Jdi na obsah Jdi na menu
 


Apoštolská posloupnost katolických biskupů ve světě

 Scipione Fabrizio kardinál Rebiba, arcibiskup v Pise,  *2.2.1504 San Marco ď Alunzio na Sicílii, +23.7.1577 Řím. Pocházel ze šlechtické rodiny katalánského původu. Byl druhý ze tří synů Francesca Rebiby a Antonie rozené Filangeri.
        Scipion v Palermu vystudoval teologii a práva. Vysvěcen na kněze 1526. V roce 1536 byl povolán do Říma, kde se setkal s Janem Petrem kardinálem Caraffou arcibiskupem v Chieti (papež Pavel IV. v letech 1555-1559), který 16.3.1541 vysvětil Scipiona Fabrizia na biskupa.
        V roce 1553 se stal Scipion členem Svatého officia v Neapoli a 20.12.1555 kardinálem v Římě. 9.4.1556 se stal legátem ke králi Filipovi II. v Bruselu. 13.4.1556 se stal arcibiskupem v Pise. S dalšími 6 kardinály byl jmenován členem mírové komise.
        V roce 1573 se stal biskupem v Albanu a v roce 1574 biskupem v Sabině u Říma. Pohřben v římském kostele sv. Silvestra (San Silvestro in Capite nel Quirinale), v hrobce věnované jeho synovcem Prosperem Rebibou.

rebiba.jpg

Scipion Rebiba byl vysvěcen na biskupa Janem Petrem (Giovannim Pietrem) kardinálem Carafou, pozdějším papežem Pavlem IV.
       Od kardinála Carafy (papeže Pavla IV. se dá vysledovat apoštolská posloupnost svěcení biskupů až k Ježíšovým apoštolům.
       Jako biskup světil Scipion Rebiba další kněze a biskupy.
Apoštolskou posloupnost, od stejného světitele kardinála Rebiby, má nebo měla většina biskupů římskokatolické církve, včetně posledních papežů: např. papež František (*1936), Benedikt XVI. (*1927), sv. Jan Pavel II. (1920-2005), sv. Pavel VI. (1897-1978), Pius XII. (1876-1958), Benedikt XV. (1854-1922), sv. Pius X. (1835-1914), arcibiskup pražský František kardinál Tomášek (1899-1992), arcibiskup pražský Miloslav kardinál Vlk (*1932), arcibiskup pražský Dominik kardinál Duka (*1943), biskup královéhradecký a osobní arcibiskup Karel Otčenášek (1920-2011),  arcibiskup Agostino kardinál Casaroli (1914-1998) a další biskupové.
       Tuto sukcesi (nástupnictví) měl i biskup "tajné, podzemní" církve Felix Maria Davídek (1921-1988).
       erb-rebiba.jpgOd kardinála Rebiby (1504-1577) odvozují svou apoštolskou posloupnost biskupského svěcení téměř všichni současní římskokatoličtí biskupové na světě a všichni starokatoličtí biskupové.
       V prvotní církvi, sv. Klement, sv. Ignác z Antiochie (žák apoštolů sv. Pavla a sv. Jana Evangelisty), sv. Timotej a sv. Titus (žáci apoštola sv. Pavla) hájili apoštolskou posloupnost. Do roku 1054 byla církev jedna, svatá, katolická (univerzální) a apoštolská.
       Apoštolská posloupnost zaručila platnost svěcení od apoštolů na biskupy. Protože se ve středověku, mimo život panovníka a důležité události zaznamenávalo velice málo dalších událostí, nebylo zaznamenáno ani každé biskupské svěcení. Z tohoto důvodu je zřejmý nedostatek záznamu před rokem 1500. Nikdo však nepochyboval o pravdivosti nebo kontinuitě apoštolské posloupnosti.
       A to i proto, že alespoň dva biskupové jsou povinni provést platné svěcení. V praxi udělovali a udělují biskupské svěcení vždy tři biskupové.