Jdi na obsah Jdi na menu
 


Církevní řády a řehole II. N - Z

německé rytířky – jeruzalémské sestry milosrdné sestry Panny Marie Jeruzalémské – OVM, Ordo Sororum Misericordiae Virginis Mariae Jerusalemii – Řád sester milosrdných Panny Marie Jeruzalémské, založeny ve 13. století, zanikly v době reformace v 16. století. Obnoveny jako Kongregace milosrdných sester velmistrem německých rytířů arcivévodou Maxmiliánem Josefem v Itálii r. 1841, autorem stanov byl profesor teologie Petr Riegler, schváleno papežem Piem IX. 1854. V Čechách Opava, Uničov, Vrbno pod Pradědem, po r. 1990 Chrastava, patroni: Panna Maria, sv. Alžběta Uherská a sv. Jiří, (řehole sv. Augustina, původně ošetřování poutníků ve Svaté zemi, později charitativní činnost v nemocnicích, výchovná práce), oděv: černý hábit s křížem na levé straně, cingulum, bílý závoj.

němečtí rytíři – jeruzalémští bratři OT, Ordo Fratrum Domus Hospitalis Sanctae Mariae Teutonicorum in Jerusalem – Řád Bratří domu nemocničního svaté Marie německý v Jeruzalémě (Ordo Equitum Teutonicorum – Řád jízdní německý /Teutonský/. Název řádu ve střední Evropě málo používaný), založen německými měšťany r. 1190 jako špitální bratrstvo brémských a lübeckých kupců v Akkonu ve Svaté zemi. Řád se staral o nemocné a raněné. Později šířil křesťanství i mečem. Usadil se v polském Pomoří proti pohanským Prusům. Postavil 90 hradů, v Livonsku 56. Potvrzen 1198 papežem Klementem III. jako rytířský řád, do Čech uveden r. 1200, 1236/1237 spojen s Řádem mečových rytířů (Livonský řád) proti pohanským Prusům, Litevcům a Turkům (silná kolonizační činnost), a stal se pánem území při pobřeží Baltu až po Sankt Petěrburg (Petrohrad, 1925 – 1992 Leningrad), r. 1309 přesídlil do Pruska (Marieburg), po zrušení v Německu 1815 přesídlil na Moravu do Bruntálu, r. 1929 se stal řádem žebravým. Praha, Miletín, Cheb, Havlíčkův (Německý) Brod, Hradec Králové, Opava, Krnov, Bouzov, Sovinec, (řehole sv. Augustina, rytířský řád, nemocniční a duchovní péče o nemocné, staré a chudé), znak: ve stříbném poli černý heroltský kříž, heslo: - , oděv: černý talár, bílý plášť s černým křížem. Obnoveni v Čechách.

obláti sv. Františka Saleského OSFS, Institutum Oblatorum S. (Sancti) Francisci Salesii – Institut určených sv. Františka Saleského.

obláti NeposkvrněnéPanny Marie OMI, Congregatio Missionariorum Oblatorum B. (Beati) M. (Mariae) V. (Virginis) Imaculatae – Kongregace Misionářů určených blahoslavené Marie Panny Neposkvrněné (Misionáři obláti Panny Marie Neposkvrněné), založil 1815 Karel Josef Emanuel Mazenod, potvrdil papeže Lev XII., v Čechách 1911 Varnsdorf, Cheb, Teplá, Znojmo, Těšín, Tábor-Klokoty, (řeholní společnost, vlastní Stanovy, duchovní správa ve farnostech, misie). H eslo: Poslal mě evangelizovat chudé.

obláti Panny Marie OMV, Congregatio Oblatorum B. (Beati) M. (Mariae) V. (Virginis) – Kongregace určených blahoslavené Panny Marie.

Opus Dei, Boží dílo, Delegatura osobní prelatury OD v ČR, sídlo Praha, zakladatel bl. José Maria Escrivá de Balaguer, + 1975, beatifikován 1992

oratoriáni (filipíni) – dO (Cf.OSPN), Confoederatio Oratorii S. (Sancti) Philippi Nerii – Konfederace oratoří sv. Filipa Neriho, společnost založil sv. Filip Neri 1564, schválena 1575 papežem Řehořem XIII., 1612 přetvořena na kongregaci, 1942 přetvořena na konfederaci, ta je stanovena na nezávislosti řeholních domů (oratoří), v Čechách působila jako kongregace 1705 – 1711 při kostele sv. Jana Křtitele ve Vysoké u Malešova, (řeholní společnost, duchovní správa)

otcové Timona Davida – SCI (TD), Congregatio Ssmi (Sanctissimi) Cordis Iesu – Kongregace Nejsvětějšího Srdce Ježíšova

pallotini – SAC, Societas Apostolatus Catholici – Společnost apoštolátu katolického (palotini, palotinéři), založena sv. Vincencem Pallottim v r. 1835 (v r. 1843 založil Společnost sester palotinek), v Čechách neměla společnost své domy, její členové působili za 2. světové války v Trutnově, (řeholní společnost, misie, duchovní správa)

passionisté – CP, Congregatio Passionis Iesu Christi – Kongregace Umučení Ježíše Krista, od r. 1741, kdy začali nosit na hábitu nápis IESU CHRISTI PASSIO, podle úcty k umučení Krista – Passio Christi.

pauláni, pavláni OM, Ordo Minimorum – Řád nejmenších (bratří sv. Františka z Pauly), založen 1465 sv. Františkem z Pauly (+ 1507, Paola v Kalábrii) z původního společenství poustevníků, kteří se nazývali Nejmenší (minimi), na rozdíl od Menších bratrů – minoritů, schválen 1474 papežem Sixtem IV., potvrzen 1506 papežem Juliem II., do Čech uveden 1495, Český Krumlov, Praha (Sv. Salvátor), Nová Paka, zrušen Josefem II. 1785, obnoven 1990 na Moravě Vranov u Brna, člen řádu kněz Bernard Bugil vstoupil s Kryštofem Kolumbem jako první křesťanský misionář na americkou půdu, (řehole sv. Františka z Pauly, žebravý řád, kontemplativní činnost, mlčení, trvalý půst, duchovní správa ve farnostech, vědecká činnost), znak: v modrém poli ve zlatých paprscích zlaté slovo Caritas, heslo: Caritas (láska k bližním = charita), oděv: černý hábit s velkou kapucí, černé cingulum s pěti uzly

pavlíni, paulíni – OFSPPE, Ordo Fratrum S. (Sancti) Pauli Primi Eremitae – Řád Bratří sv. Pavla prvního poustevníka, založen kanovníkem Eusebiem r.1225 v Ostřihomi a nazván podle prvního křesťanského poustevníka sv. Pavla Thébského, schválen v r. 1308 papežem Klementem V., původně uherský řád se rozšířil po celé Evropě, v Čechách r. 1384, Obořiště (založil Tomáš Pěšina z Čechorodu, po r. 1948 výchovný ústav mládeže), Moravský Krumlov, zrušen Josefem II. 1786, (řehole sv. Augustina, žebravý řád, duchovní správa, školství ), znak: stříbrný štít, na něm postava sv. Pavla poustevníka, heslo: –, oděv: bílý hábit s cingulem, škapulířem a kapucí

paulínky – FSP, Filiae Santi Pauli – Dcery sv. Pavla

pavlité (barnabité)

petriniCFSS, CSsS, Congregatio Fratrum Ssmi (Sanctissimi) Sacramenti – Kongregace Bratří Nejsvětější Svátosti, založil v Čechách r. 1888 P. Metod Klement Václav Petr (podle jeho příjmení má řád svůj název), České Budějovice, další řeholní koleje: Písek, Bruntál, Brno, (řeholní společnost, řehole sv. Be nedikta a vlastní Stanovy, eucharistický apoštolát, péče o mladé chlapce a muže, o pozdní řeholní a kněžská povolání, duchovní správa, misie ve farnostech), od českobudějovické kongregace petrinů je nutné odlišit Petriny z 18. století (podle apoštola sv. Petra, zvaní světští kněží, a kongregaci petrinů – Kongregace Krista Krále /CCR = Congregatio Christum Rex / působící v Brně 1945 – 1950). P. Metod Klement Václav Petr * 16. 1.1856 Sušice, + 17. 2.1901 České Budějovice. Vysvěcen na kněze 1880.

petrinky (Sestry Nejsvětější Svátosti)

piaristé SP, SchP, Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum – Řád kněžský řehole chudé Matky Boží školní zbožnosti (úcty – piaristů), řád školských bratří, založen jako školské bratrstvo 1597 sv. Josefem Calasanským (Kalasantský, Giuseppe della Madre di Dio (Josef od Matky Boží/ + 1648), potvrzen 1621 papežem Řehořem XV., na základě pomluv proti zakladateli byl řád zrušen 1646, obnoven 1656, do Čech uvedeni Františkem kardin&a acute;lem Dittrichsteinem, olomouckým arcibiskupem 1631 Kroměříž, Brno, 1640 Litomyšl (řízením řádu pověřen probošt litomyšslský), od 18. století Praha – sv. Kříž na Příkopech, České Budějovice, Brandýs nad Labem, od 19. století Liberec, Mladá Boleslav, zrušen 1950, klášter (kolej) v Brandýse obnovena 1990, (vlastní Konstituce, řeholní klerikové, výuka, kulturní a vědecká činnost), působí v Americe, Africe a Japonsku, znak: v červeném poli zlatý monogram Maria zakončený křížem, prostupujíc&iac ute; korunou, pod monogramem jsou řecké písmena MP a OY (MR a ThÚ = Mater Theú = Matka Boží), vedle monogramu a pod řeckými písmeny jsou tři zlaté hvězdy, celý znak je vložen do zlaté plamenné aureoly, heslo:– , oděv: černý talár s černým cingulem, kolem krku bílý šátek a plášť ke kolenům

premonstráti OPraem., Candidus et Canonicus Ordo Praemonstratensis – bílý a kanovnický řád premonstrátů, založen 1120 sv. Norbertem v údolí Pratum monstratum (louka pod horami) – Prémontré u francouzského města Coucy, potvrzen papežem Honoriem II. r. 1126, do Čech uveden biskupem ct. Jindřichem Zdíkem 1139, Strahov (Regia canonia Strahoviensis in Monte Sion Pragae – Zemská kanonie strahovská na hoře Sionu v Praze), v kostele Panny Marie bylo zbudováno knížecí pohřební mausoleum (v r. 1174 zde byl pohřben Vladislav II.), Želiv, Litomyšl, Teplá, Milevsko, Svatý Kopeček u Olomouce, Nová Říše, ženská větev premonstrátek vznikla současně s mužským řádem, (řehole sv. Augustina a vlastní Stanovy, řeholní kanovníci, spojení mnišského života a apoštolátu s farní duchovní správou), u Premonstrátů vznikl poprvé v dějinách církevních řádů i třetí řád (terciáři), znak: modrý štít posetý zlatými (žluté) nebo stříbrnými (bílé) liliemi, na něm dvě zkřížené zlaté nebo stříbrné opatské berly (otočené závitem dovnitř), heslo: – , oděv: bílý hábit se škapulířem a cingulem, pro chórové oblečení bílá mozeta s kapucí

premonstrátky – OSPraem., Ordo Sororum Praemonstratensis – Řád sester premonstránek, založen sv. Norbertem 1120, do Čech uvedeny 1140 králem Vladislavem II. a královnou Gertrudou na Strahov, 1144 přesídlily do Doksan, bl. Hroznata se sestrou Vojslavou založil klášter premonstrátek v Chotěšově, r. 1782 Josef II. zrušil Doksany a Chotěšov, (kontemplace), oděv: bílý hábit s černým závojem

premonstrátky (II. řád) – CSPraem.SM, Congregatio sororum Praemonstratensium de Sacro Monte – Kongregace sester premonstrátek ze Svaté Hory, založení 1902 na Sv. Kopečku u Olomouce strahovským premonstrátem Vojtěchem Frejkou, po r. 1931 Praha, Dolany, Turnov, Roudnice nad Labem, Humpolec, Tábor, po r. 1950 soustředěny v Bílé Vodě u Javorníka, kde zůstaly i po r. 1990, Sv. Kopeček, Humpolec , Mladá Vožice, oděv: bílý hábit se škapulířem a závoj

rafaelky, Kongregace sester III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rafaela archanděla, kongregaci založil kněz Kašpar Dunda 1907 jako společnost pro péči v léčebném ústavu na Moravci, stanovy schválil 1910 brněnský biskup Pavel hrabě Huyn, po r. 1950 soustředěny do Bílé Vody, po r. 1990 Moravec, (františkánská kristocentrická kontemplace, péče v sociálních ústavech, nemocnice), oděv: hnědý hábit, černý závoj

redemptoristéCSsR, Congregatio (religiosa) Ssmi. (Sanctissimi) Redemptoris – Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele, založení 1732 sv. Alfonsem Maria z Liguori, italský šlechtic (+ 1787), podle svého zakladatele také zvaní liguoriáni, potvrzení 1749 papežem Benediktem XIV., do Čech uvedeni 1820 sv. Klementem Maria Dvořákem a Tadeášem z Čermné (první neitalové v řádu), Svatá Hora, Stará Boleslav, Praha – sv. Kajetán, Filipov, Králíky, České Budějovice, Tasovice, Frýdek-Místek, (vlastní Řehole, řeholní společnost, rozšíření pastorace kněží z měst na venkov, vědecká činnost, misie), znak: v modrém poli zelené trojvrší s hnědým křížem, po jeho pravé straně zlatý monogram IHS (Ježíš), nad H vyrůstá křížek, na levé straně zlatý monogram MA (Maria), před křížem zkřížené stříbrné nástroje Kristova umučení – kopí a hůl s houbou, nad křížem zlaté Boží oko (trojúhelník s paprsky), heslo: copiosa apud Eum redemptio = hojné je u Něho vykoupení, oděv: černý talár, u pasu růženec

rosminiáni – IC, Institutum Charitatis – Institut milosrdné lásky

řád Kristův – v Portugalsku přejmenovaní Templáři

Řád Navštívení Panny Marie, salesiánky – visitantky

X řád Svatého DuchaOSS, Ordo Sancti Spiritus, založen ve 12. století, potvrzen papežem Inocencem III., v Čechách uveden po r. 1250, Litovel, Olomouc, Brno, Telč, znak: na černém poli stříbrný kotvový kříž, heslo: -, oděv: černý talár s kapucí, na něm stříbrný kotvový kříž, (řehole sv. Augustina, rytířský a špitální řád), celý řád zanikl v 16. stolet&ia cute;

řeholní kanovníci Neposkvrněného Početí – CRIC, Congregatio Canonicorum Regularium Immaculatae Conceptionis – Kongregace kanovníků řeholních Neposkvrněného Početí (Panny Marie)

řeholní klerici Matky Boží – OMD, Ordo Clericorum Regularium Matris dei – Řád kleriků řeholních Matky Boží

sakramentini – SSS, Congregatio Presbyterorum a Ssmo (Sanctissimo) Sacramento – Kongregace kněží od Nejsvětější Svátosti

salesiáni SDB, Societas S. (Sancti) Francisci Salesii – Společnost sv. Františka Sáleského, Societas Salesiana S. (Sancti) G. (Giovanni) di Bosco, Societas Don Bosco – společnost salesiánů sv. Jana Boska, společnost dona Boska, salesiáni dona Boska – založil sv. Jan Bosko v Turíně r. 1841, schválení dostal od papeže bl. Pia IX., do Čech uvedeni 1927 Ignácem Stuchlým Fryšták u Holešova, Praha – Kobylisy, Pardubice, Brno, Ostrava, Ústí n. L. – Trmice, České Budějovice, Plzeň, Filipov, Jaroměřice n. Rokytnou, Jeseník, Prostějov, Šumperk, Teplice, Zlín , (řeholní společnost, vlastní Stanovy sv. Jana Boska, výchovná práce s ohroženou mládeží), saleziansky-znak.jpgznak: na modrém štítu hnědá trojhora se zeleným lesem, nad tím stříbrná kotva provázená vpravo v bílých oblacích postavou sv. Františka Saleského, který píše u stolu, vlevo červené srdce se zlatým plamenem, nad ním zlatá kometa s jedním pramenem ohonu, jako hlavní patronka je Panna Maria Pomocnice křesťanů, heslo: Da mihi amimas, caetera tolle = dej mi duše, ostatní si vezmi, oděv: kněží nosí kleriku, laici chodí v civilu tmavé barvy, jako třetí odvětví působí Sdružení salesiánských spolupracovníků založené sv. Janem Boskem 1876, Sekulární institut volontárií Dona Boska

salesiánky – FMA, Filiae de Maria Auxiliatrice – Dcery od Panny Marie Pomocnice – Salesiánky Dona Boska, založil sv. Jan Bosko a sv. Marie Dominika Mazzarelová 1872 v italském městě Mornese, r. 1950 přišly sestry na Slovensko, do Čech r. 1980, Praha, Brno, Hradec Králové, (vlastní Stanovy, spiritualita podle Panny Marie, misie, výchova dívek na školách, internátech a domovech), heslo: Da mihi animas, cetera tolle = dej mi duše, ostatní si vezmi, oděv: šedý(dříve černý) hábit k lýtkům, šedý závoj, laické spolupracovnice působí v Sekulárním institutu, který byl založen r. 1917 v Turíně

salesiánky, visitantky – OVM, Ordo de Visitatione Beatae Mariae Virginis – Řád Navštívení blahoslavené Panny Marie, řád založil 1610 v Annecy v Savojsku sv. František Sáleský se sv. Janou Františkou Frémiot de Chantal, potvrzen papežem Řehořem XV. r. 1618, v Čechách 1852 Český Krumlov, 1878 Chotěšov, r. 1950 byly přesídleny do Litoměřic, 1959 do Liběšic, od r. 1990 Chlumec u Ústí nad Labem, (řehole sv. Augustina, kontemplace, péče o nemocné, výchovná pr& aacute;ce), oděv: černý hábit a závoj, laické sestry a novicky závoj bílý

saletini – MS, Missionarii Dominae Nostrae a La Salette – misionáři Paní naší Lasalettské (z La Saletty). 19.9.1846 se zjevila dětem Melánii Calvatové a Maximinovi Giraudovi plačící žena s korunou na hlavě. Svěřila jim dvě poselství: jedno všem lidem, druhé pro papeže. Později poznaly, že je to Panna Maria. V roce 1872 a 1873 byla poselství zveřejněna. Melánie + 15.1.21904.

salvatoriáni SDS, Societas Divini Salvatoris – Společnost Božského Spasitele, založil ct. r. 1881 František Jordan, řeholním jménem František Maria z Kříže (+ 1918), do Čech uvedeni zakladatelem Františkem Jordanem 1895 Valašské Mezeříčí, Krnov, Brno, Praha – Lhotka, 1918 – 1950 československá provincie, obnoven 1990 Prostějov, (řeholní společnost, vlastní Konstituce, pomoc církvi, zdůrazňování víry v jediného Spasitele, misie, duchovní správa, školství), < span>znak:, heslo:, oděv: černá klerika, černé cingulum se čtyřmi uzly

salvatoriánky založeny F. M. Jordanem 1888

Sekulární institut Caritas Christi, světské hnutí Kristovy lásky (mužský řád), v ČR Mikulov

Sekulární institut Schőnstattských sester Mariiných, Schőnstattské sestry Mariiny – ISSM, Institut Sororum Schoenstatum Mariae, v Čechách Rokole u Nového Města nad Metují, Praha – Smíchov, Dvůr Králové n.L., (vlastní Stanovy, duchovní formace dívek, žen a rodin, pastorace, katecheze,charitní a sociální služba)

servité OSM,Ordo Servorum Mariae – Řád služebníků Mariiných, Služebníci Mariini, řád založen 1233 na hoře Senario (Montesanario) sedmi florentskými kupci (sedm šlechtických synů), kteří společnou úctou k Panně Marii chtěli vyprosit mír a mravní obnovu, 1249 schválen papežem Inocencem IV., potvrzen papežem Alexandrem IV. 1255, do Čech uveden 1360, Praha (kostel Zvěstování Panny Marie Na Slupi /na sloupu/, od r. 1696 Hora Matky Boží u Králík, Jaroměřice nad Rokytnou, Veselí nad Moravou, Nové Hrady, (řehole sv. Augustina, žebravý řád, služba ve farnostech, nemocnicích, v zámořských misiích, vyučování, šíření mariánské úcty), kláštery zničeny za husitských válek, činnost obnovena v r. 1666,
      znak: na modrém poli zlaté nebo stříbrné písmeno M, kolem jeho středového dříku se obtáčí písmeno S, nad písmenem M je stříbrná koruna, z níž roste sedm bílých lilií, heslo: – , oděv: černý hábit se škapul&iacu te;řem a kapucí, název řádu jim dali florentské děti, které na ně volali, že jsou sluhové – služebníci Panny Marie, podle císaře Josefa II. neměl řád žádné opodstatnění, u nás zrušen v r. 1779, pouze v Králíkách vyhověl prosbě purkmistra, že klášter a poutě přinášejí obživu místních obyvatel, ale s podmínkou vybudování klášterního špitálu, ten vznikl v r. 1786. Ve světě působí asi 900 bratrů tohoto řádu. Obnoven v Čechách

Sestry Božského Spasitele – SO, Sorores Divini Salvatoris – sestry Božského Spasitele

Sestry Dobrého Pastýře (Kongregace Naše Paní milosrdenství Dobrého Pastýře, v ČR Ostrava, (vlastní Konstituce, péče o mladé matky s dětmi v tísni)

Sestry křesťanské lásky, založeny 19. století, v Čechách od r. 1874, Děčín, Slavkov, (péče o slepce)

sestry Mariiny, Laický institut Sestry Mariiny

Sestry Matky Terezy – MC, MCh, Missionarii Charitas – Misionářky lásky, se svolením matky představené a kalkatského arcibiskupa odešla 16. 8.1948 Matka Tereza z Kongregace Naší Paní Loretánské (Notre Dame) v Kalkatě, aby se starala o nejchudší z chudých, řád založen Matkou Terezou z Kalkaty v roce 1949. Schválení řádu 7. 10.1950 papežem Piem XII., s podmínkou, že nový řád může působit 10 let pouze v domovské diecézi. Papežským právem z 1. 2.1965 dostal řád dovolení od papeže Pavla VI. působit po celém světě.
      Do ČR uvedeny 1991 Praha, (vlastní Konstituce, pomoc nejchudším, ubohým, umírajícím), oděv: bílé indické sárí s dvěma modrými pruhy, na pravém rameni malý křížek, na bosých nohou sandály, budíček 4.40 hodin, do 7.30, mše, snídaně, 8 – 12.30, 16.30 –1930 práce pro chudé, čas mezi 13.30 – 16 hodin je rozdělen mezi odpočinek a modlitbu, 21.45 večerka

Sestry Notre Dame SND, Sorores Nostrae Domine – sestry Naší Paní

Sestry Nejsvětější Svátosti (petrinky) – kongregaci založila Magdalena Kristiana Šebestová v Českých Budějovicích 1887, potvrdil papež Pius XII. r. 1948, Žíreč do r. 1975, Albrechtice u Lanškrouna, od r. 1990 Albeřice u Horního Maršova, Praha, Černožice nad Labem, (výuka a výchova mládeže, péče o staré, postižené, manuální práce, zhotovování boholužebných rouch a oltářních pláten), oděv: černý hábit, škapulíř, cingulum, závoj

Sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie III. řádu sv. Františka, kongregace vznikla 1850 spojením dvou skupin terciářek sv. Františka v Moravské Třebové a v Přerově z podnětu olomouckého pomocného biskupa Rudolfa Thysebaerta, 1859 potvrdil papež bl. Pius IX., do r. 1950 Přerov, Moravská Třebová, Šternberk, Brno, Olomouc, Praha – Krč, Sv. Hostýn, od r. 1990 Králíky, (sociální a charitní péče, výchova), oděv: hnědý hábit se z&aacu te;vojem, pracovní oděv černý nebo bílý

Sestry Služebnice Neposkvrněného Početí Panny Marie – SAIC, Congregatio Sororum Ancillarum Beatae Mariae Virginis Immaculatae Conceptionis de Silesia – Kongregace sester Služebnic blahoslavené Marie Panny Neposkvrněného Početí z mlčení, služebnice Nejsvětější Panny Marie bez poskvrny počaté, založil Edmund Bojanowski 1850 v Polsku, schválení dal papež bl. Pius IX. 1866, v Čechách 1907, Ostrava, Karviná, Bohumín, (péče o nemocné, opuštěné děti, staré lidi), oděv: tmavomodrý hábit, bílý čepec, černý závoj

Sestry sv. Cyrila a Metoděje, cyrilky

Sestry sv. Františka od blahoslavené Panny Marie ustavičné pomoci – SFMV, Congregatio Sancti Francisci a Perpetuo Succursu Beatae Mariae Virginis – Kongregace sv. Františka od ustavičné pomoci (nepřetržitého, věčného přispění) blahoslavené Marie Panny, zakladatelkou byla Anna Brunnerová v Maďarsku 1904 a přesídlila na Moravu, Bohumín, r. 1905 Ostrava, Orlová, schválení dostala v r. 1913 od papeže sv. Pia X., (péče o nevyléčitelně nemocné, staré), oděv: černý hábit se škapulířem, bílé provazové cingulum, růženec, bílý čepec, černý závoj.

sestry sv. Hedviky, hedvičky

sestry sv. Josefa – CSJ, Congregatio Santi Joseph – Kongregace sv. Josefa

sestry sv. Josefa z Chambéry, řád působí v Čechách

sestry terciářky, založeny 19. století v Odrách u Ostravy

sestry III. řádu sv. Františka pod ochranou sv. Rafaela archanděla, rafaelky

Schönstattští kněží – ScP, Schoenstatt Patres – Šenštatští Otcové, v ČR Praha, k nim patří ještě Institut Schönstattských Diecézních kněží, sídlo Děčín. Zakladatel Schönstattského hnutí Josef Kentenich (+15. 9.1968)

Služebnice Ducha Svatého, Misijní sestry

Služebnice Ducha Svatého věčného klanění – SSSpa, Servae Spiritus Sancti perpetuae adorations – Služebnice Ducha Svatého věčného klanění, kongregaci založil r. 1896 kněz Arnold Janssen v Holandsku (zakladatel Verbistů a Misijních sester), spoluzakladatelkou byla Josefa Stenmannsová, (misie, práce v nemocnicích, sociální ústavy)

somaskové – CRS, Ordo Clericorum Regularium a Somascha – Řád kleriků řeholních ze Somasky

spasitelky – CFSS, Congregatio Filiae Sanctissimi Salvatorii – Kongregace Dcer Nejsvětějšího Spasitele, DNS, založení 1849 Marií Alfonsou Eppingerovou ve Francii, jako kongregace schválená 1919, od toho roku v Čechách, Znojmo, Borotín, (řehole sv. Augustina, sociální činnost, výuka, výchova dětí, výpomoc v pastoraci), oděv: černý hábit, závoj, bílý límec

Společnost sv. Edmunda – SSE, Societas Patrum S. (Sancti) Edmundi Oblatorum S. (Sancti) Cordis Iesu et Immaculati Cordis Mariae – Společnost otců sv. Edmunda určených Sv. Srdci Ježíšovu a Neposkvrněnému Srdci Mariinu

Společnost sester Ježíšových – SSJ, Fraternita Malých sester Ježíšových bratra Karla Foucalda, Malé sestry Ježíšovy, Děčín, (vlastní Stanovy, manuální práce v továrnách, ve zdravotnictví, kompletace uprostřed světa)

Společnost Srdce Ježíšova – SCI, Societas Corde Iesu – Společnost Srdce Ježíše, založil r.1794 Leonor František Tournely v Lovani v Belgii, společnost navazovala na zrušený jezuitský řád, s kterým po jeho obnovení 1814 opět splynula, členové opustili území zmítané nepokoji po Francouzské revoluci a usídlili se 1796 ve Vídni, 1798 – 1814 působili v Praze, (řeholní společnost)

Společnost sv. Pavla apoštola – SSP, Societas a S. (Sancti) Paulo Apostolo – Společnost sv. Pavla apoštola

stigmatijci – CPS (DNIC, CSS) Congregatio a Ss. (Sanctissimi) Stigmatibus – Kongregace od Svatosvatých (Nejsvětějších) ran /Krista/

X Strážci Božího Hrobu (křižovníci s červeným křížem)

X Strážkyně Božího Hrobu – PSsSDH, Patronae Sacrosancti Sepulcri Dominici Hierosolymitani – Ochránkyně Svatosvatého Hrobu Páně Jeruzalémského, řád založila Vratislava, vdova po Kojatovi, zakladateli českého mužského konventu v Praze na Zderaze, ta vystavěla sestrám klášter ve Světci u Bíliny r. 1227, zničen v husitských válkách, obnoven 1531, komunita sester se přestěhovala 1571 do kláštera na Zderaze, kde r. 1580 zanikla, majetek řádu připadl na obnovu pražského arcibiskupství, heslo: Christus vincit. Resurrectiones. Alleluja = Kristus vítězí. Vstal z mrtvých. Aleluja (chvalme Boha), oděv: černý hábit se škapulířem, červené cingulum, černý plášť a závoj

sulpiciáni – PSS, Societas Presbyterorum a S. (Sancti) Sulpitio – Společnost kněžská od sv. Sulpicia

synové Nejsvětějšího Srdce Ježíšova – FSCJ, Congregatio Filiorum S. (Sancti) Cordis Iesu

synové Neposkvrněné – FSMI, Congregatio Filiorum S. (Sancte) Mariae Immaculatae – Kongregace synů Svaté Marie Neposkvrněné (Kongregace synů Neposkvrněné /Panny Marie/)

synové Sv. Rodiny – SF, Filii Sacrae Familiae Iesu, Mariae et Ioseph – Synové Sv. Rodiny: Ježíše, Marie a Josefa

Šedé sestry III. řádu sv. Františka (pražské) – OSFGr., Congregatio Sororum Grisearum III. Ordinis Sancti Francisci – Kongregace sester šedých 3. řádu sv. Františka, založena v Praze 1856 sestrami Annou a Marií Plaňanskými, spoluzakladatelkou byla jejich přítelkyně Františka Grossmanová, stanovy zpracoval křižovník s červenou hvězdou František Havránek, schválil v r. 1862 pražský arcibiskup kardinál Schwarzenberk, 1872 potvrdil papež bl. Pius IX., do r. 1950 působily v Praze u kostela sv. Bartoloměje (klášter se stal vyšetřovnou komunistické tajné policie), Hradec Králové, Klatovy, Plzeň, Čáslav, po r. 1990 Lomec u Vodňan, (péče o nemocné, pečovatelská služba), oděv: šedý hábit a závoj, bílý límec

školské sestry de Notre Dame – SSPDN, Sorores Scholarum Pauperum a Domina Nostra – Sestry školské chudé od Paní naší, Chudé školské sestry Matky Boží, založil sv. Petr Fourier a bl. Marie Terezie od Ježíše, vl. jm. Alexie le Clerc r. 1597, kongregaci založila r. 1833 v Bavorsku bl. Karolina Gerhardingerová, do Čech uvedeny knězem Gabrielem Schneidrem 1848, Hyršov, Horažďovice, Příbram, Hradec Králové, Nový Bydžov, v r. 1950 byla činnost řádu omezena z 80 škol MŠ, ZŠ, OU a jiných institucí , od r. 1990 Javorník, Praha, Mariánské Lázně, České Budějovice, Kroměříž, Brno, Klatovy, (výchova mládeže, péče o zdravotně postižené děti), oděv: černý hábit, škapulíř, cingulum závoj s bílým okrajem

školské sestry III. řádu sv. Františka – OSF, Sorores Scholares Ordinis Sancti Francisci – Sestry školské řádu sv. Františka, kongregace byla založena 1843 Antonií Lampovou ve Štýrském Hradci, schválena ve stejném roce papežem Řehořem XVI., v Čechách samostatná větev v r. 1888 založená Hyacintou a Jakobou Zahálkovými, Slatiňany, Praha, Liberec, Brno, (řehole III. řádu sv. Františka, výuka, výchova, péče o zdravotně i tělesně postižené), oděv: černé šaty s bílým límečkem, černý závoj s bílým okrajem

školští bratřiFSC, Institutum Fratrum Scholarum Christianorum – Institut Bratří škol křesťanských, založil sv. Jan Křtitel de la Salle v Remeši 1684, úprava pravidel v r. 1694, potvrzení 1725 papežem Benediktem XIII., do Čech uvedeni 1898 Praha – Bubeneč, v r. 1915 přesídlil do obce Sv. Jan pod Skalou, kongregace nemá kněze, členové jsou laickými bratry s učitelskou aprobací, 1918 – 1950 československá provincie se sídlem v Praze, zrušeno 1950, obnoveno 1990 Bratislava, (řeholní společnost, výchova učitelů, bezplatn á výuka mládeže v národním jazyce, zákaz tělesných trestů), znak: v modrém poli stříbrná pěticípá hvězda se třemi paprsky mezi cípy, heslo: Signum fidei = znamení víry, oděv: černý talár se dvěma bílými jazýčky u krku

X templářiFMT, Fratres militiae Templi, Milites Templi – Bratři vojenští u Chrámu, vojáci Chrámu (chudí rytíři Kristovi a Šalamounova chrámu), založen 1119 Hugem (Hughem) z Payens, rytířem ze Šampaně (Champagne) a francouzskými rytíři na konci první křížové výpravy. Stanovy sepsal sv. Bernard, schváleny r. 1128, jeruzalémský král Balduin II. jim věnoval jako obydlí pobořený Skalní Templ (Šalamounův chrám – templ) v Jeruzalémě, budovu opravili a nazvali Templum Domini (chrám P&aacute ;ně), věnovali se ochraně poutníků ve Svaté zemi, řád přesídlil po pádu Akkonu 1191 na Kypr, ve 13. století do Paříže, do Čech uveden Václavem I. 1232 (Praha – klášter u sv. Vavřince, Čejkovice na Moravě, podle tradice Dvůr Králové).
      Mniši byli organizováni jako vojáci, hlavním velitelem byl papež, kterého zastupoval velmistr, rytíři byli šlechtici, nešlechtici mohli být sluhové, podkoní a řadoví pěšáci, každý rytíř velel deseti vojákům. Kláštery měly systém půjčování peněz a sloužily jako banky, když odjížděl rytíř do Svaté země složil určitý obnos v evropském templářském klášteře, dostal směnku a tu proměnil v templářském klášteře v Orientě. Po skončení křížových výprav, ve 13. století, se usídlili v Paříži. Francouzský král Filip IV. Sličný si od nich začal půjčovat peníze, kterých měli Templáři hodně. Král patřil k jejich největším dlužníkům a jejich blízkost mu začala být velice nepohodlná, protože nemohl snést organizovanou vojenskou sílu, ale hlavně potřeboval pro královskou pokladnu další peníze. Královi právníci našli záminku, že v řádu bují sodomie (homosexualita), kacířství a další hříchy, že místo Krucifixu (Ukřižovaného) se tajnými obřady (rituály) uctívá socha ďábla Bafometa (zkomolené jméno Mohamed). Součástí rituálů bylo třínásobné plivání na kříž, políbení pozadí mistrů. Podle badatelů měli tyto úkony ukázat situaci, které mohli být vystaveni v případě zajetí od muslimů.
      196. papež Klement V. za těchto podmínek podpořil zrušení řádu, jediné obvinění, které neuznal, že by byli kacíři. Několik dní před útokem opustila řádovou komendu (velitelství) v Paříži řada vozů naložených slámou, v pátek 13.10.1307 (od té doby se 13. považuje za nešťastné číslo) za svítání byly kláštery přepadeny francouzským královským vojskem Filipa IV. Sličného, sám král se zúčastnil přepadu pařížské komendy, nechal hledat templářský poklad, ve kterém měl být i svatý Grál (kalich s Kristovou krví), ve všech klášterech však našly prázdné pokladnice. Rytíři řádu byli zatýkáni sedm let (1307 – 1314), zatčena byla velká část členů.
      Řád byl oficiálně zrušen na viennském koncilu na velikonoční pondělí 3. 4. 1312 přečtením papežské buly papežem Klementem V., který uvěřil obviněním krále a ne obhajobě řádu. 18. 3.1314 byl na rozkaz krále upálen poslední velmistr Jacques (Jakub) de Molay. Některým rytířům se podařilo uprchnout i s majetkem do Skotska a do řádu Johanitů (maltézských rytířů), v Portugalsku vytvořili templáři Řád Kristův.
      Templáři byli jediný církevní řád, který byl papežem zrušen a nebyl zatím nikdy obnoven, (řehole sv. Augustina, rytířský řád, ochrana poutních míst a poutníků ve Svaté zemi proti muslimům), znak: ve stříbrném poli červený heroltský kříž, heslo: –, oděv: bílý plášť s červeným osmihrotým křížem na levé steně na prsou. V Anglii a Skotsku působí od r. 2000 spolek zvaný Templářský řád, který jeho velmistr prohlašuje za přímého pokračovatele původních Templářů, od r. 2002 se za ně považují i Zednáři. 25.10.2007 zveřejnil 266. papež Benedikt XVI. dokumenty „Processus contra templarius (= soud proti templářům) ze 14. století, které studovali badatelé od r. 2001 a 266. papež Benedikt XVI. rehabilitoval řád 25.11.2007.

terciáři – TOR, Tertius Ordo Regularis Sancti Francisci – III. řád sv. Františka

terciářky – TOSFS, Tertius Ordo S. (Sancti) Francisci Seraphici – Třetí řád sv. Františka Serafínského, Řeholní terciářky sv. Františka z Assisi, vznikl z různých řeholních skupin řehole sv. Františka z Assisi, v Čechách od r. 1484 v soukromém domě v Brně, konvent sv. Josefa vznikl 1606, Bruntál, Opava, všechny terciářky zanikly za Josefa II. 1781, oděv: hnědý hábit, škapulíř, bílé cingulum, černý závoj

těšitelé – CCG (dříve CFC), Congregatio Fratrum Consolatorum de Gethsemani – Kongregace Bratří utěšitelů z Getseman, slovanskou kongregaci českého původu založil 1922 ve Vídni český kněz Josef Litomyský, stanovy schválil papež Pius XI., 1925 Praha, další domy Klokoty u Tábora, České Budějovice, Brno, Hrabyně, Ostrava, svoji činnost rozšířili do Francie, Německa, v r. 1939 se stali správci cyrilometodějské smírčí kaple na Olivetské hoře v Jeruzalémě, v Československu zrušeno 1950, obnoveno 1990 < span>Klokoty, r. 1994 předány Oblátům, Nížkov, (řeholní společnost, vlastní Stanovy, péče o nemocné a opuštěné, denní adorace, misie mezi Slovany v zahraničí) znak: na skále trpící Kristus v Getsemanech a nad ním zlatě zářící kalich (někdy bývá utěšovaný andělem), okolo s nápisem adoratio, expiatio, imitatio = klanění, smíření, poslání, heslo: Všechno k potěše Srdce Ježíšova, oděv: černý hábit s bílým pláštíkem, na prsou medaile se znakem.

těšitelky – CDCJP, Sorores Consolatrices Divini Cordis Jesu Patientis – sestry těšitelky Božského Srdce Ježíšova trpělivého, kongregace založena 1914 v Brně Růženou Barborou Vůjtěchovou, stanovy schválil 1915 papež sv. Pius X., po 1. světové válce Praha, Kolín, Poděbrady, Rajhrad u Brna. V roce 1950 bylo přesídleno 50 sester do nemocnice v Teplicích, místo vyhnaných německých Křížových sester. Ostatní pracovaly v továrnách v Rudníku u Trutnova, v Nejdku a v Lovosicích. Sestry důchodkyně byly postupně umístěny do Jiřetína pod Jedlou, kde zůstaly do r. 1990, část sester v Brně.
      V roce 1991 se vrátily do svého kláštera v Rajhradě, který opustila Československá lidová armáda po 40 letech. Klášter byl celý zdevastovaný a staré sestry se pustily do oprav.  (řehole sv. Augustina, péče o nemocné v nemocnicích a sociálních ústavech, misie, apoštolát v rodinách), oděv: černý hábit, škapulíř, závoj, kožený pás, růženec.

teatini – kajetáni – CR (OR, OCRTh), Ordo Clericorum Regularium vulgo Theatinorum – Řád kleriků řeholních obecně Theatinů, založen 1524 v Římě sv. Kajetánem a Janem Petrem Caraffou (pozdější papež Pavel IV.), který se stal prvním představeným řádu a sestavil řádové stanovy (statuta), do Čech uveden r. 1666 nejvyšším purkrabím Bernardem Ignácem z Martinic v Praze za Strahovskou bránou, 1680 přesídlil řád na Hradčany a r. 1684 na Malou Stranu do kostela Panny Marie ustavičné pomoci a sv. Kajetána, (řehole vlastní Stanovy, řeholní klerikové, duchovní správa, výchova mládeže), klášter se školní kolejí byl zrušen Josefem II. 1789, znak: ve zlatém poli stříbrné trojvrší, ze kterého vyrůstá černý kříž, heslo: – , oděv: černá kněžská klerika

trapistéOCR (OCSO), Ordo Cisterciensium Reformatorum Beati Mariae Virginis de Trappa seu Strictioris observantiae – Řád cisterciácký reformovaný blahoslavené Panny Marie z Trappy ať přísný poslušný. Řád byl reformovaný 1664 Armandem Jeanem Le Bouthillier de Rancém, od r. 1892 samostatný řád, do Čech uveden r. 2001 (severní Čechy).

trapistkyOCSO, Ordo Cisterciensium Reformatorum Beati Mariae Virginis de Trappa seu Strictioris observantiae – Řád cisterciácký reformovaný blahoslavené Panny Marie z Trappy ať přísný poslušný. V Čechách sídlí komunita mnišek trapistek v klášteře Naší Paní nad Vltavou v Poličanech u Neveklova. Patronátní svátek je 18. ledna, den Panny Marie, Matky jednoty křesťanů.

trinitářiOSST, Ordo Ssmae (Sanctissimae) Trinitatis – Řád Nejsvětější Trojice, na základě zjevení založen sv. Janem z Mathy a sv. Felixem z Valois r. 1198, schválen papežem Inocencem III. v r. 1198, potvrzen papežem Honoriem III. r. 1216, řádové kostely jsou zasvěcovány Nejsvětější Trojici (řehole sv. Augustina, vlastní Stanovy, žebravý řád, humanitární činnost, vysvobozování otroků a zajatců, duchovní správa, misie, školství), řád má terciáře, v Čechách od r. 1631, zrušen Josefem II. 1783, obnoven 1900 Praha, Plzeň, Holešov, znak: ve stříbrném poli modročervený kříž střídavých barev, heslo: - , oděv: bílý hábit se škapulířem a s kapucí, na prsou řádový znak.

trinitáři bosíOSST, Ordo Ssmae Trinitatis, založil Jan Křtitel od Početí, vl. jm. Jan Garcia Jijón, v r. 1594.

učednice Božského Mistra, řád působí v ČR.

urbanky, Apoštolát františkánského sekulárního řádu, vznik inicioval pražský kněz Jan Evangelista Urban v r. 1927 na sjezdu terciářů na Sv. Hoře podle encykliky papeže Pia XI. „Ubi arcano“ (kde je tajemství), v r. 1929 sestavil Stanovy nového řádu, schváleny biskupskou konferencí 1933, sestry začaly žít v Praze – Dejvicích, 1950 – 1990 úplná oficiální laicizace, (idea sv. Františka žít Evangelium, kontemplace, modlitby za kněze, služba a pomoc nemocným), oděv: jednobarevný civiln&i acute; oděv s hnědým závojem.

vallombrosiáni – CVUOSB, Congregatio Vallis Umbrosae Ordinis S. (Sancti) Benedikti – Kongregace údolí Umbrie /stínů/ řádu sv. Benedikta

verbisté – SVD, Societas Verbi Divini – Společnost Božího Slova, založil 1875 bl. Arnold Janssen v Steylu v Holandsku (steylští misionáři), potvrdil 1901 papež Lev XIII., evropská provincie 1889 v Rakousku, od r. 1918 v Nitře na Slovensku, Chrudim, Životice, zrušeno 1950, obnoveno 1990 v Nitře s českou expoziturou v Brtníkách, (řeholní společnost, šíření evangelia v pohanských zemích, tisk, misie), znak: modrý stít, na něm zlatý kříž se čtyřmi paprsky (čtyři světové strany) stojící na stříbrném kamen i, heslo: –, oděv: kněžská klerika

verbistky (misijní sestry Ducha Svatého)

vincentky – milosrdné sestry sv. Vincence de PaulFdC, PCh, Filiae de la Charité de St. Vincent de Paul – Dcery milosrdné lásky od sv. Vincence z Pauly, Puellae Charitatis – dívky milosrdné lásky, Congregatio Sororum Misericordiae S. (Sancti) Vincentii – Kongregace sester milosrdných sv. Vincence z Pauly, Milosrdné sestry sv. Vincence z Pauly, dcery křesťanské lásky, DKL – šedé sestry, podle šedého hábitu, původně bretaňský kroj), založení 1634 sv. Vincentem z Pauly (+ 1660) a sv. Luisa (Ludvikou) de Marillac, bis kupské schválení 1655, potvrzení papežem Klementem IX. 1668, první společnost Dcer křesťanské lásky vedla sv. Ludvika z Marillaku, r. 1835 byla kongregace nazvána Milosrdné sestry sv. Vincence z Pauly.
      V r. 1830 byly uvedeny do Čech, Liberec, Frýdlant, Jablonné v Podještědí, Ústí nad Orlicí, Brno, Kroměříž, Strážnice, od r. 1920 samostatná československá provincie, po r. 1990 Bílá Voda, Veselí nad Moravou, (nejrozšířenější kongregace po celém světě, péče o sta ré, nemocné, vězněné, školství, výroba hostií pro celé území ČR), oděv: dříve křídlatý čepec, ve 20. století změněn na šedý závoj, šedý hábit k lýtkům, na pásku růženec, Společnost dcer křesťanské lásky sv. Vincenta de Paul působí v Janově u Litomyšle, Stará Boleslav, Kolín, Přepychy, Svatá Hora, Svitavy

visitantky (visitandinky) – salesiánky, Řád Navštívení blahoslavené Panny Marie

voršilky (uršulinky) – OSU, Ordo S. (Sancte) Ursulae – Řád sv. Voršily, řád založila 1535 sv. Anděla Merici v Brescii (Itálie) jako řeholní společnost sv. Voršily u kostela sv. Afry, stanovy schválil brescijský biskup 1536, potvrdil r.1572 papež Řehoř XIII. (opravil kalendář), na řád byla společnost povýšena papežem Pavlem V. r. 1612, do Čech uvedeny 1655 Praha – Nové Město, Praha – Hradčany, Kutná Hora, Česká Skalice, Hostinné, Liberec, Olomouc, Brno, Přerov, Doksy, Chlumec nad Cidlinou, Jiřetín pod Jedlovou, (řehole sv. Augustina, výuka a výchova dívek), znak: v modrém poli tři lilie s bílými květy, heslo: Sicut lilium inter spinas = jako lilie mezi trním, oděv: původně černý hábit, později modrý, závoj, novicky a laické sestry mají závoj bílý.

voršilky šedé, založila v r. 1923 sv. Uršula (Voršila) Ledóchowská pod názvem Sdružení sester voršilek od Ježíšova Srdce v smrtelné úzkosti.

Vzkříšení – RC, Resurrectionis Christi – Kongregace sester Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Petr Semenenko, katolický kněz, zakladatel Kongregace Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista (29.6.1814 Dzięciołowo – 18.11.1886) na popud spisovatele Adama Mickiewicze. Filozof a teolog. Byl autorem mnoha děl s duchovní tématikou. Zůstala po něm rozsáhlá korespondence I jeho osobní deník. V roce 1830 začal studovat na univerzitě ve Wilně na katedře filozofie. Studia brzy přerušil a vstoupil do lidového povstání proti ruským okupantům. Emigroval do Francie v roce 1832. V Paříži se setkal s Bogdanem Jańskim (26.3.1807 - 2.7.1840) v roce 1833, který se brzy stal jeho duchovním a mistrem. Pod jeho vlivem se Semenenko vrátil ke katolické víře a stal se prvním členem "Jańského domu" v roce 1836, to byl začátek Kongregace Vzkříšení.
      Po předčasné smrti Jańského v roce 1840 v Římě, byl Semenenko zvolen prvním představeným. Když ukončil studium teologie na Collegium Romanum (1837 - 1841), byl vysvěcen na kněze 5. prosince 1841. Jeho svěcení předcházely problémy s ruskými úřady. V roce 1842 napsal řádová pravidla (regule řádu) a v letech 1842-1845 a 1873-1886 byl generálním představeným kongregace. V roce 1865 založil a byl prvním rektorem Polské Papežské akademie v Římě. Spolupracoval se Svatým Stolcem jako vynikající odborník na východní a polské záležitosti. Velkou úctu k němu mělo několik papežů: Řehoř XVI., Pius IX. a Lev XIII. Od roku 1857 pracoval jako konsultor v úřadu Index Librorum Prohibitorum (Seznam zakázaných knih) a od roku 1873 v Kongregaci pro nauku víry. Byl členem papežských akademií: Accademia della Religione Cattolica (od roku 1859), Accademia degli Arcadi (od roku 1874). Byl to vynikající teolog a mohl s ním každý svobodně diskutovat. Byl respektovaným knězem, zpovědníkem a duchovním vůdcem pro mnoho lidí. Spoluzaložil několik ženských řeholí: Sestry sv. Felixe z Cantalice třetího řádu pravidel svatého Františka z Assisi (CSSF) – 1855, sestry Neposkvrněného Početí Panny Marie, Kongregace sester Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista, RC (Resurrectionis Christi) a sestry Svaté Rodiny z Nazareta.
      Celý svůj život zasvětil práci s mládeží. Zemřel 18.listopadu 1886 v Paříži ve Francii v pověsti svatosti. Když o jeho smrti slyšel papež Lev XIII, řekl: "Otec Semenenko byl vážený v celém Římě pro své ctnosti. Byl duší kongregace a obětoval svůj život pro její blaho. "

zdislávky, dominikánky