, ale používá křesťanské symboly.

X      X      X

Satanismus – zahrnuje celou řadu hnutí včetně čarodějnictví a okultismu. Zakladatel Aleister Crowley (1875-1947) v Anglii. Kniha Satanská bible s 9 přikázáními, autor Szandor La Vey, který se prohlásil v roce 1966 veleknězem První satanovy církve. Věrouka – liší se podle „pravověrnosti“ na tři proudy:
       1. nejpravější satanisté – malé skupiny, uzavřené obřady, zvířecí i lidské oběti;
    2. veřejný satanismus – proti křesťanství, uctívání ďábla, negativismus a agrese jako projev síly, recitace křesťanských modliteb pozpátku, obrácené křesťanské symboly. Satanisté se považují intelektuálně na výši.
      3. čarodějnictví a okultní praktiky Čarodějnické organizace Wicca návrat k pohanským náboženstvím.
       Symboly:

       Číslo 666 (Zjevení sv. Jana – Apokalypsa 13, 18), které je v jiné variantě Bible uvedeno jako 616.
       Obrácený kříž: satanisté původně netušili a někteří ani netuší, že na obráceném kříži byl ukřižován sv. Petr apoštol a první papež. Obrácený kříž sv. Petra je v některých kostelích na sochách a obrazech vytvořených už ve středověku (gotika) a novověku (baroko).
       Obrácený Neronův nůž (smrt).
       Písmeno A vepsané do kruhu.
       Pentagram (pěticípá hvězda nakreslená jedním tahem).
V textech je zlo, krev a násilí.

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA